Poslední průzkum agentury STEM pro CNN Prima News byl k vládní koalici mimořádně nepříznivý. Hnutí ANO by podle něj získalo 89 mandátů z celkového počtu 200 v Poslanecké sněmovně, což je o 17 víc než v říjnu 2021. Koalice SPOLU by měla 46 poslanců (minus 25 mandátů), někdejší koalice Pirátů a STAN by společně držela 34 křesel (plus 1). Dále by se do sněmovny dostaly SPD (19) a Stačilo! (12).
Kvalita vládnutí, ono anglické „governance“, se notoricky špatně měří. Málokde je statistický úřad tak nezávislý, aby odolával všem pokusům vládních politiků o pozitivní přiohnutí čísel před volbami. Navíc leckdy není jasné, co přesně měřit; ono slavné premiérovo šermování nutellou bylo sice trochu bizarní, ale leckterá střízlivá, úředně vyhlížející statistika je ve skutečnosti ještě méně vypovídající než ty ceny pomazánek v supermarketu.
Japonské ministerstvo práce a zdravotnictví vyhlásilo program vzájemného vyvražďování, v jehož rámci se všichni nad sedmdesát musejí navzájem pozabíjet, aby odlehčili přetíženému sociálnímu systému. V zemi je starých moc a mladých málo. „Konec stříbrného věku“ napsal Jasutaka Cucui už v roce 2006, čímž se projevil jako mimořádný vizionář. Tedy samozřejmě ne ve způsobu „konečného řešení naléhavé důchodcovské otázky“, což jsem si prosím pěkně vypůjčila z předsádky, která takto odfiltruje čtenáře, kteří by Cucuiho černý humor nedali.
Česká televize v posledních zhruba dvou letech konečně začala vnímat své internetové vysílání jako plnohodnotný prostor, který nemá jen překlápět novinky z lineárního vysílání, ale má nabízet i řekněme prémiový obsah. Zatím jsou to především různé české a evropské seriály – a díky za to, protože takto soustavně podobný tovar jiné médium u nás nenabízí. Mohli jsme tak vloni na podzim sledovat například český seriál Vlastně se nic nestalo nebo ještě dříve osvěžující a vtipný belgicko-francouzsko-německý seriál Parlament.
Slovensko je bohatou zásobárnou nekončícího sledu událostí, nad nimiž lze kroutit hlavou. Minulý týden například po jednání tamní bezpečnostní rady státu premiér Fico i prezident Pellegrini varovali, že na opozici jsou napojeny struktury, jež chtějí využít protivládní demonstrace k pokusu o převrat. Osoby neslovenského původu, které mají zkušenost s podobnými aktivitami. Fico je slíbil vyhostit. Oba politici to tvrdili prý na základě informací bezpečnostních složek a tajných služeb. Prostě běžná slovenská fantazmagorie. Jenže počkat. Kde se nedávno vláda odvolávala na zprávy tajných služeb, když tvrdila, že v zemi je ohrožena demokracie
V našem bezprostředním sousedství to začíná být divoké. Po přízracích Majdanu na Slovensku jsme se včera dočkali skutečného obsazování budov, přesněji kanceláří, a vandalského ničení v Německu. Zatím je to hnutí v zárodku, zatím postihlo na několika místech místní sídla CDU, tedy Křesťanskodemokratické unie, která za tři týdny vyhraje volby a dosadí svého kancléře. Tento presumptivní kancléř Friedrich Merz si teď dovolil odhlasovat v parlamentu návrh, přestože věděl, že levice bude kompletně proti a vedle malé liberální FDP ho podpoří bubák evropské politiky AfD, Alternativa pro Německo. Což se stalo.
Evropa by potřebovala svoje hnutí MEGA (Make Europe Great Again), radí na dálku Elon Musk a i na téhle straně oceánu se mu dostává sluchu. Evropa je v krizi a vyčerpaná, sama sebe podvazuje absurdními regulacemi, je pasivní a bezradná, což se ukazuje třeba i v bezpečnostních otázkách. Měla by být „znovu velká, skvělá“, ale to by se musela výrazně proměnit. Jinak může skončit jako skanzen, jehož obyvatelé budou hrát roli krojovaného komparzu pro turisty z rozvinutějších významnějších končin světa, kteří sem přijedou za nějakým tím „autentickým zážitkem“.
Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu je pro nás stěžejní otázkou nikoli to, jak rychle teď USA vymýtí woke kulturu ze své armády a státních univerzit. Stěžejní otázkou pro nás je, jak se v Evropské unii adaptujeme na odstoupení Ameriky od Pařížské dohody OSN o klimatu a na ohlášenou revoluci, jejímž cílem je osvobodit americkou ekonomiku. Z některých koutů starého kontinentu v podstatě zaznívají žádosti, abychom na tyto trumpovské posuny zareagovali nápodobou. Do nějakého stupně si to přeje česká vláda, nebo aspoň její část, třeba lidé jako ministr financí Zbyněk Stanjura. Razantněji to formuluje Donald Tusk, jehož Polsko teď předsedá EU.
Ve vydání, které držíte v ruce, přinášíme komplexní a detailnější pohled na nástup nového amerického prezidenta. Téma tentokrát důkladně zpracovali Martin Weiss, Daniel Kaiser, Ondřej Štindl a Bohumil Pečinka. Razantní nástup Donalda Trumpa vyvolává spoustu otázek, pro nás je ale nejdůležitější, jak se k politice nové americké administrativy postaví EU. Ta zatím, alespoň podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, nic na Green Dealu nebo migrační politice měnit nechce. Všichni ale tak nějak tuší, že tento postoj je neudržitelný
Vzal jsem to dost zeširoka, ale nakonec se přece jenom dostávám k Dejvické nádražce. Je to jedna z posledních klasických nádražních hospod, podniků spíše ošoupaných a nepředstavujících vrchol co do úzkostlivé hygieny a sledování gastronomických trendů. Konzervativec je člověk, který si stoupne před rozjetou historii a křičí na ni, aby se zastavila, a dělá to v době, kdy k tomu nikdo jiný nemá sklon a nikdo nemá ani trpělivost s lidmi, kteří to prosazují.
Začala oficiální kampaň před polskými prezidentskými volbami. První kolo bylo vyhlášeno na 18. května, kandidáti musí nyní shromáždit sto tisíc podpisů nezbytných pro registraci. Vedle německého volebního klání budou klíčovou evropskou politickou událostí první poloviny roku. Podaří se liberálům zakončit proces „dobývání státu“ z rukou konzervativců? Polsko je stejně jako Česko parlamentní demokracií. Nicméně reliktem mocenských ambicí Lecha Wałęsy je velmi silné prezidentské veto,
