V šestnácti letech se bezstarostný kluk vydává na první cestu po Evropě. Opouští hranice kontinentu a vstupuje do neznámého světa. Setkává se s naprosto odlišnými zvyky a kulturami. Místo popisů toho, co viděl, se zaměřuje na to, co slyšel, s kým se potkal. Diskutuje s každým, kdo chce mluvit. Poznává svět i sebe sama. Igor Brezovar: Igor Brezovar. Velká jízda začíná, Jota, 370 str.
Válečný veterán a příslušník československého letectva ve Velké Británii Emil Boček oslavil v únoru sté narozeniny. Životní příběh tohoto brněnského rodáka je vskutku fascinující. Zaznamenal jej historik Jiří Plachý v biografii Emil Boček. Strach jsem si nepřipouštěl vydané v roce 2018 nakladatelstvím Jota. Jiří Plachý: Emil Boček. Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, 264 + 32 str.
John Cale, zakladatel The Velvet Underground, ale pak více než padesát let charismatický rocker s temným a přitom krásným hlasem, měl ve středu koncert v pražském Divadle Archa. Na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, Cale se v Praze objevuje docela často, koncertoval tu po roce 1989 až asi desetkrát, má tu své publikum a dalo by se říct i zázemí, sám prý říká, že se tu cítí dobře, možná i proto, že jako Kelt z Walesu je tu mezi Bóji vlastně trochu mezi svými.
Kateřina Černá používá tempery, tuš, odstřižky látek, barevné papíry, krajky, provázky, korálky nebo stříbrnou kovovou fólii, do jaké se balí třeba čokoláda. Nenápadný půvab snové skutečnosti, zároveň tajuplný ženský svět má v sobě cosi prvopočátečního a zároveň kosmického, kouzlo, které naší přítomností často chybí. Kateřina Černá: Sny zaznamenané, Museum Kampa, Praha, do 12. 3. 2023.
Snímek Emigranti na motivy literární předlohy divákovi předkládá příběh odehrávající se v 19. století, kdy masa obyvatel Skandinávie utíkala před hladomorem a s vidinou lepší budoucnosti do Ameriky. Jejich pocity a obavy o vlastní životy sledujeme skrze cestu mladé rodiny, která se potýká s historickými okolnostmi, ale i sama se sebou. Emigranti, režie: Erik Poppe, premiéra: 9. 2. 2023.
Minulý týden měla v Divadle na Vinohradech premiéru dramatizace jednoho z nejvýznamnějších románů české literatury minulého století, Škvoreckého Příběhu inženýra lidských duší. Jde samozřejmě o dílo úplně jiného žánru než divadelního, ale jako může být na jevišti třeba Švejk nebo třeba Vojna a mír (vždy redukovaná), lze se o něco takového pokusit s Inženýrem, pochopitelně za cenu, že jde jen o digest, ošklivým slovem řečeno výcuc, který nicméně může mít svou kvalitu a přitažlivost.
Věčně zamilovaný saxofonista a posléze autor detektivek Danny Smiřický je Škvoreckého alter ego. Poprvé se objeví jako čerstvý maturant ve Zbabělcích, figuruje v řadě povídek, stárne se Škvoreckým v Tankovém praporu, prožívá turbulence šedesátých let v Miráklu a emigraci do Kanady v Inženýrovi lidských duší. J. Škvorecký, J. Vedral: Danny Smiřický, Divadlo na Vinohradech, premiéra: 27. 1. 2023.
Společná výstava Karla Cudlína, Jana Dobrovského a Jana Mihalička dokumentuje netradiční zápas souboru La Putyka s přísnými proticovidovými opatřeními. V době, která bylo pro mnohá kulturní odvětví téměř likvidační, se herci ze souboru La Putyka rozhodli pokračovat v činnosti a experimentovali s různými formáty představení. Pot, slzy, La Putyka, 400 ASA Gallery, Praha, do 28. 2. 2023.
Česká mše vánoční se ve zpracování Matěje Formana stává neopakovatelným zážitkem. Spojení živého provedení pastorální skladby s divadelními obrazy vychází ze setkání Divadla Lampion, Divadla bratří Formanů, Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, dirigenta Zdeňka Klaudy a Kühnova smíšeného sboru. J. J. Ryba, M. Forman: Kouzelná Rybovka, kostel sv. Šimona a Judy, Praha, 25. 12. 2022.
S Jitkou Čvančarovou se autor rozhovoru setkal při natáčení seriálu Pozadí událostí. Dostal tam totiž roli od režiséra Jana Hřebejka, kdy měl zahrát sám sebe. Jitka Čvančarová tam hrála ambiciózní děkanku a byla tak přesvědčivá, že autor má od té doby k osobnosti Jitky Čvančarové velký respekt, což je patrné i ze způsobu vedení rozhovoru.
