Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Rituály a ceremonie jsou důležitým pojivem vztahů a společnosti. Emoce s nimi spojené dávají lidem důležitý pocit, že jsou si blíž než ve dnech všedních. Je k nim ale potřeba přistupovat s citem pro danou chvíli a situaci. Když se to přežene a cit se ztratí, stává se z toho parodie rituálu. Ceremonii to bere sílu, význam.
Tak rychle a dlouho platy v historii České republiky ještě nikdy nerostly. Země má za sebou rekordně dlouhou a silnou éru prosperity, která se tentokrát vůbec poprvé projevila i velmi silným růstem platů. Nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí Evropy a nedostatek lidí přinutily firmy přetahovat se o ně nabídkami čím dál vyšších platů. Od chvíle, kdy se země v roce 2013 dostala z recese a ekonomika začala rychle růst, se platy zvedly o 36 procent.
Unikátní propojení technologií a umělé inteligence s totalitní kontrolou, které se aplikuje v Číně, není už nějakou dobu jen programem pro Číňany samotné. Systém funguje na principu, který kdysi ve svých dystopiích 1984 a Farma zvířat popsal George Orwell. Jen se mu ani nesnilo o tom, jak to bude technologicky snadné a precizní. V Číně jsou skoro všude umístěny kamery se skenery tváří, známými jako Face ID. Stejným stylem přes skener tváře už se dnes otevírají svým majitelům mobilní telefony. Nejen čínské Huawei, ale i iPhony nebo Samsungy.
Kvalita českých škol, znalostí a schopností českých dětí upadá. Současní školáci jsou na tom ve schopnosti porozumět textu, logicky myslet a počítat i v základní orientaci ve světě a vědách v patnácti letech výrazně hůř než stejně staré děti před lety. Pokles je setrvalý od chvíle, kdy v roce 2001 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) poprvé zveřejnila studii PISA, srovnávající znalosti a schopnosti dětí z třiceti nejvyspělejších států světa.
Právní expertka hnutí ANO, profesorka kriminologie Helena Válková rozjela svou druhou politickou kariéru.
Mohou pořádat happeningy, připomínat si, co zažili jejich předchůdci 17. listopadu 1989 na Albertově a Národní třídě. Vést rozhovory s pamětníky. Nebo se ptát: Jací jsme? V čem jsme jiní než oni a další generace, které se narodily před námi? Na ten druhý, originálnější styl vsadili studenti vysokých škol, většinou z pražské Univerzity Karlovy v projektu Svobodný listopad. Zadali sociologům z agentury Median, aby se na reprezentativním vzorku zeptali mladých lidí z generace 18 až 30 let, co si myslí o světě a své roli v něm. Je to v českých poměrech první velmi detailní pohled na tuto generaci.
Městské státní zastupitelství v Praze včera zveřejnilo usnesení o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, členů jeho rodiny a spolupracovníků.
S postupujícím časem přibývá pochybností o tom, jakým stylem zastavilo Městské státní zastupitelství v Praze stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny v případu dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě.
Kulturní válka. Rozdělená společnost. Sociální bubliny. Těmito výrazy se nejčastěji popisuje ztrácející se schopnost a ochota mluvit s lidmi, kteří nesdílejí naše názory, hodnoty a vidění světa. Právě ta rozkládá důvěru a soudržnost mnoha zemí Západu. Oslabuje ho a připravuje ho o jeho civilizační náskok. Vnímání společnosti čím dál víc připomíná to, co bývalo dřív vyhrazeno subkulturám nebo módním trendům.
To, co se odehrálo v pátek třináctého září, se dá bez přehánění nazvat černým pátkem spravedlnosti v Česku. Společnost je v případě Andreje Babiše, právě zproštěného obvinění z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě, tvrdě rozdělená.
Důvěra je hodnota, která se dlouho a těžko získává a snadno ztrácí. Ta ztráta bývá velmi rychlá. Často stačí jedna nepříjemná zkušenost. Nejvíc je to viditelné ve financích. Když lidé přestanou věřit finančnímu systému a bankám, začnou vybírat peníze.
Při letní krizi kolem neochoty jmenovat ministra kultury, kdy se prezident Miloš Zeman dostával za hranu ústavy, Andrej Babiš moc dobře věděl, proč se tak urputně brání vůbec začít uvažovat o tom, že by na hlavu státu podal kompetenční žalobu.
Z Facebooku a Googlu se už před nějakou dobou staly nejmocnější monopoly na světě.
Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi po divokých událostech a výrocích v pondělí a v úterý tohoto týdne došlo, do jak obrovského ohrožení důvěryhodnosti a reputace se v případu obviněného premiéra Andreje Babiše dostala instituce, v jejímž čele stojí.
Teď začíná hra o sílu právního státu a jeho podvolení se moci. Jaroslav Šaroch nejspíš podlehl obrovskému tlaku, který na něj byl vyvíjen, a nechce být tím, kdo pošle Andreje Babiše a jeho rodinu před soud.
