Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
První člen vlády, ministr spravedlnosti Pavel Blažek, dostal od předsedy žlutou kartu – za to, že strávil pět hodin v širší společnosti svolané Martinem Nejedlým, avšak v restauraci, tedy normálně na veřejnosti. Žlutá karta je obrat předsednictva ODS, na němž Petr Fiala ani nebyl přítomen, ale pak formulaci přijal. Bylo to nutné, co to ukazuje o poměrech v pětikoalici i Občanské demokratické straně?
V pátek bez fanfár, ale to je od některých vlád včetně té české asi záměr, vstoupilo v platnost evropské nařízení DSA, tedy zákon o digitálních službách. DSA se zatím týká rozsáhlých online platforem typu Facebook, Twitter a vyhledavačů jako Google. Rozsáhlý znamená, že platforma na území Evropské unie získá aspoň 45 milionů uživatelů měsíčně, tedy že nějak pokryje alespoň deset procent unijního trhu.
Proč už rockeři nejsou rockeři, do jaké míry je rocková hudba ještě hrází svobody: nad tímto nelehkým tématem zasedli v rámci festivalu Krásný ztráty ve Všeticích u Benešova předminulou sobotu účastníci Salonu Týdeníku Echo: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudebník a performer Jakub Kaifosz alias Lazer Viking, hudební publicista Ondřej Bezr a stařešina českého undergroundu František Stárek vulgo Čuňas.
Zatímco v části pětikoalice nebo na Pražském hradě se předpisově strachují o vývoj demokracie v Maďarsku, v kandidáta na diplomatickou nótu kvůli erozi demokracie zraje Německo. Na to si samozřejmě v Černínském paláci ani jinde nikdo netroufne a je dobré se mezivládně do politiky jiných zemí nemíchat. Ale je to dvojí metr jak Brno. Začněme ilustrativním příkladem toho, co se v Německu děje. Na bývalého ředitele kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, mezitím tatáž kontrarozvědka, již ještě před pěti lety řídil, založila spis.
Ve vystoupení prezidenta republiky 21. srpna u Rozhlasu přišly dva zajímavé momenty. „Nejlepší, co udělat s traumaty, je vypořádat se s nimi. Ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti, ale snahou o objektivní poznávání faktů, ale také emocí té doby,“ řekl Petr Pavel hned na začátku. Z dalších slov vyplynulo, že tento apel se netýká velké historie, že je žádostí o pochopení pro lidi jako on, tedy překabátěné komunisty. O chvíli později předvedl černobílé vidění sám prezident, když srovnal sovětskou invazi do Československa s invazí Ruska na Ukrajinu.
Co se rozjíždí kolem ministra spravedlnosti Pavla Blažka, nabírá až absurdních rozměrů. Minulou středu byl vypátrán v restauraci na pražském Žižkově, kde se účastnil oslavy lobbisty Martina Nejedlého, který kdysi v České republice zastupoval ruskou ropnou firmu Lukoil a v týmu bývalého prezidenta Miloše Zemana hlavně sám sebe. Od té doby nemine dne, aby se od Blažka rituálně nedistancoval nějaký jeho kolega ve vládě nebo předák jiné vládní strany než ODS. Markéta Pekarová Adamová veřejnosti sdělila, že ona by od lidí typu Nejedlého „utíkala mílovými kroky“.
Pavel Kosatík loni vydal útlou knížku Slovensko 30 let poté. Píše v ní o tom, co se se Slovenskem dělo, když jsme ho my, Češi, před třiceti lety pouštěli do samostatného života. Tento paternalistický obrat volím schválně, jako charakteristiku Kosatíkova přístupu. Český spisovatel podle svých vlastních slov tentokrát usedl ke klávesnici proto, aby Slováky povzbudil: „Protože nechci, aby naděje na Slovensku nebyla vidět, píšu tuhle knížku. My Češi, kteří jsme Slovákům pořád nejblíž, jim můžeme i nejvíc pomoci, kdyby to potřebovali.“ Je to pohled na Slovensko u nás běžný.
V americkém státě Montana předevčírem padl důležitý rozsudek. Soudce v něm dal za pravdu skupině šestnácti žalobců z řad –doslova – dětí a mládeže. Tento kolektivní soubor životní zkušenosti a erudice napadl zákon, který na území státu Montana z posuzování vlivů chystaných staveb na životní prostředí explicitně vyjímá údajný vliv na světové klima. Montana je v Americe známá a důležitá těžbou uhlí, na němž už dnes celkem nikoho nezajímá síra, ale čidly nepostřehnutelné emise CO2. Zástupce Montany se u soudu odvolal, verdikt je prý absurdní, především s ohledem na to, že jeden z padesáti amerických států nemá žádný měřitelný vliv na vývoj teplot v atmosféře planety, i kdyby se rozkrájel a kompletně zbavil průmyslu.
