Hlavními taháky letošního festivalu Colours of Ostrava (od 17. do 20. července) jsou americký multiinstrumentalista Lenny Kravitz, britský producent James Blake, jamajská ikona Sean Paul nebo zpěvák Sam Smith. Festival pořádaný od roku 2002 si kromě kvalitního hudebního programu zakládá také na místě konání. Areál památkově chráněných bývalých hutí, dolů a železáren v Dolních Vítkovicích nabízí těžkou, industriální krásu v kontrastu s vynikajícími hudebníky.
Pokud se letos v české poezii knihou roku stala sbírka Červený obr od Terezy Bínové, tak debut roku v téže žánrové kategorii bude patřit jistojistě mladému básníkovi Lubomíru Tichému. Konkrétně za jeho lyrickou prvotinu nazvanou Místní. Vsadit si na to v Tipsportu tentokrát nemůžete, ale věřit byste nám mohli. Tento pomyslný vavřín ostatně stvrzuje i nakladatelství Fra, kde kniha vyšla. Nestává se moc často, aby začínající autor vydal debut u jedné z našich nejprestižnějších literárních značek. Vybíravý Petr Borkovec má čich nejen na brouky, ale i na dobré básníky.
Na festivalu v Jihlavě se v noci na dnešek v tlačenici u vchodu do velkého nafukovacího stanu zranilo několik lidí. Lidé stan v panice opouštěli, když se začala prohýbat jeho střecha, informovala policie ráno na síti X. Podle mluvčího krajských záchranářů Petra Janáčka v jihlavské nemocnici skončilo s lehkým zraněním sedm lidí. Stejný počet zraněných ČTK potvrdili i pořadatelé.
Atmosféra před druhým kolem parlamentních voleb ve Francii houstne, policie se chystá na možné nepokoje. Nyní dvacítka známých francouzských rapperů, pocházející často z migrantského prostředí, se přidala před druhým kolem k nevybíravým útokům na pravici, která má šanci vyhrát nedělní hlasování. Ve videoklipu „No pasaràn“ přitom nešetří sprostými nadávkami a výhrůžkami smrtí pro představitele Národního sdružení (RN) Marine Le Penové. Samotnou Le Penovou a její neteř Marion Maréchalovou označují za "hárající feny." Informovala o tom tento týden francouzská média.
Co je jedním z největších českých národních zlozvyků? Nemohla by to být třeba touha vymezovat se vůči všemu, co neznáme? Tuzemská kulturní scéna má za sebou další výživnou kauzu. Petice proti směřování AVU se dotýká mnoha ožehavých témat, nejzajímavější je asi stesk nad tím, kam vůbec současné umění směřuje. Paradoxní je, že generace, která má největší úzkost z cancel culture, se ji teď vlastně snaží sama vyvolat.
Hudební festival Metronome Prague probíhá tři dny, nabídne čtyři pódia a více než 70 umělců. Na zrekonstruovaném Výstavišti Praha v Holešovicích oslavil hudebník Michael Kocáb své 70. narozeniny. Ve čtvrtek zde své čtvrtstoletí oslavila také britská kapela Kosheen, která v čele s charismatickou Sian Evansovou nabídla breakbeatové rytmy, techno a drum'n'bass, kombinované s tradičnějším písničkářstvím. V pátek a sobotu v Holešovicích vystoupí především tuzemští interpreti
John Cale mě naučil, jak vůbec vnímat hudbu. Tedy jako sílu, která k vám mluví ještě předtím, než si nějakou desku vůbec pustíte. Obraz Velvet Underground, jak ti lidé působí, jak vypadají, je totiž stejně důležitý jako to, co pak tvoří. Velveti právě tímhle, ne nutně svým zvukem, ovlivnili řadu kapel sedmdesátých let z New Yorku i novou vlnu kytarových kapel v čele s The Strokes. Caleův přístup k tvorbě ukazuje, že ty nejkrásnější věci často nejsou dokonalé a naopak že mnohem zajímavější hudba vzniká při neustálém procesu hledání něčeho nového.
