Jak kdysi řekl senátor John McCain, politika je jen showbyznys pro ošklivé lidi – a na jeho bonmot si bylo opět možné vzpomenout při adoraci, jaké se dostalo našemu ministru zahraničí za jeho návštěvu Izraele. V jakém jiném oboru lidské činnosti by mohl Jan Lipavský vybudit tak silné pozitivní parasociální vztahy, jak zní odborný termín pro intenzivní jednostrannou vazbu, jakou navazují fanoušci ke svým popkulturním idolům?
Vláda Petra Fialy má za sebou polovinu mandátu. Nestane-li se něco mimořádného, což se v této turbulentní době nedá vyloučit, budou parlamentní volby přesně za dva roky. Stejnou dobu už tady pětikoalice s většinou sto osmi hlasů vládne. Objektivně je to kabinet, který vede zemi v nejhorší společenské a ekonomické konstelaci po roce 1989. Nikdy od té doby jsme nezažili tak prudké zdražování, tak hluboký pád životní úrovně, konec globalizace a válku tak blízko od nás. Lidé zpravidla hodnotí kvalitu vládnutí nikoli podle konkrétních kroků kabinetu, ale podle toho, jak se jim žije.
Braniborská brána, před několika týdny poskvrněná ekologickými aktivisty, se v noci rozzářila barvami izraelské vlajky. Skvrny po útoku aktivistů byly ovšem na sloupech ještě vidět, a jelikož použitá barva byla červená, celkový dojem byl, že vlajka je trochu pošpiněna krví. Což k dané situaci sedělo až příliš dobře a patrně lépe, než iniciátoři celé akce zamýšleli. Nejde o abstraktní problém, ale zcela konkrétní prolitou krev.
Bezpříkladný útok Hamásu na Izrael bude mít dopad jistě i ekonomický, na měnové, surovinové či akciové trhy. Zaprvé, úrok může výrazně zvýšit cenu pohonných hmot i v Česku. Zejména v tom případě, že Izrael identifikuje Írán jako faktického strůjce útoku. V takovém případě by Izrael mohl iniciovat útok právě na Írán, s podporou USA. Americký ministr zahraničí Antony Blinken již déle nevylučuje vojenský útok na Írán, jenž má Teheránu zabránit ve vývoji jaderné zbraně. Nyní by se tedy nabízela možnost… Jenže Teherán by mohl podniknout odvetu. Třeba útokem na ropná zařízení v Saúdské Arábii,
Jomkipurská válka z roku 1973 je považována za nejhorší zpravodajské selhání izraelských tajných služeb. Tehdy koalice arabských států v čele s Egyptem a Sýrií napadla neočekávaně stát Izrael. Včera, téměř na den přesně 50 let po začátku této války, začala další. A znovu bezprecedentním izraelským selháním. Palestinští teroristé z hnutí Hamás zaútočili na izraelská města a vesnice a začali masakrovat civilisty. Tomu předcházela salva snad až 5000 tisíc raket. Raněných jsou stovky, mrtvých minimálně 150, ale nejspíše mnohem více. Desítky lidí byly odvlečeny do Pásma Gazy jako rukojmí. Teroristé na sítě vysílali záběry orgií vraždění a mučení.
Je tu nový doklad toho, jak se i v Evropě přiostřují poměry a zhoršuje se ovzduší ve společnosti. Alternativa pro Německo (AfD), pravicová, až krajně pravicová strana a současně jediná skutečná opozice u našich sousedů, posílila a v žebříčcích dosahuje na druhé místo. Teď o víkendu se konají dvoje zemské volby, v Hesensku a v Bavorsku. V bavorském Ingolstadtu měl ve středu na mítinku AfD vystupovat předseda strany Tino Chrupalla (48). Před začátkem si s Chrupallou pod tribunou pořizovali selfie fanoušci, a jak se zdá, i jeden atentátník.
Prezident Petr Pavel je zkušeným vojenským diplomatem, který stál roky v čele vojenského výboru Severoatlantické aliance. Zjevně ale není velkým znalcem historie Evropské unie. Nebo ji naopak zná dobře a je přesvědčen, že by Česká republika, jíž je pro pět let hlavou státu, měla odevzdat jiným část své suverenity a rozhodování o sobě. Jinak by těžko mohl při svém projevu na College of Europe v Bruggách navrhovat, aby se v Evropské unii omezilo právo veta.
