Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Piráti za sebou mají první veřejný vnitrostranický střet, kdy byl z šikany spolustraníků obviněn šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek. Jedna z hlavních tváří strany. Hlasování o odvolání ze stranického vedení nakonec ustál a zatím nevyšel žádný průzkum, který by ukazoval, že by Pirátům hádky před voliči uškodily. Podle průzkumů zůstávají nejsilnější stranou pro voliče ze všech generací mezi 18 a 44 lety.
Přesně takovou etudu lží předvádí právě Babišova ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Že to dělá i samotný Andrej Babiš, je jiný příběh. O jeho miliardy se tady hraje. Dostálová je ale členkou vlády a měla by hájit veřejný zájem. Jenže ona oddaně hájí úplně prvoplánovou lží zájmy svého šéfa. Komu ještě stále chybí přesvědčivý důkaz, jak si Andrej Babiš privatizoval veřejnou moc, tady má důkaz exemplární.
Jak číst oficiální tiskovou zprávu pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, že dokončila oficiální dohled nad dozorem vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, v níž před více než dvěma měsíci pražský městský žalobce Jaroslav Šaroch zastavil stíhání Andreje Babiše a jeho spoluobviněných, a resumé odeslala Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi? Jako tlak na Pavla Zemana, aby rozhodoval odvážně.
Andrej Babiš zbohatl na veřejných penězích. Na byznysu se státem. Dotacích a veřejných zakázkách. Tomuto světu rozumí nejlépe ze všeho. Ví, jak se vydělává z peněz daňových poplatníků. Od doby, co se dal na politiku a ovládá veřejnou správu, začala dále bobtnat už tak silně nabobtnalá veřejná sféra.
Krize k nám zpravidla chodívají z Německa, na něž jsme navázáni nejvíc z celé Evropy.
Vedle ohlašované klimatické krize a tažení za bezuhlíkovou ekonomiku je hitem veřejné debaty kritika stoupající nerovnosti. Obojí se přímo spojuje do jednoho ve stylu: příliš málo velmi bohatých ovládá příliš mnoho majetku. Z levice sílí volání po dalším posílení přerozdělování, které je už dnes v západních společnostech nejsilnější v historii. Ve Spojených státech amerických už se od adeptů na roli vyzývatele Donalda Trumpa za konkurenční Demokratickou stranu Bernieho Sanderse a Elizabeth Warrenové objevují návrhy na každoroční konfiskaci majetků milionářskými daněmi. Rovnost ve společnosti se dá měřit různě. A podle toho, jaké měřítko si vyberete, se také tatáž společnost může ukázat jako země s velkou nerovností, nebo jako země relativně rovnostářská. Ti, kdo chtějí upozornit na rostoucí nerovnost, nejčastěji sahají po nejpopulárnějším a nejvyhrocenějším srovnání. Jak velkou část bohatství, případně příjmů, ovládá nejbohatší jedno procento společnosti.
Když se Řecko před osmi lety dostalo na hranu státního bankrotu, trefně se o něm psalo jako o chudé zemi bohatých lidí. Platy Řeků v porovnání s bohatstvím, jaké byla jejich země schopna vytvořit, byly neúměrně vysoké. Na evropské poměry unikátní. Táhli je nahoru hlavně přeplácení státní zaměstnanci. Jim se musel přizpůsobovat soukromý byznys, aby mu stát lidi nepřetáhl. Bylo zřejmé, že dřív nebo později se tento model zhroutí. Stalo se.
Finančnictví se dostává především v Evropě pod obrovský tlak, aby podpořilo a zaplatilo zelenou revoluci. Aby obrovskou cenu, kterou bude stát, nějak sofistikovaně skrylo, rozprostřelo a přerozdělilo. Aby lidé neviděli, jak drahý je přechod k současným módním hitům jako elektroauta, větrné a solární elektrárny a další „zelené nápady“.
Velmi naivně se tady chovají především opoziční Piráti, kteří stále volají po celoevropském řešení. Při své digitální gramotnosti jistě vědí, že je nemožné.
