Ve svém inauguračním projevu Petr Pavel potvrdil domněnky, že pasivní hlavou státu být rozhodně nehodlá. Miloš Zeman byl prvním přímo zvoleným prezidentem Česka a zkusil toho využít k maximálně aktivistické politice. Jak přiznal ve svém posledním rozhovoru ve funkci, během prvního funkčního období se pokusil zavést prezidentský systém. Pokud můžeme soudit podle prvního projevu Petra Pavla, v aktivistickém pojetí úřadu se chystá Zemana následovat.
Předminulý víkend přišel deník Wall Street Journal s opravdu závažným zjištěním. Americké ministerstvo energetiky se domnívá, že covid-19 pravděpodobně unikl z laboratoře. Na první pohled se může zdát, že ministerstvo energetiky nemůže o virech nic vědět. Opak je však pravdou. Spadá pod něj totiž Lawrence Livermore National Laboratory. Toto výzkumné středisko, založené v roce 1952 v reakci na odpálení sovětské atomové bomby, patří mezi špičková vědecká centra. Jeho součástí je takzvaná Divize Z, přísně utajované pracoviště, které má na starosti monitoring zbraní hromadného ničení.
V Evropě jsou v současné době už jenom dvě země, které stále mají trest smrti. Ruská federace, jež však uvalila na praxi moratorium a nikoho nepopravila od roku 1996, a pak ještě Běloruská republika. Nyní se k nim překvapivě přidalo Belgické království, i když jaksi neplánovaně. Vražedkyně Genevieve Lhermitteová požádala o eutanazii a bylo jí vyhověno. Fyzicky přitom byla zdravá a rozhodně neumírala. Případ Lhermitteové je obzvlášť tragický. V únoru 2007 zavraždila svých pět dětí, nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu čtrnáct, v době, kdy byl jejich otec pryč.
Je dobře známo, že čarodějnice se poznají podle nechutných pařátů a plešaté hlavy. Proto se na veřejnosti skrývají tak, že nosí rukavice a paruky. To je ponaučení, které si odnesly miliony dětí z knihy Roalda Dahla Čarodějnice. Má to však háček. „Nemůžeš přece obcházet všechny paní a tahat je za vlasy, i kdyby nakrásně měly rukavice. Jen to zkus a uvidíš, co se bude dít,“ poučovala svého vnuka-vypravěče v díle babička. Jenže už nepoučuje. Tato čistě praktická žena se v nejnovějším vydání proměnila v moderní progresivistku.
Strachy ohledně islamizace na Západě jsou jak z nějaké minulé éry. Jen to, že je překryla pandemie a válka na Ukrajině, ale neznamená, že vzrůstající vliv islámu v oblastech s vysokou mírou přistěhovalectví zmizel. Naopak se zdá, že v některých se již plně zabydlelo právo šaría. Je to třeba případ britského hrabství Yorkshire.
Otřepané klišé zní, že novinařina je prvním hrubým nástinem historie. Na serveru Politico se to rozhodli vzít doslovně a publikovali obsáhlou orální historii začátku války na Ukrajině. V rozhovorech s mnoha čelnými osobnostmi hlavně americké, ale i britské politiky, diplomacie a vojenství mapují, jak se vyvíjelo uvažování Washingtonu. Na záznam promluvili například americký ministr zahraničí Anthony Blinken, poradce pro národní bezpečnost Jack Sullivan, předseda sboru náčelníků štábů generál Mark Milley.
Kulturní války jsou často považovány za nafouknutou, ale bezvýznamnou část politiky. Je to zábava zajištěných intelektuálů, kteří se hádají o nejrůznější gendery, míru rasismu a utrpení zvířat, zatímco většinové obyvatelstvo řeší, kolik ho bude stát nájem a jestli mu inflace nezlikviduje úspory. Na tom je mnoho pravdy. Zároveň se ale ukazuje, že otázky kulturních válek mohou stát kariéru politiky v těch nejvyšších pozicích a ovlivnit směřování celé země možná na desítky let. Příkladem je pád šéfky skotské vlády Nicoly Sturgeonové ze Skotské národní strany (SNP).
