Piráti za sebou mají první veřejný vnitrostranický střet, kdy byl z šikany spolustraníků obviněn šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek. Jedna z hlavních tváří strany. Hlasování o odvolání ze stranického vedení nakonec ustál a zatím nevyšel žádný průzkum, který by ukazoval, že by Pirátům hádky před voliči uškodily. Podle průzkumů zůstávají nejsilnější stranou pro voliče ze všech generací mezi 18 a 44 lety. Jsou tak přímým protivníkem Andreje Babiše s jeho elektorátem postaveným na seniorech. Právě generační střet zájmů dnes v Česku výrazně ovlivňuje politiku. Ivan Bartoš je přesvědčen, že pirátské voliče nejvíc zajímá nedostupné bydlení, kvalita škol a ochrana přírody.

Jak generační střet zájmů ovlivňuje politiku?

Samozřejmě ta data, která vydává agentura Kantar, Media nebo STEM, sledujeme. A je z nich jasně vidět, že rozhodně nejsme stranou pro prvovoliče. Je to také tím, že i my jsme starší. Mně bude v březnu čtyřicet. Když jsem s politikou začínal, bylo mi třicet. Přišli jsme tehdy s programem transparentní politiky, který o pár let později s megamarketingovou kampaní za 100 milionů korun úspěšně použil Andrej Babiš. On sám byl přitom součástí systému, proti kterému jsme bojovali a který najednou on sám začal kritizovat. A nic ze svých slibů vlastně nikdy realizovat nechtěl. Pouze tak nastavil svůj marketing, čehož jsme svědky dnes a denně. Podle průzkumů jsou dnes pro třetinu jeho voličů Piráti stranou druhé volby. Pro lidi, kteří politiku moc detailně nesledují se vytvořil takový zjednodušený obraz, že Babiš s Piráty to tady vyčistí od nešvarů, zprůhlední a digitalizují. Nejsme generační strana. Je pravda, že jádro našich voličů je z generace mezi pětadvaceti a pětačtyřiceti lety. Nejsou to žádní youngsteři. Jsme středová strana s přesahem, jak k levicovým, tak pravicovým voličům, jak je vy ráda dělíte. A myslím, že to funguje. Ódéeska cítí, že náš přístup, jak věcně pracujeme s daty a nerozhodujeme se podle toho, že takhle nějak to vnímáme, funguje. Lidi, kteří chtějí řešení problémů založené ne na dojmech a ideologii, ale na nějakých výzkumech a datech, tu ódéesku opustili a šli volit Piráty. Proto se s ODS tak sekáme.

Dávají vám politici ODS v osobním kontaktu najevo, že vás takhle vnímají?

Máme velmi korektní vztahy. Když jednám s vámi, jdu do televize, mluvím s voliči nebo předsedou ODS Fialou, tak se bavím víceméně stejně. Ne každý politik to dělá. Spousta jich přepíná podle toho, s kým zrovna mluví. Když je nějaká volební kampaň nebo jsme vyzváni v médiích, abychom se navzájem komentovali, tak to má ODS sklony strašně nastartovat. Přitom pan předseda Fiala ve sněmovně skutečně je a vidí, že tam spolu dobře fungujeme. To, že Andrej Babiš vidí parlament z vrtulníku a je pak schopný tvrdit, jak Piráti nic nedělají a všechno mu jen ničí, je jiný příběh. Přitom všechny digitalizační zákony děláme dohromady s ODS a ANO. Když s panem místopředsedou ODS Kupkou nebo šéfem jejich poslanců Stanjurou připravujeme ve sněmovně zákony, tak je to velmi korektní. Žádnou antipatii tam nevidím. Pak si přečtu v médiích ostré komentáře. Je ale fakt, že když se mě někdo v médiích zeptá na ODS, tak to taky otevřeně řeknu. I politici čtou bohužel většinou jen titulky. Sem tam si v novinách přečtu, co o nás zase říká třeba Marek Benda. Tak za ním ve sněmovně jdu a říkám: No, Marku. A smějeme se tomu. Pak zas předseda Fiala přiběhne s článkem, který má ostrý titulek. Ale celkově jsou vztahy mezi námi zdravé a korektní. Normální soupeření. Kampaň v komunálních volbách v Praze, kterou vedla místopředsedkyně Alexandra Udženija, už byla prasárna. Ale o Petru Fialovi si myslím, že je to rovný chlap, který historicky nemá máslo na hlavě.