Jak říká Kateřina Šimáčková: před trestní soud patří jen skutečně výjimečné a extrémní slovní zločiny. Přestože tomu aktuální atmosféra doby nepřeje, je nejvyšší čas, aby politici navrhli vyškrtnutí pomluvy ze seznamu trestných činů.
Rektorka brněnské Mendelovy univerzity je vycházející hvězdou veřejné debaty o tom, co lidi přes všechny kulturní války zajímá nejvíc. O životní úrovni. O rovnosti, platech, penzích a důchodech. Prosazuje výrazně vyšší zdanění bohatých lidí i velkých firem. Je předsedkyní vládní Komise pro spravedlivé důchody. Umí mluvit, ví, co chce, a nebojí se veřejných střetů. Takových ekonomů nemá moc česká pravice ani levice.
Zachytit atmosféru doby a DNA společnosti je těžká disciplína. Přesahuje obory. Pro úspěch v ní nestačí být výborným historikem, sociologem, politologem nebo ekonomem a umět precizně pracovat s daty a prameny. Chce to hlavně dobrý postřeh, hodně zkušeností nikoli z knihoven, ale z reálných setkání s lidmi. A pak odvahu ke zjednodušení, že vás kritici budou peskovat za to, že jste povrchní. Přehnaně zobecňujete a zjednodušujete něco, co se přece dá vždycky na nějakém detailu nějak vyvrátit.
Pro jistou vrstvu voličů z Prahy a dalších větších měst, především těch mentálně přináležících k moderní progresivní levici, je Berlín inspirativní místo. Má pro ně jistou měkkou sílu. Víc než Londýn, New York nebo Paříž. Není to nijak dynamická metropole. Velký byznys tady na rozdíl od Londýna, Paříže nebo Mnichova nesídlí. V posledních letech se tu konečně ve větším začal rozjíždět technologický byznys a kultura start-up firem.
Premiér Andrej Babiš se definitivně rozhodl, že přestane chodit do Poslanecké sněmovny, kam už dnes dochází jen sporadicky.
Největší automobilka světa, německý Volkswagen, varuje, že krize automobilového průmyslu se prohlubuje. Prodej aut má letos klesnout celosvětově o 4 procenta. Bude to už druhý rok pádu. Ten horší. Loni se prodeje nových aut propadly o 0,5 procenta. Průmysl, na kterém je existenčně závislá česká ekonomika vůbec nejvíc na světě, dostává rány ze všech stran. Ta největší je psychologická. Auto dnes vypadá jako hodně riziková a hodně krátkodobá investice. V překotném čase si v boji proti klimatické změně, do kterého se pustila Evropa, nikdo nemůže být jistý, jak dlouho ještě bude moci za současných finančních podmínek vozem se spalovacím motorem jezdit.
Učitelé velmi bystře pochopili, že Andrej Babiš je čistě transakční politik, který postavil svůj úspěch na tom, že ve velkém pumpuje veřejné peníze do svých voličů. Pilířem jeho politického marketingu je zvyšování důchodů, slevy na jízdném, vyšší rodičovská. Teď v poslední době ujištění, že pumpování neskončí ani ve chvíli, kdy se česká ekonomika dostane do útlumů a zdrojů ve státním rozpočtu bude méně.
Oxford je už desítky let synonymem nejlepšího vzdělání. Mercedes mezi univerzitami. Zaručená kvalita, na kterou se můžete spolehnout. Kdo vytáhne diplom z této univerzity, má otevřenou cestu k těm nejlepším a nejvlivnějším pozicím. Bez jakýchkoli dalších referencí. V pětadvaceti, kdy člověk ještě kromě kvalitního vzdělání a energie nic moc jiného nemůže nabídnout. Ještě nemá žádný impozantní životopis a reference o svých prokázaných schopnostech.
Státní rozpočet vlády Andreje Babiše se vydal do sněmovny podpořit prezident Miloš Zeman. Časy, kdy původní profesí ekonom a prognostik sledoval, co se v ekonomice a zásazích státu do ní skutečně odehrává, jsou dávno pryč. Hlava státu se už dávno omezuje na povrchní glosování a deklamace, jak důležité jsou investice a ekonomická diplomacie v zemích typu Číny.
