Je tu nový doklad toho, jak se i v Evropě přiostřují poměry a zhoršuje se ovzduší ve společnosti. Alternativa pro Německo (AfD), pravicová, až krajně pravicová strana a současně jediná skutečná opozice u našich sousedů, posílila a v žebříčcích dosahuje na druhé místo. Teď o víkendu se konají dvoje zemské volby, v Hesensku a v Bavorsku. V bavorském Ingolstadtu měl ve středu na mítinku AfD vystupovat předseda strany Tino Chrupalla (48). Před začátkem si s Chrupallou pod tribunou pořizovali selfie fanoušci, a jak se zdá, i jeden atentátník. Předsedovi se totiž vzápětí udělalo zle, zradily ho nohy a on zkolaboval, načež byl sanitkou převezen na jednotku intenzivní péče. Včera byl propuštěn do dalšího ošetřování. Až na jednu čestnou výjimku, již (stav v pátek večer) tvoří spolkový ministr zemědělství Cem Özdemir za Zelené, nepřišlo od vysokých politiků a činitelů snad jediné vyjádření lidské účasti s Chrupallou.

Ještě ve čtvrtek, den po incidentu, německá média o příhodě psala tónem, z něhož čtenář mohl vyvodit, že řeči lidí z AfD o násilném útoku jsou stihomamem a dalším projevem bláznivosti, která se v té straně skutečně vyskytuje. Včera ale vešla ve známost předběžná zpráva lékaře po přijetí v nemocnici. V Chrupallově rameni lékař zjistil čerstvou stopu po tzv. intramuskulární injekci. A konstatoval poruchu srdce. Okamžitě se rozjely spekulace, jestli byl vpich lékařem skutečně nalezen, nebo lékař v rámci anamnézy jen napsal do zprávy, co mu pacient vypověděl. Lékař tvrdí, že to vepsal do zprávy podle toho, co viděl. Policie tvrdí, že to o vpichu lékaři řekl Chrupalla.

Zkoušky krve ani toxikologické šetření naopak nic podezřelého neodhalily, další šetření budou následovat. Ovšem pokus o atentát je za tohoto stavu poznání zcela rovnocenná možnost. Během tří dnů však Německo dospělo do stavu, kdy podstatná část obyvatelstva prostě nepřijme výsledky vyšetřování, ať dopadne jakkoliv.

Jak bylo řečeno, až na Cema Özdemira nepřišlo od vysokých politiků a dalších činitelů snad jediné vyjádření lidské účasti s Chrupallou –⁠ velice znepokojivá možnost, že byl proveden atentát na politika z první řady, jako kdyby nikoho z politiků tzv. demokratických sil nezneklidňovala. Děje se tak i proto, že s AfD není nakládáno jako s politickou konkurencí, ale jako s ohrožením demokracie. Přišla naopak stanoviska, že AfD opět lže a Chrupalla simuluje, nebo že i kdyby se to stalo, nesmí se divit: když zaseli vítr vzteku, sklízí teď bouři. Skutečně, tuto formulaci, známou u nás z článku Rudého práva o autorech opoziční petice Několik vět, použil teď v Německu vydavatel druhdy seriózních a konzervativních novin FAZ.

Když v západní Evropě někdo spáchá zločin na příslušníkovi sexuální nebo etnické menšiny, vyvozuje se z toho obratem škodlivost „nenávistného projevu“ na webu a potřeba ji stíhat, zakazovat, mazat. Vyvozuje se z toho nepřímá vina stran, které jsou proti masovému přistěhovalectví, reakcionářů, kteří se drží tradičních rolí pohlaví, atp. Neměli bychom v opačném gardu činit totéž a požadovat, ať se všichni progresivisté zastydí a z kritiky uberou? Ubrat by bylo třeba s chováním v terénu. AfD mívá pravidelně potíže uskutečnit v klidu sjezd, schůzi, mítink, aniž by ho zdivočelí zastánci tolerance nenarušovali. Také v Ingolstadtu se ve stejnou dobu v těsné blízkosti konal vzdoromítink, kde nebylo hloupé vystoupit panu starostovi. Často jsou mítinky rušeny hudbou z reproduktorů, vyzváněním kostelních zvonů a podobně.

Nejen AfD, i různé na ní nezávislé osobnosti s kritickým poměrem k zelenému dogmatismu –⁠ příkladem je nedávný ředitel kontrarozvědky Hans-Georg Maasen –⁠ žijí ve strachu z Antify, proti jejímž bijcům stát nic viditelného nedělá.

Když před několika roky neznámí pachatelé pozdě večer v postranní uličce laťkami a klacky málem umlátili lokálního politika AfD ani když před pár týdny opět v Bavorsku skupina neznámých pachatelů brutálně zbila kandidáta AfD poté, co se ho nejdříve zeptala, jestli je to ten muž z plakátu, nesolidarizoval se s nimi vlastně nikdo kromě spolustraníků, natož člen vlády, spolkový prezident nebo církevní hodnostáři.

Český autor Aleš Valenta ve své pozoruhodné knize Německo: Mýtus a realita (2018) konstatuje, že kvalita demokracie se pozná na způsobu, jakým se zachází s oponenty režimu. V tomto testu dnešní Německo opakovaně selhává. To má následky pro celou EU. Dokud se z každé fundamentálnější oponentury k zelenému myšlení dělá návrat k Třetí říši, přičemž Třetí říši je dovoleno potírat všemi prostředky, nemůže se prostě země vrátit do normálního stavu.