Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Z účtu známého Evropana belgické provenience Guye Verhofstadta na síti X: „Vzdorují Moskvě, Íránu, Severní Koreji... Kyjev, Aleppo, Bukurešť, Tbilisi.“ Pod tím fotografie demonstrantů před budovou parlamentu v Tbilisi – nutno říct, že ve chvíli pořizování snímku se dav chová mírumilovně. Což se bohužel nedá napsat o podstatné části těchto protestů gruzínské opozice.
V minulých dnech se v novinách mihla zpráva, že české pojišťovny budou tlačit nebo už tlačí na zavírání menších porodnic. První byla přinucena zavřít porodnice v Ivančicích, Všeobecná zdravotní jí neprodloužila smlouvu s argumentem, že tu meziročně počet porodů klesl z 449 na 340. A protože rodičky nerodí, jako donedávna ještě rodily, je z téměř devadesáti porodnic v zemi ohrožena třetina. Vypadá to jako jedna ze zpráv o nutnosti státu šetřit. Ale týká se i obřího společenského problému, jímž je strmý až šokující propad porodnosti, který pokračuje třetím rokem.
Evropský parlament schválil Ursule von der Leyenové všechny její kandidáty do Komise. Vzhledem k osobě předsedkyně je otázka, jestli je to Komise nová, nebo staronová. Částečně vznikla na jiném politickém půdorysu. Zajímavé je, jak europoslanci českých vládních stran, kteří pro u nás nepopulární „Uršulu“ téměř bez výjimky hlasovali, zdůrazňují zahraniční a bezpečnostní politiku. Jsou nadšeni zahraničněpolitickým portfoliem pro Estonku Kaju Kallasovou, která veřejně hlásá, že dezintegrace Ruska na řadu menších států v důsledku války na Ukrajině by „nebyla špatná věc“, a přiživuje tak ruskou paranoii a válkychtivost.
Když byl Andrej Babiš poprvé u moci (2014–2021), bylo hlavně v prvním poločase od lidí, kteří dnes tvoří vládní tábor, slyšet spekulace o Babišově duševním zdraví. Spekulovalo se tak i v souvislosti s jeho synem (ale nejen s ním). Nikdo z těch lidí si však nedovolil takto spekulovat veřejně a říkat: Když potomek, tak i rodič. Babiš včera vůči svému nástupci v premiérské funkci Petru Fialovi žádné zábrany nectil a navrhl sněmovně zařadit na program schůze bod „Duševní zdraví pana premiéra Fialy“. Prý vlastně jedná na popud veřejnosti, ta sama se obrací na centrálu ANO po každém premiérově vystoupení,
Pětatřicet let od 17. listopadu 1989 znamená pětatřicet 17. listopadů, kdy se připomínal hrdinný průvod studentů Prahou. Posledních deset let, ale možná i déle, buď od roku 1999 (Děkujeme, odejděte!), nebo nejpozději od roku 2014 (Červená karta pro Zemana), se z toho aspoň v Praze, a na té Národní, stala událost plná napětí a sporů. Za „vzpomínkový průmysl“ do Salonu Echa dorazil Martin Kroupa. Pracuje v organizaci Post Bellum, která byla mezi partnery oficiální vzpomínkové akce Korzo Národní. Pamětníky zastupovali výtvarník Jiří Černický a Václav Klaus ml. Sestavu doplňuje influencer a youtuber Jan Špaček.
Jako blesk v neděli udeřila zpráva, že americký prezident Joe Biden dal svému ukrajinskému kolegovi, oč Volodymyr Zelenskyj dlouho usiloval. USA prý už nemají námitek, aby Ukrajinci americkými raketami ATACMS zasahovali i cíle v ruském vnitrozemí. Ačkoliv zatím by prý šlo jen o ničení ruských sil, které chtějí zpátky dobýt části Kurska, Kyjevu logicky musí jít o zatažení Západu do přímé války, neboť je na tom vojensky špatně. Takže Bidenovo rozhodnutí by mělo potenciál prudké eskalace ve válce, která je v prvním plánu válkou Ruska proti Ukrajině, ale v jakési hlubší rovině válkou Ruska se Západem.
