Po politickém dění minulého týdne, které někdo nazývá turbulentním, jiný jej vnímá jako vládní krizi, třebaže jde o normální politiku, na jakou jsme si akorát odvykli, proběhlo druhé kolo voleb do třetiny Senátu. Výsledky myslím můžeme označit za unikátní, jelikož málokdy se podaří, aby se víceméně každý zúčastněný mohl cítit jako vítěz a taky se za něj mohl prohlásit. Ergo byly to volby nebývale smírčí. V některých obvodech možná napjaté, ale celkově svým vyzněním vlastně nudné, až pohádkově idylické, klidné, vyrovnané, pospolné, vpravdě celospolečenské.

Ale nehledě na strany se mohli jako vítězové cítit i voliči různých přesvědčení: nejen šlachtovci či babišovci, ale v den osmdesátých narozenin Miloše Zemana (které zůstaly stranou včerejšího mediálního zájmu) mohli slavit také jeho odpůrci, kteří kdysi vsadili na étos Jiřího Drahoše: někdejší Zemanův protivník v boji o prezidentskou funkci svůj senátorský mandát přesvědčivě obhájil. Zato jiná hvězda někdejších závodů o Hrad neuspěla: Marek Hilšer tak svým neúspěchem podpořil ty, kteří jsou přesvědčeni, že prezidentská kampaň by neměla být automatickým výtahem ke křeslu v jiné ústavní funkci. Obzvlášť není-li jasné, co tam takový kandidát dosud přesně dělal.

Hilšer byl poražen hvězdou sociálních sítí, egyptologem a věčným romantikem Miroslavem Bártou, takže radost mají ti, kteří dají na vzdělání, slávu a příslib dobrodružství. Zároveň si na čelo mohou ťukat ti, kdo v tomto novém senátorovi nacházejí šiřitele konspirací. Umírněným městským liberálům uspěl Břetislav Rychlík, konzervativním odpůrcům Istanbulských smluv a LGBT Vladimíra Ludková, mimo jiné zastánkyně automatů a hazardu. Povodně, na které jako bychom už zapomněli (je to rozdíl oproti rokům 1997 a 2002, kdy traumatem velké vody žila celá republika dlouho), připomněl svým vítězstvím primátor Opavy Tomáš Navrátil.

Kdyby snad někomu chyběla kumulace funkcí a zapomněl na suveréna letošních voleb Jiřího Čunka, který nikdy méně než dvě funkce současně nezastává, může se spolehnout právě na pana primátora Navrátila. Ten má nyní tři pozice: mandát na městě, v Senátu a čerstvě je též krajským zastupitelem. Prý to všechno zvládne, protože je zvyklý pracovat. Mimochodem, Jiří Čunek – dokončí-li řádně za šest let svůj nový mandát – překoná v délce senátního úvazku dosavadního rekordmana Milan Štěcha a s dvaceti čtyřmi senátními roky bude novým rekordmanem on.

I když můžou být hned dva takoví, bude to vlastně souboj, jelikož stejně dlouho jako vsetínský Čunek kroutí v Senátu mandát Petr Vícha z Karviné. Kdo nakonec s koho? Ještě že jiní mají kratší cíle: například Přemysl Rabas hned v den svého druhého zvolení prohlásil, že znovu – napotřetí – už za šest let kandidovat nebude, protože si od funkce potřebuje dát odstup. Taková skromnost také jistě potěší voliče, kteří v politice hledají lidskost.

Skutečně si nevzpomínám, kdy naposled mohli po volbách být spokojeni absolutně všichni. Samozřejmě s výjimkou Pirátů, což je smutný příběh posledních dní, a sociálních demokratů, což je smutný příběh posledních let.