Angličané si na nejnovější román nejznámějšího současného francouzského spisovatele museli počkat, kniha Annihilation tam vyšla 19. září, o celé dva roky později, než se pod názvem Zničit objevila v českých knihkupectvích. To s sebou nese i mediální kolečko, jehož se autor musí zhostit. Co asi enfant terrible provede tentokrát? Bude se mít český Twitter nad čím pohoršovat?
Mario Draghi, superhvězda evropské technokracie, prezentoval svou zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kterou vypracoval na žádost předsedkyně Evropské komise. Sestavil ji tak, aby tam bylo pro každého něco. Kritika evropské posedlosti regulací, jež podváže nové obory, ještě než vůbec mají možnost se rozvinout, si získala i podporu Elona Muska.
Čtenářům, kteří si snad nepřečetli komentář Jiřího Peňáse o tom, že Politika už v téhle zemi neexistuje, to doporučujeme neprodleně učinit. Najdou tam to, co mají právo od Echa očekávat, v tomto případě nejvýstižnější charakteristiku piráta jako lidského typu, jakou si lze u nás přečíst.
Izrael předevčírem začal s masivním bombardováním Libanonu. Jedná se o zvyšování tlaku na teroristické hnutí Hizballáh. To de facto ovládá jih země a části Bejrútu a tvoří stát ve státě. Od 7. října hnutí ostřeluje sever Izraele, údajně v solidaritě s Hamásem. Jeruzalém byl proto nucen evakuovat asi 60 tisíc lidí z příhraničního pásma.
Čím víc se věci mění, tím více zůstávají stejné a jednou z těch neustále stejných věcí je mimořádný „drajv“ Evropské unie, co se narušování lidského soukromí týče. Záměr plošně šmírovat všechny textové komunikace půlmiliardy evropských občanů, samozřejmě pod vznešenou záminkou boje proti zneužívání dětí, se v pondělí 23. 9. opět vrátil na scénu a bude se o něm hlasovat.
Na tomto místě jsme již podstoupili mnohá nebezpečenství postmoderní existence. Za pěkného počasí jsme smrděli doma, protože sunshine guilt. Na body pozitivních festivalech jsme normalizovali extrémní obezitu a snažili se stihnout umřít do čtyřicítky. V rámci bedrottingu jsme vlezli do postele zaživa hnijící mládeže. Nechali jsme si od DINKAŘŮ vysvětlit, že jenom bez dětí stojí za to žít. Aktuálně se z chorých záhybů kolektivní mysli vynořila tolyamorie. Krátký exkurz se může hodit nejen s ohledem na nadcházející čtvrteční Mezinárodní den antikoncepce.
V krajských volbách před čtyřmi lety zvítězilo hnutí ANO v 10 z 13 krajů. Tentokrát to zopakovalo, ale bylo to úplně jiné vítězství. Před čtyřmi lety stačilo ANO k vítězství v krajích v průměru 20–25 procent. Dnes zvítězilo s 35–45 procenty. V tomto výsledku se promítají celostátní i regionální trendy. V jedné poloze šlo o nezastřený protest proti vládě. Ze strany voličů vládních stran šlo místy o demonstrativní neúčast u voleb, což je nejlépe možné ukázat na jejich dlouhodobých volebních základnách ve středočeském okolí Prahy.
Josef Chuchma je publicista, umělecký kritik, editor – a výborný fotograf. A také můj (skoro) celoživotní kolega a přítel, což píšu i proto, že když jsem nyní viděl jeho předevčírem otevřenou výstavu Otec, matka, já a tak… vlastně jsem mohl mít pocit, že nahlížím do něčeho velmi osobního, co se v něčem snad dotýká jaksi i mě… Josef Chuchma vystavuje v pražské Leica Gallery ve Školské ulici fotografie z posledních let života svých rodičů, tedy přesněji svého otce, protože maminka (zemřela v roce 2006) se fotit nechtěla: fotografie je tam jen jedna, navíc se zakrytou tváří.
Před každými volbami se čeká, co bude tou „atomovkou“, tedy nečekaným prohlášením nebo akcí, jež změní předpovědi o výsledcích voleb. Ve sněmovních volbách 1998 přišel Václav Klaus s heslem o mobilizaci. V roce 2017 zas chtěl Andrej Babiš tři týdny před parlamentními volbami odstínit svoje trestní stíhání, a proto účelově na ČSSD vytáhl argument, že chce prodat „národní poklad“ v podobě ještě nevytěženého lithia. Tentokrát to vzala do rukou tlaková níže Boris, která na našem území vyvolala povodně.
Jaká velká stagnace? To si člověk může říct nad zprávami o vybuchujících komunikačních zařízeních libanonského Hizballáhu. Ne že by se technologický pokrok zastavil, ale jen málokdy máme příležitost zažít údiv nad lidskou vynalézavostí a důvtipem.
Víkendový pokus o atentát na Donalda Trumpa, druhý za dva měsíce, médii prošuměl. Neplnil přední stránky novin, nevěnovaly se mu hodiny televizních diskusí, neopanoval sociální sítě.
Nemůžu kafrat na vládu. Dělala poplach plným právem. Toto je třetí stoletá voda za můj pětačtyřicetiletý život a za mým vlastním domem, konkrétně asi osmnáct metrů daleko, prošel zdivočelý golem.
Uprostřed velké vody nám samozřejmě spíš uniknou důležité zprávy o rusko-ukrajinské válce. Včera server Euractiv přinesl hlášení o nové iniciativě polského ministra zahraničí. Radosław Sikorski by zbytek EU rád získal pro návrh koordinovaně odepřít ukrajinským občanům mužského pohlaví a v mobilizačním věku sociální podporu. Konkrétně mluvil o sociálním pojištění, jež Polsko Ukrajincům v odvedeneckém věku už neproplácí. Kdyby se od Polska zbytek EU inspiroval, víc Ukrajinců by se volky nevolky vrátilo domů.
Před dvěma dny tu kolega Daniel Kaiser psal o tom, že současná povodňová situace prodlužuje období, které začalo za covidu a trvá dosud, totiž období, kdy žijeme ve zvláštním, neobyčejném, vlastně výjimečném nebo polovýjimečném stavu, což má za následek, že se – vystresovaní z přemíry špatných zpráv méně, nebo dokonce málo ptáme na to, jak politici spravují věci, které mají spravovat, jako jsou třeba výše inflace nebo daní.
Liberálové zvítězili, demokracie zachráněna. Tak by se dala shrnout reakce většiny médií na nevýhru polských konzervativců loni v říjnu. Nejvíc hlasů sice získala strana Právo a spravedlnost (PiS), nedokázala však sestavit vládu a putovala do opozice. Místo ní se ujali moci staronový premiér Donald Tusk a jeho Občanská platforma. Svět si oddychl, že ve Varšavě přestala hrozit údajná klerofašistická diktatura, a přestal si Polska všímat. Mezitím Tusk rozjel očistu Polska od PiS ve velkém.
Pamatujeme v posledních třiceti letech tři velmi nadprůměrné deště, které vyústily v povodně: 1997, 2002, 2013. Ta posledně jmenovaná povodeň byla relativně menší, deště ženoucí se na nás ode dneška do konce tohoto týdne prý mají potenciál vyrovnat se těm prvním dvěma mohutným.
