Vláda Andreje Babiše se dostala do stadia, že zdroje na další transfery svým voličům na penzích, dávkách atd. už tu nejsou. A se slábnoucí ekonomikou jich bude čím dál méně. Babiš ale transfery peněz v žádném případě nezastaví. Proto hledá zdroje, kde se dá. Jedním z nejbrutálnějších zásahů je vyrabování technických rezerv, které mají na horší časy nastřádané pojišťovny. Stát si z nich chce stáhnout daň ve výši 19 procent a v příštích dvou letech tak získat do rozpočtu 8,7 miliardy korun. Je to částečná náhrada za bankovní daň. Tu Andrej Babiš nikdy nedovolí, protože ho banky drží pod krkem. Jeho Agrofert, toho času zaparkovaný ve svěřenském fondu, ovládaném manželkou a jeho dlouholetými právníky, jim na úvěrech dluží 35 miliard korun. A moc dobře ví, že banky proti němu jako osobě už v jedné kauze z dotačního podvodu obviněné (a podle posledních informací nejspíš stojící před dalším obviněním z daňových úniků) mohou kdykoli spustit proces compliance. To znamená požádat ho jako velmi rizikového klienta o předčasné splacení úvěrů. Obzvlášť ve chvíli, kdy Agrofertu zároveň hrozí odříznutí od dotací, s nimiž stojí a padá jeho podnikatelský model. Proto si jde Babiš vzít peníze do pojišťoven. „Ministerstvo financí se ani netají tím, že je chce všechny dostat v příštích dvou letech. Rovnou přiznává, že je potřeba, aby se tyto zdroje nenechávaly pro další vládu,“ říká Martin Diviš, šéf největší české pojišťovny Kooperativa. Jediný český manažer, který má ještě jednu profesi: je kapitánem největších letadel Airbus A319 z flotily ČSA. Jednou do týdne mění řízení firmy za řízení velkého dopravního letadla. Na létání se podle něho člověk kromě nadhledu učí hlavně s pokorou přiznávat chyby. Do byznysu je to prý zásadní mentální výbava.

Kdy jste se poprvé dozvěděli, že od vás chce vláda vytáhnout miliardy korun na dani z rezerv? Až poté, co padl plán na bankovní daň, protože ji Andrej Babiš razantně odmítl?

Záměr zdanit technické rezervy pojišťoven je samozřejmě v programovém prohlášení vlády. Až do letošního jara, kdy bylo zřejmé, že není dohoda na bankovní dani, ale nebyly známé žádné detaily, jak by daň z rezerv měla vypadat. Osobně jsem o tom několikrát mluvil s ministryní financí paní Schillerovou. Někdy v lednu jsme se bavili o tom, že pokud skutečně takový úmysl mají, měli by o něm debatovat s lidmi z pojišťoven. Ona slíbila, že to s námi určitě budou řešit. Zhruba za půl roku jsme chtěli schůzku, protože se nic nedělo. Neměli jsme žádné informace, jak se posunula příprava zákona. Z různých důvodů se opakovaně nepodařilo schůzku dohodnout. Říkali jsme si, že to asi není téma a žádná daň rezerv nebude, když se o ní nikdo nebaví. Ministryně financí opravdu slíbila, že to budeme řešit společně. Někdy v květnu, když už kulminovala debata o bankovní daní, jsme se znovu připomněli. Už jsme si jako asociace pojišťoven říkali, že se asi něco děje a chystá. Ale žádný slíbený návrh zákona jsme neviděli. Pak jsme ho dostali k připomínkám. Měli jsme na to asi dvanáct dní jako všichni ostatní. Žádné slibované jednání s ministryní Schillerovou se nekonalo. Divný přístup.

To už padl plán na bankovní daň.

Ano a začal se připravovat rozpočet na příští rok. Z něj jsme zjistili, že se počítá zhruba s 3,8 miliardami korun z daně z technických rezerv pojišťoven. Začali jsme se zajímat, co to konkrétně znamená. Z návrhu bylo zřejmé, že hledají peníze úplně kdekoli. S nápadem na zdanění technických rezerv pojišťoven už kdysi přišel ministr financí Miroslav Kalousek. Padlo to na tom, že nenašli spravedlivý způsob, jak to udělat, aby ty pojišťovny neoslabili a neohrozili je pro časy krizí. Všude v Evropě je potřeba, aby bylo pojišťovnictví dost silné a stabilní. Jinak to ohrožuje celou ekonomiku. Je to podobné jako s bankami. Zejména v poslední době, kdy Evropa prochází sérií živelních katastrofických událostí, jako jsou povodně, bleskové bouře a podobné události.

Je těch živelních událostí v posledních desetiletích víc?