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynul již rok. Kyjev se ubránil počátečnímu náporu a vytlačil útočníka z části okupovaného území. Válka od té doby jen nabírá na intenzitě. Svět sleduje prudké boje u Bachmutu. O tom, v jaké fázi konflikt právě je, jak účinná je západní pomoc a jaké jsou šance na konečné ukrajinské vítězství, debatují bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, bezpečnostní analytik z Institutu politologických studií na FSV UK Jan Ludvík a vedoucí vydání televize Prima CNN, který byl na Ukrajině jako válečný reportér, Matyáš Zrno.
V pondělí americký prezident Joe Biden přijel do Kyjeva, setkal se se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, prošli se spolu po městě, poklonili se památníku padlých a pak Biden odjel. Praktických výsledků příliš není. Kvůli oznámení dalšího balíčku americké pomoci v hodnotě 500 milionů dolarů nemusel Biden jezdit na Ukrajinu. Symbolický význam celé akce je však obrovský. Zhruba před rokem nejspíše svou procházku po Kyjevě plánoval Vladimir Putin.
Americký generál Mike Minihan nedávno vyzval své podřízené, aby si dali do pořádku osobní záležitosti a začali cvičit. Do dvou let totiž očekává válku s Čínou. Přes svou důležitost na světové scéně fungování a tradice říše středu zůstávají na Západě značně nepochopené. V poválečné historii na ně nikdo neměl větší vliv než Mao Ce-tung, předseda Komunistické strany Číny v letech 1943 až 1976. Dovedl komunisty k vítězství v občanské válce, zahájil velký skok vpřed, jenž měl Čínu rapidně zmodernizovat, a místo toho způsobil největší hladomor v dějinách a nakonec rozpoutal chaos kulturní revoluce.
Před týdnem vyvolal světovou pozornost článek zasloužilého novináře Seymoura Hershe. Ten na svém Substacku publikoval zjištění, že za zničením plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 stojí Spojené státy. O Hershových tvrzeních informovala světová média, i když často skeptickým tónem.
Svět zažívá první momenty z filmu o začátku mimozemské invaze. Americké letectvo již sestřelilo čtvrtý nebeský objekt v řadě, z toho u tří vůbec netuší, po čem vlastně střílelo. Popisy se dost různí a někteří piloti tvrdí, že neviděli žádný pohon. Je jisté, že máme co do činění s nefalšovaným UFO, tedy s neidentifikovaným létajícím objektem.
Král Karel I. se pokoušel svá království centralizovat a skotské církvi vnutit anglikánské zvyklosti. I když obě církve byly protestantské, skotská varianta byla mnohem puritánštější a Skotové se vzbouřili. Zároveň se Karel v Anglii pokoušel o absolutistickou vládu bez parlamentu, který proto od roku 1629 nezasedal. Skotská krize ho donutila parlament znovu svolat. Poslanci za svou podporu však žádali záruky, že „jedenáctiletá tyranie“ se nebude opakovat. Vyjednávání selhalo a Anglie se propadla do občanské války mezi králem a parlamentem. Historie se nyní částečně opakuje a Skotové znovu rozkládají ústavní a politický pořádek Británie pochybnými nápady.
V říjnu 1973 arabské státy napadly Izrael a zahájily takzvanou jomkipurskou válku. Poprvé se jim podařilo nenáviděného souseda překvapit a izraelská armáda se ocitla na pokraji svých možností. Izraelští představitelé proto kontaktovali Američany. Přiznali, že situace je přes pozitivní veřejná prohlášení kritická. Za tři dny přišli o 500 tanků z 1800 a 49 letadel. Žádali proto Washington o pomoc. Prezident Richard Nixon autorizoval obří materiální pomoc. USA měly dodat židovskému státu munici, tanky i letadla.
Spojené státy mají s balony špatnou zkušenost. Od listopadu 1944 až do dubna 1945 japonská armáda vypustila 9300 zápalných balonů, které měly přeletět Pacifik a vyvolat rozsáhlé požáry. Ty sice popadaly po celém západních pobřeží Severní Ameriky, od Kanady až po Mexiko, větší škody však nenapáchaly. Nyní Američany fascinoval jiný asijský balon, tentokrát čínský. Ten vletěl do amerického vzdušného prostoru na Aljašce, přeplul Kanadu, znovu vstoupil na americké nebe nad Idahem a pokračoval ve své cestě přes většinu USA, až ho nad Atlantikem sestřelilo americké letectvo.
