Andrej Babiš zbohatl na veřejných penězích. Na byznysu se státem. Dotacích a veřejných zakázkách. Tomuto světu rozumí nejlépe ze všeho. Ví, jak se vydělává z peněz daňových poplatníků. Od doby, co se dal na politiku a ovládá veřejnou správu, začala dále bobtnat už tak silně nabobtnalá veřejná sféra.

Jen za poslední rok se počet lidí, které platí stát, zvýšil o 5632. Když Andrej Babiš v roce 2014 poprvé přichází do vlády ještě v roli ministra financí, pracuje pro stát 416 645 lidí. Hned od toho roku začíná státních zaměstnanců přibývat. V rozpočtu na rok 2015 se jich platí 422 445. Následující rok je výjimečný. Je to jediný rok od chvíle, kdy Andrej Babiš přišel do politiky a státních zaměstnanců nepřibylo. Jejich počet naopak o necelou stovku klesá. Pak přichází parlamentní volby v roce 2017. Andrej Babiš vítězí. Z křesla ministra financí přestupuje na post premiéra. Lidí placených z veřejných peněz začne rychle přibývat. V roce 2017 už jich je skoro 445 tisíc. V dalších letech se postupuje přes 453 a 465 tisíc až po 475 tisíc, s nimiž kalkuluje státní rozpočet na příští rok.

Hlavně se ale zřizují různé nové instituce. A těch už se nikdy nikdo nezbaví. Od chvíle, kdy se zrodí, budou si samy vytvářet agendu. Plodit a zadávat studie, jak je zrovna to, čím se zabývají, největší společenský problém. Budou si hledat klienty, kterým musejí pomáhat. Začalo to už dávno před Babišovým nástupem do politiky, když si tlak různých lidskoprávních lobbistů vynutil zřízení vládního zmocněnce pro lidská práva. Ten přirozeně potřeboval aparát a hledal si agendu, kterou by se měl zabývat. Ani žádná z pravicových vlád vedená ODS nedokázala tuto funkci zrušit. A nebyl toho samozřejmě schopen ani Andrej Babiš, který sliboval, jak omezí peníze různým lidskoprávním neziskovkám závislým na státních grantech, aby od toho nakonec ve strachu z veřejné kritiky potichu ustoupil. Zmocněnce pro lidská práva tu máme stále. Bylo by docela zajímavé vidět nějaký audit výsledků, k čemu nám tato funkce byla. Dnes se v ní usídlila někdejší ministryně spravedlnosti a v současné době Babišova velmi efektivní trestněprávní lobbistka Helena Válková. Čeká v ní s plným státním aparátem k službám na nějakou lepší funkci. Ombudsmanky nebo ústavní soudkyně.

Za sociálnědemokratického ministra Jiřího Dienstbiera se na Úřadu vlády zrodil speciální útvar na boj s hate speech. Jeho nástupce, rozumný pragmatik Jan Chvojka, sliboval v kuloárech, jak s tím skoncuje. Omezit to ale nedokázal. Jen už od něho bojovníci s nenávistí nedostali další peníze.

Teď osoba psychiatričky Dity Protopopové, proslulé tím, že její manžel dělal duševně nemocnému synovi Andreje Babiše průvodce při výletě na Krym, přitáhla pozornost k nové agendě, pro niž má vláda zmocněnce. Do meziresortního připomínkového řízení míří velká reforma psychiatrické péče. Pro její prosazení zřídila vláda novou radu pro duševní zdraví. A do jejího čela prosadila právě Protopopovou. Na diskusi už je, jestli má být vůbec pro každou koncepční reformu vládní rada. A když už, jestli by v jejím čele neměla sedět nějaká nezpochybnitelná osobnost české psychiatrie jako Cyril Höschl nebo Radkin Honzák. Na projekt se pak už přirozeně kromě expertů na psychiatrii nabalí důvěrně známí prosazovatelé všemožných společenských reforem. V týmu pro reformu péče o duševní zdraví tak třeba figuruje i Klára Šimáčková Laurenčíková. V roli té, která tak prosazovala inkluzi ve školství, jíž opakovaně kritizoval i sám Babiš.

A zmocněnci pro duševní zdraví to nekončí. Andrej Babiš už avizuje, že chce novou funkci dětského ombudsmana. Prý to ale legislativně bude příliš dlouho trvat, takže zmocněnkyně Válková prozatím jmenuje aspoň koordinátora pro agendu ohrožených dětí. Podle Babiše je prý neúnosné, jak je ta agenda roztříštěná. Na co máme ministerstva školství a zdravotnictví, když nejsou schopna zvládnout ani reformu psychiatrie, ani reformu škol a sháníme pořád nové ombudsmany? Andrej Babiš jistě brzy přijde i s nápadem na speciálního ombudsmana pro důchodce.