Máme dlouhodobá statistická data, která ukazují, že různých živelních katastrof v posledních desítkách let přibývá. Je mnohem víc především lokálních bleskových povodní. Není zaplavená celá republika. Takže to není žádná velká událost hodná mediální pozornosti. Je to přesně to, co jsme zažili před několika týdny. Přijdou lokální velmi intenzivní bouřky, které na relativně malém prostoru napáchají obrovské škody. Sem patří i povodně, které zažila Praha v roce 2010. Ale i oboje velké povodně v letech 1997 a 2002, které zasáhly velkou část České republiky, jsou z toho čistě pojišťováckého propočítávání čím dál častější. V Evropě i takových velkých živelních událostí jednoznačně přibývá. Silné bouřky, silná krupobití, pojišťovny vždycky mají dostatečné technické rezervy. Důležité je říct, co to ty technické rezervy jsou. To nejsou žádné zisky pojišťoven. Jsou to peníze klientů, které se často vyplácejí až za desítky let. Nejsou to ani peníze pojišťovny, ani vlastníků. Opravdu patří klientům. Vždycky se to všude ve vyspělém světě vnímalo tak, že je dobře, když má pojišťovna velké technické rezervy. To nejsou peníze, se kterými mohou pojišťovny volně nakládat. Každý stát reguluje, kam pojišťovny mohou tyto peníze, které patří klientům, investovat.

Co s těmi rezervami může pojišťovna dělat? Vláda argumentuje tím, že si do rezerv parkujete zisky, abyste nemuseli platit daně.

To je úplný nesmysl, že technické rezervy jsou zisky. Technické rezervy jsou peníze na výplatu škod klientů. Pojišťovna je Českou národní bankou velmi tvrdě regulovaná, kam peníze klientů může investovat. Kdyby je investovala špatně, ohrožuje peníze klientů. A nebude mít na výplatu jejich pojistných plnění. Nebude dostatečně solventní. U nás je víc než 90 procent technických rezerv investováno v českých státních dluhopisech. Takže ty peníze podporují ekonomiku. Pojišťovny jsou v Česku vůbec největšími investory do státních dluhopisů. Platí tady podobně přísná regulace jako u penzijních fondů.

Musí investovat jen velmi konzervativně?

Jsou to ty nejkonzervativnější investice vůbec. Technické rezervy se investují v České republice, protože to jsou peníze českých klientů. Vůbec není na škodu, pokud má pojišťovna vysoké rezervy a je stabilní. Jsou-li akcionáři té pojišťovny vizionáři, jako to třeba platí o našem rakouském vlastníkovi Vienna Insurence Group, tak jim nevadí, že pojišťovna má vysoké rezervy, a nechávají je, aby ty peníze pracovaly v české ekonomice. Pojišťovnictví děláme sto osmdesát let. A za tu dobu moc dobře víme, že není nic horšího, než kdyby pojišťovna neměla na výplatu škod. Taky si tím Česká republika už prošla. Už se na to úplně zapomnělo, ale v dobách povodní tady byly pojišťovny, které neměly na výplatu škod svých klientů. Ať už to byla pojišťovna Morava, která nebyla schopná ty škody v roce 1997 zaplatit. Co se stalo? Ostatní pojišťovny si převzaly její klienty a ty škody nějak zaplatily. Protože měly dost rezerv.

Snadno přišly k zákazníkům.

Proto to taky nebylo mediálně známé. Nebyl tady nikdo, kdo by zůstal bez peněz z pojistky za zničený dům na ulici. Klienti platebně neschopných pojišťoven ale nedostali ty peníze od státu. Dostali je vyplacené od jiných pojišťoven, které měly dostatečné rezervy nejen pro své klienty. Proto tady na rozdíl od bank, kde musel sanovat ty platebně neschopné stát, do pojišťoven nikdy nešla ani koruna daňových poplatníků. Na rozdíl od bank, kde jsme si různé krachy museli zaplatit všichni. Pojistně technické rezervy mají jasný smysl a pravidla. To opravdu není parkoviště nedaněných zisků. Všechny rezervy jsou velmi přísně prověřovány renomovanými auditory. Ti kontrolují nejen to, jestli ty rezervy nejsou příliš malé, aby byla firma stabilní. Samozřejmě také prověřují, jestli ty rezervy nejsou příliš velké. Pokud by auditor měl dojem, že si někde zbytečně dělám rezervu, kterou na budoucí škody nepotřebuji, tak mi ji prostě neuzná. Takhle fungují české účetní zákony. Přesně podle toho jsou všechny pojišťovny už třicet let auditovány. Současný vládní návrh je výsměch celé finanční regulaci a auditům. A do toho přichází návrh, který úplně bourá systém, který tady třicet let funguje.