Následuje poznámka o něčem, co se nestalo. Byla napsána proto, že se to asi stejně brzy stane. Ve čtvrtek akademický senát Filozofické fakulty UK v Praze nakonec nerozhodoval o restrukturalizaci, v jejímž rámci by skončil Ústav českých dějin, stálá značka v oboru. Má to širší souvislosti, v tomto případě váhám mezi přídavnými jmény politické a civilizační. Na Filozofické fakultě mají tři ústavy pro dějiny – kromě Ústavu českých dějin ještě Ústav světových dějin a Ústav hospodářských a sociálních dějin – a vznikl plán sloučit je v jeden „superústav“. Úspory nevypadají kdovíjak impozantně, restrukturalizací by se ušetřilo asi 15 úvazků z dnešních asi 60. Filozofická fakulta tu jedná z nezbytí, cítí potřebu přidat zaměstnancům, kterým tak jako všem inflace požrala čtvrtinu platu
Rod Dreher je významný americký intelektuál, známý ostatně i u nás také díky českému vydání knihy Benediktova cesta. Autora rozhovoru napadlo obrátit se na Drehera s žádostí analyzovat vítězství dvojice Donald Trump / J. D. Vance z toho prostého důvodu, že poprvé o Vanceově existenci slyšel kdysi od něho. Ostatně leitmotivem Benediktovy cesty byla pesimistická předpověď, že skuteční konzervativci nemají vkládat naděje do vysoké politiky,a místo toho radši mají budovat neformální sdružení, v nichž přečkají, až se přežene radikální vlna woke. Otázka ale je, jestli máme staronového prezidenta Trumpa brát za politický, nebo za civilizační úkaz.
Den po comebacku Donalda Trumpa se v Německu rozpadla vládní koalice, takzvaný Semafor. Podle předchozích zpráv z Německa by si člověk myslel, že se rozpadla kvůli hospodářskému úpadku (letos skončí HDP Německa v minusu o 0,2 procenta; přicházejí katastrofální čísla z automobilek, zisk Audi za třetí čtvrtletí klesl meziročně o 90 procent, zisk BMW o 84 procent...). Ale prý se vláda rozpadla jen na „rozpočtových neshodách“. Což zní provozně až triviálně a skrývá to větší drama. Semafor měl tři barvy: červená pro sociální demokraty z SPD, žlutá pro liberály z FDP, zelená pro Zelené. Před třemi lety nastupoval Semafor s ohromnými ambicemi.
Když jsi spadl do jámy, aspoň přestaň dál kopat. Řídí se touto starou radou český prezident při svých výrocích o Donaldu Trumpovi nebo trumpismu? Včera byl Petr Pavel na besedě se studenty střední školy ve Znojmě a na výsledky voleb v Americe byl samozřejmě tázán. Zřejmě i proto, že v posledních dnech česká média prezidentovi škodolibě připomínala slova z jeho vlastní kampaně před necelými dvěma lety, kdy v jednom podcastu o Trumpovi pravil, že „je to odpudivá lidská bytost“, s níž by si už nechtěl podávat ruku. Byl tehdy tak neprozíravý, že Trumpa považoval za odepsanou figuru.
Amerika a s ní svět jsou v mezičase, kdy známe jméno příštího prezidenta, a nevíme, jak bude vládnout. Je to čas na pošetilosti, kdy nahodile povýšíme vyjádření toho či onoho člověka, který se mihl kolem Trumpova volebního štábu, přidáme charakteristiku „blízký spolupracovník“ a dovozujeme, co bude na Ukrajině, jak se USA postaví k NATO, k EU, k Rusku. To se teď stalo s údajným plánem ukončení války na Ukrajině, který formuloval jakýsi Bryan Lanza, než se ukázalo, že žádným blízkým spolupracovníkem není. Zajímavější jsou informace přímo od zdroje. Jedna, která dělala vlny o víkendu, je právě měsíc stará.
