Nehrál úplně hlavní role, ale vždy když se objevil na jevišti nebo ve filmu, okamžitě šla pozornost na něj. Vypadal někdy, že přišel přímo z podsvětí, ale ne z kriminálního, spíš z toho, kde bydlí čerti a démoni. Byl ostrý, výrazný a přesný, přitom bizarní a expresivní: hrál role psychologické i komické, Čechova i Havla. Skoro dvacet let byl stálicí Divadla Na zábradlí, té nejinspirativnější a možná i nejdivočejší pražské scény po roce 1989.
Žádné rozvolnění současných omezení v oblasti kultury se podle ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO) nyní nechystá. Ministr tak nedodrží ani slib svého předchůdce Jana Blatného (za ANO), který dal příslib výjimky z opatření iniciativě Cesta ze tmy, která několik posledních měsíců připravovala sérii koncertů v pražské Lucerně. Pilotní projekt měl být doprovázen testováním všech návštěvníků a přísnými protiepidemickými pravidly.
Iniciativa Cesta ze tmy, jejímž cílem je obnovení kulturních představení, plánuje v pražské Lucerně sérii koncertů s diváky. První by se měl podle původního plánu konat už 23. dubna. Podmínkou účasti publika je, že všichni přítomní absolvují v den koncertu PCR test, jehož cena je zahrnuta ve vstupném. Udělení výjimky přislíbil organizátorům předchozí ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) ihned po skončení nouzového stavu.
Pandemická doba má být časem velké změny, měla přinést ojedinělou historickou zkušenost, otřást do základů světem, rozdělit čas na předtím a potom. Události tohoto typu se většinou také nějak projeví v umění, stávají se tématem či kulisou románů a filmů, jejich vliv se projeví ve výtvarném umění. Vstupují do představivosti lidí, proměňují ji. O umění se v posledních měsících psalo především jako o omezené oblasti lidského života – o zavřených divadlech a galeriích, o strádajících tvůrcích, kteří přišli o možnosti příjmů.
Rozdíl je to nenápadný, ale významný: ekvivalentem francouzského slova chanson není náš šanson, ale píseň vůbec: každá a kterákoli. U nás ovšem například píseň Hastrmane tatrmane, jak to spolu uděláme nenazve šansonem ani ten, kdo ji dovede ocenit. Šanson je přece z Paříže a zpívá z něj lidské srdce, a nejen zpívá: vyznává se a zpovídá ve své zranitelnosti.
Koncem roku se on-line rozdávaly Evropské filmové ceny, za nejlepší evropské filmové dílo akademici označili dánský snímek Chlast režiséra Thomase Vinterberga, naprázdno kvůli tomu vyšel rovněž hojně nominovaný polský film Corpus Christi Jana Komasy. K oběma snímkům, které se v uvolněnějších časech promítaly ve zdejších kinech, má význam se vracet – nejenom proto, že byly akademií vyzdviženy. Mají také cosi společného
Ve věku 81 let zemřel v neděli dlouholetý člen činohry Národního divadla Ladislav Mrkvička. Úmrtí na svém webu potvrdilo Národní divadlo. Mrkvička letos získal Českého lva za výkon ve vedlejší roli ve filmu Staříci. Minulý rok se stal držitelem Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra. Mrkvička zemřel po dlouhé nemoci, potýkal se s Parkinsonovou chorobou, která mu už nedovolovala pracovat.
Kanadský dokumentární film Vzestup Jordana Petersona, který je možné vidět na internetovém vysílání České televize, je pozoruhodný především jako artefakt „kulturní války“, zaujme především rozporem mezi velice zdrženlivou povahou toho díla a prudkými reakcemi, jež v době uvedení vzbudilo. Některá kina za oceánem ho odmítala promítat, jinde se projekce rušily kvůli ohlášeným protestům.
Včera zemřel Svatopluk Karásek, evangelický farář, někdejší disident, politický vězeň a undergroundový písničkář, kterého StB donutila k emigraci.
Zemřel známý publicista, překladatel a filmový kritik Antonín Jaroslav Liehm, bylo mu 96 let. Uvedla to jeho dcera Alexandra Urbanová. Liehmovo jméno je úzce spjato s Literárními novinami 60. let minulého století a s propagací nové československé filmové vlny v západní Evropě. Podstatnou část svého života prožil v exilu, před sedmi lety se přestěhoval zpátky do Prahy. Na jaře 2015 převzal Cenu Toma Stopparda, v říjnu téhož roku mu prezident udělil medaili Za zásluhy.
Značnou a z větší části pobavenou pozornost vyvolala zpráva o dění v americkém nakladatelství Penguin Random House.
Filmoví producenti a provozovatelé kin zvažují právní kroky proti státu, pokud vláda nepovolí čtvrteční otevření kinosálů po boku restaurací, maloobchodů či heren. Dle audioviziálních asociací je jejich oblast podnikání diskriminována a nedostatečně kompenzována za ušlé zisky. Jen za druhou vlnu pandemie přišla česká kina o 150 milionů korun jen ze vstupného. Asociace upozorňují, že dokážou zařídit potřebná opatření, od omezení počtu návštěvníků po nošení roušek.
Mezi Francií a Amerikou probíhá „válka slov“, jejími aktéry ale nejsou politici, jako tomu třeba bylo v případě sporu o invazi do Iráku mezi prezidenty Chiracem a Bushem.
V časech lockdownu logicky stoupá využití streamovacích služeb, hodně lidí si potřebuje trochu zpříjemnit vlekoucí se čas. Dokumentární film Americká vražda: rodina odvedle k účelu zpříjemňování čehokoli není zrovna vhodný. Dokonce bych si ani netroufl tvrdit, že to je film dobrý. Ale v hlavě uvázne, ještě hodiny po zhlédnutí v ní může tropit neplechu.
