V červenci se oproti předchozímu roku snížil vývoz z Německa o deset procent. Je to největší pád vývozní velmoci, která má dlouhodobě obrovské obchodní přebytky, za poslední více než rok. I v Berlíně se objevila – tak jako u nás – chlácholivá vysvětlení, že je to prostě kvůli dovoleným.
Když v roce 1991 vyšla útlá knížečka s názvem Proč tak snadno..., bylo to zjevení. Pohled na krátce předtím proběhnuvší změnu poměrů, který tehdy v médiích a veřejném diskursu převládal, byl pohled moralistní a emocionální.
Hnutí ANO se poprvé představí v krajských volbách a průzkum ČT předpovídá, že půjde o úspěšný debut. V devíti regionech si nejvíc voličů přeje za hejtmana některého z kandidátů Andreje Babiše.
Zaujetí fenoménem zvaným Donald Trump nám dává zapomenout na jednu věc, která vnímání amerických voleb zkresluje: Američané nemají Hillary Clintonovou o nic raději. Ať už se podíváme na to, jak si oba kandidáti stojí ve vzájemném souboji, anebo na průzkumy obliby, vidíme, že ani Trumpův nástup nepřiměl Američany, aby měli Hillary rádi.
Před měsícem vyvolal jistý rozruch Salon Echa (Nemáte pravdu, v Německu se píše svobodně – č. 31) o tom, zda v Německu mají veřejnou debatu hodnou toho jména. Velvyslanec v Praze i nový korespondent německého veřejnoprávního rozhlasu zastávali samozřejmě názor, že ano.
Věra Čáslavská, která koncem srpna zemřela, byla jednou z nemnoha českých osobností, jež mohly českou společnost nějakým způsobem spojovat – třeba i v zármutku nad jejich odchodem. Ztělesňovala hodnoty, k nimž se mohou hlásit lidé z obou stran bariéry, která dnes vede českou společností.
Jak známo, hněv občanů vůči politikům v průběhu let roste a nezastaví se před ničím. Dvakrát proběhlo volební zemětřesení ve sněmovně, také města už za sebou mají dvojnásobnou revoluci. Na řadě jsou kraje, které fungovaly jako oáza stability, byť byla v poslední době čím dál víc nalevo. To se při říjnových volbách jistojistě změní.
Ráno si muži přivstali, opláchli se studenou vodou, kdo mohl, přičísl šediny ke skráním, vykloktali a opustili tábor, čili camp. Rozkládal se v dolním luhu Zbirožského potoka, který asi kilometr odtud ústí do Berounky.
"Ušpinit se mocí." Podobně jako ve Francii v 80. letech argumentovali čeští sociální demokraté a lidovci, když v roce 2013 skládali vládu s protestním spolkem ANO druhého nejbohatšího Čecha, největšího příjemce dotací a zbrusu nového majitele tehdy nejvlivnějšího mediálního domu, Andreje Babiše.
V minulých týdnech a dnech se pro pokračování takzvaného kursového závazku České národní banky (tedy pro umělé udržování slabé koruny v pásmu nad 27 Kč za euro) veřejně vyslovili i noví členové bankovní rady. Také poslední měnové zasedání ČNB na začátku srpna potvrdilo „neomylnost“ dosavadní politiky v této věci.
V těchto dnech je první výročí události, po níž to v Německu ani jinde v Evropě už nikdy nebude stejné jako předtím. Evropské hranice se bez jakékoli zábrany otevřely milionu migrantů z Východu i Jihu. Evropané ztrácejí jistotu a necítí se bezpečně v obcích, kde vyrostli.
V diverzitě je síla. Tak – anebo v různých variacích, třeba diverzita je naše síla – zní jedno z oblíbených hesel dnešní doby. Slovo diversity sice slovníkově znamená různorodost, ale když někdo používá to cizí slovo, zpravidla má na mysli etnickou různorodost obyvatelstva.
Když v prvních květnových dnech roku 1945 američtí vojáci osvobodili jeden z posledních nacistických koncentračních táborů v hornorakouském Mauthausenu, tamní vězeňkyně, tehdy osmnáctiletá Eva Fürstová usedla k psacímu stroji, který našla v jedné z opuštěných kanceláří, a rozhodla se ihned sepsat své válečné zážitky, dokud je měla v živé paměti.
Generace lidí kolem padesátky může mít v dnešním Česku dojem jakéhosi déjà vu. V době, kdy vstupovali do dospělého života, se zhroutil systém, ve kterém vyrůstali a byli přesvědčeni o jeho trvalosti, nezměnitelnosti (alespoň v těch zásadních věcech), byli radostnými svědky jeho bleskového rozpadu.
Žádného prezidentského kandidáta neznali Američané tak dobře jako Donalda Trumpa – až na to, že ne jako politika. Byla o něm napsána řada knih, z nichž si člověk může udělat představu, proč ho většina novinářů tak podceňovala. Potvrzuje se, že Donald nemá trpělivost ani zájem zvládat komplikovaná politická témata ani schopnost řídit velkou organizaci.
