Státní rozpočet vlády Andreje Babiše se vydal do sněmovny podpořit prezident Miloš Zeman. Časy, kdy původní profesí ekonom a prognostik sledoval, co se v ekonomice a zásazích státu do ní skutečně odehrává, jsou dávno pryč. Hlava státu se už dávno omezuje na povrchní glosování a deklamace, jak důležité jsou investice a ekonomická diplomacie v zemích typu Číny. Některé trendy ale neuniknou ani Miloši Zemanovi. Třeba to, jak rychle se rozšiřují řady lidí, které zaměstnává a platí stát. Podle návrhu státního rozpočtu by jich příští rok mělo být už 475 369.

Jen za poslední rok se počet lidí, které platí stát, zvýšil o 5632. Když Andrej Babiš v roce 2014 poprvé přichází do vlády ještě v roli ministra financí, pracuje pro stát 416 645 lidí. Jsou to oficiální čísla přímo ze státního rozpočtu, takže je těžké je zpochybňovat. I když jde samozřejmě o placená tabulková místa. Ne všechna musí být obsazena. Jsou to už proslulé „černé duše“. Úřady a instituce na ně od státu dostávají peníze. A protože ta místa neobsadí, peníze se rozdělují mezi ostatní zaměstnance na odměnách.

Hned od roku 2014 začíná státních zaměstnanců přibývat. V rozpočtu na rok 2015 se jich platí 422 445. Následující rok je výjimečný. Je to jediný rok od chvíle, kdy Andrej Babiš přišel do politiky a státních zaměstnanců nepřibylo. Jejich počet naopak o necelou stovku klesá. Pak přicházejí parlamentní volby v roce 2017. Andrej Babiš vítězí. Z křesla ministra financí přesedá do premiérského. Lidí placených z veřejných peněz začne rychle přibývat. V roce 2017 už jich je skoro 445 tisíc. V dalších letech se postupuje přes 453 a 465 tisíc – až po 475 tisíc, s nimiž kalkuluje státní rozpočet na příští rok.

Premiér, který při schvalování státního rozpočtu ve sněmovně kvůli cestě na intronizaci nového japonského císaře chyběl, prezidentovi na jeho výtku o bobtnání státu vzkázal, že se nabírají především učitelé. Pohled do tvrdých čísel ukazuje, že to není pravda. Posílením škol se masivní nárůst státních zaměstnanců rozhodně vysvětlit nedá. Když Andrej Babiš přicházel v roce 2014 do vlády, platil stát 152 608 učitelů. Loni to bylo 163 tisíc. Pro příští rok ohlásila ministryně Alena Schillerová 2437 nových učitelů. Takže se dostáváme nad 165 tisíc a celkově jich je ve školách o 13 tisíc víc, než když Andrej Babiš nastupoval.

Jenže ti učitelé jsou jen menšina z oněch 60 tisíc lidí, kteří na výplatní listině státu za Andreje Babiše přibyli. Kromě těch učitelů je jich navíc 47 tisíc. I prezident Miloš Zemana si dokázal všimnout, že v čase digitalizace a elektronizace veškerých služeb, které dříve obstarávali úředníci, se lidí v těchto rutinních administrativních profesích rychle zbavují třeba banky. A neexistuje žádný přirozený důvod, aby to podobně nedělal i stát.

Jenže ten za vlády Andreje Babiše zaspal dobu a zatuhl v předdigitální éře. Tím nejen zbytečně plýtvá penězi z daní na narůstající počet byrokratů. Ta byrokracie ale především lidem otravuje život a v řadě případů je zodpovědná za zaostávání země i třeba za akutní krizi bydlení ve městech. Pohled do všech žebříčků konkurenceschopnosti ukazuje, že ve světovém srovnání nás nejvíc táhne dolů právě nefunkční byrokracie. Symbolem už je dlouho stavební povolení, k jehož získání je potřeba jedenadvacet úředních razítek a trvá vůbec nejdéle ze všech zemí Evropské unie. Proto se ve městech, kam přichází čím dál víc lidí, také staví nejméně nových bytů. Ceny prudce rostou a pořízení vlastního bydlení je i v průměru celé země nejméně dostupné z celé Evropské unie. Mladí lidé v České republice už dnes podle průzkumů považují nedosažitelný byt za svoje největší existenční ohrožení.

Krize bydlení je krizí byrokracie. Hrotí se už několik let. Za tu dobu vlády Andreje Babiše nedokázala prosadit nic, co by pomohlo k tomu, aby stát nabídl lidem lepší služby. Stavební zákon, který by měl byrokracii zjednodušit, se rodí velmi těžce, nebude dřív než v roce 2021.