Komentáře - 14. dubna

Lukáš Novosad

Třicet let od smrti největšího českého herce Rudolfa Hrušínského

V sobotu 13. dubna uplynulo třicet let od úmrtí Rudolfa Hrušínského – tvůrce, jenž posledních deset let svého života psal do titulků za své jméno doplnění „nejst.“, aby se odlišil od syna a vnuka, kteří se oba jmenují stejně a jsou taktéž herci (tedy ten nejmladší část života byl). Ačkoliv někdy ten, o něhož nám jde, používal jen značku „st.“, protože nejstarší herec Rudolf Hrušínský byl jeho otec a původně se jmenoval Böhm, než si po druhé světové válce změnil německé jméno na české. Nám však jde o jeho syna, dodnes jednoho z nejpopulárnějších českých herců – třebaže bychom neměli opomíjet, že byl také divadelním režisérem.

13. dubna

Ondřej Šmigol

Průlom v debatě o péči transgender dětí

Medicínský přístup k transgender dětem je naprosto špatný. Tak by se daly shrnout závěry zprávy britské doktorky Hilary Cassové ohledně současné praxe, jak postupovat ve snaze pomoci mladistvým trpící pohlavní dysforií, jak se odborně nazývá pocit, že člověk se narodil se špatným pohlavím. Jde o přelom v debatě, jak přistupovat k transgender dětem. A také je to vyvrcholení skandálu okolo Tavistocké kliniky.

12. dubna

Ondřej Štindl

Až se kyvadlo vychýlí

Čas je na straně stoupenců pokroku, dnešní spory o otázky genderu, pohled na minulost západní civilizace a další a další důvody kulturních válek jednou budou rozhodnuty jaksi biologicky. Lidé, kteří v nich hájí spíš konzervativnější stanoviska, jsou v naprosté většině starší. Je proto jenom otázka času, kdy vymřou, a s nimi z veřejného prostoru vymizí i jimi zastávaná stanoviska. Jistě ne úplně, ale stanou se natrvalo okrajovými, z jejich stoupenců se stane fakticky bezmocná menšina, která se bude moci nanejvýš scházet po hospodských saloncích a naštvaně tam hořekovat nad měnícím se světem.

11. dubna

Martin Weiss

Dekolonizujme Španělsko

Diverzita je příkazem dne ve státní správě i v ekonomice, narazíme na ni všude, počínaje přáním ředitele naší BIS, aby jeho nástupkyně byla žena, a konče evropskou směrnicí CSRD definující informační povinnosti firem. Jak to dnes často bývá, tato přání a příkazy se neprezentují jen jako politické cíle, jimž stojí v cestě sveřepí mužští šovinisté. Jedním dechem se dodává, že to je zároveň dobré pro fungování organizací a pro byznys. Což se dokládá i studiemi.

10. dubna

Daniel Kaiser

Babičky za klima a my ostatní

Na jedné straně zprávy typu, že do Evropské komise přichází jistá umírněnost a po volbách do europarlamentu můžeme čekat revizi Green Dealu, na druhé straně zprávy jako tato ze včerejška: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (nepatří pod  EU, ale pod širší Radu Evropy) vyhověl klimatické žalobě skupiny občanek.

09. dubna

/

Naše slovenská otázka

Bylo velkou politickou chybou nechat se vtáhnout do slovenské politiky. Na počátku stála prezidentka Čaputová, která prakticky po celou dobu svého působení hledala oporu v českém prostředí. Krystalickou ukázkou vměšování do předvolebního boje byla cesta premiéra Orbána na předvolební mítink Andreje Babiše do Ústí nad Labem. Stejně jako vstupování Babiše do parlamentních voleb na Slovensku v září 2023. Ze strany českého prezidenta a vlády zas bylo velmi nediplomatické, že nepopřáli Robertu Ficovi, který zvítězil ve volbách do Národní rady Slovenské republiky.

08. dubna

Lukáš Kovanda

Evropští centrální bankéři si hrají na politiky, chtějí více zelené

Američtí centrální bankéři se v těchto dnech dostali do křížku s těmi evropskými. Jde o zásadní střet. A poměrně nebývalý. Zejména činovníci Evropské centrální banky totiž chtějí, aby jednotlivé soukromé banky ještě více „zezelenaly“. Měly by prý být povinovány detailně zpravovat dohledové orgány o strategiích plnění zelených závazků. To ale američtí centrální bankéři poměrně ostře odmítají, jak zjistila agentura Bloomberg.

07. dubna

Lukáš Novosad

Třicet let od masakru ve Rwandě

Je to vlastně symbolické, jako ostatně kterékoli významné výročí. A stejně jako ke kterémukoli jinému významnému výročí se rovněž k tomuto snadno hledají paralely v současnosti. Ale popořádku, nejdříve informaci o tom, co si připomínáme: nuže dnes je to třicet let, co se rozjela největší genocida na světě ve druhé půli 20. století – masakr ve Rwandě. Ten přívlastek největší lze nahlížet všelijak, i když počty jsou vždycky zavádějící: nejvíce lidí po druhé světové válce zabili Stalin a Mao, ale to byl svět čerstvě rozdělen vedví, sbíral se z nedávného šoku, vlastně hledal svou tvář na několik desetiletí (možná aniž to tušil), a kdyby Stalin nezemřel, možná se rozhořela třetí světová válka (chystal ji).

