S Ukrajinou se začne vyjednávat o vstupu do Evropské unie. To je hlavní závěr unijního summitu, důležitější než to, že Viktor Orbán zablokoval jednu z plateb na pomoc této zemi, dohodnutou už loni. Orbán, který je nejen proti podpoře režimu Volodymyra Zelenského, ale i proti členství Ukrajiny v EU, během summitu na chvíli opustil jednání tak, aby otevření rozhovorů s Kyjevem mohlo být jednohlasně přijato.

Během jednání budou mít Maďarsko i další skeptické země – především Rakousko, zřejmě i Nizozemsko, možná se objeví další – ještě řadu příležitostí, jak přibližování Ukrajiny blokovat. Nakonec bude muset přihláška být opět jednohlasně schválena na nějaké vzdálené Evropské radě. Francie má uzákoněno, že každé další rozšiřování EU musejí schválit Francouzi v referendu.

Otázka je, jestli si to máme přát. Argumentem proti je strašný stav země, která korodovala dlouhé roky a od začátku ruské invaze v únoru 2022 se rozpadá. Za první rok válčení se její hrubý domácí produkt propadl o více než 30 procent. Země utrpěla ohromné ztráty na mužském obyvatelstvu, jednak na frontě, jednak odlupováním východní části země Ruskem, jednak masivním odchodem za hranice. Při rozpadu Sovětského svazu žilo na Ukrajině přes 50 milionů lidí, dnes je na území pod kontrolou Kyjeva podle různých odhadů něco mezi 40 a méně než 30 miliony.

Sociologická šetření před válkou mapovala, kolik milionů Ukrajinců by se rádo vystěhovalo, pokud by k tomu mělo příležitost. Byla to „africká“ čísla. Tu příležitost mnohým z nich poskytl ruský vpád – a velká část těch, kteří utekli, v Evropě zůstane i po válce. To je hlavní riziko vstupu do Unie: pokud by měl podpořit ten exodus z Ukrajiny, zbyde tam časem jen velký, poničený domov důchodců, financovaný evropskými penězi.

Proti tomu stojí jeden zásadní důvod pro přijetí. Západ sehrál svou roli v likvidaci rovnováhy, která na Ukrajině do roku 2013 panovala. Spojené státy od poloviny nulté dekády aktivně pomáhaly té části ukrajinské politiky, která navzdory většině obyvatelstva usilovala o přijetí do NATO. Důkazy jsou ve WikiLeaks. Ale i EU chtěla měnit poměry na své východní periferii. Evropská komise vládu v Kyjevě nutila podepsat asociační dohodu, která by vylučovala privilegované ekonomické (a velmi úzké) vztahy Ukrajiny s Ruskem. To byl asi hlavní důvod, proč tehdejší prezident Viktor Janukovyč asociační dohodu nepodepsal a proč následně vypukl Majdan a proč jakás takás stabilita skončila.

Na rozdíl od úsilí o vstup do NATO nebylo úsilí o vstup do EU nikdy „válkotvorné“, Vladimir Putin se nad vidinou Ukrajiny v EU, na rozdíl od Ukrajiny v NATO, veřejně vlastně nepozastavoval.

Pomohli jsme vylákat Ukrajince do geopolitického střetu s Ruskem, z něhož vycházejí nesmírně biti. Zavřít před nimi i ty poslední dveře, které jim alespoň teoreticky zbývají a na kterých stojí „EU“, je psychologicky téměř nemožné.