Minulý týden zaplavily Lampedusu čtyři tisíce utečenců, jen o třetinu méně, než kolik má tato výspa Itálie u břehů Afriky stálých obyvatel. Prozatím letos Středozemní moře překonalo víc než 100 tisíc lidí, což je proti loňské sezoně dvojnásobek. Jako obvykle se přikročilo k rozboru faktorů, které lidi k tak nebezpečné cestě mohou vést.

Sociologové migrace rozlišují tzv. pull faktory, tedy atraktivitu budoucích hostitelských zemí v očích migrantů, a push faktory, které je naopak vyhánějí z vlasti. Vedoucím pull faktorem Evropy zůstává Německo, kam zřejmě směřuje podstatná část letošní vlny, jak z Afriky, tak z východu přes Řecko a přes Balkán. Po migrační krizi let 2015/2016 se nerozhodlo pro žádnou zásadní změnu. Dnes v tolerovaném názorovém koridoru tvoří pravý okraj někteří politici CDU, jejichž požadavkem není zastavit masovou migraci, ale omezit roční kontingent na 200 tisíc lidí.

Různé pull faktory mají v Evropě jednoho mocného protivníka. Současná premiérka Itálie Giorgia Meloniová vyhrála se slibem právě masové přistěhovalectví přes Středozemní moře zastavit. V kampani mluvila o námořní blokádě a vracení pašeráků i s jejich klienty hned u afrických břehů. Po příchodu k moci byla zřejmě poučena, že námořní blokáda je neslučitelná s evropskými hodnotami. Podle jedné spekulace teď Meloniová cynicky nechává poměry na Lampeduse vyhrotit, aby pod vlivem dramatických záběrů unijní politici na námořní blokádu museli přistoupit, a tentokrát přímo pod vlajkou EU. Po návštěvě předsedkyně Evropské komise na Lampeduse to nelze vyloučit. Tak by Meloniová vypnula jeden z pull faktorů – snadný přístup do schengenského prostoru po moři.

Přistupme k push faktorům. Lampedusa leží na půl cesty mezi Libyí a Sicílií. Libye posledních asi dvanáct let tvoří hlavní bránu pro africkou migraci do Evropy. Taky nás dělí dvanáct let od humanitární intervence NATO, fakticky Británie, Francie a USA, proti vládě bláznivého plukovníka Muammara Kaddáfího.

Libyjskou kapitolu arabského jara rámovala na jaře 2011 hlášení činovníků libyjské opozice, západních médií a neziskovek o masakrech civilního obyvatelstva. Ty se podle jedněch chystaly, podle druhých už probíhaly. S odvoláním na akutní nebezpečí tedy Francie, Británie, nakonec i Spojené v Radě bezpečnosti OSN prosadily leteckou kampaň proti Kaddáfího jednotkám. Původní mandát ochrany civilního obyvatelstva jmenované mocnosti svévolně rozšířily na změnu režimu. Američanům se nakonec podařilo zasáhnout přímo konvoj s Kaddáfím, kterého povstalecké jednotky na místě ubily. Tou dobou už se několik měsíců péčí Amnesty International vědělo, že povstalci ve městě Benghází před přijetím rezoluce Rady bezpečnosti si krutosti na civilistech vymýšleli. Zpráva zahraničněpolitického výboru britské Dolní sněmovny z roku 2016 mapuje katastrofální ignoranci britské vlády, která ovšem ministrům nebránila zahrát si na moderní Churchilly.

K následnému rozvratu na severu Afriky se žádný z moderních Churchillů nehlásí. Libyi od té doby sužují občanská válka a dvojvládí. V indexu lidského rozvoje OSN se propadla z prvního místa pro Afriku do druhé poloviny tabulky. I tisíce obětí nedávných záplav u města Darná jdou nepřímo na konto humanitární intervence. Údolí nad Darná ovládaly po roce 2011 různé islamistické frakce včetně al-Káidy. V chaosu se prostě stane, že infrastruktura chátrá.

A také tehdy zbraně ze skladů Kaddáfího zaplavily blízké zahraničí. Diktátorovi žoldnéři si šli hledat novou práci. Výsledkem byl převrat v Mali, který zas vedl k francouzské vojenské misi (a také menší české; skončila teprve loni). Za posledních deset let v Sahelu posílili džihádisté a chaos. Z této části Afriky také pochází značná část dnešních migrantů přes Lampedusu. Pučisté v Nigeru svůj nedávný puč ospravedlňují i mizernou bezpečnostní situací v oblasti, která se datuje od „riskantního dobrodružství NATO v Libyi“.
Od riskantního dobrodružství uplynulo dvanáct roků. Ale lidé, kteří ho tehdy chtěli a prosadili, lidé tvořící hlavní proud, který tu intervenci nesl i u nás, pořád určují výklad geopolitiky. Pořád žijeme v době, kdy se neskládají účty.