Otázka: Není důležitější než zamést s Fremrem zamést s fremrismem? Třetí kostlivec z předlistopadové kariéry soudce Roberta Fremra působí, jako že vypadl podle hesla: Třikrát a dost. Nepodmíněné tresty pro Alexandera Ereta a spol. z léta 1988 v sobě zjevně nesly politický element, ale podstatou stíhání tří mladíků byl v roce 1987 vandalismus a obecné ohrožení (např. kladení kamenů na železniční trať). U masového odsuzování za nedovolené opuštění republiky, jaké v letech 1983-85 praktikoval Fremr, jsme se z nitra soudcovského stavu dozvěděli, že to je považováno za kavalírský delikt, jehož se prostě „někdo“ musel ujmout.
Jméno Poláka Janusze Korwina-Mikkeho se u nás vyskytuje, když už tedy, v rubrice politického bizáru. Je to ten podivín se starosvětsky pěstěným knírem, bývalý europoslanec, jemuž vedení Evropského parlamentu s oblibou udílelo kázeňské tresty: jednou za hajlování po projevu před plénem (K-M tím nedával najevo žádné prohitlerovské sympatie, naopak jedno evropské federalizační nařízení přirovnával k německému glajchšaltování za války), jindy za urážlivý výrok o ženské polovině lidstva.
Zatímco český průmysl je v lehkém, byť téměř zanedbatelném růstu, jeho německý protějšek upadá. Za červen se průmyslová činnost v Německu oproti květnu snížila o 1,5 procenta, v meziročním srovnání o 1,7 procenta. To meziměsíční číslo není zanedbatelné a způsobily ho především dva obory: stavebnictví a automobilový průmysl. Zatímco u nás, jak předevčírem konstatoval mluvčí České bankovní asociace Jakub Steidler, by byl průmysl také v poklesu, nebýt právě automobilové branže.
Petr Pavel v pondělí dobře udělal, když si vzal čas na posouzení nových informací o předlistopadové práci kandidáta do Ústavního soudu Roberta Fremra. Je třeba konstatovat, že případ Alexandera Ereta z roku 1988, kolem něhož se rumraj Fremr točil celý minulý týden, ani po tom týdnu věcně neznáme natolik, aby se na jeho základě dal o Fremrově způsobilosti být ústavním soudcem vynést definitivní úsudek. Proč například nebyl Eret plně omilostněn ani na počátku 90. let, kdy to mohl udělat a rozhodl se neudělat Václav Havel?
V uplynulých dnech se na evropské politické mapě na chvíli vynořily obrysy jedné potenciální revoluce. Předseda opoziční Křesťanskodemokratické unie Německa Friedrich Merz nevyloučil, že jeho CDU by na komunální úrovni mohla začít volně spolupracovat s radikálně pravicovou Alternativou pro Německo. AfD byla dosud držena v izolaci, kontrarozvědka ostentativně prověřuje, zda ji má sledovat. Avšak Alternativa dosahuje v průzkumech celostátně přes 20 procent, rekord teď hlásí agentura Insa s 22 body.
Na řeckém Rhodosu je po devíti dnech divokého požáru vyhlášen pro celý ostrov nouzový stav. Evropu sužuje údajně neobvyklé horko. Česká televize k tomu už předevčírem na ČT24, pod špaltou Jak nespálit planetu, zpovídá Aleše Fardu z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Moderátorka kreslí dramatické scénáře: Co když se kvůli vlnám veder budou muset přesouvat dovolené a kvůli dovoleným pak i školní rok? Farda je víc na zemi, ale i on připouští v našich zeměpisných šířkách siesty. Potvrzuje sice, že požáry v jižnějších částech světa k létu patří, aby pokračoval: „Co ovšem můžeme říci, je, že těchto jevů v čase přibývá."
Tento aktivista proti hnutí za změnu pohlaví ví, o čem mluví. Walt Heyer se v čtyřiceti letech stal ženou, po sedmi letech se však vrátil k původní, mužské identitě. Po osmdesátce vidí smysl svého života v tom, aby odradil co nejvíc lidí, kteří tak jako kdysi on uvažují o změně pohlaví. V domovských USA má masivní odezvu – jak pozitivní, tak vysloveně negativní až cenzorskou. Jeho web Sexchangeregret.com má vysokou návštěvnost, s prosbou o pomoc se na něj obrátily tisíce lidí, současně na YouTube byla jeho vystoupení stahována z oběhu a Heyer byl zařazen mezi význačné představitele tzv. transfobie. V USA žije na utajované adrese.
