Česká vláda se včera vyslovila pro nákup supermoderních amerických stíhaček F-35. Dostává nás to do jiné dimenze: technicky, rozpočtově, také z hlediska vojenské strategie. Dosud jsme se v rámci NATO zavazovali „jen“ k ochraně vlastního vzdušného prostoru, případně vzdušného prostoru některých spojeneckých zemí, což dobře obstaraly švédské gripeny.
Occamova břitva je známá poučka říkající, že nejjednodušší vysvětlení bývá to správné. Méně známá, ale podobně užitečná poučka je Hanlonova břitva. Ta praví: „Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost.“ Tu se hodí mít na paměti zvláště v éře dezinformací. Je módní za každou lží, polopravdou a překroucením hledat temné prsty Kremlu snažící se ovlivnit dění na Západě.
Na Černém Mostě, to je takové okrajové pražské autobusové nádraží, kde se asi ze zásady nikdy neuklízí, stál na nástupišti č. 8 hlouček cestujících. Čekali na autobus, který je měl odvézt do Hradce Králové – a pak některé dál, konečnou zastávkou toho spoje byl Jeseník. Já jel do toho Hradce. Tedy řekněme směrem severovýchodním. Večer jsem si koupil na internetu spořádaně jízdenku, kterou jsem si pro jistotu vytiskl, neboť člověk neví, co se může stát. Tu jsem teď držel v ruce a pro jistotu ji ještě občas pohledem zkontroloval.
Zpravodajství z rusko-ukrajinské války u nás začíná být odpoutané od reality tak, že už to musí vidět i vojensky zcela netrénované oko. Po několik týdnů nám nejen ukrajinské zdroje, kde je to pochopitelné, ale takové autority jako generální tajemník NATO hlásí průlomy ruské linie, které mají tu vlastnost, že nevedou k žádnému zřetelnému pohybu fronty. Od začátku června, kdy Ukrajina odstartovala několik měsíců dopředu očekávanou protiofenzívu, za cenu ztrát desítek tisíc mužů a desítek procent dosud dodané západní těžké techniky dobyla 0,25 procent Rusy okupovaného území.
Možná jste si toho už všimli, ale kdyby přece jen náhodou ne, dovolíme si vás na to upozornit: v poslední době se pohledem na mladé české muže našinec může přesvědčit, že právě teď se nám před očima odehrává veliká národní proměna a další vlna zdejší módní revoluce (ačkoliv vzhledem ke zpátečnictví jevu, o němž chceme zavést řeč, vlastně jde spíše o kontrarevoluci).
Zatímco k posuzování prvních nominantů prezidenta Pavla na Ústavní soud se Senát obtížně rozhýbával, slyšení nejnovějšího nominanta je nastavené nadmíru výtečně. Senátoři, novináři i další hráči se začali o osobu soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona ihned zajímat. A jeho rozhodovací praxe v oboru odškodňování za nesprávný či nezákonný postup státu se některým nelíbila. Ještě větší množství čtenářů se jistě seznámilo s tím, že Simon ve svých kurzech pro čchi-kung skupinu Orel v hnízdě učí „pracovat s energií“ a po čtyřicítce ejakulovat rozvážně. Nečekejme, že by se senátoři kandidáta vyptávali na Orla v hnízdě.
Minulý týden zaplavily Lampedusu čtyři tisíce utečenců, jen o třetinu méně, než kolik má tato výspa Itálie u břehů Afriky stálých obyvatel. Prozatím letos Středozemní moře překonalo víc než 100 tisíc lidí, což je proti loňské sezoně dvojnásobek. Jako obvykle se přikročilo k rozboru faktorů, které lidi k tak nebezpečné cestě mohou vést. Sociologové migrace rozlišují tzv. pull faktory, tedy atraktivitu budoucích hostitelských zemí v očích migrantů, a push faktory, které je naopak vyhánějí z vlasti. Vedoucím pull faktorem Evropy zůstává Německo, kam zřejmě směřuje podstatná část letošní vlny, jak z Afriky, tak z východu přes Řecko a přes Balkán.
