Ruská ropa z Dálného východu se už – nezvykle – prodává dráže než severomořská ropa Brent, jejíž cena světu, zejména pak Západu, slouží jako referenční. Rusku se tedy podařilo v tomto ohledu vymazat účinek západních sankcí, které původně vedly k výraznému propadu ceny ruské ropy oproti Brentu. Německá vláda přitom současně čelí zostřující se kritice, že svým zamýšleným obchodováním s ruským plynem rovněž „maže“ účinek svého deklarovaného protiruského postoje.

Co se týče ropy, dokonce tedy Rusko nyní nejen vymazalo efekt sankcí, ale svoji ropu prodává nad cenou Brentu, byť zhruba jen o 50 centů na barel.

Svět se nyní kvůli tomu obává největšího nedostatku ropy za posledních minimálně šestnáct let a také souvisejícího, podobně kritického nedostatku motorové nafty.

Ruská ropa z Dálného východu – známá pod zkratkou ESPO – je díky svému chemickému složení obzvláště příhodná právě pro výrobu motorové nafty. Tato ropa je v těchto dnech dražší než Brent vůbec poprvé od uvedení sankcí na ruskou ropu na přelomu loňska a letoška.

V rámci sankcí Západ uvedl také strop na námořně vyváženou ruskou ropu, ale ani to tedy nevede k jejímu plošnému zlevnění pod cenu Brentu. Česká republika patří společně se Slovenskem a Maďarskem a několika dalšími zeměmi Západu k těm státům, jež mají ze sankcí výjimku, a ruskou ropu tedy dovážet stále mohou. V prvním letošním pololetí Česko dovezlo 2,34 milionu tun ruské ropy, což odpovídá 16,7 milionu barelů. To je největší množství dovezené ruské ropy za všechna první pololetí celého období od roku 2010.

Ani Německo se ruských paliv – resp. obchodování s nimi – zatím nechce vzdát. Vždyť německá vláda kancléře Scholze nyní čelí zostřené kritice kvůli svému zamýšlenému obchodování s ruským zkapalněným plynem. I když v obchodech s ním figuruje jen jako prostředník a jako svého druhu „poslíček“.

Společnost SEFE (Securing Energy for Europe), kterou vlastní Scholzův kabinet, začátkem října plánuje převézt ruský zkapalněný plyn ze sibiřského poloostrova Jamal. I když cílovou destinací dodávky není kterákoli evropská země, nýbrž Indie, přesto například němečtí opoziční politici vládu v Berlíně těžce kritizují. Podle nich by se neměla zapojovat do jakéhokoli obchodování s ruským plynem, pokud má svět brát vážně její deklarovaný proukrajinský a protiruský postoj.

Scholzův kabinet ovšem odpovídá, že danou roli prostředníka v obchodování s ruským plynem „zdědil“ a že je ekonomicky nejsmysluplnější v dané situaci jednat v souladu i se „zděděnými“ kontrakty. Scholzova vláda totiž zmíněnou společnost SEFE „zdědila“ v rámci svého znárodnění společnosti Gazprom Germania. Gazprom Germania patřila pod křídla ruského plynárenského kolosu Gazprom, a potažmo tedy fakticky pod křídla samotného Kremlu.

Po loňském vpádu Ruska na Ukrajinu Scholzova vláda nakonec přistoupila ke znárodnění majetku Gazprom Germania, tedy včetně společnosti SEFE a jejích kontraktů. Mezi tyto kontrakty patří i ty týkající se právě dodávek ruského plynu do Indie. Scholzova vláda nyní tvrdí, že za neplnění těchto smluv by jí hrozily sankce, pročež se ke kontroverzní přepravě ruského plynu uchyluje. Takové zdůvodnění ale kritikům nestačí a žádají okamžité ukončení jakéhokoli obchodování s ruským plynem v podání berlínského kabinetu.

Sečteno, podtrženo, účinek sankcí sice narušuje hlavně postoj velkých nezápadních ekonomik typu Číny, Indie, Turecka či Brazílie, jenže i postoj Německa je rozpačitý, když jeho vláda dává přednost penězům před tím, aby z principu odmítla obchodovat s ruským plynem. A Česko, které letos dováží nejvíce ruské ropy za posledních třináct let, také tedy nepředstavuje příklad země, jež je svými činy ukázkově protiruská.