Musíme se ještě vrátit k případu „dezoláta“ Tomáše Čermáka. Tomu minulý týden Vrchní soud v Praze potvrdil neuvěřitelných 5,5 roku nepodmíněně za vývody, jichž se dopouštěl loni na jaře během přijímání novely pandemického zákona. Leckterému našemu čtenáři asi věty „Nemůžeme chodit každý týden někam protestovat a mrznout tam. Uděláme plán, musíme se spojit všichni a udělat pořádný uragán. (...) Vyneseme je za rypáky a naházíme je do řeky a zbavíme se jich jednou provždy“ budou připadat trestuhodné. Ale taky je tu nějaká judikatura. A ta z drastického trestu pro Čermáka dělá justiční skandál prvního řádu.
Předseda původně konzervativní CDU Friedrich Merz od svého nástupu do funkce předloni neustále stavěl protipožární zeď kolem divoce pravicové Alternativy pro Německo. V tamním politickém žargonu takovou protipožární zeď vztyčují politici, když dávají najevo, že mají zásady.Minulý víkend Merz připustil, že protipožární zeď nebude až tak neprodyšná. Doslova řekl, že komunální politika a starostové či primátoři se obejdou bez protipožární zdi. Ovšem stačil den a několik protestujících hlasů z vlastní strany, aby Merz na Twitteru otočil zpět. Prý že zákaz spolupráce CDU s AfD platí i na komunální úrovni.
Předevčírem byl na 5,5 roku do vězení pravomocně poslán aktivista z internetu, šestatřicetiletý Tomáš Čermák. Provinit se měl tím, že před rokem a něco málo, rozezlený přijímáním novely pandemického zákona, vyzýval k násilnému rozehnání parlamentu: „Nemůžeme chodit každý týden někam protestovat a mrznout tam. Uděláme plán, musíme se spojit všichni a udělat pořádný uragán.
Evropa vstřebává šok z etnických nepokojů ve Francii, kde jeden týden bitek s policií oživil pochybnosti nad politikou masového přistěhovalectví a integrace muslimů. O vývoji nejen ve Francii, ale v celé frankofonní části Evropy, i o tom, čím je středovýchodní Evropa jiná a pro někoho ze západní Evropy přitažlivější jako místo k životu, hovoříme s historikem a veřejným intelektuálem Davidem Engelsem. Tento Belgičan už několik roků svůj čas dělí mezi Brusel a Poznaň. Je autorem historických studií, které hledají paralely v úpadku mezi dnešní Evropou a světem starého Říma – ovšem s jinou pointou, než by byla nasnadě.
Jedna rovina, na níž se nedávné nepokoje ve Francii stávají zajímavé i pro ty z nás, kdo nemáme etnicky dostatečně pestré společnosti, se týká svobody projevu na internetu. Evropský komisař pro vnitřní trh Thierry Breton na rádiu France Info v souvislosti s výtržnostmi kritizoval laxní přístup některých on-line platforem. „Když je na nich štvavý obsah, například výzvy k revoltě nebo výzvy k zabíjení a zapalování aut, (sítě) budou mít povinnost mazat takový obsah bezprostředně.“ Tuhý režim sociálním sítím v EU podle Bretona nebo i jeho kolegyně Věry Jourové nastává za měsíc, 25. srpna.
Málokoho z advokátů elektroautomobility napadne, že trh je prostě nasycen, že prudký růst čísel prodaných elektroaut v posledních dvou letech způsobili jednak fandové technologií, především ale příslušníci zelené buržoazie, pro něž je hlavně Tesla statusový symbol. Nedávná řeč generálního ředitele Volkswagenu Thomase Schäfera, o níž Echo24 referovalo ve čtvrtek, dokončila o víkendu cestu přes média, která jsou ještě ochotna všímat si také ideově nevhodných skutečností a trendů. Ta řeč obsahuje přiznání, že mezi zákazníky dramaticky klesá poptávka po elektroautech. Schäfer sám ji popisuje jako „poslední zvonění“.
Velkým, byť tichým tématem českého života posledních dvou let je pokles porodnosti. Začal v lednu 2022, za celý loňský rok to dělalo téměř 11 procent. A letos za první čtvrtletí klesl počet narozených dětí proti prvnímu čtvrtletí loňského roku o dalších 11 procent. Co za tím je? Lze úbytek malých Čechů vysvětlit covidem, inflací, nejistotou v době války, anebo třeba očkováním? Otázky pro předsedkyni zdravotního výboru sněmovny Zdenku Němečkovou-Crkvenjaš (ODS), vedoucí katedry demografie na PF UK a členku Národního institutu SYRI Jiřinu Kocourkovou a imunoložku Zuzanu Krátkou.