Mluví se o integraci stran pravého středu do předvolební koalice nebo koalic, aby společně porazily Andreje Babiše. Vy byste do předvolební koalice šli?

Chápu ty úvahy u stran, které se pohybují na hraně volitelnosti. Nám ale preference rostou. Nemyslím si, že pro nás předvolební koalice dávají smysl. Programově je nám nejblíž STAN. Je to i vidět při hlasování ve sněmovně. O žádné integraci s nimi ale nejednáme.

Prezidentská volba je nejspíš ještě mnohem dál než volby do sněmovny. Různí adepti už se ale pomalu zviditelňují. Objevují se i hlasy, že by ideálním kandidátem byl někdo mladší, minulostí nezatížený.

Moc takových tady není.

Vy jste o tom neuvažoval? Věk už na to příští rok budete mít.

Nee. Já jsem ještě hrozně hravej. Prezident v České republice, kde je demograficky většina voličů ze starších generací, to ne. Občas mi někdo něco takového napíše. Tak to se stydím.

To je hravá funkce. Každý den vidíme, jak si Miloš Zeman hraje.

No to vidíme. Změny, které mám vizi v české společnosti prosadit, se hlavně nedělají z Pražského hradu, ale ze sněmovny a z vlády. Z Hradu nemůžete prosazovat tu vizi vzdělané, digitálně propojené společnosti. Fakt to šoupnout o dvacet let dopředu. To ten prezident nedodá.

Mladší a střední generace, které vás volí, považují za jeden z největších problémů nedostupné bydlení. Nejhorší je to v Praze, kde máte pirátského primátora. Zatím není vidět řešení té krize.

Bytová krize se nedá úplně řešit jen ve městech. Jsou potřeba legislativní změny, které urychlí výstavbu nových bytů. I ve sněmovně se objevují návrhy, jak motivovat ke stavbě bytů, které nebudou čistě komerční. My v žádném případě nechceme zastropovat ceny nájmů v soukromých bytech, jak se teď prosadilo v Berlíně. Nemůžete diktovat konečnou cenu nájmů. Je potřeba přijmout zákony, podle nichž budou nové developerské projekty ve městech nějak dělené. Část nových bytů by měla mít nějakým způsobem zvýhodněné nájemné a bude majetkem města. Nechci tomu říkat sociální byty. Mohou to být různá družstva, která dokážou získat dopředu peníze na výstavbu, a lidé to pak fakticky jako podílníci splácejí v nájmech. Není to přímo hypotéka, je to určitá forma družstevního bydlení se státní nebo městskou podporou. Aby to družstvo mohlo získat u bank úvěr.

Krize bydlení je výsledkem toho, že se tady staví nejméně nových bytů v Evropě. Ministerstvo připravuje nový stavební zákon, který stavby výrazně zjednodušuje. Podpoříte ho?

Ten zákon už píše pan Babiš s Hospodářskou komorou bez účasti ministerstev.

Základním principem je, že ten, kdo chce stavět, už nebude obíhat dvacet úřadů, ale přijde na jeden, který si sám všechna povolení vyřídí. Podpoříte ten návrh?

Byl jsem služebně ve Finsku, kde stavební řízení opravdu dobře a rychle funguje. Už asi ve třech zákonech jsme otiskli tu funkční finskou zkušenost. Především digitální technické mapy. Abyste mohli plánovat stavbu, musíte mít údaje o všech technických sítích. Ve Finsku na stavebním úřadě sedí chlápek. Má prázdný stůl, sluchátka, HD monitor a myš. Na tom monitoru všechno vidí. Tady mi běží přehled, kdo ještě musí reagovat. Aha, ještě hasiči. Klik, odešle se mail. Hele, vy jste mi ještě nedodali vaše vyjádření k té stavbě.

Celý ten proces ale pro mě jako pro klienta řídí ten jeden chlápek. Andrej Babiš navrhuje centrální stavební úřad. To je fakticky totéž.