Tom Felton, nezapomenutelný představitel Draca Malfoye z celosvětově úspěšné série filmů podle knižní předlohy J. K. Rowlingové, vzpomíná na více než deset let natáčení v působivě zpracované publikaci doplněné bohatou obrazovou přílohou. Kniha je upřímnou vypovědí mladého herce, který se s temnými démony utkal i mimo filmové plátno.
Dne 11. listopadu 2022 se v Divadle Husa na provázku konala premiéra inscenace Vykouření naší kauzy a vaší kauzy, která v režii Jiřího Havelky a na podkladě jeho scénáře, na němž se podílel celý tvůrčí kolektiv, evokovala události, které před více než čtyřmi lety rozbouřily brněnské divadelní ovzduší.
Německý výtvarník Gregor Hildebrandt pracuje s analogovými nosiči zvuku. Své sochy, instalace a obrazy vytváří z materiálů, jakými jsou lisované vinyly, zvukové pásky nebo plastové krabičky od audiokazet. Výstava v Kunsthalle představuje Hildebrandtova ikonická díla i méně známé práce. Gregor Hildebrandt: A Blink of an Eye and the Years are Behind Us, Kunsthalle, Praha, do 13. 2. 2023.
V listopadu 2010 proběhla premiéra inscenace brněnského Divadla Reduta Korespondence V+W, která – jak název nezastírá – stála na dopisech, jež si Jiří Voskovec a Jan Werich psali a posílali po Voskovcově emigraci po únoru 1948. Následujícího roku inscenace posbírala několik tuzemských divadelních cen a po dalších dvou letech ji potkal neobvyklý osud: spolu se souborem uvedené scény se přestěhovala do jeho nového působiště v Praze v Divadle Na zábradlí – což mimo jiné obnášelo uzpůsobit scénu inscenace jinému jevišti a prostoru. Proč o tom píšu po dvanácti letech? Protože v tomto týdnu jsem inscenaci poprvé konečně viděl.
Existuje taková zvláštní věc, říká se jí divadlo. Někdo tam chodí rád, jiný se těm místům vyhýbá, jeden u toho trpí, další se směje, i když třeba není moc čemu, někdo se dojímá. Nejzajímavější na tom je, že divadlo musí provozovat živí lidé, kteří přitom předstírají, že jsou někým jiným, postavami, které někdo vymyslel, a jiný jim zase řekl, co si mají obléct, jakým hlasem mluvit a jak se tvářit. A oni to kupodivu respektují.
Nezkrácená verze románu Nevědění (knižně Atlantis 2021), který autor žijící od poloviny 70. let ve Francii nenapsal česky a ani sám do češtiny nepřeložil (tuto službu vykonala překladatelka Anna Kareninová). Čte herec Radúz Mácha, kuriózní na nahrávce je obálka s kresbou vytvořenou Milanem Kunderou.
Současná brazilská kinematografie. V letošním roce si Brazílie připomíná 200 let od vyhlášení nezávislosti na Portugalsku, což reflektuje i filmová produkce, která se představí na festivalu Kino Brasil v pražském kině Bio Oko. Na diváky čeká šestice současných brazilských filmů. Můžete na ně vyrazit i vy, všechny filmy budou v originálním znění s českými i anglickými titulky. Kino Brasil, Bio Oko, Praha, 3.–6. 11. 2022.
Zkraje října zajelo ostravské Divadla Petra Bezruče do Prahy hostovat v Divadle pod Palmovkou s inscenací podle populárního románu Karin Lednické Šikmý kostel, jež měla v Ostravě premiéru v dubnu a jež dle anotací stejně jako román pojednává o dějinách Karvinska, ačkoli spíše než v posledku populární zdejší žánr krajového místopisu je to standardní vztahovka – a bylo narváno a pražských repríz se výstižnými slovy jedné dramaturgyně „poprděný už předem zúčastnil skoro každý, kdo v divadelním rybníku něco znamená“.
Minulý týden to bylo osm let, co umřel Pavel Landovský. To není nějaké zvláštní výročí a toho data jsem si vlastně všiml dodatečně. Ale stalo se mi, že jsem hledal něco v knihovně a vytáhl bezděčně Soukromou vzpouru, knižní rozhovor, který s Landovským podnikl dva roky před osmdesátým devátým, tedy ještě v exilu, Karel Hvížďala. A tak jsem se po letech začetl do knihy a opět se spolehlivě bavil. Třeba tím, jak Landovský od narození všechno ovládal a všechno řídil, všechno věděl a u všeho byl, mimo jiné v rodném Havlíčkově.
Pestře krojovaná chasa se vydává napříč vesnicí, doprovází svého stárka za jeho stárkou – a tradiční slovácké hody ve Vracově s právem spějí ke svému vrcholu. Divadelnímu, filmovému, televiznímu a rozhlasovému herci Josefu Somrovi bylo 88 let – a Vracovští, sotva se zpráva o úmrtí věhlasného rodáka roznesla po médiích, na něj nezapomněli a i v průběhu slavností jej jaksepatří uctili. Zemřít v den, kdy je až na výjimky celá obec pohromadě a kdy lze zavzpomínat pospolně, je privilegium.
