Zvedá austrofašismus hlavu?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Máme tu další kauzu do kategorie Růst krajní pravice v Evropě. Nedělní volby do rakouského parlamentu s 29 procenty na pásce vyhrála pravicově populistická FPÖ neboli Svobodní. Strany tradičního kartelu – lidovci a sociální demokraté – za nimi zaostaly o tři, respektive o devět bodů. Mluví se o historickém výsledku, někdy s triumfálním podtónem a většinou s hrůzou v hlase.
Ale FPÖ se v pásmu mezi 20 a 30 procenty pohybuje už třicet roků, jen jsou vzlety prokládány pády, které nepůsobí změna nálad mezi rakouskými voliči, ale většinou rozhádanost předáků strany, nějaký osobní exces, případně zpravodajské hry z dílny politické konkurence (bizarní aféra Ibiza z roku 2018 s vnadnou Ruskou a potoky alkoholu).
Proč jsou ale Svobodní do rakouské politiky tak vrostlí a v určitých ohledech i společensky mnohem integrovanější, než je „krajní pravice“ například v Německu nebo ve Francii? Je možné, že by dnes, po všech hrůzách 20. století a v podmínkách historicky unikátního blahobytu, mohla téměř třetina nějaké západní společnosti volit fašisty?
Pravda je, že v FPÖ (vznikla roku 1956) se bývalí nacisté od počátku masivně angažovali. Překonání stigmatizace „starých struktur“ –vzápětí po válce bylo za kolaboraci postiženo 20 procent rakouských mužů – měla strana v programu.
Rodokmen je ale mnohem starší než Hitler a jeho epigoni v meziválečném Rakousku, což by i naše chápání této strany mohlo trochu zkomplikovat. FPÖ svůj rodokmen vede až k liberálním tradicím roku 1848. Po tomto zlomu se v dnešním Rakousku vytvořily tři politické tábory, vedle katolických sedláků a socialistických proletářů tábor národní, jehož je tato strana poslední reinkarnací.
V „třetím táboře“ se od 60. let 19. století sdružovali antiklerikálové, ale taky menšinoví protestanti a ovšem Velkoněmci neboli obzvlášť vášniví stoupenci faktu, že Rakušané jsou Němci, který byl v zemi většinovým názorem ještě po druhé světové válce. Za studené války tu útočiště nacházeli i ekonomičtí liberálové, pro které už nebylo místo u lidovců. FPÖ byla útočištěm pro různé politické menšiny a adekvátně tomu zůstávala malou partají.
Velkou stranu z ní počátkem 90. let udělal Jörg Haider. Ten ještě v něčem ztělesňoval tradici velkoněmecké nesnášenlivosti vůči Slovanům. FPÖ se například snažila zablokovat vstup České republiky do EU, měla k tomu jako záminky Benešovy dekrety a Temelín.
Po Haiderovi už problémovými přistěhovalci nebyli postkomunističtí sousedé, ale muslimové. V intelektuálních kruzích kolem Svobodných jsou dnes Češi a další národové Visegrádu vesměs považováni za „našince“. Asi nejvýznamnější intelektuál třetího tábora historik Lothar Höbelt před časem v rozhovoru pro Echo tuto změnu vyjádřil následujícím vtípkem: Už mi ani nevadí, že máte Sudety. Kdyby zůstaly Německu, dominují dnes v Teplicích a v Ústí Turci.
Silným momentem, který Svobodným umožňuje připomenout jejich dávnou liberální tradici, se stala tvrdá opozice proti očkovací politice za corony. Apartheid neočkovaných v Rakousku byl ještě ostřejší než u nás – a to je výkon.
Je ironií dějin, že i díky existenci silné strany s kořeny, z nichž jeden neoddiskutovatelně nese hnědou barvu, mají dnes veřejný prostor v Rakousku zglajchšaltovaný méně než v typické zemi západní Evropy. I ve Vídni trend k zužování názorového koridoru existuje, ostatně profesor Höbelt mezitím žije v Česku. Ale toto fázové zpoždění zůstane, ať už budou Svobodní a jejich předseda Herbert Kickl při vzniku nové vlády obejiti, nebo ne.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.