Piráti byli ve vládní koalici Petra Fialy od samotného počátku zbytnou politickou silou. Svoji naivitu, ale také bezelstnost už ukázali, když se před posledními parlamentními volbami spojili s mazanými, pragmatickými a bezskrupulózními Starosty, se kterými kandidovali v koalici. Starostové na ně měli připravenou kroužkovací fintu, takže Piráti dostali jen čtyři poslance, zatímco Starostové třicet tři. Evidentně disproporční výsledek ve srovnání s podporou veřejnosti, kterou ukazovaly průzkumy veřejného mínění. Piráti navzdory této lekci do široké koaliční vlády vstoupili. Své nadbytečnosti si museli být vědomi, ostatně poslední tři roky jim ji kdekdo připomínal. Kabinet Petra Fialy fungoval i bez nich. Ale byl zde bonus, že zúžili opozici jen na hnutí ANO Andreje Babiše a tzv. společensky nepřijatelné extrémní proudy, které také získaly zastoupení ve sněmovně.

Když vládní strany, které se potýkají s extrémní nepopularitou, prohrály komunální volby, musela se najít oběť. Nutno říct, že ležela zničená, vyčerpaná a bezprizorná na válečném politickém poli. Piráti už šeredně prohráli volby do Evropského parlamentu a ještě větší výprask dostali v komunálních volbách. Dostali se na dno, ani k tomu nepotřebovali problémy s digitalizací stavebního řízení, které skutečně decimovaly důležitou část české ekonomiky.

Je uvěřitelné, že Ivan Bartoš chtěl digitalizaci udělat navzdory různým IT monopolům, chtěl rozbít stávající klientelistický systém, ale ten se ukázal silnější než on. V každém případě platí, že Ivan Bartoš se pustil do boje, na který nebyl připraven. Možná by dotáhl digitalizaci do zdárného konce. Možná. Na revizi dostal víc než dva měsíce. Ale Ivan Bartoš a jeho Piráti prohráli volby. Prohrály je ale i ostatní strany vládní koalice, na prvním místě konglomerát SPOLU premiéra Petra Fialy. Sami Piráti, kteří nezvládli reakci na svůj volební debakl, si chtěli vůči premiérovi a koaliční vládě klást podmínky. Piráti nepochopili, která bije. Neuvědomili si svou postradatelnost.

Minulý týden nešlo o žádnou kruciální vládní krizi. Piráti byli vykázáni jako zbytní, ale jeden poslušný, teflonový, zůstane jako příklad bezvýznamnosti plynoucí z nicotnosti.

Popravdě vyhazov Pirátů, zrada jednoho z nich, logické kosmetické změny ve vládě nebudou efektivní reflexí vládních stran vůči náladám ve společnosti. Je to jen mediální clona, pára, která zmizí. Zůstanou dopady vysoké inflace, propad reálných příjmů, vyšší daně a poklonkování neosocialistům z Bruselu. Bez sebevědomí, ráznosti, zdravého uvažování a odvahy to nepůjde.