V současné době prožívá Evropa dramatické okamžiky, které neplynou jen z kulturních dopadů příchodu statisíců uprchlíků na starý kontinent, ale z nové geopolitické situace, dané rostoucím významem Ruska a jeho mocenskými ambicemi, stejně jako projevy napětí mezi Východem a Západem, nebo zpochybňováním významu Evropské unie a NATO.
Dnešní padesátníci, k nimž náleží, ač nedobrovolně, autor článku, sledovali rok 1968 z hmyzí, nevědomé perspektivy. Začátkem ledna, po našich druhých vánocích v životě, kdy jsme pod stromeček dostali svůj osobní nočník, jenž bude mít v našem příběhu roku 68 ještě svůj význam, byl odstaven krásný Antonín Novotný, a za prvního tajemníka KSČ byl zvolen muž s tváří smutného pierota Alexander Dubček.
Bájný Hrádeček se nalézá pod zříceninou hradu Břečštejn. Toto skoro nevyslovitelné jméno jest zkomoleninou z německého Brettsteinu čili Prkenné skály. První hrad tam založil ve 13. století jistý Otto ze Steinu, což zní podezřele, ale netřeba hned za vším hledat spiknutí.
Hospodářství roste třetím rokem, zvyšuje se výroba i export, lidé začali utrácet. Státníci, bankéři i podnikatelé se mohou plácat po zádech, přesto jedna okolnost radost kazí. Málo se staví a každý ekonom ví, co to znamená. Výpadek stavebnictví je předzvěstí, že zpomalí celá ekonomika. „Nevěští to nic dobrého,“ komentoval údaje o tom, že se stavebnictví v první polovině roku propadlo o deset procent, Josef Vlášek z Českého statistického úřadu.
Evropa právě zažívá ten styl migrace, s níž se lidé velmi těžko vyrovnávají. Je rychlá, masová a neřízená. Ani velmi vyspělá, výkonná a sofistikovaná společnost ji není schopná zvládnout tak, aby se domácím kvůli nově příchozím přistěhovalcům přinejmenším dočasně nesnížila kvalita života.
Nejobtížněji překonatelný strach je úzkost, strach, který žádný konkrétní předmět nemá. Strach z neznámého. Neumíme pochopit to, s čím se nemůžeme střetnout. Každý vetřelec představuje svého druhu ohrožení. Ne proto, jaký je, ale proto, že je vetřelec. Tato biologická reakce, z evolučního hlediska původně užitečná, je v podobě xenofobie, kmenové optiky, rasových předsudků či vypjatého nacionalismu jednou z opakovaně se vynořujících překážek socializace lidského druhu.
Vypadalo to na ono dlouho očekávané násilí zprava. Berlínská centrála Nadace Amadeu Antonio měla neohlášenou a nepříjemnou návštěvu: skupina mladých mužů vnikla do kanceláře, chovala se agresivně a vyhrožovala přítomným zaměstnancům a aktivistům.
Jako národ, mezi jehož nejmilovanější hlášky patří, že „nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem“, bychom asi o blbosti měli něco vědět. Jak už v minulosti nejeden člověk postřehl, obliba tohoto výroku zjevně není dána jen mimořádně vtipnou formulací.
Měsíc utekl a vzpomínky na letní dobrodružství vyprchávají. Fotoblog Jiřího Peňáse.
Jak vysvětlit hrůzy 20. století a nové pojetí politiky, které stvořilo gulag a Osvětim? Tato otázka stála za pokusy vytvořit koncepty „totalitarismu“ a „politického náboženství“, které měly vysvětlit, jak je možné, že to, co se tvářilo jako vědecké a pokrokové, se později ukázalo jako zrůdné.
Největší obavy z migrace mají v celé Evropě Češi, i když k nim žádní uprchlíci nemíří, a pokud někdo omylem přijde, uteče. Ukázal to nový Eurobarometr, podle kterého 71 procent Čechů odmítá pomoc uprchlíkům.
Nedávno skončené nominační konventy amerických politických stran nebyly ty nejkatastrofálnější v dohledné historii. Kvalit roku 1968, kdy se v Chicagu bojovalo v ulicích, nedosáhly. Oba nicméně ukázaly strany méně sjednocené za svým kandidátem, než bývá zvykem.
Když Jan Brueghel maloval alegorické obrazy zvané Marnost neboli Vanitas (Kunsthistorische Museum, Vídeň), soustředil se na květiny, protože jsou krásné a přesto rychle vadnou.
Série esejů od předních českých intelektuálů. - Krize je šance, říká Jung. Ano, český národ je nemocný, to dnes soudí všichni, ale zároveň se nelze nezeptat: Byl vůbec někdy zdravý?
Z politicko-ekonomické prognostiky se stává čím dál provařenější a méně důvěryhodná disciplína. Jestli to takhle půjde dál, vyplatí se na ni už brzy úplně rezignovat.