Ibram X. Kendi je jednou z těch amerických progresivních celebrit, které se nám mohou zdát vzdálené a snaha přenášet sem jejich myšlenky pomýlená, byť tento intelektuál dostal různé prestižní ceny a jeho knihy doporučuje k četbě kdekdo včetně Baracka Obamy. Snaha zatáhnout rozruch kolem povstání Black Lives Matter do Evropy vyžaduje předstírání, že specifické důsledky transatlantického obchodu s otroky pro USA jsou klíčovou charakteristiku moderní civilizace, což je hloupost (jedna Kendiho kniha nicméně vyšla slovensky). Pokud by nás Kendi něčím mohl oslovit, tak ne tím, co by si asi jeho fanoušci představovali.
Mnichov je město v Bavorsku, ale pro nás je synonymem zrady a pro civilizovaný svět, který aspoň trochu ví, o co šlo, pedagogickým důkazem toho, že se zlu nemá ustupovat a nejspíš s ním ani vyjednávat. Což už je tedy přece jen otázka. Hitler byl zajisté zlo, ale byl v roce 1938 absolutní zlo? A bylo Československo jednoznačné dobro? Nyní znovu, tváří v tvář tragédii na Ukrajině, se takové otázky nutně vynořují. Nemohlo se přece jenom udělat před několika lety víc, aby k válce nedošlo? A chtělo se to udělat? A pomohlo by to?
Málokterá událost je takovým stínem nad našimi národními dějinami jako mnichovský diktát. Ačkoliv počet lidí, kteří krizový rok 1938 pamatují osobně, rychle klesá k nule, „o nás bez nás“ se zaseklo do kolektivní paměti jako rezavý hřebík, který nepůjde jen tak vytáhnout a který bude dráždit okolní tkáň dalších sto let. Být zrazen spojenci, kteří se za lepších časů tvářili tak přátelsky, na to se nezapomíná. Ani na to, že v okamžiku slabosti se ukázalo, že i menší predátoři na evropské scéně (Polsko, Maďarsko) si rádi urvou nějaké to „maso“.
Označit podstatnou část jednoho národa za manipulovatelné blbečky, to teď bude v Evropské komisi nový standard? Aspoň mírně pokročilí pamětníci potvrdí, že tak velký zájem jako teď volby na Slovensku nevzbuzovaly už asi čtvrt století – určitě od roku 1998, kdy šlo o porážku mečiarismu, a patrně od roku 1992, kdy se rozhodovalo o dalším osudu Československa. Zvýšená pozornost se neprojevuje jen ve střední Evropě, vidina návratu Roberta Fica budila velký zájem (hrůzu) v kontinentální Evropě, Británii, dokonce v USA.
Úspěšnost některých témat u veřejnosti přece jen překvapí, třebaže disponují parametry příběhu, který by měl dokázat zaujmout naráz hodně lidí. Například bych si nevsadil, že se bude tak dlouho a intenzivně diskutovat v médiích i na sociálních sítích o stomilionové sbírce pro Martínka Zatloukala, které byly vybrány na genetickou léčbu jeho vzácné choroby snížené produktivity enzymu AADC. Nebudu se tvářit, že vím, co přesně toto onemocnění znamená a co svým charakterem obnáší. Mohu jen konstatovat, že výsledek sbírky bezesporu je velký úspěch tuzemského crowdfundingu.
Krize na Lampeduse vrátila migraci zpět do středu veřejného zájmu. Otázka migrace se stala také tématem voleb na Slovensku a v Polsku. Migranti jsou rovněž věčným tématem britské politiky. Právě tam ministryně vnitra Suella Bravermanová rozvířila vody diskurzu. Před třemi dny prohlásila, že „multikulturalismu selhal“. „Nekontrolované přistěhovalectví, nedostatečná integrace a mylné dogma multikulturalismu se v posledních desetiletích ukázaly být pro Evropu toxickou kombinací,“ prohlásila. Dodala, že ilegální migrace představuje pro Západ „existenciální výzvu“.
Už je to třicet let, co vyšel překlad knihy polského filozofa a dominikána Józefa P. Bocheńského (1902–1995) Stručný slovník filozofických pověr. Ta útlá knížka se hodí vždy, když si potřebuju někde rychle ujasnit nějaké to velké slovo, se kterým lze dělat velké věci, třeba ho různě zneužívat a ohýbat.
