Předminulý víkend přišel deník Wall Street Journal s opravdu závažným zjištěním. Americké ministerstvo energetiky se domnívá, že covid-19 pravděpodobně unikl z laboratoře. Na první pohled se může zdát, že ministerstvo energetiky nemůže o virech nic vědět. Opak je však pravdou. Spadá pod něj totiž Lawrence Livermore National Laboratory. Toto výzkumné středisko, založené v roce 1952 v reakci na odpálení sovětské atomové bomby, patří mezi špičková vědecká centra. Jeho součástí je takzvaná Divize Z, přísně utajované pracoviště, které má na starosti monitoring zbraní hromadného ničení. Původně mělo sledovat právě vývoj sovětských jaderných zbraní, proto spadá pod ministerstvo energetiky, které v USA má na starosti vše atomové, časem však rozšířilo svou pozornost i na chemické a biologické hrozby. Ministerstvo navíc disponuje vlastní tajnou službou zaměřenou na biologická, jaderná a chemická nebezpečí. Pokud tedy tvrdí, že koronavirus unikl z laboratoře, je třeba to brát vážně.

Kritici upozorňují, že ministerstvo energetiky si je svými závěry „málo jisté“. Navíc z ostatních 17 organizací, které tvoří americkou zpravodajskou komunitu, se naprostá většina kloní k verzi, že covid je přírodního původu, nebo ani k jedné z variant. Výjimkou je FBI, jež dospěla se „střední jistotou“ ke stejnému názoru jako ministerstvo energetiky již v roce 2021. Lze ale namítnout, že ty agentury, které se drží teorie o přírodním původu, to rovněž tvrdí s „malou jistotou“. Ve skutečnosti si nikdo není jist ničím.

Hlavním přínosem analýzy ministerstva energetiky, která je tajná, takže kromě závěru o ní nevíme vůbec nic, je, že z možnosti úniku covidu z laboratoře se definitivně stává respektovaná teorie, jež stojí za zvážení a lze o ní mluvit ve slušné společnosti. Při zpětném pohledu je jasné, že tomu tak mělo být od začátku. Vždy bylo nanejvýš podezřelé, že koronavirus, nejspíš netopýřího původu, se poprvé objevil ve městě, kde sídlí obří laboratoř na výzkum netopýřích koronavirů. K tomu je potřeba připočítat několik dalších skutečností. Zaprvé bezpečnostní opatření ve wuchanské laboratoři byla nedostatečná. Jak přiznala šéfka výzkumu koronavirů ve Wuchanském institutu virologie doktorka Čeng-li Š’, výzkum probíhal v laboratořích úrovně BSL-2, což odpovídá zabezpečení průměrné zubařské ordinace. Zadruhé, úniky nebezpečných nemocí z laboratoří, i když se nedějí každý den, nejsou velkou vzácností. Například v roce 1971 se při experimentu v sovětské laboratoři nakazilo deset lidí pravými neštovicemi a tři zemřeli. V roce 2007 unikla z britské laboratoře slintavka a kulhavka, vybito bylo následně 2160 zvířat v okolí. Samotným Číňanům utekl SARS z laboratoře hned dvakrát. Lidstvo mělo spíš štěstí, že žádný z těchto incidentů nepřerostl v opravdovou krizi.

Různé důvody pro tabu

Přestože nepřímé důkazy svědčily o nutnosti brát hypotézu o laboratorním úniku vážně, čínská vláda, americký medicínský establishment a média se spojily, aby z toho vytvořily tabu. Každý pro to měl vlastní důvody.

