Tag: společnost

Články k tagu

Djoković, nepřítel lidu

Celosvětový boj s covidem má i své globální chvilky, tak jako minulý týden příběh Novaka Djokoviće. Jeho snahu zahrát si na grandslamovém turnaji Australian Open sleduje celý (vyspělý) svět. Čtyřiatřicetiletý Srb, jednička světového tenisu, se jak známo před časem odmítl vyjádřit ke svému očkovacímu statusu. Je to moje „soukromá věc“, odpověděl podobně jako u nás před volbami kandidát Pirátské strany na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Samozřejmě z toho plyne, že Djoković očkovaný není. Nákazu čínským virem prodělal už předloni v červnu. O. k., podle dnešního stavu poznání takto časově odlehlé setkání s virem nevylučuje možnost reinfekce. Ale tenista – jak se ukázalo po jeho internaci v Melbourne a poté, co se do věci vložil jeho právnický tým – byl opět pozitivně testován týden před Vánocemi.

Potřebujeme vědět, kdy to může skončit

I lidé, kteří poslední dva roky, včetně těchto dní, považují za dystopii a zlý sen, často předpokládají, že se z něj v dohledné době probudíme. Je to možné, dokonce mírně pravděpodobné. Protože pokud vlna omikron, tento „plamenomet“ (Vlastimil Válek), projede českým obyvatelstvem rychle a bez větších škod, a nová vláda pak režim přesto všechno nezruší, půjde už to i před dějinami čistě na její účet.

Obličej je jeviště emocí

Filip Žilka prodává ručně vyráběné brýle luxusních světových značek, za které jsou lidé ochotni utratit desetitisíce korun. Nekupují si ale jen módní doplněk a zdravotní pomůcku, ale zároveň i novou identitu: „Neprodávám jen brýle, prodávám emoce. Chci v člověku pomocí brýlí pokrýt co největší spektrum jeho vlastního já,“ tvrdí vyhlášený pražský optik.

Jít si do Globusu pro petardy

K přelomu roku na sociálních sítích patří petardový diskurz. Střetávají se v něm uživatelé, kterým nevadí, když se o silvestrovské půlnoci odpaluje „zábavní pyrotechnika“ (nezaměňovat s pyrotechnikou užitkovou – např. dělostřelecká munice –, u níž je zábavná funkce až druhotná), a ti, kterým to vadí, případně to vadí jejich domácím zvířatům, jež v důsledku explozí trpí a jejich majitelé trpí s nimi.

Kde je ta změna?

Neuplynul ještě první týden ledna a soutěž o nesmysl roku už má silného favorita. Takto ministr zdravotnictví Vlastimil Válek ve středu vysvětloval, proč se pro neočkované nezavede možnost prokazovat se v restauracích a jinde negativním testem na koronavirus: „PCR je vyšetření, kterým chráním svoje okolí, abych ho nenakazil. (...) PCR a očkování není jing a jang – to jsou dvě úplně jiné věci. PCR: Nechci vás nakazit. Očkování: Nechci umřít.“

Každý může vyhrát a všichni prohrát

Pokud jste už byli smířeni s tím, že se nikdy nestanete neurochirurgy ani aeronautickými inženýry, přinesl pro vás závěr roku 2021 dobrou zprávu. „Z nové studie vyplývá, že aeronautičtí inženýři a neurochirurgové nejsou chytřejší než zbytek populace a kariéra v těchto oborech je v dosahu každého, kdo se bude snažit,“ informovala televize Sky News. Studii schválil výbor pro výzkumnou etiku University College London a vyšla ve vědeckém časopise BMJ.

Všechno dopadne dobře

Z roku 2021 zbývá už jen necelý den. Byl to dlouhý rok, hodně se toho v něm odehrálo, v něčem se ale mohl zdát zastavený – v lockdownech a uzavírkách čas plyne jiným tempem a možná monotónněji. Ve zpětném pohledu může obraz událostí posledních dvanácti měsíců působit jako šmouha. Redaktoři Týdeníku Echo se přesto rozhodli podívat se zpátky a vyvodit z těch událostí příslušná poučení – pro sebe i pro čtenáře. Sešli se v téměř plné sestava k debatě, již se (spíš marně) pokoušel moderovat Ondřej Štindl.

