Petr Holub - Autor je komentátor serveru Echo24.cz

/

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Články autora

Český miliardář sehrál roli v korupčním případu Casinos Austria

Největším skandálem letošní rakouské sezony není případ z ostrova Ibiza, kde opilý vicekancléř Heinz-Christian Strache ze Strany svobodných domlouval byznys s krasavicí, kterou považoval za neteř ruského oligarchy. Je pravda, že v důsledku aféry Ibiza padla vláda kancléře Sebastiana Kurze z lidové strany, ovšem nový korupční skandál s názvem Casinos Austria zase hrozí tím, že nepůjde složit novou vládu, kterou po předčasných volbách lidovci domlouvají se Zelenými. Protikorupční služba vyšetřuje v nejvyšších politických patrech, prohledala už byty jednoho bývalého vicekancléře, dvou exministrů financí, významných bankéřů, úředníků i podnikatelů, a Sebastian Kurz vyhrožuje trestním oznámením každému, kdo ho bude s případem spojovat. Z tuzemského pohledu je podstatné, že proti ruskému rozměru případu Ibiza má aféra Casinos Austria nepřehlédnutelnou českou stopu.

Proč jsme v ulicích

Milion chvilek pro demokracii odehrál v Praze další kolo protestů, které přitom ještě nebylo letos poslední. Lidí nepřišlo tolik jako v listopadu na Letnou, přesto jich bylo okolo padesáti tisíc a to je v čase adventu dost, aby se člověk zeptal, co vlastně chtějí. Opakovaně se na to ptá i člověk, proti kterému se demonstruje, premiér Andrej Babiš. Svým postojem ironicky říká: Přece to všechno nemůže být kvůli mně! Každý se přece mohl „už dávno přidat a pracovat spolu s námi ve prospěch této země“, a místo toho se lidé stále znovu scházejí, aby žádali jeho demisi.

Týden, ve kterém Babiš prohrál

Andrej Babiš má radost. Během týdne, kdy nejvyšší státní zástupce obnovil jeho stíhání a Evropská komise zakázala dotace pro Agrofert, přijal Jobovy zvěsti se stejnou odevzdaností jako sám biblický Job. „Opravdu jsem teď šťastný, že aspoň moje rodina to má za sebou,“ hodnotil fakt, že vůči jeho příbuzným nebylo trestní řízení v kauze Čapí hnízdo obnoveno.

Happy end pro právní stát

„Dnes zvítězilo moderní, evropské, normální Rumunsko,“ oznámil Klaus Iohannis, když poslední listopadovou neděli obhájil prezidentskou funkci ziskem 66 procent hlasů. Těžko pochopit, jak mohl suverénně vyhrát dřevěný a málo charismatický kandidát, bývalý učitel fyziky ze sedmihradského Sibiu, který je ke všemu německé národnosti. Jde to vysvětlit tím, kdo v dlouhém boji za „normální Rumunsko“ prohrál.

Před válkou proti Bruselu

Ze všeho nejvíc to vzbuzuje pocit neskonalé trapnosti. Premiér České republiky už týden před veřejností tají, co říká audit Evropské komise o jeho střetu zájmů, a připomíná tak nezvedeného žáka, který skrývá před otcem poznámku v žákovské knize. Nutno ocenit, že přinejmenším do pondělí, kdy je uzávěrka Týdeníku Echo, tajil on i jeho lidé úspěšně.

Tři roky EET. Experiment, který zdražil jídlo

Také na ministerstvu financí oslavili počátek adventu. Na velkolepé tiskovce za účasti premiéra Andreje Babiše sice nepřipomněli, že se před dvěma tisíci lety chystal příchod Spasitele, stačilo jim však, že před třemi lety přišla EET. A také elektronická evidence tržeb zapůsobila na Čechy blahodárně.

O slepici, která unikla osudu

Slepice měla nezvyklé jméno Orel a čekal ji stejný osud, jaký zdejší zemědělský komplex připravil v uplynulých deseti letech čtyřiceti milionům jejích kolegyň. To znamená, že pár dnů po vylíhnutí byla z umělé líhně přemístěna do odchovny, kde strávila čtyři měsíce, a pak zamířila do klece na velkofarmě. Tam s jedenadvaceti dalšími slepicemi trávila třináct měsíců na prostoru 1,5 m2 a snášela vejce. Pak už zbývala cesta na jatka.

Soudný den bude prvního prosince

Prvního prosince se na českých silnicích nejspíš něco pokazí, jen ještě není jasné, co to bude. První možností je vyhlídka, že se novému správci mýta nepodaří zprovoznit satelitní systém a dálnice zaplaví kamiony z celé Evropy, protože jedině v Česku budou mít tranzit zadarmo. Podle druhé varianty se nový mýtný systém zprovoznit podaří. Desítky tisíc přepravců si však dosud nekoupily novou palubní jednotku, proto se na nákupních místech začnou tvořit fronty a tím se zablokují hraniční přechody.

Utrpení ministryně Schillerové

Nikdy se levicové strany tak nehlásí k biblické moudrosti, jako v situaci, když bojují za zvýšení minimální mzdy. „Hoden je dělník své mzdy,“ prohlásil přece Ježíš podle Lukášova evangelia. Těžko pak mohou jeho radu zpochybňovat podnikatelé, obvykle příznivci pravicových, tedy křesťansky orientovaných stran.

