Jedna z nejběžnějších zkušeností člověka, který se pohybuje v tzv. kulturní sféře, je předstírání a faleš. Plyne to ze skutečnosti, že současná kultura a umění, tedy aspoň ta část, která o sobě nejvíce dává najevo, že současným uměním je, se nachází v tak nicotném stavu, že člověku, jenž se nechce úplně sociálně pohřbít, nezbývá než předstírat a klamat. Předstírat a klamat, že ho to zajímá, že ho to pořád ještě nějak přitahuje, dokonce obohacuje.
V zaplněné pražské O2 areně se ve středu s fanoušky, kterých se podle pořadatelů sešlo přibližně 15.000, loučila legenda světového glam rocku Kiss. Muzikanti proslulí pomalovanými obličeji, divokými kostýmy a dalšími výstřelky zahráli během svého údajně posledního turné End of the Road (Konec cesty). Čtveřice převlečená za démona, hvězdného chlapce, mimozemšťana a kočku na závěr vystoupení nabídla hit Rock and Roll All Nite a návštěvníci koncertu se rozcházeli za tónů reprodukované písně God Gave Rock ‚n‘ Roll to You II
Harald Welzer se médií nikdy nebál. Ale rozhořčená reakce na podpis Otevřeného dopisu, v němž spolu se sedmadvaceti intelektuály a umělci vyzval kancléře Scholze k přehodnocení dodávek zbraní na Ukrajinu, jej zaskočila. Uplynuly dva měsíce a útoky na signatáře neustaly. Až Haraldu Welzerovi přišlo na mysl, jestli se nebojíme si přiznat, že jsme se dopustili obrovské chyby.
„Nevypínejte kulturu v Praze,“ volají pořadatelé a umělci. Reagují tak na vyhlášku, kterou chce vedení Prahy omezit pořádání koncertů kvůli hluku, na který si Pražané stěžují. Vyhláška se zatím má týkat pouze Braníku, mohla by se ale rozšířit i na další oblasti jako Letňany nebo Výstaviště. V případě schválení by začala platit už 1. července. Proti jejímu schválení bojuje petice.
Ano, také já, sváteční návštěvník opery, jsem byl svědkem historické události a slyšel jsem to již slavné bučení, kterými bylo přivítáno nové nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle. Psalo se o tom, že se ozývalo během premiéry a pak několikrát v průběhu první reprízy 2. června (na té jsem ho slyšel já). Bučení, tento projev intenzivního vztahu k opeře, je prý běžný v italských dómech, takže se dá říci, že jde o vyjádření vysoké kulturní úrovně bučících a znak jejich světovosti.
Nový filmový megahit Top Gun: Maverick s Tomem Cruisem vládne kinosálům a může být tím pravým filmem, který definitivně prolomí „postcovidovou“ návštěvnost kin. Filmové pokračování snímku Top Gun režiséra Tonyho Scotta z roku 1986 se stalo nejvýdělečnějším snímkem Toma Cruise. Film přitáhl do kina takové počty diváků, které chodí už jenom na komiksové filmy o superhrdinech. Během prvního otevíracího víkendu v USA mohl snímek vydělat až 151 milionů dolarů, píše filmový časopis Variety.
Nová premiéra Prodané nevěsty v Národním divadle vyvolala emoce i ostré kritické ohlasy. Nachází však také stejně důrazné zastání, podle něhož je nové nastudování režisérky Alice Nellis naopak velmi dobré. „Je to prostě Smetana pro mladé publikum, návštěvníky, kteří chodí na aktuální inscenace činohry, kteří chodí do kina,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 hudební skladatel a muzikolog Aleš Březina, který s Národním divadlem v řadě případů také spolupracoval.
Na Kampě pomalu končí (29. 5.) velká retrospektivní výstava malíře Jiřího Sopka. Nebyla to jen povinná výstava k nedávným osmdesátinám významného malíře, který prošel českým uměním od konce 60. let jako suverén barev a člověk, který šel poctivě svou vlastní cestou. Byla to i pocta světu, který vytvořil, té zvláštní vulkanické krajině lidských hlavonožců, ptáků s velkými zobany, podivných zvířat, písčitých a rozpálených krajin, abstraktních skvrn a absurdní hry žertu a lásky.
