Ukrajinu čeká do EU dlouhá cesta

Proti Orbánovi se nasadí superstát

Ukrajinu čeká do EU dlouhá cesta
Proti Orbánovi se nasadí superstát

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ukrajina získala na summitu Evropské unie příslib, že s ní budou zahájeny přístupové rozhovory. Proběhlo to tak, že maďarský premiér Viktor Orbán, který předtím trval na tom, že Ukrajina k přístupovým rozhovorům není zralá, opustil jednací sál a šel „na kafe“. K zahájení rozhovorů je potřeba jednomyslné hlasování a Orbán neměl sílu nebo odvahu překážet ostatním. Poprask nastal později, když použil veta při schvalování dalšího balíčku, vzhledem k jeho objemu spíš balíku (50 miliard eur, z toho ovšem 33 miliard půjčka). Zbylých 26 členských zemí se dohaduje na tom, jak Orbánovo veto obejít a balík dát dohromady na bázi 27 minus 1, tedy vlastně multilaterálně. Ale zdá se, že když Evropská komise odblokuje pozastavené dotace Maďarsku, Orbán odblokuje dotace Ukrajině.

Podívejme se na meritum věci. Ukrajina by v normálních, mírových časech, tady má Orbán pravdu, kritéria vstupu nesplňovala ani náhodou. Nese si nezáviděníhodnou značku nejzkorumpovanější země Evropy, není v ní a už rok před válkou nebyla svoboda médií, je na štíru s ochranou národnostních menšin...

Kyjev podal přihlášku vzápětí po ruské invazi a už v létě 2022 mu byl přidělen status kandidáta. Unie tu spěchá, což vidíme při srovnání s Tureckem, které přihlášku tehdy ještě do EHS podalo v roce 1987, nebo s Albánií. Ta přihlášku podala už roku 2009, jednání začala předloni. Ale politicky může podpora Ukrajiny něco přinášet u nás, zatímco většina evropských národů se nepřetrhne. Think-tank Evropská rada pro zahraniční vztahy právě vydal průzkum napříč šesti členskými zeměmi. Pouze ve dvou z nich se příznivci členství Ukrajiny aspoň blíží většině. Jsou to Polsko a Dánsko (47 a 50 procent). Naopak v Německu a ve Francii odpůrci přečíslují příznivce. Malá podpora byla naměřena i v Rumunsku a polepené to má Ukrajina v Rakousku.

Autoři průzkumu z výsledků šesti zemí extrapolovali, že Ukrajinu si uvnitř přeje jen asi třetina Evropanů. Měli bychom předpokládat, že odpovědi do šetření byly čistě intuitivní a budou se spíš zhoršovat, až se respondenti dovědí, že například podle interních propočtů Evropské komise nebo Institutu pro německé hospodářství (IW) by na podporu Ukrajiny musela jít osmina celého rozpočtu EU. Dělá to 180 až 190 miliard eur za šest let, tedy jen o něco nižší platby, než jaké EU od začátku války posílá na Ukrajinu, aby pod ruským náporem nezkolabovala, by pokračovaly i v letech po rozšíření.

Jistě je to do nějaké míry kramářský styl uvažování. Těžko budeme Ukrajině zavírat dveře do jednoho ze dvou klubů, o něž projevila zájem. Tím druhým bylo NATO, kdy Rusko od roku 2007 opakovalo, že tomu zabrání, a po dvou letech válčení je zřejmé, že žádné členství Ukrajiny v NATO nebude. Rozstřílená země, kterou bude stále častěji napadat, že posloužila jako hračka v geopolitickém střetu, potřebuje někam směřovat.

Vyjednávání o vstupu se i tak potáhne dlouho, možná desítky let, a jak neopomněla připomenout Budapešť, od závěrečné pozvánky dělí Ukrajinu asi 70 jednomyslných hlasování, která všechna mohou celé přibližování zastavit. Tedy dělí zatím. V Evropě máme docela houževnatou kampaň za zrušení zbytků zásady jednomyslnosti na unijních radách, a to především právě v zahraniční a bezpečnostní politice. A to je druhý aspekt této bitky s Orbánem. Úlohu tahouna v rušení národních vet na sebe vzalo Německo, podpora ve zbytku EU je dosud jen částečná. Ale i v dnes už dost bezbranné České republice chce národní veto odevzdat část vlády (5koalice minus ODS), a dokonce i prezident, k jehož úkolům patří ztělesňovat českou státnost, ale on to netuší.

Pamětník aspoň středního věku bude vědět, že na národní právo veta odkazovali před vstupem do EU čeští propagátoři členství. Chtělo se tím říct, že kdo se bojí ztráty státní suverenity, je hysterik. Ale to asi jen lapali ptáčka. Dnes je vysvědčením nezralosti potřeba měnit pravidla, když systém vyprodukuje výsledek, jaký nás momentálně neuspokojuje. Anebo – což je snad ještě dětinštější – změnit pravidlo tak, abychom tím uštědřili pomyslný pohlavek jednomu nemilovanému Orbánovi. Kdo uvažuje takto, s politikou se dokonale minul.

21. prosince 2023