„Zvýšili jsme 300 miliard daní“

Přesvědčit někoho, že bílá je černá, vyžaduje odvahu a vytrvalost. Stejně odvážný musí být premiér, který se chlubí snižováním daní ve chvíli, kdy sněmovnou prohání zákon na jejich zvyšování. Andrej Babiš (ANO) má takovou odvahu a dobrá polovina zdejších občanů mu věří, přinejmenším v listopadovém průzkumu STEM. Těžko pochopit, jak to dokáže, když o tom, že se daně zvyšují už od roku 2014, existují veřejně dostupné informace.

Agrofert tvrdí, že nevydělal při kupónové privatizaci. Archivy říkají opak

V několika úterních a čtvrtečních denících vyšla speciální reklamní příloha „Pravda o Agrofertu“, kde se firma, již premiér Andrej Babiš dočasně zaparkoval ve svěřenských fondech, chlubí svými úspěchy a obviňuje část médií z toho, že o ní šíří negativní a nepravdivé informace. Z faktického hlediska je zajímavý už začátek několikastránkového letáku, kde Agrofert uvádí, že holding byl vybudován na zelené louce a obešel se bez „tunelování prostřednictvím kupónové privatizace“. Toto tvrzení je však zavádějící. Vlastník a zakladatel Agrofertu Andrej Babiš předsedal v letech 1995 a 1996 dozorčí radě privatizační společnosti Zemap-Invest. Ve stejné době získal od Zemapu pod cenou akcie firem, jež vytvořily základ budoucího impéria Agrofert.

Quo vadis, Česko?

Byl to úspěch. Třicet let uplynulo jako voda, Češi a další národy se po pádu komunismu začlenili do spořádaného světa staré dobré Evropy. Jenže teď na obzoru hrozí nová rizika. Populace stárne a tím se otevírají dveře pro nekontrolovanou migraci z východu.

Flamenco nad propastí

Troje španělské volby v uplynulých čtyřech letech skončily patem, protože levice i pravice získaly okolo 45 procent a zbylých 30 až 40 míst ve sněmovně blokují regionální a separatistické strany v čele s Katalánci a Basky. Dnes se volí počtvrté, podle všech předpovědí to skončí stejně, a tak nepřekvapí zjištění agentury CIS, že dvě třetiny Španělů očekávají jejich výsledek s „nedůvěrou“, případně je považují za nudné či jim jsou lhostejné.

Město v plamenech

Nešťastný je pro každého okamžik, kdy se splní jeho přání. To věděli už autoři antických tragédií. Praha se teď může obávat, že se stane „mnohovrstevnatým a úspěšným městem, které snese srovnání s Berlínem, Kodaní nebo Barcelonou“, jak před rokem avizovala smlouva koaličních stran na magistrátě. Jenže velká města se v posledních měsících stávají jevištěm více či méně násilných protestů, které rozvracejí dosud pokojný život obyvatel, a důvodem je právě okolnost, že jde o města „mnohovrstevnatá a úspěšná“.

Proč se Češi zase propadli

Za všechno mohou stavební úřady. Zhruba takové poučení si odnesla veřejnost z publikace Doing Business 2020 od Světové banky, v níž se Česko oproti předchozím letům opět propadlo. Ještě podle tři roky staré studie Doing Business 2017 byli Češi v kvalitě podnikatelského prostředí na světě sedmadvacátí, letos už jim patří 41. příčka. Samozřejmě otázka zní, jestli tento propad zvládlo pár stovek úředníků na magistrátech.

Doing Business 2020: Vysvědčení lenosti

Za všechno mohou stavební úřady. Zhruba takové poučení si odnesla veřejnost z publikace Doing Business 2020 od Světové banky, v níž se Česko oproti předchozím letům opět propadlo. Ještě podle tři roky staré studie Doing Business 2017 byli Češi v kvalitě podnikatelského prostředí na světě sedmadvacátí, letos už jim patří 41. příčka. Samozřejmě otázka zní, jestli tento propad zvládlo pár stovek úředníků na magistrátech.

Zneužil Šaroch pravomoc?

„Pokud neodpoví na otázky, pak se musí připravit na návštěvu státního zástupce.“ Tak zní obvyklá mediální fráze, když se významná osobnost pokouší zamést skandál pod koberec. V Česku teď dostala modelová situace paradoxní rozměr. Dotyčnou osobností je Jaroslav Šaroch, který je sám státním zástupcem, a navštívit ho tedy musí některý z jeho kolegů. Důvodem k návštěvě je možný konflikt s paragrafem 329 trestního zákoníku o zneužití pravomocí úřední osoby v případu Čapí hnízdo.

Nebojte se, každý dostane svůj důchod

Synonymem důchodů se stává slovo katastrofa, které v souvislosti s penzemi zaznívá stále častěji. Opozice přesvědčivě argumentuje, že nadšenými výkřiky o zvyšování důchodů nezabráníme krizi, která nastane po roce 2030, až do penze nastoupí generace „Husákových dětí“. Stejně razantně to ovšem hodnotí exekutiva. Svého času ministr financí důchodce varoval, že penze brzy skončí, teď ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje reformu, aby systém zachránilo před nejhorším. Jenže právě v tom je největší nebezpečí. Raději ať se systém úplně zhroutí než zažít ještě jednu důchodovou reformu.

Čím dražší, tím pomalejší

O prázdninách mělo dojít k dlouho očekávané události. V nově dokončeném Ejpovickém tunelu mezi Rokycany a Plzní začal státní investor SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) testovat vlaky na rychlost 200 kilometrů v hodině. „Je to jeden z prvních kroků,“ řekla tehdy mluvčí Radka Pistoriusová a píchla tím do vosího hnízda nejen v komunitě šotoušů, tedy milovníků železnic. Plán na zrychlení vlaků je největším investičním programem Česka, který ročně pohltí 15–20 miliard korun.

Novější články Starší články