Poslední den roku. Nastane zlom?

Nastal poslední den roku. Čas hodnocení a rozjímání. Přemýšlení nad našimi úspěchy a pády, následované pokusem zahnat chmury silvestrovským veselením. Období předsevzetí, slibů sobě samým, jak se příští rok zlepšíme, aby to nakonec dopadlo jako vždycky. Jestli něco éra pandemie ukázala, tak to, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Ale to jsou příliš černé myšlenky. Někdy se může poštěstit a svět se opravdu ze dne na den, z roku na rok změní.

Epos o současné společnosti

Uvědomělá péče o veřejný prostor bývá obvyklá nejen u architektů a urbanistů, ale čím dál víc se k němu odkazují a pracují s ním i sochaři, malíři či konceptuální umělci. Někteří čekají na výzvy státních či soukromých investorů, kteří se uměním chtějí obklopovat a kultivovat „své“ veřejné prostředí, jiní na výzvy nečekají a místo si vezmou sami. Dostávají se často na (či za) hranici zákona, ale jejich důvody a motivy bývají tak silné, že je jim to jedno.

K zemi hleď: satira hraná na jistotu

Umění už v životě společnosti nehraje takovou roli jako dřív, povzdechne si občas nostalgik. Jakkoliv mnoho tvůrců s úporností hodnou lepší věci říká, že svým dílem chtěli „nastartovat debatu“ o tom či onom, v reálu se to často neděje. Jenom několik autorů je schopno vydat ze sebe práci, která by skutečně vedla k nějakému rozhovoru ve společnosti, třeba i sporu nejenom o kvalitách díla, ale i jeho tématu, o tom, co o lidech, dnešku a lidech dneška říká. A ti lidé by se jím cítili osloveni, jistě by to oslovení vnímali každý jinak, ale to patří k věci.

S vakcínami a léky se dá s covidem žít bez omezení

Lékaři mají v ruce obrovský arzenál, jak předcházet vážným následkům a úmrtím na covid. Opět ale sahají především u očkování k plošnosti, která je podle zakladatele české imunologie Jaroslava Svobody, který dlouhé roky přednáší na lékařských fakultách Univerzity Karlovy a působil i ve slavném Pasteurově ústavu v Paříži, nebezpečná.

Autor projednou „nezachápal“

Při psaní téhle rubriky občas (aspoň doufám, že jenom občas) přijímám stylizaci povzneseného a mírně znuděného pozorovatele, který všude byl, všechno ví, a proto mu taky všechno přijde na jedno brdo. Teď ale tuhle personu odkládám, narazil jsem totiž na úkaz, jehož podstata mi uniká, nedaří se mi tu věc rozlousknout. Jde o tu v českém virtuálním světě velmi známou kauzu. Minulý týden mnozí uživatelé postovali snímky různých „hvězd“ antivaxerské scény,

Mýtus pohanských Vánoc

Po třídenním oslavování, hodování a setkávání se s rodinou nastal čas vrátit se do práce. Nemusíte zoufat. Vánoce neskončily, tradičně se jejich oslavy táhly až do 5. ledna. Tedy zbývá ještě mnoho času si je užít. Každý rok se však objeví nejrůznější kazisvěti, moderní pohané, ateisté a „racionalisté“, kteří chtějí tyto svátky klidu a míru narušit. Opírají se o tvrzení, že ve skutečnosti nejde o křesťanské svátky,

Skončil Babišův nouzový stav. Část omezení stále platí, nová vláda přidala další

O dnešní půlnoci skončil v Česku nouzový stav, který platil kvůli epidemii koronaviru od 26. listopadu. Restaurace, bary, diskotéky, kasina a obdobné provozovny tedy nebudou muset od Štěpána zavírat ve 22:00. Přestal také platit zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Přestože se nová koaliční vláda Petra Fialy (ODS) rozhodla, že poslance o prodloužení nouzového stavu nepožádá, s opatřeními nekončí a proti šíření nákazy hodlá bojovat s pomocí pandemického zákona.