Nástupce prezidenta Miloše Zemana se má volit až v lednu 2023.
Sebenaplňující se proroctví fungují. Jednou ze sil, které vytáhly Západ na post nejvyspělejší civilizace světa, byla víra v budoucnost. Přesvědčení rodičů, že jejich děti se budou mít lépe. A sebevědomí dětí, že to určitě dotáhnou dál než jejich rodiče. Že je překonají a čeká je po všech stránkách lepší život. Ta víra držela rodiny i celou společnost pohromadě. Rodiče si byli tady a teď schopni hodně odříct, aby investovali do budoucnosti.
Andrejem Babišem tolik reklamovaný růst důchodů není, čím se zdá být.
Rozpad Československa je velmi často vydáván jako vzor zdravého, velmi elegantně a čistě provedeného rozchodu. Vyčistil negativní nálady. Vztahy mezi Čechy a Slováky jsou dnes lepší než před ním. Jeho přímým protikladem je snaha o osamostatnění Katalánska, která právě vrcholí ostrými zásahy španělské policie s téměř sedmi stovkami zraněných. Madrid se velmi ostře snaží potlačovat demonstrace, které vyvolaly tvrdé tresty pro organizátory katalánského referenda o nezávislosti v roce 2017.
Když se bude hodně napínat struna, můžeme se dočkat i německých žlutých vest. A Němci jsou na rozdíl od Francouzů zvyklí dělat věci opravdu důkladně.
Konečně je tady příležitost využít schopností Andreje Babiše ve prospěch České republiky.
Tučná léta nejsilnější prosperity v dějinách samostatné České republiky míří ke konci. Čeká nás éra zpomalení a útlumu. Zatím nikdo nedokáže říct, jestli to bude nějaká vážnější hospodářská krize. Naše vývozní ekonomika je velmi silně navázána na Německo, kde už je útlum hodně cítit. Andrej Babiš je přinejmenším svými voliči vnímán jako vůdce prosperity.
Mladí Češi si velmi cení svobody cestovat. Ale moc ji nevyužívají k tomu, aby se vypravili na nějaký čas žít do zahraničí, přestože se jim ta možnost třeba v případě krátkodobých studijních pobytů Erasmus přímo ve školách servíruje v předpřipraveném balíčku. Pravděpodobně to úzce souvisí s tím, že si nevěří ve znalosti cizích jazyků, které jsou pro běžný každodenní život v zahraničí nezbytné.
Mezi opravdu bohatými zeměmi s vysokou životní úrovní a těmi ostatními vede jasná dělicí linie. Ti bohatí vydělávají na tom, že mají nápady a umějí je prodávat. Stojí na začátku a na konci celé podnikatelské křivky, které se říká smějící se ekonomika. Má tvar U. Největší zisky a platy jsou na vrcholcích toho U. V koutcích úsměvu. Na tom levém je nápad, návrh, design. Na na tom pravém značka, marketing, příběh, schopnost získat pro tu věc zákazníky a umět ji prodat.
Populární politickou disciplínou je v poslední době slibovat, že nějaká strana vytáhne Česko mezi nejúspěšnější země světa.
Středoškolští studenti zažívají aktivní období. Kromě toho, že se byť s výrazně menší intenzitou než jejich vrstevníci v západní Evropě zapojili do klimatických protestů Pátky pro budoucnost, aktivně demonstrují i za svá vlastní práva. Práva za snížení nároků ve školách. Za to, aby se ty nároky přizpůsobily jejich snižující se gramotnosti. V pátek se na pražském Malostranském náměstí sešli k protestu proti povinné maturitě z matematiky.
Rituály a ceremonie jsou důležitým pojivem vztahů a společnosti. Emoce s nimi spojené dávají lidem důležitý pocit, že jsou si blíž než ve dnech všedních. Je k nim ale potřeba přistupovat s citem pro danou chvíli a situaci. Když se to přežene a cit se ztratí, stává se z toho parodie rituálu. Ceremonii to bere sílu, význam.