Během této volební kampaně si jen málokdo mohl stěžovat na nedostatek prezidentských debat. Každá ze tří velkých televizí, ČT, Nova i Prima, přinesla jednu prezidentskou debatu před prvním kolem a pak další před druhým. Do toho nejrůznější servery a deníky pořádaly další střetnutí. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se rozhodl debaty před prvním kolem bojkotovat, přišel pouze na Novu, před druhým kolem dorazil neočekávaně do debaty České televize. Byl to první náznak, že jeho tažení na Hrad je opravdu ve velkých problémech.
Před pár dny generál amerického letectva Mike Minihan varoval své podřízené, že válka s Čínou začne do dvou let. Vojákům a letcům radí, aby si dali do pořádku „své soukromé záležitosti“ a začali více cvičit. Minihan velí transportní části letectva, spadá pod něj například logistika tankování za letu. O víkendu to však vypadalo, že válka mezi Amerikou a Čínou nevypukne za dva roky, ale za dva dny.
Do slovníku je potřeba přidat nové slovo bregret. Jedná se o sloučení brexit a regret (zklamání, lítost). Český volný překlad tedy je zklamání z brexitu. Včera to byly přesně tři roky od oficiálního vystoupení Velké Británie z EU. Série průzkumů veřejného mínění ukazuje, že Britové svého rozhodnutí litují. Například podle průzkumu společnosti Focaldata pro web Unherd, který probíhal na obřím vzorku 10009 lidí, 54 % souhlasí s tvrzením, že „Británie udělala chybu, když opustila EU“.
Před pár dny médii proběhla rychlá zpráva, EU schválila přimíchávání prášku z cvrčků do mouky. Zkušení pozorovatelé boje proti globálnímu oteplování okamžitě zbystřili. Věštby o tom, jak všichni brzy budeme jíst brouky, se ve světě objevují s železnou pravidelností. „Může hmyz být zázračným jídlem budoucnosti?“ ptala se v roce 2014 BBC. „Pokud chceme zachránit planetu, budoucností jídla je hmyz,“ hlásal titulek The Guardianu. Brouky za jídlo budoucnosti prohlásily americké televize CNN, CNBC, katarská Al Džazíra nebo magazín The Economist. Všechny vycházejí ze zhruba stejného předpokladu.
Druhé kolo prezidentské kampaně začalo velmi ostře. Andrej Babiš se rozhodl tu svou postavit na naznačování, že jeho oponent Petr Pavel zatáhne Česko do ozbrojeného konfliktu. Vyvolalo to pozdvižení. Prezident nemá pravomoc vyhlásit sám od sebe válku, ani kdyby chtěl, což Petr Pavel nechce. Zároveň se v temných zákoutích internetu začala šířit zpráva, že se chystá vyhlášení mobilizace, pokud Pavel bude zvolen. To vedlo k osočování Babiše, že šíří dezinformace a nahrává Rusku. Nakolik šíření pochybných zpráv ovlivňuje politickou debatu, popsal Vojtěch Bahenský, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, expert na tzv. hybridní hrozby.
„Arzenál demokracie“ je jedno z přízvisek, které získaly Spojené státy během druhé světové války. Byl to historický moment, kdy se průmyslová síla USA přeorientovala na totální válku a dokázala, že nemá rovného. Nejenže dokázala zásobovat americká vojska v Pacifiku a Evropě, ale do toho vyzbrojit Británii a částečně i Sovětský svaz. Americkou pomoc ocenil sám Stalin, který prohlásil: „Nejdůležitějšími věcmi v této válce jsou stroje. Spojené státy dokážou vyrobit 8 až 10 tisíc letadel za měsíc. Rusko dokáže vyrobit maximálně 3 tisíce letadel za měsíc."
Náboženství a politika vždy šly ruku v ruce. V dějinách je někdy těžké rozlišit, kde končí víra a začínají pozemské zájmy panovníka. Když Karel Veliký dal na výběr Sasům přijmout křest, nebo zemřít, nebyl veden jen upřímnou snahou zachránit jejich nesmrtelné duše, ale také potřeboval integrovat nově dobyté saské území do své říše.
Akční plán pro čelení dezinformacím je název vládního dokumentu, jehož podrobnosti na konci prosince unikly do Deníku N a vzbudily pozdvižení mezi lidmi strachujícími se o svobodu projevu. Plán obsahuje především tři známé kontroverzní body. První je zavedení nového trestného činu šíření dezinformací, což podle kritiků hrozí ohrožením svobody slova. Dále je tam nápad rozdělit 100 milionů korun médiím, kritici tvrdí, že to povede k servilnosti ze strany novinářů k vládě.