Důvěra, pevnost, odvaha

Nejen nás, ale podstatnou část Evropy čeká jeden z nejtěžších roků za poslední desetiletí. Už téměř dva roky západní společnost rozkládají restrikce spojené s pandemií čínského viru. K tomu se přidávají spirály zdražování kombinované se stagnací ekonomiky a životní úrovně, energetická krize s úvahami o hrozících black-outech, nevyzpytatelné zájmy Ruska. Naplnění pravidla, že nepříjemné události přichází v sériích a vytváří perfektní bouře.

Nenechme si kazit život čínským virem

Je to už druhý předvánoční čas ve znamení chmury z čínského viru. Teď přichází omikron, některé západní země se zase začínají zavírat a do českých zemí přijde o pár týdnů později; čert ví, jaká omezení přijdou u nás. Nová vláda Petra Fialy přichází se strategií důvěry, bez vyvolávání strachu a omezení. Proti tomu se hned ozvala stará známá média, která straší a děsí a volají po opatřeních, jako kdyby teror a represe byl nejlepší lék.

Jak boj proti incestu založil Západ

V současnosti lze u nás často slýchat názor, že státní moc nemá zasahovat do podoby rodiny, že jí má ponechat volný vývoj, že do ní nikdy nezasahovala a je to tak správně. Třeba zastánci manželství stejnopohlavních párů to považují za silný argument pro svou stranu. Je těžké vyjádřit, jak kolosální ignorantská pitomost to ve skutečnosti je. Názor Aleny Schillerové a Andreje Babiše, že vysoké úrokové míry způsobují vysokou inflaci, je vedle toho seriózní hypotézou. Ale pokusme se o to.

Působivá korekce legendy o věčném slavíkovi

Po dvou letech může smrt Karla Gotta Gottova smrt působit jako vzdálenější, než by uplynulému času odpovídalo, svět se během té doby skutečně změnil a jaksi vzdálil dnešnímu pohledu na to, co změně bezprostředně předcházelo. Kniha Pavla Klusáka Gott / Československý příběh je ale v každém případě na poli literatury faktu vysoký standard, navíc je přístupná čtenáři i nespecializovanému, vtáhne však i zájemce, jehož interes o téma je hlubší.

Ani Havel nevěděl, jak udělat z kraba kocoura

Na našem setkání budeme vyvolávat ducha Václava Havla. V sobotu 18. prosince uplyne deset let od jeho smrti, což je dobrý důvod se o něco takového pokusit. Přitom on ve zdejším povětří vane i bez našeho přičinění dál a nejspíš jen tak nevyvane. Ale v čem se ta jeho atmosférická přítomnost projevuje? Na to odpovídají lidé, kteří Václava Havla v nějaké míře poznali i osobně: spisovatelka Petra Hůlová, dramatik Karel Steigerwald, filozof a přírodovědec Stanislav Komárek, spisovatel Petr Placák a historik Jiří Suk.

Lžu si, ani nevím jak

Před čtrnácti dny musela kanadská lékařská vědkyně Carrie Bourassaová opustit svou pozici, když vyšlo najevo, že předstírala, že je příslušnicí jednoho z tamních domorodých národů. Rozšířila tak řady osobností tohoto kontinentu, jako je demokratická senátorka a uchazečka o prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová (jež si taky vymyslela indiánský původ) anebo Rachel Doležalová.

Oběšení, zastřelení, otrava léky. Češi volí sebevraždu mnohem častěji než Slováci

Vánoční čas je co do počtu dobrovolných odchodů ze světa historicky nejbezpečnějším obdobím. Nejhorší je v tomto ohledu naopak jaro a začátek léta, kdy si sahá na život nejvíce Čechů. Od devadesátých let jsou to mnohem častěji muži, kteří k tomu ve většině případů volí oběšení nebo zastřelení. Krizový je ale také blížící se Nový rok. Ačkoliv u nás počet sebevražd dlouhodobě klesá, je Česko stále nad evropským průměrem.

My a čerti

Počátek prosince je pro mnohé české děti čas těžkých zkoušek. Čekají kontrolu, Mikuláše, anděla a čerta. Bývají dotazovány, jak byly hodné a poslušné, a žádá se po nich recitace. Těch pár mandarinek a sladkostí, jimiž jsou nakonec odměněny, bývá často vykoupeno tísní (v tom lepším případě) a také slzami, křikem, někdy i hrůzou, která vydrží déle, než trvá ta stresující chvíle podvečer pátého prosince. Může za to především čert, ta umouněná bytost s pytlem přes rameno.

