Náboženství a politika vždy šly ruku v ruce. V dějinách je někdy těžké rozlišit, kde končí víra a začínají pozemské zájmy panovníka. Když Karel Veliký dal na výběr Sasům přijmout křest, nebo zemřít, nebyl veden jen upřímnou snahou zachránit jejich nesmrtelné duše, ale také potřeboval integrovat nově dobyté saské území do své říše.

Jindřich VIII. zahájil anglickou reformaci, aby se mohl rozvést a s novou manželkou zplodit syna, v 16. století mimořádně důležitá věc, spory o následnictví končily krvavou občanskou válkou. Vůbec 16. a část 17. století jsou obdobím zničujících náboženských válek mezi protestanty a katolíky. Přitom jedním z lákadel protestantismu pro panovníky byla kontrola národní církve, nemuseli již brát ohled na papeže, a možnost sáhnout si na bohatý církevní majetek. V dnešní moderní době zdánlivě náboženství již nehraje v politice velkou roli. Sekularizací se víra stala otázkou soukromé sféry. Některé rysy dnešního progresivismu vykazují náboženské znaky. A události ve Spojeném království ukazují, že se stále dají zneužít pro politické účely.

Skotský parlament schválil novelu zákona o změně pohlaví. Nově by mělo jít požádat o právní změnu pohlaví bez nutnosti souhlasu rodičů od 16 let místo dosavadních 18. Ke změně by již nebyla potřeba lékařsky diagnostikovaná pohlavní dysforie, jak zní medicínský název pro pocit, že člověk se narodil se špatným pohlavím, stačilo by osobní prohlášení. Člověk by již nemusel žít dva roky jako osoba opačného pohlaví, než by mohl požádat o úřední změnu, stačily by tři měsíce, v případě náctiletých šest měsíců. Na rozdíl od dosavadní praxe by nemusel dokazovat, že po zkušební dobu opravdu žil jako opačné pohlaví. Nakonec splnění kritérií pro změnu pohlaví by nemusel posuzovat zvláštní panel, stačilo by změnu ohlásit na matrice.

Zákon zatím v platnost nevstoupí. Ministr pro Skotsko Alister Jack zákon vetoval. Je to poprvé od roku 1998, kdy vznikl skotský parlament, co centrální vláda v Londýně odmítla schválit skotský zákon. Tím se ze sporu o transgenderismus rázem stal spor o ústavní uspořádání Británie.

Článek 35 zákona o Skotsku dává možnost ministrovi pro Skotsko odmítnout udělení královského souhlasu, bez kterého zákon nemůže vejít v platnost, pokud si myslí, že zákon skotského parlamentu zasahuje do pravomocí vyhrazených centrální vládě. Takže ve sporu o pravidlech změně pohlaví zároveň jde o hranice pravomoci skotské vlády a parlamentu.

Jack tvrdí, že zjednodušení změny pohlaví by vneslo chaos do celobritských pravidel a přímo zrušilo některá ustanovení přijatá Londýnem. Jde hlavně o antidiskriminační zákony, které patří mezi vyhrazené pravomoci. Jack v důvodové zprávě ke svému vetu tvrdí, že skotský zákon by mohl například narušit bezpečnost pouze ženských institucí, jako jsou třeba útulky pro týrané ženy. Právně se na úředně potvrzené transženy musí pohlížet jako na biologické ženy, a do těchto organizací mají přístup. Jejich počet je relativně malý a lékařsky i úředně přezkoumaný. Skotská legislativa by mohla vést k nárůstu účelových transžen, které by ale z právního hlediska měly povolený přístup do těchto institucí. Dále to může mít například vliv na mzdy a další celobritské regule.

Šéfka skotské vlády Nicola Sturgeonová oznámila, že se proti rozhodnutí odvolá k soudu. „Budeme bránit skotskou demokracii,“ prohlásila. Evidentně Sturgeonová chce využít krize k podnícení nacionalistických nálad. Cílem lídryně Skotské národní strany (SNP) je nezávislost země. Průzkumy ukazují, že Skotové jsou v otázce nezávislosti nerozhodní. Tvrzením, že Londýn zasahuje do skotských záležitostí, Sturgeonová doufá vybudit nacionalistické vášně.

Zároveň ale musí věřit, že zákon je správný krok, jinak by si vybrala lepší testovací balonek svých pravomocí. Novela je totiž mezi Skoty značně nepopulární. Celkově 62 % Skotů je proti snížení hranice pro tranzici na 16 let, jen 19 % je pro, 50 % je proti snížení čekací doby z dvou let na tři měsíce, 25 % je pro, změnu pohlaví bez lékařské diagnózy podporuje 26 % a proti je 39 %, zbytek neví.

Celé jméno strany vládnoucí v Londýně zní Konzervativní a unionistická strana. V britském kontextu unionismus znamená podporu pro zachování Spojeného království jako unie Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Odpor ke skotské nezávislosti je tedy jednou ze základních ideologií konzervativní strany. Jak v konzervatismu, tak v unionismu ale partaj již dlouho vyklízela pole. Byla to konzervativní vláda, která schválila referendum o nezávislosti Skotska v roce 2013 i přesun dalších pravomocí do Edinburghu. A v sociálních a kulturních oblastech neustále ustupuje.

Toto je poprvé po dlouhé době, kdy jde do útoku. Částečně je to jistě nepopularitou navrhovaných změn. Je to ale také další důkaz, že v otázce transgenderismu se v Anglii mění převažující názor. Vláda například schválila uzavření Tavistocké kliniky, lékařské instituce zaměřené na děti a mladistvé. Po obřím skandálu, kdy se ukázalo, že klinika posílala na změnu pohlaví pacienty bez dostatečné kontroly, Londýn rozhodl o ukončení jejího působení. Ve Skotsku podobné skandály provází její ekvivalent, Sandyfordskou kliniku v Glasgow. SNP trvá na jejím opětovném otevření.

SNP je totiž progresivní strana, která se téměř ve všem snaží překonat sousední Anglii. A občas tak není poznat, jestli je pro nezávislé Skotsko z nacionalistických důvodů, nebo aby tam mohla vybudovat progresivní utopii.

Oblasti, kde je progresivismus nejsilnější, silně korelují s oblastmi, které byly historicky protestantské. Často se tak uvádí, že wokismus je jen sekularizovaný protestantismus. Skotsko zažilo velmi přísnou reformaci. Náboženské spory ho nakonec vedly k vyhlášení rebelie proti králi Karlovi, monarchovi Anglie i Skotska. Nastalá krize vyústila ve zničující občanskou válku, která zasáhla všechny britské ostrovy. SNP své puritánské předky nyní následuje, i když boj bude probíhat v soudní síni, a ne na bitevním poli. Pokud toryové chtějí zvítězit, měli by se začít chovat jako konzervativci a unionisté.