Martin Charvát je zasloužilý reklamkář a také „spin doctor“ politického marketingu. Tenhle rozšafný titul označuje člověka, který má za úkol zkusit vyhrát předem prohranou bitvu, zvrátit nějaký průšvih či špatný obraz politika u veřejnosti. Pro nadcházející parlamentní volby má volno, žádná strana jeho služeb využívat nebude, tudíž mohl poměrně bez okolků promluvit o tom, jak tahle branže vlastně funguje.
Tenisová hvězda Novak Djokovič obvinil australské politiky, že ho chtěli vyhostit z Australian Open 2022 kvůli politickému motivu. Desetinásobný vítěz Australian Open v rozhovoru pro magazín GQ Sports obvinil australskou vládu z politicky motivovaného vyhoštění během jeho cesty na turnaj. „Mělo to co do činění více s politikou, než s covidem nebo vakcinací. Bylo to politicky motivované,“ uvedl Djokovič podle německého deníku Bild.
Justin Trudeau včera oznámil odchod z funkce kanadského premiéra a předsedy vládní liberální strany, jejíž preference v prosinci spadly na v kanadském kontextu propastných šestnáct procent. V úřadu předsedy vlády končí po deseti letech, to je v politice docela dlouho, z hlediska „výdrže“ byl spíš úspěšný. „Odchod na vrcholu“ ale rozhodně nepředvedl.
Kdo neměl na přelomu roku vánoční nebo novoroční projev, jako by v české politice neexistoval. Politický projev jako žánr se překvapivě těší stále velké úctě a vážnosti. Měřeno sledovaností je často na úrovni Star Dance, což je v éře totální fragmentace médií malý zázrak. Kořeny přízně je nutné hledat spíš v minulosti než současnosti.
Po Ukrajině a Blízkém východě je potencionálním třetím ohniskem napětí jihovýchodní Asie a Pacifik, kde na sebe narážejí americké a čínské zájmy. Pro někoho možná překvapivě americkým spojencem proti Číně je komunistický Vietnam. O lidskoprávní situaci ve Vietnamu a mezinárodním kontextu vypráví vietnamský disident Nguyễn Tiến Trun.
Když si zajdete ve Vídni do muzea Sigmunda Freuda, tak nejlepší pohledy, které si tam můžete koupit, jsou od Jiřího Slívy: třeba dr. Freud při psychoanalýze dr. Kafky, jenž leží ve vaně spolu s podivným broukem, na nějž chudák Franz vytřeštěně hledí. Toto spojení absurdity s humorem, vážnosti s nonsensem, starosvětské elegance s jistou naivitou, to je Slíva v čistém podání, jak ho člověk má rád a hned bezpečně pozná.
Je večer 5. prosince 2024. Polský premiér Donald Tusk publikuje na síti X naléhavou výzvu: „Zúčtování s PiS je příliš pomalé, protože ne všichni v koalici pochopili, že bez zúčtování nedojde k obnově republiky.“ Co se mělo další den uskutečnit tak závažného, že stálo premiérovi za razantní slova – a kritiku na adresou koaličních partnerů? Mělo se hlasovat o zbavení imunity lídra opozice Jarosława Kaczyńského.
Většina politických stran zastoupených v německém Bundestagu se shodla na dodržování pravidel fair play během nadcházející předvolební kampaně. Dohoda zahrnuje CDU, CSU, SPD, Zelené, FDP a Die Linke. Alternativa pro Německo (AfD) a Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW) byly z jednání vyloučeny, píše německý deník Welt. Zároveň to naznačuje i možnou volební koalici, kde je základem nespolupráce s AfD a BSW. Dohoda byla zveřejněna po společném jednání vůdců hlavních stran.
Česko má za sebou turbulentní politický rok, ve kterém se odehrály troje volby (europarlamentní, krajské a senátní), které vedly k výrazným změnám na politické scéně. Zároveň je všechny vyhrálo hnutí ANO. Vláda Petra Fialy (ODS) navíc prodělala výraznou obměnu poté, co ji kvůli vyhazovu ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše opustili Piráti a také ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), který se stal eurokomisařem.
Jeho touha bavit lidi se nezapře ani při rozhovorech, tento je však poněkud vážnější. Točí se kolem jeho posledního projektu, třídílné thrillerové minisérie z prostředí současné středoevropské politiky Moloch, která je aktuální právě teď; k vidění bude na jaře 2025 na platformě Canal+.
Platy vrcholných politiků by mohly do budoucna meziročně růst nejvýše o pět procent. Doplnění tohoto ohraničení do sporné vládní platové novely navrhl při dnešním druhém sněmovním čtení ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Opoziční hnutí ANO a SPD trvají na zmrazení platů politiků do konce roku 2029. Podle vládní novely mají pro příští rok vzrůst skoro o sedm procent. O podobě předlohy budou poslanci hlasovat pravděpodobně v polovině ledna.