V čem?

Vzala se bez jakéhokoli logického zdůvodnění evropská směrnice Solvency II, která byla přijata na úplně jiné věci. Nikoli na měření dostatečných technických rezerv pojišťoven. Je to směrnice, která dává limity ne pro dostatečnost rezerv, ale pro dostatečnost kapitálu. Vláda míchá dohromady hrušky a jablka. Kapitál, což jsou peníze vlastníků, a rezervy, což jsou peníze klientů. Ta nesmyslnost je vidět na první pohled. Směrnice Solvency II určuje minimální kapitál, tedy do firmy vložené peníze vlastníků, aby ta firma vůbec mohla fungovat. Většina významných evropských finančních institucí se vůbec nedrží na hranici sta procent kapitálu, žádaného tou směrnicí Solvency II, ale daleko nad touto hranicí. Žádný rozumný vlastník v Evropě nedrží pojišťovnu na hraně sta procent žádaného kapitálu. Jdou opravdu výrazně výš. Autoři návrhu daně z rezerv vůbec nepochopili, na co ta evropská směrnice je.

Kdo to do toho návrhu tak nesmyslně dal?

To fakt nevím, ale je to úplně bláznivý nápad. Přišlo to odněkud z ministerstva financí, kde se ten zákon sepisoval. Jak Česká národní banka jako regulátor finančního trhu, tak všichni z Evropské unie, kdo tomu rozumějí, říkají, že je to úplný nesmysl.

Vláda prosazuje návrh, který kritizuje i ČNB jako regulátor pojišťoven?

Jistě, Česká národní banka k tomu má spoustu připomínek. Já osobně si myslím, že by je měli říct mnohem hlasitěji a intenzivněji. Nedělají to pravděpodobně proto, že mezi vládou a ČNB je jákasi dohoda, že banka do rozpočtové politiky kabinetu nemluví.

Jenže tady jde o finanční regulaci a to je její zodpovědnost.

Mají názor, že se tím oslabuje celé pojišťovnictví a jsou jasně proti. To napsali přímo do připomínkového řízení k zákonu. Jak bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer, tak viceguvernér Mojmír Hampl, když už nejsou ve funkcích, se k tomu vyjadřují výrazně tvrději, než když ještě seděli v centrální bance. Upozorňují, že ten návrh je úplný nesmysl. (Miroslav Singer je hlavním ekonomem pojišťovací skupiny Generali pro střední a východní Evropu a šéfem dozorčí rady České pojišťovny – pozn. red.) My to bereme tak, že vláda prostě trestá pojišťovnictví, protože nikde jinde není schopná tolik miliard na své rozdávání tak rychle vytáhnout. Aby si toho zároveň veřejnost málo všimla. Běžný člověk nad tím mávne rukou a řekne si: No jo, to jsou pojišťovny a banky. Ty mají peněz dost. Tak ať platí.

Lidem to splyne s tím, že většina velkých bank i pojišťoven má zahraniční vlastníky a všude se mluví o tom, jak si vyvádějí na dividendách stovky miliard korun zisků do zahraničí. Andrej Babiš teď tvrdí, že chce ten odliv zastavit.

Tohle mě fakt štve osobně. Já dělám v pojišťovnictví přes dvacet let. Celou dobu jsem našimi rakouskými vlastníky vedený k tomu, že pojišťovna musí být zdravá a technické rezervy jsou peníze českých klientů. Proto by měly zůstávat v české ekonomice. A jak už jsme se bavili na začátku, ty peníze tady všechny zůstávají, protože se za ně v drtivé většině nakupují státní dluhopisy. Pokud vláda daň z technických rezerv prosadí, začne se dít úplný opak. Miliardy korun z pojišťoven začnou odtékat do zahraničí. Naše vláda rétoricky tvrdí: Chceme zahraniční vlastníky motivovat, aby peníze zůstaly v této zemi. V pojišťovnictví ale svými činy dělají přesný opak. Zahraniční vlastníky přímo vyzývají k tomu, aby odváděli peníze pryč. Žádný vlastník nebude nechávat ty peníze tady v technických rezervách, aby mu z nich stát 19 procent sebral na dani. Najde nějaký způsob, jak sníží rezervy pojišťoven na minimální požadovanou částku, a všechno nad tuto laťku stáhne do zahraničí. Manažerům jasně řekne: Zákon ti diktuje, že nezdaněné technické rezervy mají být takhle vysoké. Zbytek mi dej, protože v téhle zemi my nebudeme. Druhá věc je, že někteří zahraniční vlastníci pojišťovacích skupin v Česku zvažují, jestli z nich nemají udělat pouhé pobočky. To podle nových pravidel bankovní unie, která byla přijata v Evropské unii, znamená, že nad pojišťovnami český stát ztratí jakoukoli kontrolu. Tím pádem pro nás žádná omezení na technické rezervy neplatí. Budeme tady fungovat jako pobočka našeho rakouského vlastníka Vienna Insurance Group, technické rezervy se budou počítat na úrovni celé rakouské skupiny. Český stát z toho nebude mít ani korunu. Rezervy budou ve Vídni. A nebudou se za ně kupovat české, ale třeba rakouské státní dluhopisy.