V Litvě se konal dlouho očekávaný summit NATO, očekávaný především ukrajinskou vládou a pak „jestřábím“, východním křídlem Aliance. Tyto dvě entity dlouho naléhaly, aby už ve Vilniusu byl Kyjevu dán pevný příslib členství v NATO, jízdní řád pro přijetí. Uzávěrka tohoto čísla byla před summitem, nicméně v pondělí bylo jasné, že tyto maximalistické požadavky splněny nebudou. Joe Biden se nechal slyšet, že Ukrajina není zatím na členství připravena. Argument pro přijetí Ukrajiny zní skoro jako z kategorie „Komentuje se samo“: Rusko loni 24. února rozptýlilo poslední pochybnosti o jeho vrozené agresivitě.
Jsou vedra, jakkoli pro tuto roční dobu nikterak výjimečná. Jsou vedra – a to je pro ideology Green Dealu čas, kdy je příhodné postrašit obyvatelstvo klimatickou katastrofou, vytvořit emoci, z níž pak žijí po zbytek roku. Předpovědi počasí v televizích mnoha evropských zemí se dnes už neobejdou bez mapky daného státu v červeno-žlutých barvách tam, kde si meteorologové dříve u stejných teplot vystačili s barvami chladnějšími. Tím divák podvědomě získá pocit, že jeho vlast se proměnila ve vysokou pec.
Pro ovzduší, v němž se rodí česká politika posledních let, je typické, že o tak zásadní otázce – v tomto případě: Proč přesně je otevření vrátek Ukrajině do Aliance v českém zájmu? – neproběhla předtím žádná veřejná, dokonce ani odborná diskuse hodna toho jména a že neprobíhá ani v posledních dnech před summitem.
Otázka přistěhovalectví, tzv. uprchlických kvót, zaujme v české politice větší prostor než dosud. Andrej Babiš si pro první zahraničněpolitický střet s vládou nevybral česko-americkou smlouvu o vojenské spolupráci, ale souhlas Fialovy vlády s přerozdělováním azylantů napříč EU. Petr Fiala se kritice svého předchůdce brání argumentem, že Babiš buď lže, nebo nerozumí materii, neboť žádné přerozdělování fyzických osob dohodnuto nebylo. Implicitně samozřejmě bylo, jen se z povinnosti odebírat lidi bude možné vykoupit.
Vlnu zájmu, účasti až soucitu vyvolala i u nás zpráva ze Slovenska, že tamní prezidentka Zuzana Čaputová už nehodlá znovu kandidovat. Spojení s ní očekávaná vedou k otázkám, jaké proudy ve společnosti prezidentka zastupuje a nakolik jsou slovenské názorové spory přenosné k nám. Peter Weiss je veteránem slovenské politiky od roku 1989, byl i velvyslancem v Budapešti a v Praze. Ovšem starý politický praktik Weiss podrobuje slovenskou politiku několika posledních let kritice, aniž by se omezoval jen na dosud vládnoucí, jak říká, populistickou pravici.
Kritici pochodu Evropské unie vstříc takzvané uhlíkové neutralitě dělají dobře, pokud sledují vývoj v Německu. Přesvědčení, že jsme na prahu jakési klimatické krize, se neomezuje na Němce, je dnes zakotveno po celé západní Evropě, směrem na severozápad ho přibývá a směrem na jihovýchod ubývá. Ale pokud by nadvláda tohoto kultu dostala citelný zásah v Německu, budou na unijní úrovni možné korektury, na které se například předáci naší „ach-tak-realistické“ vlády dnes bojí byť jen pomyslet.
Jsou v Evropě volení politici v parlamentech členských zemích a pak je Evropská unie, která národní politické reprezentace trvale oslabuje, například posilováním tzv. neziskového sektoru. Volební politici tomu často nejsou schopni nebo ochotni zabránit. Exemplárním a odstrašujícím příkladem budiž český zákon o hromadném řízení, rozuměj o hromadných žalobách. Už brzy by o něm měla jednat vláda. Institut hromadných žalob po nás chce Evropská unie, příslušná směrnice Evropského parlamentu a Rady EU (2020/1828) se týká zástupných žalob na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů.
Máme tu nové znepokojivé hlášení z Českého statistického úřadu: strmý propad porodnosti pokračuje. Zatímco nadúmrť se u nás naštěstí vrací na předcovidovou úroveň – ačkoli proti letům 2016–2019 byla loni pořád vyšší, byla nižší než v nejhorším roce 2021, a to se počítá –, dětí přichází na svět stále méně, za první čtvrtletí letošního roku o 11 procent méně než před rokem. Je to prudký pokles pátým kvartálem po sobě. Neboli porodů je méně i ve srovnání s číslem, které už samo bylo dramatické.
