Důvěra je hodnota, která se dlouho a těžko získává a snadno ztrácí. Ta ztráta bývá velmi rychlá. Často stačí jedna nepříjemná zkušenost. Nejvíc je to viditelné ve financích. Když lidé přestanou věřit finančnímu systému a bankám, začnou vybírat peníze. Zahájí na ně útok odlivem vkladů a mohou je položit. To samé platí pro měny. Když přestanou té své věřit, začnou si ukládat peníze a půjčovat v jiné. To se odehrávalo před finanční krizí roku 2008 třeba v Maďarsku nebo pobaltských zemích, kde si lidé masivně brali úvěry a hypotéky v eurech. Když tu nedůvěru ucítí investoři, začnou se té ohrožené měny zbavovat a tím ji oslabovat.

Podobné je to s důvěrou ve spravedlnost. Vědomí, že rovnost před zákonem platí pro každého, ať je to premiér, nebo kdokoli jiný, je tím, co drží společnost pohromadě. Když lidé získají dojem, že spravedlnost je selektivní, manipulovatelná a mocní jsou před zákonem imunní, přichází společenský rozklad. Frustrace a nihilismus. Vláda práva je nutnou podmínkou vysoké kvality života a civilizační úrovně. Na světě není země, která by vysoké úrovně vyspělosti dosáhla bez nich. Ještě větší škody než pochybnost, jestli zasáhla každého bez ohledu na jeho moc, napáchá pocit, že existuje něco jako komplot, že likvidace někoho přes represivní systém spravedlnosti se dá objednat.

V pochybnostech osvobozuje soud

V tomto kritickém bodě se kvůli Andreji Babišovi a jeho obvinění z trestného činu dotačního podvodu na Čapím hnízdě ocitlo Česko. Státní zástupci v čele s nejvyšším žalobcem Pavlem Zemanem před sebou mají mimořádně těžký úkol. Nejen vypořádat se s obviněním člověka, právě sedícího v premiérském křesle, ale hlavně udržet u co největší části společnosti dojem, že právní stát se s Babišem dokázal vypořádat spravedlivě. Stále nejpopulárnější politik v zemi totiž už svými výkřiky, že Čapí hnízdo je vykonstruovaný případ a že se tady vedou trestní stíhání na objednávku, společnost rozdělil. Babišovi stoupenci sdílí se svým favoritem jeho vidění světa, a mají proto přirozeně pochybnost, že jeho stíhání je vykonstruované. Svým dílem k tomu přispěla Marie Benešová. Ještě než se stala ministryní spravedlnosti, oháněla se analýzou, zpracovanou pro prezidenta Miloše Zemana, v níž docházela k závěru, že se tady skutečně stíhá na objednávku. Svůj analytický výrobek ale odmítla zveřejnit, přestože ji k tomu tlačili opoziční poslanci.

O vině rozhoduje soud. Souboj o spravedlnost se ale v případě Andreje Babiše odehrává ještě dávno před ním. Ve chvíli, kdy se rozhoduje, jestli jeho případ k soudu vůbec dorazí. Babiš se podle informací z jeho okolí mimořádně obává veřejného procesu před soudem. Ví, že tam budou kamery, spousta novinářů a lidé budou moci sledovat v přímém přenosu všechny důkazy o tom, co skutečně on a jeho rodina na Čapím hnízdě dělali. Uvidí důkazy o všem, o čem se dosud jen spekulovalo, protože téměř žádná fakta s výjimkou rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které doručila policie do Poslanecké sněmovny při Babišově vydání, nebyla k dispozici. Najednou už to nebudou spekulace, které Andrej Babiš bude moci tak jako dosud bagatelizovat tím, že jsou to drby a vykonstruovaný příběh.

Případ Čapí hnízdo byl až do začátku září v jedné věci výjimečný. Do veřejného prostoru neunikaly žádné informace z trestního spisu. To by měla být samozřejmost, ale v našich poměrech není. U všech velkých případů od slepence kolem Jany Nagyové a pádu vlády v roce 2013 přes korupci se sportovními dotacemi na ministerstvu školství po vyšetřování reorganizace policie v roce 2016 informace unikaly. Bylo zásadní, že u Babiše se to nedělo. Premiérovi by to okamžitě nahrálo na jeho scénář, že policie a žalobci na něj pořádají veřejný hon. První únik přišel až v pondělí 2. září, když Deník N přinesl zprávu, že dozorující žalobce Jaroslav Šaroch změnil právní názor. Spekuluje se o tom, že poté, co se stejně jako policie klonil k závěru, že má být Andrej Babiš obžalován a poslán před soud, rozhodl se naopak zastavit trestní stíhání a zbavit Babiše obvinění. Tento obrat postoupil svému šéfovi Martinu Erazímovi k prozkoumání. Ten se případem začal okamžitě zabývat a veřejně ohlásil, že se bude hlavně hledat vysvětlení, proč Jaroslav Šaroch otočil. Jeho postup totiž hned dvakrát v rámci dohledu nad dozorem kontrolovala vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová. Nenašla žádné chyby v tom, jak Šaroch případ vedl. Jen kritizovala jeho pomalost a vyzvala ho, aby aktivně čelil obstrukcím ze strany obviněných, které případ protahovaly.