Budou tady pojišťovny, nad nimiž nebudou mít české instituce žádnou moc?

A to je to nejdůležitější. Úplně se vyhneme českému dohledu. Budeme podléhat rakouskému dohledu nad finančním trhem a Evropské centrální bance. Český stát ztratí moc a kontrolu ovlivňovat miliardy korun v pojišťovnách. Máme evropskou bankovní unii. Nikdo tomu není schopen zabránit. Žádný český politik. Pojišťovny to odrazuje od toho, aby nechaly peníze v České republice. Kdybych byl vlastníkem pojišťovny, tak se budu ptát: Proč mám mít peníze v České republice? Srazím je na minimální možnou úroveň. Je to velmi odrazující signál. Když to uděláte jednou, tak všichni budou přirozeně očekávat, že se to bude opakovat. Vláda říká, že chce přilákat zahraniční investory, a dělá přesný opak. Nejvíc nebezpečné na tom je, že to dělá retroaktivně. Vy jste vstoupila do podnikání za nějakých podmínek, nashromáždila jste podle nich nějaké rezervy za dlouhé roky. A oni vám je pak najednou zpětně seberou. To je stejné, jako když si budete spořit na soukromý účet na penzi. A stát pak vymyslí, že vám z té za dlouhé roky naspořené částky peníze sebere.

Ústavní soud už několikrát zrušil zákony kvůli tomu, že byly retroaktivní. Chystáte se to tam táhnout?

Přesně to nám doporučují právníci. Právě ta retroaktivita má podle nich pro některé pojišťovny takzvaný rdousící efekt. Proti tomu stojí populistické argumenty: Zvedáme peníze lékařům, zvedáme peníze učitelům. Na to nemáte co říct. Jsou to politické závazky, které dělá současná vláda na dlouhé roky dopředu, ale vůbec na ně nemá. Hledá takovéhle zoufalé jednorázové zdroje. Zničí zároveň celý pojišťovací byznys do budoucna. Prostě prožírám budoucí zisky, protože je potřebuji teď. Další vláda bude mít problémy. Bude mít slabší a zranitelnější pojišťovny, závazky povinných výdajů vůči lidem, ale už nebude mít zdroje, z čeho je platit.

Jste unikátní člověk kombinující dvě velmi náročné profese. Kromě řízení největší pojišťovny pilotujete u ČSA i největší airbus v její flotile, model A319.

Létáním si plním klukovský sen. Začal jsem s tím v roce 1995. Nejdřív jsem si udělal pilotní průkaz na ultralighty, cessny a tak jsem pokračoval. Protože jsme na začátku s kamarádem neměli moc peněz na letecký benzin, vymysleli jsme projekt monitoringu dopravy. Létali jsme s ultralightem kolem Prahy vždycky v pátek a v neděli, kdy jsou největší zácpy – a zprávy o nich jsme posílali rádiu. Za to jsme dostávali peníze. Pak jsem si udělal licenci na obchodního pilota a létal jsem pro společnost s menšími letadly. Tehdy jsem ještě neměl rodinu a celé víkendy prolétal. Víte, v tom létání, pokud to děláte správně, se nikdo nezajímá, že jsem generální ředitel. To je krása! Přijdu do airbusu a jsem sám sebou. Neexistuje žádná protekce. Teď mám u ČSA dohodu, že jednou za týden letím nějakou standardní linku po Evropě.

Kam létáte nejraději?

To je úplně jedno. Pro kluka, který miluje létání, je to droga. Když sednete do letadla, jste na dráze a najednou se vznesete. Dáte tam plný plyn a těch šedesát tun se pohne. To je nejvíc. A když najednou vidíte věci shora, získáte odstup. Ten je v životě hrozně důležitý. Létání vás k tomu donutí. Má několik pravidel. Jakmile ztratíte pokoru, je to průšvih. Letectví má úžasně propracovaný systém otevřeně přiznávat chyby. Tam svoji chybu nemůžete zamést pod koberec, všechno je na záznamu. Musíte se umět z chyby s pokorou poučit. To bychom potřebovali i v byznysu a vůbec ve společnosti.