Učitelé velmi bystře pochopili, že Andrej Babiš je čistě transakční politik, který postavil svůj úspěch na tom, že ve velkém pumpuje veřejné peníze do svých voličů. Pilířem jeho politického marketingu je zvyšování důchodů, slevy na jízdném, vyšší rodičovská. Teď v poslední době ujištění, že pumpování neskončí ani ve chvíli, kdy se česká ekonomika dostane do útlumů a zdrojů ve státním rozpočtu bude méně.

Andrej Babiš hodně a rád mluví o vzdělání jako své prioritě, o níž sní, když náhodou spí. Jenže mezi slovy a činy je velký rozpor. Zvýšení platů učitelů jeho skutečnou prioritou nikdy nebylo a není ani v rozpočtu na příští rok. Babiš původně slíbil, že zvedne příští rok platy učitelům o 15 procent. V rozpočtu se ale pak objevilo o třetinu nižší číslo. Tarify, diktované tabulkami, mají vzrůst o 8 procent. Další 2 procenta budou moci ředitelé škol rozdělit na odměnách.

Vysvětlení náhlého obratu? Na učitelské platy tu zdroje nejsou. Ve státním rozpočtu je příliš mnoho dalších výdajů. Důchody, dotace, sociální dávky.

Učitelé přešli do útoku. Na středu vyhlásili výstražnou stávku. Dnes mají rozhodnout o tom, že se na den zavřou školy. Mají dobré argumenty a velkou šanci uspět. Andrej Babiš chce být tím, kdo zvyšuje životní úroveň. Je velmi pravděpodobné, že učitelům ustoupí a dosáhnou svého. Správně to tuší. Babiš nakonec ustoupí.

A velmi trefně upozorňují na to, že jejich reálná životní úroveň se přes současný růst platů ve srovnání s ostatními propadá. Platy ve školství se od roku 2013, kdy přišel Andrej Babiš do politiky, zvedly o 31 procent. Průměrná mzda v zemi ve stejné době stoupla o 27 procent. Plat učitele byl v roce 2012 o více než 2800 korun vyšší než průměrný plat. Dnes je to o 120 korun. Andrej Babiš hodně a rád mluví o tom, jak učitelům zajistí příjmy na úrovni 130 procent průměrného platu v zemi. Kdyby to dodržel, musel by průměrný plat učitele vyšplhat na 45 500 korun měsíčně.

To je realita, kterou Andrej Babiš neumí zpochybnit. Proto vytahuje úplně jiná čísla. Opakuje, že dá na učitelské platy příští rok o 11 miliard korun navíc. Tím ale nikoho neoslní. Politicky se počítají peníze v pracovních smlouvách a na výplatních páskách, nikoliv v rozpočtu.

Dá se i dost snadno ukázat, že na výrazně vyšší platy pro učitele by bylo, kdyby se skutečně stali tou ohlašovanou prioritou. Peníze by se snadno našly, pokud by stát od chvíle, kdy přišel Andrej Babiš v roce 2013 do politiky, nenabral skoro 60 tisíc nových zaměstnanců. Třináct tisíc z nich jsou učitelé. Bez nich je to 47 tisíc nových státních zaměstnanců. Kdyby je stát nenabral, ušetřil by ročně na jejich platech přes 19 miliard korun. Průměrný plat učitele by tak mohl vzrůst nikoliv o současných 10 procent, ale o 27 procent za rok. Takhle to vypadá, když si někdo vybere prioritu a skutečně na ni dá peníze.

Stejný rozpor mezi hlučným babišovským politickým marketingem a realitou jako u učitelů je i u seniorů. Přes neustále propagovaných 900 korun k důchodu navíc každý rok je reálná životní úroveň důchodců ve srovnání s těmi, kdo pracují, za Andreje Babiše nejnižší v historii České republiky. Průměrná penze nyní dosahuje 13 319 korun. Průměrný plat se vyšplhal na 34 105 korun. Důchod je na úrovni 39 procent platu. Je nižší než za časů ekonomické krize, kdy Babiš přebíral v roce 2013 zemi. Tehdy pobíral penzista v průměru 10 970 korun. Průměrný plat dosahoval 25 128 korun. Penzisté dostávali skoro 44 procent průměrného platu v zemi. Po dvojité recesi za vlády Petra Nečase na tom tak v porovnání s těmi, kdo si vydělávají, byli důchodci výrazně lépe než dnes za prosperity za Andreje Babiše. Zásadní vliv na to má samozřejmě velmi rychlý růst platů v soukromé sféře, na nějž nemá vláda žádný vliv. Důchodci se ale mají v porovnání s těmi, kdo pracují, hůř než za Nečase s Kalouskem. Kdyby jim Babiš platil těch 44 procent průměrného platu v zemi jako tehdy za recese oni, byl by průměrný důchod nad těmi mytickými 15 tisíci korunami už letos. Nikoliv v roce 2021, jak Andrej Babiš slibuje.

Senioři zatím trik Babišova marketingu neprohlédli a stále ochotně tvoří jeho voličské jádro. Je dobře, že učitelé nejsou naivní a chápou, že Andrej Babiš rozumí jen síle. Učitelské sebevědomí nese naději, že by se konečně mohl zastavit nebezpečný trend upadající úrovně znalostí a schopností českých dětí, který už od roku 2001 ukazují mezinárodní srovnávací testy PISA Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, sdružující třicet nejbohatších zemí světa.