Jenže on si myslí, že hlavně všechny ty lidi sestěhuje do jednoho baráku, což v digitální době není potřeba. Nám vadí, že z toho kompletně vyhodili rozhodování v městských částech. Regulační plán. Vadí mi ta fikce schválení. Když úřad do určité doby nerozhodne, tak je stavba povolena. To máte jako když se tady na Malostranském náměstí čeká dlouho na světlech, protože je špatně synchronizovaný semafor. A vy si nedáte práci, abyste ten semafor vyladila, ale raději ho vypnete? Fikce souhlasu je přesně totéž. My se naopak přes zákony o digitalizaci snažíme prosadit, aby si každý, kdo chce stavět, mohl z pohodlí domova ta povolení rychle naklikat elektronicky. Prosazujme spoustu zákonů, které stavební řízení zjednodušují. Andrej Babiš naopak prosazuje princip: Sestěhuju to do jednoho baráku a ořežu všechno ostatní. Proto ho kritizujeme. Digitalizace to vyřeší rychleji, levněji a jednodušeji. Babišův návrh není dobře vymyšlený. Je to napsané na efekt a na hrubost.

Vaši voliči už by chtěli vidět výsledky. Bydlení je pro ně zásadní téma.

Ta zásadní témata pro naše voliče jsou tři. Dostupnost bydlení, kvalitní a prostupné školy a ochrana přírody. S výjimkou Jakuba Michálka už máme všichni z vedení Pirátů děti a školy řešíme. Sám jsem to zažíval v Praze 2, když jsme hledali školu pro dceru. V jedné nedokážete otevřít masivní, těžké dveře, jde z ní chlad a strach. Druhá je nastavená na výkon. Ve třetí jsou kamery a vypadá spíš jako kriminál než škola, kam by byla radost chodit. Zároveň řada z nás má vlastní zkušenost z univerzitního prostředí, kde si různě dělali třeba interní doktoráty. Ani tady to není ideální.

Hlavní problém školství je v tom, že děti toho umějí čím dál méně a v konkurenci se světem už od roku 2001 ve znalostech stále ztrácíme. Co by se s tím mělo dělat?

Slyšel jsem váš rozhovor na toto téma. Znám to z vlastní zkušenosti. Moje máma je učitelka. A když se po letech vrátila do školství, tak odešla rychle do předčasného důchodu. To ale není problém školství, to je o rodičích.

Co s tím? Takhle z nás ekonomika znalostí, která je vaší vizí, nikdy nebude. Ještě v roce 2001 jsme ve srovnávacích testech OECD patnáctiletých žáků PISA patřili ve schopnosti rozumět textu i matematice a logice mezi první světovou ligu. Dnes jsme průměr.

Já jsem zásadní odpůrce nostalgie po starém dobrém přísném školství pod heslem Když to bylo dobré pro nás, bude to dobré i pro dnešní děti. Sám jsem ještě po roce 1989 zažil školu, kde jsem při ruštině klečel vedle lavice, protože jsem zlobil. Ve vzdělání hlavně chybí motivace dětí. Dokud nebudou chápat, proč se to učí, tak nebudou mít chuť to dělat. Musí je to bavit. Když je něco baví, tak se to učí. Vidíte to na technologiích. Mé nevlastní dceři Amálce je třináct. Já jsem technologicky zdatný a vzdělaný, ale ve čtyřiceti jsem proti ní v technologiích nýmand. Největší deficit škol vidím v tom, že dětem neumějí vysvětlit, proč by se tu matematiku, češtinu nebo biologii měly učit. Proč je to pro ně dobré. Já jsem odjel studovat do Anglie, pak v sedmnácti do Ameriky. Připadalo mi to tam příliš praktické a jednoduché. Tak jsem tam se zájmem začal dělat technologie a robotiku a měl jsem najednou náskok patnáct let před ostatními dětmi, co v Americe nebyly. Žil jsem z toho do pětadvaceti let na vysoké.

Dnes studenti nechtějí moc jezdit do ciziny. O program Erasmus, kam je velmi snadné se dostat, je malý zájem.

Ale to se musejí starat rodiče. Myslíte, že já jsem chtěl v patnácti ve třeťáku na střední škole vypadnout od svých kamarádů a jet do Anglie? Naši si na moje studia v cizině půjčili peníze s vysvětlením: Hele, to je to nejdůležitější, co ti ještě můžeme v životě dát. Hlavně se nenech poslat zpátky a moc tam nezlob. Teď vyšel průzkum, podle nějž si většina lidí myslí, že učitelé už mají dost peněz. Jenže realita je úplně jinde. Mladé, motivované a schopné učitele je strašně těžké získat. Dokud v Česku nebude profese učitele prestižní, tak úroveň vzdělání nezvedneme. Jasně, i dnes tam chodí lidé s nadšením. Ale taky tam chodí ti, ze kterých žádné nadšení nesálá a prostě se jen snáz dostali na pedagogickou fakultu, o niž nebyl takový zájem jako o atraktivnější obory.