Nejjednodušší je pochopit uvažování Pekingu. Tajnůstkářský a autoritářský komunistický režim přirozeně nemá zájem, aby někdo prověřoval jeho tajný výzkum, natož aby se přiznal, že vlastní neschopností zavinil nejhorší medicínskou katastrofu od španělské chřipky. Právě kvůli jednání čínských komunistů bude nejspíš velmi těžké se stoprocentní jistotou tvrdit, že covid unikl z laboratoře. Odmítají zpřístupnit jakékoli záznamy o tom, co se dělo ve Wu-chanu, a z veřejně dostupných databází zmizelo na 300 studií dokumentujících výzkum ve Wu-chanu. Do toho Čína rozpoutala dezinformační kampaň, v níž jednak vehementně popírala veškerá podezření a zároveň upozorňovala na jiná místa, odkud mohl covid údajně pocházet.

Tato kampaň byla úspěšná hlavně díky spolupráci Světové zdravotnické organizace (WHO) a mnoha vědců. Ti pro to měli své důvody. Ve WHO má Čína velký vliv a současný předseda Tedros Adhanom Ghebreyesus je považován za jejího člověka. A světoví vědci, zvlášť ti američtí, používali Čínu k obcházení vlastních pravidel.

V únoru 2021 do Číny dorazila komise WHO, jež měla prozkoumat vznik nemoci, a dospěla k názoru, že únik z laboratoře je velmi nepravděpodobný. Jejím členem byl i Peter Daszak, klíčový člověk v koronavirové sáze. Daszak je šéfem organizace EcoHealth Alliance. Zorganizoval podepsání otevřeného dopisu význačnými vědci, který následně vyšel v Lancetu, jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě, kde se vymezil proti tvrzení, že covid může pocházet z laboratoře. Daszak ale měl obří střet zájmů. EcoHealth Alliance přímo financovala výzkum koronavirů ve Wu-chanu. V podstatě působila jako převodovka mezi nejrůznějšími vládními granty a vědeckými institucemi. Vybírala peníze od vládních organizací a následně je přerozdělovala. Administrativa Baracka Obamy zakázala takzvaný „gain-of-function research“, tedy „výzkum získání funkce“, kdy vědci manipulací mění funkce viru a často je činí mnohem nebezpečnějšími. Část vědců takovéto experimenty považuje za nezodpovědné hraní si s ohněm. Jiní si myslí, že jsou nutností, pokud chceme vyvinout prostředky, jak se těmto virům bránit, pokud se někdy objeví v přírodě. Je zřejmé, že tato skupina má eminentní zájem na tom, aby covid z laboratoře neunikl, protože by to mohlo ohrozit jejich práci.

EcoHealth Alliance grantové instituce využívaly k obcházení tohoto zákazu. Vzhledem k tomu, že žádný takovýto výzkum neprovozovala, zákaz se na ni nevztahoval, pak ale peníze přerozdělovala dál, třeba právě do Wu-chanu, kde takovéto experimenty probíhaly. Daszak je tedy v otázce možného úniku koronaviru naprosto nedůvěryhodná osoba.

Lži Anthonyho Fauciho

Nedůvěryhodný je také Anthony Fauci, americká tvář boje proti covidu a dlouhodobý ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci, součást amerických Národních institutů zdraví (NIH), soustavy 27 středisek zabývajících se medicínským výzkumem. Ten při slyšení v Kongresu rezolutně popíral, že by NIH financovaly výzkum ve Wu-chanu. Později ale NIH přiznaly, že wuchanská laboratoř obdržela peníze NIH právě přes EcoHealth Alliance.

Tito muži řídili debatu v USA, odkud, přiznejme si, to přebíral zbytek světa. Proč ale média tak nekriticky papouškovala jejich tvrzení? Část důvodů je strukturální. I novináři jsou jenom lidé, tedy líní a konformní. Získat výrok od lidí popírajících byť jen možnost laboratorního úniku bylo jednoduché. Zároveň se ale z otázky laboratorní nehody stala součást kulturních válek.