Když se před devíti lety Justin Trudeau stal kanadským premiérem, okamžitě se stal miláčkem světových médií. Mladý, atraktivní, s uhlazeným vystupováním a politicky progresivní, vypadalo to, že do Ottawy přichází nová nadějná krev. Památným se stalo představení jeho nového kabinetu, pečlivě vybraného tak, aby v něm byli zástupci menšin, handicapovaných a aby byl namíchaný přesně půl na půl – co se týče pohlaví. Když byl tázán, proč sestavil svou vládu takto, odpověděl: „Protože je rok 2015.“ Jeho hvězda zazářila ještě jasněji, když se americkým prezidentem stal Donald Trump.
V pořadí už čtvrtá sestava Ústavního soudu od vzniku samostatné České republiky zveřejnila mimořádně kontroverzní nález. Týkal se části zákona o střetu zájmů a byl přijat většinou devíti z patnácti soudců Ústavního soudu. Soud tak rozhodl nejtěsnější možnou většinou. Soudci reagovali na stížnost 70 poslanců hnutí ANO, kteří zpochybňovali, co sami označovali jako lex Babiš II. Stručně řečeno, původní zákon (lex Babiš I) o střetu zájmů znemožňoval politikům přímo vlastnit média.
Už nějaký čas i u nás sledujeme jev, kterému by se dalo říkat geopolitizace domácí politiky. Řada českých politiků, expertů, novinářů komentuje vnitropolitické dění v zemích bližších i vzdálenějších výlučně geopolitickými brýlemi, které, s mírnou nadsázkou, ze Spojených států do Evropy dodává Joe Biden.
Současný marketingový relaunch Petra Fialy, motivovaný jeho dojmem „zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc“ (což by tedy chtělo factcheck), si vysloužil přirovnání k Milouši Jakešovi na Červeném Hrádku. Ale všimli jste si něčeho jiného? Nejdříve řekl v Otázkách Václava Moravce, že bychom si zasloužili mzdy jako „v Německu nebo v Rakousku“ a že potřebuje další mandát na to, aby lidé dostávali mzdy, „jako mají v Bavorsku“. Na tiskovce 27. listopadu se pochlubil, že „digitalizujeme rychleji než Německo“. A o pár dnů později v rozhovoru na Novinkách odvedl řeč k tématu, o němž mluvil už u Moravce.
„Naučme se nechat umírat své ideje místo nás samých.“ Takové je poselství jedné z velkých filozofických škol 20. století – kritického racionalismu Karla Poppera. Podobně jako smrt příslovečných kanárků v dolech varuje horníky před přítomností jedovatých plynů, varují vyvrácené ideje lidstvo, že řídit se jimi dál by bylo sebevražedné.
Francouzský prezident Emmanuel Macron odmítl výzvy opozice, aby odstoupil z funkce hlavy státu, zatímco se Francie dál potýká s politickou krizí kolem rozložení sil v parlamentu. V televizním projevu dnes večer prohlásil, že zůstane v úřadu do konce svého druhého mandátu v roce 2027, informují světové tiskové agentury.
Šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek měl historicky s Milošem Zemanem dramatické až otevřeně nepřátelské vztahy, ani prezident Zeman Echu od jeho vzniku nedal ani jeden rozhovor. Následující debatu je proto třeba chápat jako setkání starých kozáků po válce.
Americký prezident Joe Biden udělil milost svému synu Hunterovi, přestože mnohokrát tvrdil, že tak neučiní. Kritici ho okamžitě obvinili ze zneužívání prezidentských pravomocí. Obhájci prezidenta se odvolávají hlavně na otcovské instinkty. Kdo z nás by nepomohl vlastnímu dítěti, kdyby měl tu možnost? Čistě lidsky by šlo Bidenovu milost pochopit, kdyby byla úzce zaměřená. Její šíře a načasování ale jen vyvolávají dohady, že tady jde o něco víc. Hunter Biden je černou ovcí rodiny.
Listopadové volby „představuji rozhodné odmítnutí liberalismu americkými voliči a konkrétně způsobu, jakým se od 80. let vyvíjelo chápání ‚svobodné společnosti‘,“ napsal v minulých dnech ve Financial Times známý politolog Francis Fukuyama. To vyvolalo vlnu škodolibých reakcí. Fukuyama v roce 1992 ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyhlásil vítězství západní liberální demokracie a konec ideologické evoluce lidstva. Fukuyama měl vždy řadu kritiků, kteří jeho základní tezi zpochybňovali a představě konce dějin se smáli. Fukuyamovo povzdechnutí po prezidentských volbách v USA bylo interpretováno jako přiznání, že se přece jenom mýlil.
Jadwiga Emilewiczová byla osm let ve státních službách, od roku 2019 jako členka vlády a měla na starosti kroky, které vedly k polskému hospodářskému úspěchu. Kroky, s nimiž u nás zápolíme, jako reforma veřejných zakázek nebo digitalizace stavebního řízení. Ve volbách v roce 2023 se už nedostala do Sejmu, říká, že si potřebuje od politiky odpočinout, a tak má čas i na to, aby přijela do Česka setkat se s analytiky a komentátory. Je aktivní v nadaci Sobieského, říká, že příští pravicová vláda musí mít plné kapsy nápadů.
