Kvalita českých škol, znalostí a schopností českých dětí upadá. Současní školáci jsou na tom ve schopnosti porozumět textu, logicky myslet a počítat i v základní orientaci ve světě a vědách v patnácti letech výrazně hůř než stejně staré děti před lety. Pokles je setrvalý od chvíle, kdy v roce 2001 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) poprvé zveřejnila studii PISA, srovnávající znalosti a schopnosti dětí z třiceti nejvyspělejších států světa. Výsledky jsou objektivní a nemají na ně vliv kulturní rozdíly v jednotlivých zemích. Všichni od Číny přes Německo po Česko totiž odpovídají na úplně stejné otázky a řeší úplně stejné úkoly. Ještě víc než v konkurenci s předchůdci upadají schopnosti českých dětí v soutěži se stejně starými studenty z jiných zemí. Ještě v roce 2001 jsme patřili mezi elitu OECD. Dnes se motáme kolem průměru a předhánějí nás studenti ze zemí, které byly tehdy daleko za námi. Jako třeba Poláci nebo Estonci. Jejich děti jsou dnes ve schopnosti porozumět textu, počítat a myslet i v orientaci v první světové lize. Na rozdíl od nás.

O úpadku znalostí se ví roky. Vždycky se připomene, když vyjde nová studie PISA. Teď se nové vydání očekává koncem letošního roku. S úpadkem se ale nic nedělá. Naopak ze všech stran od politiků po různé aktivisty z neziskových organizací přicházejí návrhy na další snižování latěk a nároků ve školách. A místo zaměření na základní dovednosti se neustále diskutuje o tom, jak děti přetížit dalšími „výchovami“ typu environmentální, mediální, finanční…

Místo toho se různí reformátoři, které si v expertních týmech pěstuje ministr školství, soustřeďují na přípravu zásahů, které úroveň znalostí a schopností dětí rozhodně nepovznesou. Expertní skupina, v níž zasedá mimo jiné známý sociolog Daniel Prokop, aktuálně chystá další pokus o zrušení víceletých gymnázií. Ta dlouhodobě dráždí ty, kdo jsou přesvědčeni, že by přinejmenším do patnácti let měla ve školství panovat úplná rovnost. Prakticky to znamená udržet všechny děti v hlavním vzdělávacím proudu základních škol. A nedat nikomu možnost z nich dřív odejít. Ani těm talentovaným na víceletá gymnázia. Ani těm pomalejším, s menšími studijními předpoklady a mentálními handicapy do speciálních škol. To je naplnění abstraktní vize o rovnosti a inkluzi.

Snaha o rozboření docela pestré palety možností, kde a jak studovat, která se tady za tři desítky let svobody vytvořila. Pokus dostat děti ze speciálních škol se odehrál před pár lety. Teď přichází na řadu víceletá gymnázia. Kritikům vadí, že ty nejschopnější děti základní školy opustí a jdou vlastní cestou. „Víceletá gymnázia byla konstruovaná pro malý počet dětí – 5 až 10 procent. V některých krajích tam ale dnes odchází 20 až 25 procent dětí. A tím se úplně změnila jejich role. Místo škol s výraznou přidanou pedagogickou hodnotou jsou dnes gymnázia postavená na tom, že se na nich vyselektují děti ambiciózních rodičů, které mají lepší předpoklady a nikdo je tam nebrzdí,“ říká Daniel Prokop z výzkumné organizace PAQ Research, který je jedním z osmi členů expertní skupiny ministra školství.

Pravdu má v tom, že smysl víceletých gymnázií během let, kdy na ně přicházely slabší populační ročníky, zdegeneroval. Každý čtvrtý student v Praze zjevně není tím výjimečně talentovaným a studijně nadaným dítětem, které na víceleté gymnázium patří. To nabobtnání ale kritici berou jako záminku, aby je zrušili úplně. Vadí jim z principu. Tím, že porušují tu pro ně nejdůležitější rovnost. Jenže ve schopnosti, talentu, zvědavosti a vůli na sobě pracovat si rovni nejsme. Každý dostal od Boha jinou výbavu. Není to spravedlivé, ale tuto přirozenou danost nikdy nikdo nezmění. Je potřeba se s ní s pokorou smířit. Dát těm skutečně talentovaným prostor, aby své schopnosti mohli rozvinout. A vyrostly z nich elity, které budou společnost táhnout. Na tom vydělají všichni ostatní. Když budou muset v běžné třídě základní školy vždycky čekat, až všechno pochopí i jejich nejslabší spolužák, jejich talent a schopnosti se zbytečně promarní. To si nemůžeme dovolit.