Dobře to ilustruje tweet Apoorvy Mandavilliové, reportérky The New York Times, jež vedla covidové zpravodajství. „Jednoho dne přestaneme mluvit o teorii úniku z laboratoře a možná i přiznáme, že má rasistické kořeny. Ale bohužel tento den ještě nenadešel,“ napsala. (Tweet později smazala.) Teorie laboratorního úniku totiž měla tu smůlu, že ji začali propagovat nevhodní lidé. Jeden z prvních vysoce postavených amerických politiků, kteří veřejně mluvili o možnosti laboratorního úniku, byl republikánský senátor z Arizony Tom Cotton. Ten byl označen za dezinformátora, konspirátora a zařazen mezi šílence tvrdící, že země je placatá. Když se o možnosti úniku z laboratoře vyjádřil tehdejší prezident Donald Trump, hypotéze to příliš nepomohlo. Byla zařazena do škatulky „věří tomu jen šílení pravičáci“ a média ji přestala brát vážně. Factcheckingové organizace se jí vysmívaly a odkazovaly se na konsenzus vědců, což často byli ti samí, kdo měli obří střet zájmů. Navíc spojovaly zastánce opravdové konspirační teorie, že covid je záměrně vypuštěná čínská biologická zbraň, což nikdo soudný netvrdil, s těmi, kteří tvrdili, že jde možná o nehodu.

Je ale spravedlivé dodat, že americká zpravodajská komunita a Trumpova i Bidenova administrativa teorii laboratorního úniku vždy braly vážně. Biden během kampaně tvrdil, že není možné Pekingu věřit a je potřeba celou věc řádně prošetřit. Média to zdárně ignorovala.

Proti proudu

Pár odvážlivců, kteří byli ochotni jít proti proudu, se však našlo. Například v lednu 2021 vyšel v magazínu New York článek Nicholsona Bakera shrnující historii laboratorních úniků a špatných bezpečnostních podmínek ve Wu-chanu a jasně se ptal, proč je teorie o covidu z laboratoře tabu.

Moment, kdy se hypotéza laboratorního úniku přesunula z kategorie konspirační teorie do kategorie možná tomu tak je, nastal 3. května 2021. Tehdy zasloužilý reportér Nicolas Wade, jenž mezi lety 1990 až 2012 vedl vědeckou redakci The New York Times, publikoval rozsáhlý článek na základě mnoha zdrojů dokumentující důvody, proč je pravděpodobné, že covid unikl z laboratoře. Hlavní body jsou známé. Ve Wu-chanu sídlí několik biologických laboratoří s pochybnou úrovní bezpečnosti. Nejbližší jeskyně s koronavirovými netopýry je vzdálená 1500 kilometrů. Nepodařilo se určit způsob, jak se nemoc dostala z jeskyně do města, na rozdíl od SARS a MERS, kdy se to podařilo celkem rychle. Víme ale, že vědci z Wu-chunu vozili netopýry zdaleka, aby následně mohli experimentovat na jejich virech. Tyto a další nepřímé důkazy byly tak přesvědčivé, že teorie si získala respekt.

K Bakerovi a Wadeovi se rychle přidali další. Donald McNeil, přímý předchůdce Mandavilliové, napsal článek s titulem Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád teorii laboratorního úniku. Britský lord a popularizátor vědy Matt Ridley společně s bioložkou Alinou Chanovou napsal o možnosti laboratorního úniku knihu Viral. Republikáni v Senátu zřídili vlastní vyšetřovací komisi ohledně covidu. Magazín Vanity Fair vydal obsáhlou investigativní reportáž popisující, že pár týdnů před oficiálním objevením covidu komunistické špičky začaly panikařit ohledně dění ve Wu-chanu. Factcheckingové organizace potichu změnily svá hodnocení laboratorního úniku: z „nepravdy“ se stalo „nevíme“.

Verdikt ministerstva energetiky je zadostiučiněním pro tyto pátrače. Jestli covid opravdu unikl z wuchanské laboratoře, se nejspíš nikdy nedovíme. Pokud existuje přímý důkaz, leží zřejmě v nějakém bezpečném trezoru Komunistické strany Číny. Je ale zřejmé, že nejde o nějakou okrajovou konspirační teorii a že poctivá investigativní práce se vyplatí.