Ne že bych osobně měl s devadesátými lety nějaké velké zkušenosti. V roce 1994 jsem šel do první třídy, ode mě „Chce se mi brečet… kytary, Bunkr, nejlepší léta, nějak nám to uteklo“ bohužel neuslyšíte. Přesto! Prouzu jsem měl vždycky rád. Kouzlem oplýval především Tomáš Hampel a texty na prvních dvou deskách kapely (1990 a 1992). Jeho lyrika hovoří podivně přitažlivým hlasem, jde o jakési nervní balancování mezi odstupem a naléhavostí.
Národní hokejová vášeň už přece jen trochu vyprchala a to znamená jediné. Ano, budeme se moudře bavit o fotbale. Za chvíli pravděpodobně budou opět plná náměstí, až slavně remizujeme s Tureckem. Řeč nebude jen o blížícím se mistrovství Evropy, pohovoříme obecně o vzrůstající úrovni tuzemské ligy, aspoň co do mohutných ekonomických injekcí od nových sponzorů a majitelů, o národním stadionu, o něco méně vábném stadionu ve vršovickém Ďolíčku, o tom, jak se samotná hra za poslední dekády proměnila (k horšímu?), a dojde i na věčnou otázku, jestli je fotbal opravdu sport pro simulující metrosexuály. Debatovat do Echa přišli: Petr Nerad, Roman Polom, Matouš Veselský.
Po celkové rekonstrukci, která začala vloni v září, byl v sobotu slavnostně otevřen rodný byt Bedřicha Smetany v bývalém zámeckém pivovaru v Litomyšli. Jeho dispozice se zčásti vrátily k původní historické podobě. Vznikla také nová expozice, která návštěvníky seznamuje s životními osudy i nejvýznamnějšími díly známého skladatele. Náklady na rekonstrukci přesáhly 24 milionů korun. Litomyšl, která je vlastníkem zámeckého pivovaru, na projekt získala příslib téměř 17 milionů korun z evropské dotace.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tak jako každý rok i letos navštívil festival Votvírák v Milovicích. „Ani letos jsem nevynechal super fesťák a super langoš,“ pochlubil se Babiš fotkou z festivalu. Do expremiéra se vzápětí na sociálních sítích pustil frontman známé skupiny Rybičky 48 Kuba Ryba, který si stěžoval, že politik chodí v tričku jejich kapely a fotí se u jejich stánku, Babiše přitom nazval „pitomcem“ a „agentem Burešem“, čímž odkazoval na Babišovo někdejší krycí jméno ve svazcích komunistické StB.
Spojené státy jsou republika, odmítnutí krále a království je podstatný element příběhu, který o sobě vyprávějí. Přesto ale jednoho krále měly. Respektive Krále, Elvise Presleyho. Postavu, k níž se vzhlíží, je uctívána jaksi zdola, není „jedním z nás“, je lidská a zároveň víc než lidská. A na Elvisovi nebo na jeho obrazu v kolektivní paměti je nadlidské prakticky všechno – hlas a magnetismus jeho pódiového projevu, popularita a vášnivé zbožňování fanoušky a fanynkami, jeho královské sídlo Graceland, dodnes jedna z nejznámějších amerických atrakcí, jeho příběh, v němž krále ničí cynický a majetnický manažer plukovník Parker.
„Moje nová deska není k dispozici na streamovacích službách. Digitální album lze zakoupit pouze prostřednictvím těchto webových stránek. Album obsahuje 32 skladeb. Jeho délka je 2 hodiny a 2 minuty,“ oznámil přednedávnem Patrick Flegel a začaly se dít věci. Flegel je fanouškům nezávislé scény dobře znám. V letech 2008 až 2010 vydal se svou kapelou Women (neplést s podobně skvělou kapelou Girls z téhož období) dvě desky, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co tehdejší nová vlna syrového post-punku nabídla. Women už neexistují a Cindy Lee je několik let jeho alter ego.
Když v minulém roce zvítězila v Magnesii Liteře básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ od Miloše Doležala, mnozí literární publicisté zmiňovali, že z poezie se znovu stává živé médium, které jako jediné dokáže to, co nezvládnou ani nejmodernější technologie. Na chvíli v literárním prostoru zavládla zvláštní potřeba mluvit o poezii, jako by něco znamenala, jako by v sobě měla nějakou zásadní hodnotu k porozumění světu. Byla to jen kratičká chvíle. Celý rok si pak média na tento žánr skoro ani nevzpomněla.