Chtělo by se občas studem klopit oči, ale ty fotografie to nedovolí. Tím, jak zobrazují věci známé, pohledy spíš přitahují a diváka už nepustí. Lze v nich vidět sebe, rodinu, ale také třeba sousedy i časy svého dětství. Přitažlivost je skrytá v tom, že srozumitelným obrazovým jazykem vyprávějí o tom, co se slovy popisuje stěží.
Poutavě, čtivě, s citem pro zkratku, detail i snesitelnou míru didaxe vytvořily čtyři ženy knižní panteon jiných šedesáti žen, významných postav našich dějin od kněžny Ludmily po Martinu Navrátilovou. S nápadem napsat takto personifikovanou historii ženské emancipace, adresovanou především dětským čtenářům (čtenářkám!), ale koneckonců i jejich pánům rodičům, pro něž může být na řadě míst objevná, přišla Renáta Fučíková, ilustrátorka dekorativního stylu a spisovatelka; sama se projektu zúčastnila textově i obrazově.
Na přelomu 80. a 90. let Zdeněk Košek řídil ze svého panelákového bytu v Ústí nad Labem svět a možná i celý vesmír. Ovlivňoval planetární události, takže nejspíš stál i za politickými změnami, a to nejen v Československu. Hlavně ale tvořil počasí. „Dělal“ mraky, bouřky, tornáda, lijáky, sněhové bouře, cyklony, anticyklony.
Přátelství mezi prezidentem Milošem Zemanem a zpěvákem Danielem Hůlkou se chýlí ke konci.
Česká kultura zažívá krušné časy, jelikož se stala jedním z nejzaraženějších sektorů koronavirové krize. Kdykoliv se situace zhorší, na hromadné akce dopadnou opatření jako první. Jenom na hudební scéně se přitom živou produkcí živí přibližně 200 tisíc lidí. Nejsou to pouze hudebníci, ale také zvukaři, produkční či agentury. Přestože zatím hudební akce nejsou zakázané, jako tomu bylo na jaře, shodují se pořadatelé koncertů na tom, že lidé na ně z obavy o zdraví nechodí. Sama hlavní hygienička Jarmila Rážová přitom nedávno potvrdila, že žádný koncert se zatím nestal ohniskem šíření koronaviru.
Ředitel Divadla Na Jezerce a herec Jan Hrušínský se v pondělí na svém facebookovém profilu vymezil k žádosti ředitele Divadla Bez zábradlí Karla Heřmánka, který v dopise ministru zdravotnictví a předsedovi vlády minulý týden politiky vyzval, aby zavřeli divadla, a uchránili tak herce před možnou nákazou covidem-19.
Kulturní sektor patří mezi nejhůře postižené koronavirovou krizi. Umělci a pořadatelé si však neoddechnou ani na podzim. Povinnost nosit roušky na všech hromadných akcích bez ohledu na počet návštěvníků může mít pro některá kina, divadla či hudební kluby fatální dopady. Pořadatelé mají totiž obavu, že si lidé raději dvakrát rozmyslí, zda půjdou na akci v roušce. Organizátor hudebních festivalů David Gaydečka si stěžuje, že jejich návrhy na snížení rizika šíření koronaviru „skončily v koši jako za Husáka“.
Včera přišla zpráva, že Cena Jindřicha Chalupeckého (určená pro výtvarného umělce do 35 let) odstupuje od vyhlašování vítěze, protože to už není in, aby se soutěžilo.
Žijeme v čase, kdy se otřásají všechny hodnoty. Takže došlo i na Fifinku ze Čtyřlístku. Její zploditel, Jaroslav Němeček, si postěžoval, že je předmětem útoků feministek, byť zatím snad jen verbálních.
Kanál Česká filmová klasika své příjemce obšťastní každý druhý den nějakým novým skvostem z dějin českého filmu. Člověk tam může v dobré kvalitě spatřit věci, o kterých si myslel, že už je už nikdy neuvidí, ale když mu je youtube přinese až pod nos, neodolá.
Iniciativa #zazivouhudbu svolala na 27. července demonstraci Za živou hudbu!
Někdy před padesáti lety se v ulicích některých československých měst objevily první mažoretky. To byla z hlediska sociologického a antropologického důležitá událost, která stojí za připomenutí.
Na titulní otázku je snadná odpověď: česká kultura přežije všechno, i vlastní smrt. Ale co s ní udělá korovinová krize? Vznikne něco jako koronavirové umění? Jaký dopad bude mít na tisíce lidí, kteří se kulturou živí? Nemůže být ten zastavený čas i k něčemu dobrý? To byla témata debaty, která se konala minulý týden v Knihovně Václava Havla a kterou moderoval její ředitel Michael Žantovský. Týdeník Echo byl jejím partnerem a část debaty teď předkládá. Celý záznam je k vidění na stránkách Knihovny Václava Havla.
Ano, je fakt, že jsou jistě důležitější věci. Třeba to sucho, které když se rozjede, tak je proti tomu ten současný nouzový stav jen takovou legrací. Ale o tom se ještě asi bude psát v příštích měsících dost a dost, to si ještě užijeme, i když už teď to člověk nechce číst a nechce o tom raději vědět. Třeba však začne příští týden pršet, třeba…
S blížícím se létem stoupá i nervozita pořadatelů letních festivalů či jiných kulturních akcí.
Majitelé soukromých pražských divadel vyzvali k rezignaci ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Vadí jim, že z částky 1,07 miliardy korun, kterou schválila ve čtvrtek vláda na záchranu kultury, nepůjde nic do sektoru, který nepobírá dotace.