Přes opakované návštěvy prezidenta Miloše Zemana Číny, přes velkolepé ovace, jakých se dostalo čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi v Praze, i přes obrovský prostor věnovaný čínskému vlivu ve veřejné debatě jsou čínské investice v České republice velmi slabé. Na celkových investicích v zemi se podílí jedním procentem a na žebříčku zahraničních investorů patří Pekingu až čtyřiadvacátá příčka. Před ní je s obrovským náskokem řada zemí Evropské unie, Japonci i Korejci.
Aktivisté ze spolku Milion chvilek pro demokracii vyrazili na jaře do akce ve správnou chvíli se správným tématem. To načasování se opravdu vydařilo. Ohlášení instalace Marie Benešové, veřejně vyhlašující, že v Česku se dá zmanipulovat trestní stíhání, do funkce ministryně spravedlnosti den poté, co policie navrhla obžalovat premiéra Andreje Babiše a členy jeho rodiny z dotačního podvodu velkého rozsahu v souvislosti s Čapím hnízdem, bylo bodem zlomu. Takhle daleko se země v ohrožení principů vlády práva za třicet svobody ještě nedostala.
Agrofert je v této chvíli jednou z největších čínských investic v České republice.
Poradenská firma Deloitte přináší už osmým rokem pravidelně velké srovnání Property Index, popisující, jak bydlí Evropané. Jaký byt si za svůj plat mohou dovolit, kolik let na něj musí vydělávat a na kolik je přijde nájemné. Analytici pracují s tvrdými daty z katastrů nemovitostí, smluv o prodejích bytů, stavebních povolení, cen hypoték a nájmů. Nejsilnější zprávou loni publikované studie, mapující stav roku 2017, bylo, že pro Čechy je bydlení nejméně dostupné z celé Evropy.
Při četbě historie člověk často kroutí hlavou nad tím, jak různé země a společnosti mířily k nárazu do zdi.
Symbol zelené politiky v Česku Martin Bursík se po letech marných pokusů o politický comeback a života mimo první linie veřejného zájmu vrací na scénu. Když po něm není poptávka jako po politikovi a jeho LESu (Liberálně ekologické straně) se nedaří prosadit, jde do toho jako úředník-odborník.
V Evropě není země, která by na svém největším obchodním partnerovi byla závislá víc než Česká republika.
Pro Evropu je to celkem jasná lekce, že žádná autonomní politika EU–Čína nemůže fungovat. Evropa bez Ameriky a její technologické převahy nikdy nebude pro Čínu obchodním partnerem, který by jí byl schopný Spojené státy nahradit.
Je pozoruhodné, že z toho už desítky let nikdo nedokáže udělat politické téma. Přitom by šlo zvednout z levé strany zdůrazňující rovnostářství, ale i z pravé, vyzdvihující zásluhy. Česko je sedmičkou na žebříčku zemí s nejvyšší daní z práce z celé Evropy. Stát tady člověku s průměrným platem, který nyní dosahuje téměř 33 tisíc korun měsíčně, sebere 43,7 procenta z toho, co vydělá. V této částce není započítané zdravotní pojištění, které míří mimo státní rozpočet a je skutečnou pojistkou.
Nejbohatší Čech Petr Kellner vstoupil vůbec poprvé do veřejné debaty o směřování společnosti. Z velmi uměřeného úvodního slova ve výroční zprávě skupiny PPF je zřejmé, že se staví na konzervativní stranu společnosti, mezi zastánce tradičních hodnot. Varuje před progresivní ideologií, rovnostářstvím a kolektivními nároky. Uvádí, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit svůj byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot,“ píše.
Velký byznys býval tradičně velmi konzervativní. Právo, řád, stabilita, důraz na výkon a osobní zodpovědnost, oceňování odvahy a rizika byly hodnoty, které měla většina lidí, již se pustili do podnikání a byli v něm úspěšní, tak zvnitřněné, že se staly součástí jejich DNA.
Vláda Andreje Babiše se dostala do stadia, že zdroje na další transfery svým voličům na penzích, dávkách atd. už tu nejsou. A se slábnoucí ekonomikou jich bude čím dál méně. Babiš ale transfery peněz v žádném případě nezastaví. Proto hledá zdroje, kde se dá. Jedním z nejbrutálnějších zásahů je vyrabování technických rezerv, které mají na horší časy nastřádané pojišťovny. Stát si z nich chce stáhnout daň ve výši 19 procent a v příštích dvou letech tak získat do rozpočtu 8,7 miliardy korun. Je to částečná náhrada za bankovní daň. Tu Andrej Babiš nikdy nedovolí, protože ho banky drží pod krkem.
Nová prezidentka Evropské komise, Němka Ursula von der Leyenová, byla kompromisní kandidátkou na poslední chvíli vytaženou z klobouku ve fázi patu. Nebylo pro ni vůbec snadné získat v Evropském parlamentu důvěru. Nakonec prošla o devět hlasů a bude se ještě dlouho spekulovat, čí hlasy to byly a komu se bude cítit zavázaná a vděčná. Proto na čtyřiadvaceti stránkách sepsala a poté před plénem přednesla obsáhlý katalog slibů. Většinou ve snaze zalíbit se levici. Ukazuje se, že dominantní agendou příští Komise bude ekologie.
Po několika měsících relativního klidu se do centra evropské veřejné debaty opět vrací migrace.
Politická kariéra Andreje Babiše se dostala do sestupné fáze. Příznaků je víc než dost.
