Zpravodajství z rusko-ukrajinské války u nás začíná být odpoutané od reality tak, že už to musí vidět i vojensky zcela netrénované oko. Po několik týdnů nám nejen ukrajinské zdroje, kde je to pochopitelné, ale takové autority jako generální tajemník NATO hlásí průlomy ruské linie, které mají tu vlastnost, že nevedou k žádnému zřetelnému pohybu fronty. Od začátku června, kdy Ukrajina odstartovala několik měsíců dopředu očekávanou protiofenzívu, za cenu ztrát desítek tisíc mužů a desítek procent dosud dodané západní těžké techniky dobyla 0,25 procent Rusy okupovaného území. To prosím není propaganda ruské státní televize, ale odhad britského týdeníku Economist. O Economistu sotva někdo může tvrdit, že by měl proruské sklony. Naopak, týdeník ze svojí analýzy nevyvozuje potřebu pokusit se jednat o míru, ale že bychom se měli psychicky a ekonomicky připravit na krutou opotřebovávací válku.

Mluvíme o zemi, jejíž HDP loni spadlo odhadem o čtvrtinu, a jejíž centrální vláda vládne dnes nikoliv 50 milionům občanů jako při nabytí samostatnosti v roce 1991, ale Ukrajině spíše nakloněné odhady mluví dnes o nějakých 30 milionech lidí, což by byla pětina počtu země, která Ukrajinu napadla. Vést válku další tři, pět nebo sedm let - sedm let byl odhad nejmenovaného představitele jedné ze zemí G7, citovaného minulý týden pro změnu agenturou Bloomberg, pro Ukrajinu znamená, že se z ní skutečně stane zdevastovaná země nikoho (Viktor Orbán) a duchů.

Možnosti dalšího vývoje jsou za daného stavu na bojišti tři: 1. ona dlouhá opotřebovávací válka, jíž se časem začne říkat "zamrzlý konflikt"; 2. kolaps ukrajinské obranyschopnosti následovaný postupem ruské armády do nitra Ukrajiny, případně obsazení Charkova, Oděsy...; 3. a varianta, kdy na postup Ruska napříč Ukrajinou NATO nebo aspoň jeho obzvlášť bojovní členové jako Polsko zareagují tím, že přímo zasáhnou na Ukrajině. Pak "dojde" na slova generála Karla Řehky a může nastat třetí světová.

Nultá možnost, tedy pokus Západu nebo Kyjeva, který je dnes ovšem na vůli Západu zcela závislý, pokusit se o nějakou mírovou dohodu dřív, než nastane kterákoliv z těch tří budoucností, které jsou pro Ukrajinu všechny ještě horší než současnost, nemá v dosavadním klimatu šanci. Dokonce ani její proponenti například v USA nemají šanci, aby byli vyslechnuti. Jsou to jednotlivci, často prominenti - profesor Stephen Walt z Harvardu, profesor Jeffrey Sachs, Henry Kissinger, ale také třeba Elon Musk, Tucker Carlson... -, kteří za toto čtení situace byli buď odsunuti stranou nebo posmíváni.

Co postavit proti realitě? Ukrajinská strana dnes místo hlášení o teritoriálních ziscích může dávat hlášení o vojensky spíše nepodstatných než podstatných útocích tu hejnem dronů, tu hejnem raket na Krymu nebo v ruském vnitrozemí. Zprávy o dodávkách britských a amerických raket delšího doletu se dají chápat jako zásilky rachejtlí pro ohňostroj, který vždycky na tu chvíli spolehlivě odvede od vážnějších myšlenek.