06. dubna

Ondřej Štindl

Za dnešek hloupější!

.Budu psát o písničce. Před týdnem jsem taky psal o písničce, nechci z toho ale dělat nějakou tradici, prostě se to tak sešlo. Možná jste zaznamenali, že vyšlo nové album zpěvačky Beyoncé, globální mega super atakdále hvězdy. Je to takzvaná událost doprovázená téměř uniformním nadšením. Zakaboněného kritika či kritičku, kteří by „plivli jedovatou slinu“ a znectili populární idol, aby jeden pohledal. A týká se to nejenom velkých komerčních médií, ale i alternativněji laděných časopisů a webů. Souvisí se (snad už zvolna odeznívající) vlnou tzv. poptimismu.

05. dubna

Ondřej Šmigol

Progresivní reformace ve Skotsku

Ze skotského zákona pro potlačování nenávisti se stala globální zpráva. Představuje totiž formu cenzury ve svobodném světě dosud nevídanou. Postihovány měly být veškeré formy nenávistného projevu. Co je nenávistný projev, mělo být čistě na interpretaci „poškozeného“. Policie má následně vyhodnotit, zda došlo k porušení zákona. Ale i pokud nedošlo, může věc označit jako „nekriminální nenávistný incident“. Ten sice není postihován, ale je zaznamenán v trestním rejstříku, do něhož na vyžádání mohou nahlížet třeba zaměstnavatelé.

04. dubna

Martin Weiss

Tři povzbudivé příklady občanských postojů

Dnešní komentář věnujeme několika ostrůvkům pozitivní deviace. To je, pokud si správně vzpomínáme, termín, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let začali používat slovenští sociologové a u nás ho popularizoval mimo jiné Miloš Zeman. Zatímco jazyk českého disentu odrážel výraznou přítomnost zakázaných literátů, ostrůvky pozitivní deviace přišly z prostředí moderních sociálních věd, takzvané šedé zóny, a vědecky znějící charakter toho termínu jako by usiloval o určitou ochranu, nenapadnutelnost ze strany orgánů.

03. dubna

Daniel Kaiser

Bisko, dej důkazy

Před velikonočními svátky česká kontrarozvědka ohlásila úspěch: „Podařilo se nám odhalit a zmapovat aktivity vlivové sítě financované z Ruska a působící na území České republiky. Akce BIS odhalila, jakým způsobem Rusko vlivově působí na území států Evropské unie a jak se snaží ovlivňovat politické procesy v našich zemích.“ Následovalo rozhodnutí Fialovy vlády uvalit sankce na jednu firmu, totiž web Voice of Europe, a dvě fyzické osoby, proruského ukrajinského politika Viktora Medvědčuka a Arťoma Marčevského, který tu žije.

02. dubna

Marian Kechlibar

Záhadné dění se systémem GPS

V posledních dnech se nad Baltským mořem děje něco záhadného se systémem GPS, problémy s určením polohy nahlásilo více než tisíc letadel. Patrně si nějaká armáda zkouší své rušičky globálního satelitního systému a vzhledem k tomu, že anomálie se koncentrují kolem Kaliningradu, to nejspíš bude armáda ruská. Dá se čekat, že na to spojenci nějak odpovědí. Kolik uživatelů je na to aspoň okrajově připraveno a má nějaký plán B?

01. dubna

/

Alíku, dudlíček?

Pro dnešek bude na počátku vejce, symbol života a plodnosti. Protože v sobě věci, jevy a situace bohužel – nebo bohudík – ukrývají svůj opak, jak velice přesně symbolizuje ostatně také vajíčko. Životem kypící ovum už v sobě zároveň obsahuje miniaturní jezdce apokalypsy. Pojďme se bavit o populačním kolapsu. Je to oslí můstek, ale kdy jindy po něm přejít než právě o Velikonocích? Spasitel do Jeruzaléma pěšky nepřišel.

31. března

Lukáš Novosad

České Velikonoce: bohatší svátky, než si myslíme

Poslední dům v obci, hřbitov na dohled, jinudy se tam nedá, a tak všici chodí nebo na kolech se valí kolem nás, aby opodál vzpomněli na své zemřelé. Zdravíme se a přejeme si požehnané svátky. Najednou je šest hodin večer, čas klekání. Ulicí, skoro už polňačkou, rozléhá se klapotavý a chřastavý zvuk, to kluci táhnou Babicemi a řehtají a hrkají, aby zastali zvuk kostelních zvonů, které od včerejška mlčí – odletěly do Říma. Krajinu to vždycky změní, když z ní zmizí zvuk.

Zpět na hlavní stranu