Kdo ještě pamatuje dobu, kdy básníci bývali mluvčími národa? Kdyby básník Shelley prohlásil, že „básníci jsou nepřiznanými legislativci lidstva“ dnes, asi bychom si o něm řekli, že si trochu fandí (správný překlad anglického „legislators“ je zákonodárci, ale legislativci je komičtější). Ale přece byla doba, kdy měl každý národ svého „národního barda“, který ve svých skladbách „vyzpíval“ to či ono.
Vítězem mezinárodní architektonické soutěže na podobu nové budovy filharmonie v Praze se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group. Výsledky dnes vyhlásili zástupci hlavního města a jeho Institutu plánování a rozvoje. Budova by podle plánů vedení města měla být hotová v roce 2032, náklady se odhadují asi na šest miliard korun. Nové kulturní centrum s několika sály, které by mělo být i sídlem České filharmonie, má stát u stanice metra Vltavská. Magistrát usiluje o spolufinancování stavby státem.
Před 6000 lety vznikly v oblasti mezi Dněstrem a Dněprem, na dnešní Ukrajině, obrovské sídelní aglomerace tisíců neolitických zemědělců tripolské kultury. K jejímu rozpoznání a prvním objevům přispěl před více než stoletím i český rodák Čeněk Chvojka. Nebývalý rozsah části sídlišť souvisel nejen s úrodností zdejšího kraje, ale hlavně s jejich náboženským významem. Některé symboly a výzdobné motivy na keramice svědčí o dálkových kontaktech až s východní Asií. Život těchto rozsáhlých komunit ale způsobil vyčerpání přírodních zdrojů a jednu z nejstarších epidemií moru v dějinách lidstva.
Bylo to na začátku devadesátých let, vše se nadějně otevíralo, do konečně svobodné země proudily nové podněty a myšlenky, dychtivost poznat „zakázané ovoce“ byla veliká. Na Pražském hradě se konaly výstavy aktuálního světového umění, znalci, snobové i prostě ti, kteří to mají rádi, mohli konečně vidět na vlastní oči díla velkých jmen, o kterých dosud jen něco četli nebo zaslechli.
Lze si asi dobře představit, že nějakou dobu nebude mít člověk asi chuť na ruské vejce, zmrzlinu a na ruské romány. Dívám se na svou knihovnu, kde je několik regálů vyhrazeno pro Rusy, ty klasické i ty moderní, někteří patří k mým vůbec nejoblíbenějším spisovatelům – a vlastně na ně nemám moc chuť. A asi to bude trvat nějakou dobu, než se zase vrátí. Bude taky záležet na nich, tedy nikoli na těch dávno mrtvých spisovatelích, ale na Rusech současných, kteří mluví stejným jazykem, jako psal Čechov nebo Babel nebo Platonov nebo Šukšin… Ti moji oblíbenci
Městská rada Uherského Brodu doporučila řediteli místního Domu kultury, aby zrušil koncert Jaromíra Nohavici, který se tam měl konat příští úterý a který byl vyprodán. Důvodem zrušení byla písničkářova „nedostatečná distance vůči prezidentovi Ruské federace“. Ředitel městského podniku doporučení svého zaměstnavatele uposlechl – nijak překvapivě. Naprosto chápu, že se uherskobrodským radním ve vypjaté době chtělo vyjádřit nějaký postoj. Učinili tak ale podle mého názoru značně sporným způsobem.