V politice se jedna událost často dá vyložit diametrálně odlišně, podle sympatií pozorovatele. Takže když na 200 spolupracovníků čtyř někdejších prezidentů za Republikánskou stranu letos v létě otevřeným dopisem podpořilo Kamalu Harrisovou, bylo to bráno jako další důkaz, že Donald Trump je nemožný, neudržitelný kandidát. Odvrací se od něj jeho vlastní strana!
Poslanecké interpelace jsou podceňovaný žánr. Třetím rokem zažíváme v republice strmý pokles porodnosti – zhruba: 2021 ještě 111 tisíc novorozenců, o rok později 100, loni 90 a letos to vypadá na 80+ tisíc –, a předseda vlády ještě ani jednou nebyl novináři přinucen se k této demografické havárii vyjádřit.
Ve stínu rusko-ukrajinské války se odehrávají dramata, o nichž se u nás nedovíme, nebo se o nich dovídáme zkresleně. Souboj o pravoslavný chrám v Čerkasech na střední Ukrajině předminulý týden byl v českých médiích vyložen jako útok jakýchsi příznivců Moskvy na ukrajinské věřící. Ve skutečnosti to byl zoufalý odpor farníků místní Ukrajinské pravoslavné církve (moskevského patriarchátu), známé pod zkratkou UPC, proti převzetí chrámu státem podporovanou Pravoslavnou církví Ukrajiny (PCU).
Dělaly se kvůli tomu procedurálně psí kusy, například ještě v létě koalice nebrala zřetel ani na stanovisko poradního orgánu Legislativní rady vlády, jen aby se „stihly termíny“. Bylo životně důležité pro demokracii, aby novela zákona o České televizi a Českém rozhlase vešla v platnost ještě letos. Imperativem je zajistit ČRo a hlavně ČT víc financí na provoz, v prvním případě až o 330 milionů korun, v druhém o 865 milionů. Novela je, jak ostatně přiznávají ti politici čtyřkoalice, kteří se o ni osobně zasazují, politicky motivovaná.
Že strany koalice Spolu za rok půjdou do sněmovních voleb opět spolu, plyne z logiky této koalice. Je nastavená tak, že funguje jako politické perpetuum mobile. V pondělí tři předsedové stran podepíší slavnostní memorandum o spolupráci. Po čtyřech letech tohoto projektu s příslibem minimálně dalších čtyř let konstatujme, že v něm žádný účastník neprosperuje. Všechny tři strany do této koalice šly s tím, že je to mimořádné řešení pro mimořádnou situaci. Imperativem bylo porazit nejmocnějšího a nejbohatšího hráče, jaký se v české politice kdy objevil.
Opakovaná hádka mezi Petrem Fialou a Andrejem Babišem o to, kdo z nich dvou víc může za Green Deal, se vyznačuje jednou zvláštností: oba se tu hádají o minulost, o léta 2019–2022, kdy Evropská unie základní rysy Zelené dohody přijímala.
Jedním z větších témat nynějšího summitu EU je (vlekoucí se) diskuse o zpřísnění imigrace do Evropy a azylového řízení. Druhým, a svou přítomností ho osobně podpoří Volodymyr Zelenskyj, má být, jak jinak, Ukrajina. Podle společného stanoviska premiérů České republiky, Nizozemska a Dánska v předvečer summitu musí EU zajistit další dodávky munice. Příští rok prý „bude pro Ukrajinu v jejím boji za národní suverenitu a svobodu rozhodující“.