Švédský rapper známý pod uměleckým jménem C.Gambino tento týden přišel o život s největší pravděpodobností při přestřelce gangů ve městě Göteborg. Podle policie ho zasáhly nejméně dvě střely. S odvoláním na švédské úřady o tom dnes informovala agentura Reuters. Asi pětadvacetiletý C.Gambino získal před několika týdny hudební cenu jako nejlepší švédský rapper.
Situace „stárnoucího bílého muže“ je tak nelehká, ba svízelná, že mu přichází na pomoc píšící psychoterapeutka Iva Hadj Moussa svou knihou Těžké duše. To je samozřejmě řečeno s nadsázkou: Hadj Moussa (to příjmení je od manžela, což tu píšu jaksi pro orientaci, sama je původem z Milevska) je nejen profesní „léčitelkou duše“, ale již, dalo by se říci, zavedenou spisovatelkou. Napsala tři úspěšné prózy, tato je čtvrtá, má své čtenáře a svůj styl, který je účelný, nekomplikovaný, srozumitelný, přímočarý. Psaním se zjevně baví, ale nepíše jen pro sebe, představa, že je její „píšící já“ centrální osou vesmíru, je jí dost vzdálená, naopak typický je pro ni nadhled, odstup a jaksi „zdravá mysl“, což neznamená, že nemá se svými postavami soucit, právě naopak, prostě psychoterapeutka.
V sousedním Německu se množí případy, které okamžitě našly odsouzení u tamních politiků, včetně kancléře Olafa Scholze. Část mladé generace totiž začala hlasitě vyjadřovat svou nespokojenost s německou přistěhovaleckou politikou. Jako podklad jim k tomu slouží známý a jinak nevinný taneční hit „L’amour toujours“ od italského DJ Gigiho D‘Agostina, kterému však mládež dodala nová slova. Tím se okamžitě dostal na černou listinu a z „preventivních důvodů“ se nebude hrát ani na mnichovském Oktoberfestu.
Úřady na letišti Amsterdam - Schiphol zadržely americkou rapperku Nicki Minaj (41) kvůli obvinění z držení drog. Americká zpěvačka a rapová hudebnice byla vzata v sobotu do vazby poté, co byla podrobena dodatečnému prověřování. Celý incident začal tím, že si žena natáčela policisty při pasové kontrole a záběry streamovala na sociální síť. V reakci na to nařídili kontrolu zavazadel. Minaj se v následujících příspěvcích diví, že kontrola zavazadel proběhla bez jejího souhlasu. Informuje o tom například web NL Times.
Pojmem nové realismy se rozumí širší spektrum dobově aktuálních realistických přístupů zahrnujících oblasti tvorby tradičně označované jako neoklasicismus, verismus, nová věcnost, sociální umění, magický realismus a primitivismus, ve fotografii zejména nové vidění. Nové realismy. Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945, GHMP, Praha, do 25. 8. 2024.
Zážitek z varhanní hudby na vzácných historických nástrojích po celé republice nabídne více než 60 koncertů v rámci 18. ročníku Českého varhanního festivalu. V pražském kostele sv. Ignáce (Karlovo náměstí) se varhany rozezní 18. května, v rámci maďarské Noci varhan se zde představí varhaník László Adrián Nagy.
Americký ministr zahraničí Antony Blinken v úterý vzkázal Ukrajincům, že za svobodu jejich země i jinde bojují nejen Spojené státy, ale i velká část světa. Prohlášení šéfa americké diplomacie se ale od jiných projevů podpory Kyjevu lišilo tím, že jej učinil na pódiu sklepního baru v ukrajinské metropoli, a to krátce předtím, než si s tamní kapelou zazpíval a zahrál na kytaru.
Autor důkladné, solidní, citovatelné biografie Jiřího Šlitra (1924–1969) aby byl muzikolog, teatrolog a historik umění v jedné osobě; pokud tak velký záběr nemá, snad aby se práce rozdělila mezi spolehlivé znalce, z nichž každý si napíše svůj kvalifikovaný part, viz třeba mohutnou, šestisetstránkovou monografii Josef Čapek (1996), v níž se o text podělili historik umění Jaroslav Slavík a literární historik Jiří Opelík.