Přání se mají plnit o Vánocích a moje přání od dětských a pubertálních let bylo udělat rozhovor s Václavem Neckářem. Z trojice klasiků „zlaté éry“ středního proudu české pop-music, tedy Gott, Matuška, Neckář, byl Neckář jediný rocker. Na jeho koncertech bylo nejvíc dýmů a světel a muzikanti z jeho kapely Bacily měli nejdelší vlasy: jeden z nich, Ota Petřina, delší, než měli kdy Plastici…
Pro neočkované začne prakticky vzato lockdown. Od pondělí jim stát povolí chodit do práce, obchodů s potravinami či se procházet po ulicích, tím to však až na výjimky víceméně končí. Mají zákaz vstupu do hospod, kadeřnictví či na stadiony, nemohou až na výjimky využívat hotelů či sportovních aktivit. Vláda tím podle vlastních slov chce vytvořit vzrůstající tlak na očkování, které však zatím zůstává oficiálně dobrovolné. Vláda se rozhodla neočkovaným značně znepříjemnit život.
Pořadatelé kulturních akcí se chystají na pondělí, kdy budou muset přestat uznávat platnost negativních testů na koronavirus. Především počítají s tím, že budou muset některým návštěvníkům vracet peníze za vstupné, podle ankety mezi zástupci divadel a festivalů. Vláda se shodla na návrhu, podle kterého se od pondělí 22. listopadu s výjimkami nebudou testy uznávat jako covidový certifikát. Národní divadlo nabídne převedení zakoupených vstupenek na poukázku. Bude mít platnost rok a půjde vyměnit za nové vstupenky.
Internetovými vodami především v Británii se šíří nový popkulturní fenomén zvaný Temná akademie (Dark academia). Trend se promítl jak do stylu oblékání a četby knih, tak do filozofie mnohých mladých lidí. Saka, dlouhé kabáty, vysokoškolské prostředí, nostalgie a znovuobjevený zájem o literaturu, humanitní obory a mystiku jsou hlavními prvky ojedinělé estetiky. Fenomén romantizování minulosti nebo nostalgického vzhlížení ke gotice a řeckému umění vznikl kvůli pandemii,
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) v pátek představil nová přísnější opatření, se kterými chce vláda bojovat s nárůstem nákaz koronavirem v ČR. Nově se venkovních akcí bude moct zúčastnit maximálně 1000 lidí, na hromadných akcích nad 1000 lidí se nebude možné prokázat antigenním testem. Při nákupu skipasů na lyžování se lidé budou muset prokázat dokladem o bezinfekčnosti na koronavirus. V uzavřených kabinách bude nutná ochrana dýchacích cest.
Resort zdravotnictví podle hlavní hygieničky Pavly Svrčinové navrhne, aby se na akcích nad 1000 lidí nebyly neuznávaly antigenní testy. Na menších by měly nadále postačovat, uvedla na tiskovém brífinku společně s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Testy povinné pro návštěvy v zařízeních sociálních služeb budou mít také podle ministerstva kratší platnost. PCR test tři dny, antigenní jeden den.
Ministerstvo zdravotnictví podle ministra Adama Vojtěcha (za ANO) zvažuje úpravy protiepidemických opatření pro hromadné akce. Z testů pro prokázání bezinfekčnosti by se například na akcích pro velký počet osob mohly uznávat jen PCR testy, nikoliv testy antigenní. Podrobnosti sdělit nechtěl, návrhy projedná ve čtvrtek vládní centrální řídící tým složený ze zástupců ministerstva a armády pod vedením hlavní hygieničky.
Pro neočkované začala doba tvrdšího vymáhání negativních testů a běžný život se jim může značně prodražit. Způsobů, jak se prokazovat na akcích či v hospodách, však zůstává víc. Kromě antigenních či PCR testů od certifikovaných laboratoří totiž stále zůstávají za určitých podmínek i samotesty, dalším mohou ulehčit i čestná prohlášení či potvrzení od zaměstnavatele. O povinnosti personálu restaurací kontrolovat bezinfekčnost hostů rozhodl končící kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO) 20. října.
Je těžké si toho nevšimnout. V povolebních časech plní stránky novin spekulace o složení vlády, o tom, jaké straně připadne ten který ministerský post, případně jaké ministerstvo kdo vymění za nějaké jiné. Existuje ale jeden úřad, jenž v podobných úvahách figuruje minimálně, pokud vůbec. Ministerstvo kultury. Úřad, o který jde až v poslední řadě. Právem. Anebo jak se to vezme.