Na předsedu lidové strany kandiduje od včerejška i Jiří Čunek. Tento veterán lidovecké politiky svou stranu pořád ještě umisťuje napravo od středu a kandidaturou jí chce prý připomenout, že má nějaký konzervativní základ, který opouští na vlastní nebezpečí. Byl to, tvrdí Čunek, právě odklon od starých pozic, který KDU-ČSL přivedl ze šesti na dvě procenta preferencí (dvě procenta udává včerejší průzkum Medianu, některé jiné průzkumy z poslední doby začínají na číslici 1). Předsedu bude strana volit o víkendu. Čunek se jako jediný z tří uchazečů neupíná na koalici Spolu
V Salonu Echa tentokrát zkoumáme, jak průchodný je nápad české vlády zásadně revidovat evropskou Zelenou dohodu a speciálně zrušit zákaz aut se spalovacími motory. Do studia přišli místopředseda ODS Alexandr Vondra a jeho kolega v Evropském parlamentu a lídr Motoristů Filip Turek. Proti nim se na dálku připojil pirát Mikuláš Peksa, který sice nově už není v Evropském parlamentu, ale výmluvně jsme ho zastihli v Bruselu.
Minulý týden jsme otiskli rozhovor s prezidentem Hospodářské komory Zdeňkem Zajíčkem. Rozhovor měl původně mít dvě tematické poloviny, protože ale Echo není nafukovací, publikovali jsme jen tu o digitalizaci a Ivanu Bartošovi. Druhé téma bylo úplně jiné – Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu, která nás má k roku 2050 přivést k emisní neutralitě. Dovést tam nás má soubor opatření, předpisů a zákazů. Zákaz aut se spalovacími motory je skutečně jen špička ledovce. Veřejnost si pořád ještě neuvědomuje, jak všestranný tento Green Deal je. K poznání se dá dojít různě.
Jak málo času někdy v politice uběhne, než se z člověka se skandalizovanými postoji stane jeden z mnoha hlasatelů standardních postojů. A nikoli jeho splynutím s hlavním proudem, ale tím, že se hlavní proud přiblížil k němu. Ano, u Filipa Turka se primárně skandalizovala jeho slabina pro nacistické memorabilie, ale kdyby nekandidoval s radikální kritikou klimatické politiky EU a kdyby se ta kritika neukázala být chytlavá, nikdo by interiér jeho bytu na starých fotografiích neprozkoumával. Včera v diskusním pořadu České televize tvořil Turek málem národní frontu s Martinem Jahnem. Ten by mohl být jednotkou korporátního myšlení, tedy nemyšlení.
Kde se vzal, tu se vzal – vlivný lobbista, člen a donedávna místopředseda ODS, prezident HK nebo šéf sdružení poskytovatelů IT služeb, jíž se říká ICT Unie. Zdeněk Zajíček je podle Pirátů, kteří se po odvolání vicepremiéra Ivana Bartoše kvůli potížím s digitalizací stavebního řízení poroučeli z vlády, spojkou ODS na kmotry v IT byznysu. Jiní o Zajíčkovi mluví jako o otci českého eGovernmentu, který nám přinesl CzechPOINT, datové schránky, základní registry, bankovní identitu, nově zákon o právu na digitální služby. Paradoxně to byl on, kdo s Bartošem stál u začátků této vlny digitalizace.
Po takové smršti negativních zpráv z automobilek to vlastně vypadá jako ta nejpřirozenější věc, že se český premiér a jeho ministr dopravy distancují od zákazu nových aut na fosilní pohon. Ten má v EU platit k roku 2035 – a Petr Fiala s Martinem Kupkou minulý týden vklouzli do role ochránců klasického auta. Vydrží jim to, aspoň navenek, nejspíš jeden celý rok, tedy do sněmovních voleb. Změna v rétorice představitelů ODS by přirozeně nepřišla, nebýt špatných výsledků u krajských a senátních voleb. Je na to trochu pozdě a nikdo už jim neodpáře, že to bylo i za jejich vlády, kdy něco tak hmatatelného, a proto nepopulárního jako zákaz klasických aut EU definitivně schválila.