Lehkomyslné šermování fašismem a nacismem patří k nejotravnějším projevům naší současné postliberální politické éry. Má tak magickou přitažlivost, že různí příslušníci verbálního „odboje“ se uchylují k těm nejkomičtějším intelektuálním zkratům. Například nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Paulu Krugmanovi bylo jasné, že Trump je fašista, nad fotografií Trumpa na balkoně Bílého domu, protože i Mussolini mluvil z balkonu. Pěkný text o tom teď napsal David Polansky, Američan žijící v Torontu, kde přednáší, konzultuje, filozofuje a píše, což dělal různě po světě, třeba v Římě nebo v Šanghaji.
Jako o vítězi amerických prezidentských voleb se kromě Donalda Trumpa mluví také o Elonu Muskovi. Ke své veliké ekonomické moci a mediálnímu vlivu tak přidal i moc politickou, byla pro něj vytvořena funkce v rodícím se Trumpově kabinetu. Musk je jistě inspirativní postava – hodně lidí o něm hodně přemýšlí. Vnímán je ale velice rozporuplně, někdo ho vidí pomalu jako padoucha z bondovky, jiní s ním spojují velké naděje. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o Muskovi debatoval s Annou Shavit, Adamem Růžičkou, Jakubem Zelenkou a redakčním kolegou Martinem Weissem.
Na americké levici začalo hledání viníků volební porážky. Nepřekvapí, že v prvních chvílích zaznělo hodně emocionálních prohlášení, jež se vzpírají zdravému rozumu. Biden by byl Trumpa porazil, kdyby ho nebyli dotlačili k odstoupení, tvrdili někteří. Můžou za to ženy / Hispánci / bílé ženy / hispánští muži či jakákoli jiná demografická skupina, která se buď posunula směrem k Trumpovi, anebo se i posunula směrem k Harrisové, ale málo (a autor výroku na ni měl nejspíš spadeno už před volbami).
Dnes začíná v Poslanecké sněmovně dlouho očekávané jednání o navýšení platů politiků, které v minulých týdnech popudilo opozici i voliče. Vládní návrh počítá s růstem o téměř 7 procent, původně to ale mělo být dvakrát tolik. Podle aktuální novely by se plat řadového zákonodárce měl zvýšit o 7100 korun na 109 500 korun měsíčně, zatímco plat prezidenta republiky by narostl o 23 800 korun na výsledných 365 000 korun měsíčně.
Rod Dreher je významný americký intelektuál, známý ostatně i u nás také díky českému vydání knihy Benediktova cesta. Autora rozhovoru napadlo obrátit se na Drehera s žádostí analyzovat vítězství dvojice Donald Trump / J. D. Vance z toho prostého důvodu, že poprvé o Vanceově existenci slyšel kdysi od něho. Ostatně leitmotivem Benediktovy cesty byla pesimistická předpověď, že skuteční konzervativci nemají vkládat naděje do vysoké politiky,a místo toho radši mají budovat neformální sdružení, v nichž přečkají, až se přežene radikální vlna woke. Otázka ale je, jestli máme staronového prezidenta Trumpa brát za politický, nebo za civilizační úkaz.
Ruben Gallego, na Hispánce netypicky modrooký senátor z Arizony, pochází ze smíšené kolumbijsko-mexické rodiny. Jeho senátní křeslo se v posledních volbách stalo předmětem těžkého boje s republikánskou vyzývatelkou Kari Lakeovou. A Gallegovi přijeli na pomoc levicoví studenti z nepříliš daleké Kalifornie. Gallego jejich pomoc uvítal, ale pro každého měl důrazné varování: „Jestli řeknete Latinx, okamžitě vás posadím zpátky na autobus do Kalifornie!“ U nás je Latinx málo známý pojem, takže ono varování si zaslouží vysvětlit.
Motoristé sobě si založili mládežnickou organizaci s názvem Generace Motor, zkráceně Motorgen. Předsedou se stal bývalý člen Svobodných zastupitel Ostravy-Vítkovic Matěj Gregor. Při slavnostním zakládajícím sněmu v sobotu nechyběli předseda Motoristů Petr Macinka či europoslanec Filip Turek. Na místě bylo možné se vyfotit také s karikaturou europoslankyně Danuše Nerudové (STAN).
Hnutí STAN je v současnosti podle expertů v nejlepší formě od svého vstupu do vysoké politiky. To se odráží na zvyšujících se preferencích Starostů, ale také na tom, že hnutí vyšlo vítězně z vládní krize, když získalo jeden nový resort – ministerstvo pro místní rozvoj. Žádné velké změny do voleb STAN zřejmě dělat nebude a je tak otázkou, zda se mu podaří tempo do voleb udržet a jak moc na něj dopadnou kauzy v čele s Dozimetrem.
Zvolení Zdeňka Hřiba předsedou Pirátské strany znamená nejen nové vedení, ale také některé změny, které mají stranu podle jeho přání stabilizovat, přiblížit ji středovým voličům a zvýšit její politickou relevanci. Po relativně těsném výsledku voleb, kdy Hřib získal 454 z 866 hlasů a jeho protikandidát Lukáš Wagenknecht obdržel 401 hlasů, je totiž jasné, že Piráti jsou rozděleni.