Loni v srpnu uprostřed noci FBI vtrhla do floridského sídla exprezidenta Donalda Trumpa a obří skandál byl na světě. Federální vyšetřovatelé na místě zabavili tajné dokumenty, jež měl podle vládních pravidel Trump po skončení svého úřadování předat archivářům. Republikáni nejdříve obvinili Bidenovu administrativu z policejní šikany, jelikož administrativní spor řeší takto silově.
Dnes začínají volby. Vydáte se tedy splnit svou občanskou povinnost, dorazíte do volební místnosti a hodíte svůj hlas do urny. Vtom vás polije horko. Vzpomenete si, že jste před pár týdny kývli na účast na volebním večírku. Vybraná společnost bude společně sledovat sčítání hlasů, komentovat a diskutovat. Váš neblahý pokus sledovat politické dění však skončil tím, že jste usnuli během předvolební debaty, a hlasujete pro jediného kandidáta, jehož volební lístek nesežral váš pes. K účasti na párty vás zlákal pouze příslib alkoholu a chlebíčků.
Koncem prosince zažil Twitter souboj dvou opravdových gigantů. Jednoho z účastníků netřeba představovat, jde se o všeobecně oblíbenou prorokyni zelené zkázy a švédskou nepřítelkyni CO2 Gretu Thunbergovou. Na odpor se jí postavil Andrew Tate, ještě nedávno obskurní postava, který se během posledních pár let stal oblíbencem těch pochybnějších koutů pravicového internetu a guruem mladých mužů. Ve skutečnosti si Tate začal, když tweetoval, že má 33 aut a aby mu Thunbergová dala e-mailovou adresu, na kterou by jí mohl poslat kompletní seznam i s jejich „obřími emisemi“. Thunbergová ve své odpovědi naznačila, že Tate má malý penis.
Ne každý americký politik chce být prezidentem. Přece jenom prezident musí mít základní charisma, umět řečnit, potřásat rukama, líbat miminka a vůbec být společenský. Některým ale vyhovuje jiný druh politické práce, kdy se bojuje o znění zákonů ve výborech, kují se pikle v zakouřených místnostech a vyhrává ten, kdo lépe zná procesní pravidla. Pro tento druh politika je nejvyšší metou pozice předsedy Sněmovny reprezentantů. Jde o třetí nejmocnější pozici v zemi, kdyby náhodou zahynuli prezident a viceprezidentka, tak do Bílého domu se stěhuje právě on. Hlavní síla předsedy Sněmovny reprezentantů je ale v jeho schopnosti řídit agendu dolní komory Kongresu.
„Týden je v politice dlouhá doba.“ Tak zní známá poučka, obvykle připisována britskému premiérovi Haroldu Wilsonovi. Uplynulých pár dnů ukazuje, že neplatí zdaleka jen ve Spojeném království. Poslední průzkumy před prezidentskou volbou potvrzují dlouhodobý trend. Do druhého kola mají šanci postoupit tři kandidáti. Petr Pavel a Andrej Babiš svádí vyrovnaný souboj o první místo. Pár procentních bodů za nimi je Danuše Nerudová, ale ne tak daleko, aby nemohla jednoho z nich vyřadit. Ve středu začíná embargo na nové průzkumy.
Můj oblíbený britský konzervativní politický a společenský magazín The Spectator mě včera šokoval článkem s titulkem „Nejlepší mocktaily pro suchý leden“. Takže i tato bašta proti neustálému postupu vyznavačů zdravého životního stylu, jedna z pravidelných rubrik se jmenuje prostě „pití“ a opravdu nejde o hledání té nejlepší sody, padla, pomyslel jsem si. Naštěstí se ukázalo, že časopis vydal i článek nazvaný „Suchý leden je krutý“.
Není žádná nadsázka, řekneme-li, že uplynulý rok patřil k těm horším. Regulérní válka v Evropě, inflace, hrozící recese, energetická krize. Výbušná kombinace, kvůli které řada lidí ráda dala roku 2022 vale. Ani ty předchozí roky, poznamenané pandemií covidu, nepatřily mezi ty nejšťastnější. Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Například všichni můžeme být rádi, že nežijeme v roce 536, který je podle historiků horkým kandidátem na nejhorší rok dějin.
