Že včera lidovci podrželi svého předsedu Mariana Jurečku, je dobře. Tím nechceme říci, že ministra práce a sociálních věcí by snad byla bývala politicky škoda. Ale strany, natož když vládnou, by přece jen měly ztělesňovat nějakou mocenskou hierarchii. Tady se část veřejného prostoru a opozice pokusila zrušit vicepremiéra, nadto předsedu jedné z koaličních stran, na základě pohoršení, které bylo z velké části prefabrikované.

Jistěže Jurečka je členem Bezpečnostní rady státu. Co by ale zbylým členům rady byl ministr práce reálně platný, když platná v tu chvíli nebyla ani Bezpečnostní rada? Tragédii už nešlo odestát, stejně jako nešlo odestát váhavé konání policie před začátkem masakru a před samotným zásahem v centrální budově fakulty tím, že bude hromadně zatýkat hňupy, kteří pod vlivem tragédie psali na internet, že je Kozák inspiroval.

Skutečným problémem Jurečky je, že byl fakticky přistižen když ne při lži, tak zcela jistě při zavádějícím výkladu o tom, kdy přesně co přesně to osudné odpoledne věděl. Ale v dnešní době povážlivého rozkladu politiky jako profese tohle skutečně není materiál, který by předsedovi vlády a jiné než lidové strany umožnil předsedu lidovců z vlády odvolat.

Je nesmírně důležité, aby se zavedlo, že předseda vlády láme vůli menších koaličních stran pouze v situacích, které si to bezesporu zaslouží. Před rokem dal Petru Fialovi vůči lidovcům takovou šanci tehdejší prezident Miloš Zeman, když otálel se jmenováním Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Kromě jiného Zemanovi vadila Hladíkova dogmatičnost v klimatické politice. Fiala nahrávku nepřijal, malé, mezitím tříprocentní lidovce nechtěl ponižovat, rok se s rokem sešel a ministr životního prostředí Hladík nejprve dohlížel na schvalování klimaticko-energetického plánu, který Českou republiku do roku 2030 zavazuje dostat instalovanou kapacitu tzv. obnovitelných zdrojů na pětinásobek kapacity dnešní. A teď souhlasí proti vládě s Evropskou komisí, když české vládě klimaticko-energetický plán vrací k přepracování, rozuměj zvýšení podílu OZE ještě o tři procenta. Klimaticko-energetický plán znamená energetický džihád, každý rok politicky podmíněné zdražování v regulované složce elektřiny. Takové věci si zaslouží politický střet, eventuálně koaliční rozkol a třeba odvolání ministra.

Bylo by velkým příspěvkem politické kultuře v zemi, kdyby se zavedlo, že abdikace a demise z vlády následují buď po nezpochybnitelném osobním poklesku, ale nikoli poklesku druhotném, nebo pro zásadní politický nesouhlas mezi premiérem a menší koaliční stranou. Ten se ve vládě pětikoalice téměř nevyskytuje, nebo ho bohužel premiér nikdy neventiluje.