Až nepochopitelně podivná, původně hudební soutěž Eurovize, která se letos změnila na masový nenávistný protest proti Izraeli, v noci na neděli ve švédském městě Malmö skončila. Vítězem se stalo Švýcarsko se svým zpěvákem v růžovém oděvu a sukni, zvaný Nemo. Obdržel pohár, který, jak napsal švýcarský bulvární deník Blick, se krátce poté rozbil. Izraelskou zpěvačku, na kterou neustále útočil dav propalestinských demonstrantů musela chránit tajná služba Mosad.
Na sobotní odpolední generální zkoušce Eurovize chybělo Irsko, Švýcarsko a Řecko. Irská zpěvačka Bambi Thug vysvětlila, že šlo o protest a snahu upoutat pozornost Evropské vysílací unie (EBU). V rozhovoru pro irskou televizní stanici RTE uvedla, že chce, aby byl Izrael vyloučen, informoval server Expressen. Podle deníku Bild izraelská tajná služba Mosad je na místě a vše hermeticky uzavřela.
Dnes je finále nejbizarnější akce, jež každoročně zavítá na evropské obrazovky. Ano, vrací se Eurovize, bláznivá podívaná, kterou sledují stamiliony diváků po celém světě. Řadí se mezi nejsledovanější nesportovní události planety. Pěveckou soutěž pořádá od roku 1950 Evropská vysílací unie, každý člen má právo vyslat jednoho zástupce. Často se interpreti snaží zaujmout extravagantními obleky, smyslnou choreografií a roztodivnými kulisami. Čím šílenější, tím lepší. Eurovize ale není povinností jen pro milovníky bizáru, ale i mezinárodní politiky.
Když Lovec narazí na zvláštní bytost, pochopí, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší… Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí, válkami, krví, násilím i nadějí.
Stalking, amfetaminy, demence, Instagram! Tentokrát probereme opravdu všechno. Přežila by hlavní postava Sobíka ve filmu Mandragora? Jaké je maximální množství kokainu, po kterém ještě natočíte skvělý film? Existuje něco jako dementní verze Depeche Mode? Vyhráli ceny Magnesia Litera ti "správní lidé"? Jde psát o nudě tak, aby nás to nenudilo? Lze přiblížit poezii většinové společnosti? A hlavně! Co říct, až potkáte Ježíše Krista?
V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden zprvu pohádkový, nakonec nešťastný osud tuzemského showbyznysu. Deset let… a pořád nemá ta ženská klid, pořád se kolem ní kdekdo točí, kdekdo v jejím životě šťourá a hledá v něm nové senzace, kdekdo se k ní vyjadřuje.
V březnu jsme si připomněli třicáté výročí úmrtí Karla Kryla, v dubnu osmdesáté výročí jeho narození. Je to ještě autor, který má co říct? Co vlastně zbylo z Karla Kryla a jeho legendy? O tom v Salonu Echa diskutovali novinářka a básníkova dobrá přítelkyně Marta Bystrovová, novinář a autor knižního krylovského rozhovoru Půlkacíř Miloš Čermák, historik a novinář Martin Groman, literární vědec Jiří Zizler a divadelník, muzikant a právník Adam Rut. A protože připomínat výročí písničkáře bez jeho písní by nebylo uctivé, začali jsme právě písní.
V sobotu večer zemřel po dlouhé nemoci zpěvák a herec Josef Laufer. Interpretovi hitu Sbohem, lásko, já jedu dál bylo 84 let. Informaci webu Blesk.cz o zpěvákovu úmrtí potvrdil ČTK producent Oldřich Lichtenberg, kterému ji sdělila zpěvákova dcera Ester. Poslední čtyři roky strávil strávil Laufer v nemocnici v umělém spánku po operaci srdeční chlopně. Laufer byl považován za muže mnoha profesí. Vedle hraní a zpívání se živil i jako režisér, spisovatel, moderátor nebo tlumočník.