Šumperské zpracování jedinečného díla Karla Poláčka připomene nejen osobnost spisovatele, který se narodil v nedalekém Rychnově nad Kněžnou, ale i kontext tehdejší doby. Poláčkův román, nabitý známými postavami a zlidovělými hláškami, je citlivým i komickým ohlédnutím za časem ničím nezkaženého dětství. Karel Poláček: Bylo nás pět, režie: Petr Smyczek, Divadlo Šumperk, premiéra: 22. 10. 2022.
Spojení „devět křížů“ je známé snad každému, kdo někdy projížděl naši nejrušnější dálnici D1 a za Velkou Bíteší (nebo před ní, pokud jel ve směru od Brna) na jejím 166. kilometru míjel největší tamní motorest, pojmenovaný právě podle počtu krucifixů stojících nedaleko. O dva kilometry dál (či blíž) je dálniční sjezd, jenž byl otevřen zkraje listopadu 1973 a jenž mimo jiné vede k nedaleké obci Lesní Hluboké (kam se údajně po porážce stavovského povstání v roce 1621 uchýlil v počátcích své pouti Evropou Jan Amos Komenský).
Zemřel Jaroslav Čejka, muž-slepice, nejlepší imitátor drůbeže v dějinách středoevropské estrádní zábavy, mistr kdákání a kuřecího pohybu, geniální pozorovatel slepičího chování, znalec psychologie a mentality kura domácího, přítel ptactva honoris causa.
Dřív než začal zbylá kina drtit Jan Žižka, objevil se v nich film na motivy jiné historické postavy, okultisty, mága, ezoterika a také udavače Jiřího Arvéda Smíchovského (1898–1951). Snímek Arvéd natočil na motivy knihy Jana Poláčka debutující režisér Vojtěch Mašek, osobnost v jistém slova smyslu kultovní, neboť na co zatím sáhl, to se svým způsobem kultem stalo.
Tajemný příběh podle stejnojmenného románu Kde zpívají raci vypráví o Kye, opuštěné dívce, která vyrůstala sama v divokých mokřinách Severní Karolíny. Celé roky se o ní šířily historky, které ji izolovaly od místní komunity. Když se v Kyině životě objeví dva mladíci z města, začne se neznámému světu otvírat, ale jen do chvíle, než jednoho z mužů najdou mrtvého. Kya se totiž okamžitě stává hlavní podezřelou… Kde zpívají raci, režie: Olivia Newman, premiéra: 29. 9. 2022.
Lehce arogantní Filip Martén má problém – jeviště jeho divadla sežral červotoč. Na záchranu svého podniku potřebuje milion eur. Známý umělec vsadí vše na jednu kartu a o peníze jde požádat záhadného miliardáře Jeana Petitéra, který se naopak na veřejnosti neukazuje vůbec. Dostat milion eur ovšem není jen tak.
Její muž spáchá sebevraždu, a tak zůstane Jitka sama s osmiletým synem, který se jí vzdaluje, a s výčitkami, že mohla něco udělat, aby tomu zabránila. Novela Pozůstalí je příběhem osamělých duší, jež se pokoušejí znovu najít svoje místo v troskách vlastních životů, jenže končí ve slepých uličkách častěji, než by si přály. Alžběta Bublanová: Pozůstalí, Ikar, 208 str.
Dagmar Havlová dala výpověď v Divadle na Vinohradech, odkud odešla po 43 letech. Její poslední rolí byla milionářka Klára v inscenaci Návštěva staré dámy. Bývalá první dáma své rozhodnutí potvrdila deníku Aha! Havlová svůj odchod plánovala už na podzim 2019. Tehdy ji ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer přesvědčil, aby v souboru zůstala a hrála dál.
„Nad Prahou začíná svítat a ti pitomí ptáci v petřínských zahradách dělají rámus, že člověk neví, jestli se má nad silou života rozbrečet, nebo štěstím rozesmát.“ Na tuhle větu z jednoho dopisu mé dávno zesnulé matky jsem si vzpomněl, když se nade mnou minulý týden na ostrově Bornholm slétaly stovky, možná tisíce ptáků. Střídavě obsypávali mohutné stromy a pak se zase nečekaně všichni v jednom okamžiku zvedali s ohromujícím šumem, jako kdyby si příroda potřebovala hluboce vydechnout. „Síla života“, jak se nikdy nebála pateticky napsat ta, která mě přivedla na svět.
Nestává se často, aby se radikální feministky spojily s konzervativci. Společně je však vyděsilo představení nové hry londýnského divadla Globe. Jedná se o repliku stejnojmenného alžbětinského divadla, které proslulo především jako domácí scéna Williama Shakespeara.