O chystané změně kurikula pro základní školy – říká se mu Rámcový vzdělávací program, RVP – jsme tu obsáhle psali v květnu. Nález byl celkově spíš neradostný: rozvolnění systému, ještě větší posun od znalostí k tzv. kompetencím, do toho náznaky indoktrinace především ve dvou módních tématech: environmentalismu a genderové ideologii. Ale končili jsme odpovědí předsedy vlády, že „znění revize dosud není definitivní“ a že „cílem úprav RVP je přizpůsobení vzdělání potřebám 21. století, nikoli indoktrinace“. Jsme o pět měsíců dál.
Jsou i jiné, přece jen obsažnější způsoby, jak dát najevo, že jsme v politice chytili druhý dech, než jsou uši zajíčka v televizi. Premiér Petr Fiala a ministr dopravy Martin Kupka včera oznámili tažení za záchranu automobilového průmyslu. Ten je ohrožen po dvou kolejích, jednak zákazem nových aut se spalovacími motory k roku 2035, jednak zpřísňováním norem na emise aut, která už jezdí (aktuálně norma Euro 7). Praha tedy bude na unijní rovině žádat, aby se emisní limity „přehodnotily“ a zákaz spalovacích motorů přezkoumal – ne až v plánovaném roce 2026, ale o rok dřív, tedy už příští rok. Kupka se pokouší vytvořit koalici podobně smýšlejících zemí, měly by v ní být například Německo nebo Itálie.
Pirátská strana o víkendu hlasovala pro odchod z vlády. Byla to reakce na odvolání vicepremiéra Ivana Bartoše pro nedostatky při digitalizaci stavebního řízení. Následovala výměna názorů a invektiv do té doby v pětikoalici nevídaná. Do toho přišly výsledky druhého kola senátních voleb a opět neúspěch většiny stran dosavadní pětikoalice včetně ODS. S veteránem nejsilnější vládní strany a harcovníkem české politiky Markem Bendou hovoříme o dopadech krajských i senátních voleb a o tom, jestli v posledním roce mandátu Fialovy vlády může ODS změnit směr a vracet se ke kořenům.
Máme tu další kauzu do kategorie Růst krajní pravice v Evropě. Nedělní volby do rakouského parlamentu s 29 procenty na pásce vyhrála pravicově populistická FPÖ neboli Svobodní. Strany tradičního kartelu – lidovci a sociální demokraté – za nimi zaostaly o tři, respektive o devět bodů. Mluví se o historickém výsledku, někdy s triumfálním podtónem a většinou s hrůzou v hlase. Ale FPÖ se v pásmu mezi 20 a 30 procenty pohybuje už třicet roků, jen jsou vzlety prokládány pády, které nepůsobí změna nálad mezi rakouskými voliči, ale většinou rozhádanost předáků strany, nějaký osobní exces, případně zpravodajské hry z dílny politické konkurence
Ve středu tu Jiří Peňás na příkladu úpadku Pirátské strany psal, že politika už u nás (ale je to víceméně celoevropský jev) vlastně neexistuje. Důležitá a osudová témata se prý odstěhovala do Bruselu a ten transfer moci deklasuje politiku v členských zemích na stínohru.
Druhá Evropská komise Ursuly von der Leyenové je, soudě podle jejího složení, programu uhlíkové neutrality a Green Dealu oddána stejně silně jako ta předchozí. Nárůst protirežimních stran, který můžeme pozorovat napříč Evropou, nebyl prozatím tak silný, aby si v EU vynutil změnu kurzu. Avšak žádosti o revizi Green Dealu zaznívají, nově i od významných politiků, jako je premiérka Itálie Giorgia Meloniová. U nás svůj návrh revize vypracovala Hospodářská komora ČR.