Navrhuje domy, také. Ale mnohem víc glosuje, hodnotí, doporučuje. A k tomu komentuje, vysvětluje, ukazuje. Miroslav Vodák je nejen českobudějovický architekt, ale ještě víc popularizátor architektury a neúnavný pečovatel o kvalitu veřejného prostoru. Není propagátorem vybraného architektonického stylu, je propagátorem architektury jako takové, a proto vyhledávaným a respektovaným. Kdo se s ním někdy setkal, chodí už potom městem jinak. Protože se jinak dívá a jinak chápe prostředí, ve kterém žijeme.
První vyřazovací večer soutěže StarDance byl věnován hitům doby Divadla Semafor. Ukázala se poměrně rozdílná úroveň desítky soutěžních tanečních párů. Nejvíce bodů, a to 30, získali Tereza Černochová a Dominik Vodička. Naopak s pouhými 17 body soutěž ukončili herec Pavel Trávníček a jeho taneční partnerka Veronika Lálová. Letošní ročník soutěže je v pořadí již jedenáctý. StarDance je populární taneční soutěž, ve které se v přímých přenosech utká deset známých osobností spolu s profesionálními tanečníky a tanečnicemi.
Existuje úzká vrstva umělců a celebrit, na které si strážci dobrých mravů nepřijdou, jsou příliš velcí, slavní, bohatí, aby byli „zrušeni“ kvůli nějakému ideologickému přešlapu. Společnosti, jež šíří jejich práci, se nenechají připravit o příjmy, které jim to přináší. Takových tvůrců není moc, americký stand-up komik Dave Chappelle mezi ně patří. Projde mu, co by jiné dost možná stálo kariéru. Potvrzuje to i jeho nový komediální speciál The Closer.
Zjednodušení, které přináší komplikace. Ačkoliv ministerstvo kultury přiznává, že to nelze nijak kontrolovat, vláda uvalila na organizátory společenských či sportovních akcí restrikce, podle kterých musí dodržovat přísné poměry mezi počtem očkovaných či lidí po prodělání nemoci a těch, kteří přichází s negativním testem. Zjednodušit práci pořadatelům mělo propojení s aplikací Tečka, díky ní lze však naopak kontrolu snadno obejít. Odpovědnost přitom leží na pořadatelích.
Signální výtisky nového románu irské spisovatelky Sally Rooneyové Krásný světe, kde jsi (Beautiful World, Where Are You), které se rozesílaly před jeho anglickým vydáním, se na internetu prodávaly za stovky dolarů. Vystihuje to postavení autorky na dnešní scéně a oddanost fanoušků, ochotných se plácnout přes kapsu, jen aby si její novinku mohli přečíst o pár dní dřív. Uvedení knihy předcházela i masivní kampaň, aby ne, Rooneyová je přece „literární fenomén“, „Jane Austenová mileniálů“.
Hudební život se k normálu vrací pomalu. Koncerty se konají, není jich ale nijak moc a návštěva často nebývá velká, promotéři zatím mohou v to světlo na konci tunelu spíš doufat, než že by ho skutečně viděli. Zvěsti o návratu nějaké formy uzavírek na klidu zrovna nepřidají. Ani nových desek se neobjevuje nějaké závratné množství, pořád ale něco vychází. Ondřej Štindl v produkci posledních týdnů našel několik titulů, v nichž by ucho posluchače nezatíženého generačními předsudky mohlo najít zalíbení.
Zřejmě je to výstava s největším počtem lebek, koster a motivů spojených s umíráním na metr čtvereční. Není to však veletrh pohřebnictví, nýbrž výstava šedesáti současných umělkyň a umělců, kteří vyslyšeli výzvu kurátora Otty M. Urbana a vytvořili díla, která se inspirovala slavnou pasáží z Kazatele: „Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá.“ O výjimečné expozici se diskutuje v Salonu Týdeníku Echo.