„Vláda to nezvládla, lidé opatřením nerozumí.“ Souhlasí i Vojtěchova náměstkyně

Vašáková. V Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News si postěžovala, že nakonec přijatá vládní opatření znějí jinak, než jak k nim dává odborné podklady. Reagovala tak na kritiku biochemika Zdeňka Hostomského, který se do kabinetu Andreje Babiše pouštěl za zakázané vánoční trhy a další nesmyslná opatření. Hostomský v diskuzi řekl, že lidé jsou z měnících se zákazů frustrovaní.

USA a efekt Širiiných nůžek

Blog Astral Codex Ten je nejspíš jedním z povinných čtení na internetu. Jeho autor, vystupující pod pseudonymem Scott Alexander, v roce 2018 přišel s pojmem Širiiny nůžky. Ten se uchytil mezi komentátory americké politiky, jelikož dokonale popisuje čím dál víc zrychlující šílenství americké společnosti. Pojem pochází z povídky, kterou Alexander publikoval na svém blogu. V ní technologický start-up vyvine program schopný generovat scénáře a tvrzení, jež dokážou rozvrátit jakoukoli skupinu či společnost.

Když on-line život teče kolem

Oblíbeným tématem literární publicistiky je volání po velkém současném románu, díle, které by dokázalo uchopit život teď a tady a zpracovalo ho do uspořádaného celku postihujícího ducha i problémy doby a třeba i způsoby, jimiž se v nich projevují „mutace“ dilemat a otázek, jež před lidmi stojí od nepaměti. Dílo, ve kterém se současníci najdou a jež o nich bude také schopno promlouvat k příštím generacím. Podobný „hajp“ provází prozaický debut americké literátky Patricie Lockwoodové Nikdo o tom nemluví, který v překladu Jany Hejné vydal Odeon.

Mikuláše radši nezvat, radí Vojtěch. Další doporučení chystá na Vánoce

Ministerstvo zdravotnictví chystá protiepidemická doporučení k vánočním svátkům. Na on-line tiskové konferenci to v pátek řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Zkušenost z loňských Vánoc podle něj ukázala, že se po svátcích zvedla další epidemická vlna. Zároveň řekl, že nedoporučuje, aby si o víkendu lidé zvali domů na návštěvy čerta, Mikuláše a anděla, případně, aby měli respirátory. Doporučení k Vánocům v pátek vydala také Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES).

Dnes povečeříme na počest genocidy. Tak dobrou chuť

V Americe se slavil Den díkůvzdání, připomíná se jím událost z dob počátku osídlování území dnešních USA osadníky z Evropy. Hladovějícím obyvatelům Jamestownu, první trvalé anglické osady na americkém kontinentě, přinesli místní indiáni v čele s princeznou Pocahontas zásoby – také krocany. Proto se americké rodiny večer na Den díkůvzdání scházejí na večeři, k níž se podává tradičním způsobem připravený krocan. Je to velký rodinný svátek všech vyznání.

Nejdřív se musí něco stát. Covid nebo Fukušima

Míříme do třetího kalendářního roku silně poznamenaného pandemií čínského koronaviru. Jak moc tato krize, která přinesla bezprecedentní omezení svobody a společenského života, proměnila ekonomiku? Jak urychlila technologickou revoluci a digitalizaci? Jak změnila to, jak nakupujeme, jednáme s lékaři nebo státními úřady? V Salonu Týdeníku Echo debatují Jan Růžička, Dušan Zábrodský a Martin Jahn.

Svobodu pro obnovitelné zdroje

Novou vládu bude mít i Spolková republika Minulou středu, pět týdnů od voleb, podepsaly tři strany tzv. semaforu – rudá sociální demokracie, žlutí liberálové a zelení Zelení – koaliční smlouvu. Jak se dalo čekat, smlouva se už názvem explicitně hlásí ke zmnožení pokroku. Starší lidé si pod slovem pokrok mohou představovat růst životní úrovně, růst svobod, technický pokrok, rozvoj infrastruktury. Tady je pokrokem míněna především transformace ekonomiky na uhlíkovou neutralitu nejpozději do roku.