Vadí vám klesající nároky ve školách?

Spíš mi vadí, že se tam učí spousta věcí, u kterých děti nechápou jejich smysl a nikdo jim nevysvětlí, proč jsou pro ně důležité a jak je v životě využijí. Daleko rychleji je vzdělá internet. Já jsem se naučil anglicky, protože jsem hrál počítačové hry v angličtině. Když jsem dospíval, tak byla televize OK3, kde jely filmy v angličtině s titulky a koukal jsem na to. Kdyby se nedabovaly filmy, umějí mladí mnohem lépe anglicky.

Proč prosazujete zrušení povinné státní maturity z matematiky? Je to v rozporu s vaším tahem na digitalizovanou společnost, kde lidé dobře rozumějí datům a argumentům.

Já jsem měl z matematiky trojku a odmaturoval jsem s dvojkou. Ale sám jsem si ji vybral jako volenou. Nebyla povinná. Dnes z matematiky neprojde čtyřicet procent studentů; a to jsou ti, kdo si ji vybrali. A teď si představte, že bude povinná. Jak asi dopadnou ti, kdo si ji nevyberou? My tady máme systém, že když neuděláte maturitu, máte formálně jen základní vzdělání.

Tak budou dělat maturitu tak dlouho, až ji zvládnou.

To budou chodit deset let do čtvrťáku? Já jsem měl na vysoké škole hned v prváku logiku, učila mě Kamila Bendová, maminka Marka Bendy. Prošel jsem. Ale fakt si nemyslím, že svoje znalosti dat a statistiky mám na základě toho, že jsem odmaturoval z matematiky.

Nevadí vám inflace vysokoškolského vzdělání? Dnes se na vysokou dostane skoro každý.

To je výsledek přehnané reakce na to, že jsme měli po roce 1989 pocit, že tady má málo lidí vysokoškolské vzdělání, a bylo to potřeba narovnat. A zároveň zákony po spoustě lidí do státní správy vysokoškolský diplom žádaly. Takže se při akreditacích zavíraly oči nad ne příliš kvalitními školami. To by se mělo narovnat. Akreditační komise by měla přísněji hlídat úroveň vysokých škol. Na druhé straně mi připadá bizarní kritika některých společenských věd. Různých antropologií a sociologií. Mám kamarády z těchto oborů, kteří dělají super práci v byznysu. Dělají v reklamkách, dělají analýzy. Jasně, dělají taky v neziskovém sektoru. Rozhodně nemají problém najít dobrá místa.

Jak hodnotíte evropské tažení za bezuhlíkovou ekonomiku proti globálnímu oteplování?

Dneska jsem tady seděl s generálním ředitelem Danielem Benešem a čtyřmi manažery z vedení ČEZ, z nichž každý byl zodpovědný za určitou část energetické strategie. Nevím, co tady všichni plaší. V roce 2030 bychom měli mít jedinou hnědouhelnou elektrárnu. Je to ve vládní energetické koncepci a ČEZ ji splní. A je to dobře. Odeberme z toho tu ideologii. Když přišel Joschka Fischer se Zelenými před čtyřiceti lety v Německu do Spolkového sněmu, tak to byli hipíci v kristuskách a vlněných svetrech. Společnost byla tehdy těžce pro průmysl a každý na ně kašlal. Nakonec se environmentální politika dostala do programu jakékoli strany. I ten Okamura o tom mluví. Není důležité, jak silné emoce teď kolem environmentální vlny jsou, ale jaké věci se budou dít.

Vám připadá adekvátní, že se zakážou spalovací motory u aut, zdraží se maso a létání?

Ale vždyť ty automobilky to chtějí. Jediný problém je, že mají nakoupené technologie na výrobu spalovacích motorů. Takže tam bude muset být nějaký mezikrok. Bavil jsem se s lidmi z koncernu Volkswagen. Kam ten průmysl může růst? Buď budeme vozit čím dál levnější lidi, kteří budou obsluhovat stroje, nebo ty společnosti prostě zainvestují a přesunou se do nové technologické éry. A za dvacet let z toho budou těžit. Já jsem kyberhipík.

Z čeho se to zaplatí? Podpořili byste uhlíkovou daň, z níž se budou elektromobily a spol. dotovat?

Já nechci žádné další zdanění v České republice. To je daň za nezodpovědnost. Stejně jako emisní povolenky. Ty mají jít na likvidaci dopadů energetiky. Ale tak to není. Funguje to jen jako další daň do státního rozpočtu AB.