Laxnost, s jakou přistupoval Senát k nominacím na ústavní soudce, které mu zasílal prezident Petr Pavel, byla u prvních jmen až zarážející. Vládní koalice má v horní komoře parlamentu drtivou většinu. Jen koalice Spolu disponuje ve dvou klubech (ODS s TOP 09, lidovci jsou samostatně) 48 hlasy z 81. Co řekne, to jí projde. Když se přidají Piráti a STAN, může vládní většina přimět hlavu státu, aby skládala Ústavní soud podle jejich představ. Přinejmenším aby o obsazování a představách vládní většiny začal intenzivně vyjednávat. Jenže nic takového se nedělo.
Stále víc se začíná vkrádat myšlenka, že největší ambicí vládnoucí koalice pod vedením Petra Fialy je udržet moc do konce řádného volebního období, který bude za dva roky. Nakonec udržet vládu bude ten nejvyšší zájem, který koaliční strany spojuje. Kabinet Petra Fialy může uvěřitelně tvrdit, že první rok se musel vyrovnávat s důsledky ruské války na Ukrajině, která přinesla chaos na trhu s energiemi, růst cen elektřiny a plynu, který akceleroval inflaci. Česká republika tak zažila největší pád životní úrovně, který se projevil nejen na dramatickém růstu cen potravin.
ÚHEL POHLEDU: Loňské nezodpovědné prognózy ekonomických nedouků měly za to, že Rusko se za pár měsíců působení západních sankcí hospodářsky zhroutí. Ne že by sankce neměly žádný efekt. Jenže Rusko jim zatím dokáže celkem obstojně čelit. To není propagandistická heroizace ruského národa, ale prosté konstatování faktu, jenž mohl být už loni zřejmý komukoli, kdo vstřebal látku prvního stupně základní školy a elementárním způsobem ji dokáže aplikovat. Rusko je velká země, nesmírně bohatá na komodity, o něž prostě ve světě je a bude zájem. .
Omlouvám se, že budu připomínat minulost, ale o pochybách ohledně prezidentova právního týmu jsem psal už před jeho zvolením a o ústavních soudcích a kandidátech také jako první, dříve, než si veřejná scéna včetně senátorů vzpomněla. Myslím, že mě to opravňuje být trochu kritický, možná i více, než se na zdrženlivého advokáta sluší. Než postoupím dále, znovu zdůrazním, že ani dnes o žádném kandidátovi a jeho individuálních kvalitách nebudu psát, prostě ne, člověk pak ztrácí odstup.
Když se po konci prázdnin konečně zdálo, že magistrát v hlavním městě začal vládnout a nebude už skupince klimaaktivistů z Poslední generace tolerovat zpomalování dopravy na magistrále, zasáhla vyšší moc. Městský soud v Praze, jmenovitě soudce Ladislav Hejtmánek, zrušil nařízení, jímž úřady aktivistům nařídily jít jinou trasou než po magistrále, nekonat na magistrále před Národním muzeem „happening“ a vůbec nevstupovat do vozovky. Pochod se měl omezit na chodník.
Poradci prezidenta Petra Pavla začínají být zjevně ve stresu z vlastních chyb a selhání, jimiž hlavu státu zatáhli do nepříjemných blamáží při výkonu klíčových pravomocí. Především u nominací do Ústavního soudu. Poté, co pod tlakem zveřejnění svých rozsudků rezignoval Robert Fremr, posílá Petr Pavel senátorům dalšího kontroverzního kandidáta.
Vláda uvažuje o tom, že by opět vyslala na zastupitelský úřad do Moskvy velvyslance. Není na tom nic zvláštního, velvyslance jsme tam měli i po downgradu diplomatických vztahů po Vrběticích a ještě dlouho po začátku ruské agrese vůči Ukrajině. Jenže záměr vyvolal kritiku. A to, jak je u nás obvyklé, ze symbolických důvodů. Že bychom ruský režim neměli takto odměňovat. Vždyť by se velvyslanec při předávání pověřovacích listin musel setkat s Putinem! Tato námitka, již vyslovil bývalý ministr Petříček, se stala zvláště populární na sociálních sítích.