Andreji Babišovi mimořádně záleží na tom, aby jeho případ neskončil u soudu. Tam nad ním ztratí veškerou moc. Dosud ji má. Na návrh své loajální ministryně spravedlnosti Marie Benešové může jeho vláda kdykoli odvolat nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který veřejně projevuje vůli, že dohlédne na to, aby Babišův případ nebyl zameten pod koberec. Právě nejvyšší státní zástupce je tím, kdo může podat žalobu, pokud to Městské státní zastupitelství v Praze, které Babišův případ dozoruje, odmítne udělat samo.

České trestní právo stojí dosud na dvou základních principech. Pokud má státní zástupce pochybnosti, že trestný čin byl spáchán, žaluje a posílá případ k soudu. Pochybnosti, nikoli jistotu. Tu musí prokázat trestní soud. Ten funguje na opačném principu in dubio pro rero, v případě pochybností se rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Tato symbióza zajišťuje, aby před soudem stanul každý, kdo je z trestného činu podezřelý. A odsouzen byl naopak jen ten, komu se nade vši pochybnost prokáže, že trestný čin skutečně spáchal.

U Andreje Babiše se o tom, jestli tady platí spravedlnost pro každého, nebo VIP spravedlnost, rozhodne už při podání obžaloby nebo zastavení trestního stíhání. Rozhodne se o tom, jestli i v jeho případě platí základní princip veřejné žaloby, že v případě pochybností se žaluje. Dosud vždycky platil i u velkých případů, v nichž figurovali mocní. Příběh poslaneckých trafik z klubka případů kolem Jany Nagyové z roku 2013 je pochybností plný a před soudem skončil.

Zeman v akci

O tom, co přesně se odehrálo na Čapím hnízdě, kdy Andrej Babiš pro firmu spojenou s Agrofertem využil dotace pro malé podniky, aby se po skončení požadované lhůty vrátila zpátky do Agrofertu, se toho napsalo hodně (naposledy to precizně rozebral kolega Petr Holub v Týdeníku Echo č. 36/2019). Žalobce Jaroslav Šaroch neřekl, co ho přimělo ke změně právního názoru. Mezi právníky se spekuluje, že si není jistý u takzvaných subjektivních důvodů. Tedy jestli se dá prokázat, že Andrej Babiš je skutečně hlavou celé operace a věděl o tom, že vývodem Čapího hnízda na menší firmu páchá dotační podvod. Babišovi obhájci podle informací Hospodářských novin argumentují tím, že firmy, které dotace čerpaly, nebyly s Agrofertem propojené. Žádné jiné pochybnosti se zatím ve veřejném prostoru neobjevily.

Právníci se na základě těchto veřejně dostupných informací v zásadě shodují, že při současných principech fungování státního zastupitelství, to znamená žalovat v případě pochybností, by mělo státní zastupitelství poslat Andreje Babiše před soud. A tam by se měly výše zmíněné pochybnosti potvrdit, nebo vyvrátit. V prvním kole šéf Městského státního zastupitelství v Praze Martin Erazím a v případném druhém nejvyšší státní Pavel Zeman budou muset detailně a pro běžného občana velmi srozumitelně vysvětlit, proč se rozhodli poslat Andreje Babiše před soud, nebo ho naopak zbavit obvinění. „Aby si každý trochu inteligentní člověk mohl říct: ,Jo, asi mají pravdu a zní to rozumně.‘ I když se mu třeba výsledek samotný politicky nebude líbit. Jinak je to smrt právního státu v Česku,“ říká právník, který s Pavlem Zemanem o složitém rozhodování mluvil.

To ale nemusí být konec. Prezident Miloš Zeman už ohlásil, že by se po rozhodnutí žalobců mohl do případu vložit, protože „je mu Andrej Babiš sympatický“. Je to prý hned po něm druhý nejlepší premiér Česka. To vložení znamená abolici, zastavení trestního stíhání. Zeman ji dosud dost kategoricky odmítal. Ale jak sám často říká: „Jen blbec nemění názory.“