Proč jsme pořád jen chudí příbuzní
Bude líp, nebo hůř? Na otázku, která získala politickou váhu už před šesti lety, přichází odpověď od Světového ekonomického fóra (WEF): Ano, už je hůř.
Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
Bude líp, nebo hůř? Na otázku, která získala politickou váhu už před šesti lety, přichází odpověď od Světového ekonomického fóra (WEF): Ano, už je hůř.
Jediná věta je příčinou toho, že se ministrům zdravotnictví obtížně vládne. „Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči,“ říká neomezený příslib naší ústavy. Proto lékaři i další zdravotnický personál tradičně připomínají, že na jeho naplnění dává stát málo peněz.
Polský vůdce Jarosław Kaczyński dokázal totéž co dřív jeho maďarský kolega Viktor Orbán. V nedělních volbách získal o šest procent hlasů víc než minule a obhájil absolutní většinu v parlamentu. Pro opozici to znamená naplnění nejhorších snů, při nichž se národ zřekne demokracie a dobrovolně předá veškerou moc autoritářskému vládci. Může to však znamenat i něco jiného.
Nedělní volby rozhodnou o dalším směřování největšího z členů východního křídla EU, tedy Polska, přesto zprávy z východu ovládl druhý největší stát, tedy Rumunsko. Důvod je zřejmý, Rumuni právě procitli z hrůzného snu. Mohou být příkladem pro Čechy, kteří mají identický problém.
Zprávy o srpnovém stavu českého průmyslu nechaly většinu ekonomů chladnými a není divu. Přece jen jde o letní měsíc, který není třeba brát úplně vážně. Přesto se stal křižovatkou, za níž Česká republika vstupuje do krizového období. Tím pochopitelně vzniká otázka, jak hledat cestu k nové prosperitě.
Hudba se ztišila, na stole se vrší hrací známky, šustí bankovky. Důstojní pánové při těle zvyšují nonšalantním pohybem už tak astronomické sázky. Při této hře někdo zbohatne a jiný z kasina odejde jako žebrák, přesto každý dává uvolněným úsměvem najevo, že právě on je budoucí vítěz, který drží nejlepší karty. Kdo z hráčů blufuje a kdo první ztratí nervy, se ukáže během chvíle.
Lepší však nepřipomínat, že průměrný německý zaměstnanec bere měsíčně skoro čtyři tisíce eur, zatímco jeho český kolega se teprve dostal přes 34 tisíc korun.
V každé uličce i toho nejmenšího rakouského města visí na nějakém sloupu igelitová schránka s bulvárními novinami. Nejčastěji bývá k dispozici deník Kronen Zeitung, za který zákazník hodí do kasičky euro a dvacet centů.
Víkend ukázal, že minimálně v jednom rozměru se Česko liší od Rakouska.
Italský vědec a publicista Genaro Castelli z Neapole přirovnal nedávno Cimrmana k sopce, která svou činností zasypala sama sebe. Citovanou větou chtěli tvůrci Divadla Járy Cimrmana divákům přiblížit ohromnou invenci a energii „největšího českého génia“ a také vysvětlit, proč ho svět nedocenil. Stejnými slovy by dnes šlo ocenit práci Ředitelství silnic a dálnic. Staví se čím dál víc, podle výroku expertů ministerstva dopravy je dnes rozestavěno nejvíc silnic a dálnic v historii, konečný efekt se však prakticky blíží nule. Definitivně to prokázal plán ministerstva dopravy, jak se bude do dálnic investovat v příštím roce. Návrh ještě musí schválit sněmovna.
Ve světě propadlém lovení rekordů si Česká republika znovu polepšila.
Policisté nevyšetřovali případ Čapí hnízdo zbytečně, protože tak podrobný popis podvodu s evropskými dotacemi nevznikl od chvíle, kdy začaly do Česka dotační miliardy proudit. Slovo podvod je použito s odkazem na hodnocení protikorupční agentury OLAF, z pohledu Městského státního zastupitelství v Praze o podvod nejde.
Nejen u nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana se budou pražští státní zástupci zodpovídat ze svého verdiktu v kauze dotačního podvodu premiéra Babiše. Argument, že Farma Čapí hnízdo v roce 2008 nepatřila k Babišovu holdingu Agrofert, a tudíž měla nárok na dotace, rozhodl o tom, že dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání premiéra a pěti dalších obviněných zastavil. Zároveň je tento argument v přímém rozporu se zjištěním protikorupční agentury OLAF a to si bude třeba vyjasnit s Bruselem.
Při rozdělování postů v Evropské komisi jsme dostali, co jsme chtěli, a můžeme s tím být navýsost spokojeni. Vždyť co může česká kandidátka dělat lepšího než místopředsedkyni komise dohlížející na demokracii a nezávislost médií, nemluvě o tom, že bude čelit ruským trollům? Na tom se shoduje premiér Andrej Babiš s větší částí protagonistů veřejné diskuse.
Spory o zdravotnictví a zvláště o zdravotnické peníze jsou jako vždy nesrozumitelné.
Symbolem levicově-populistických vlád po roce 2013 se stane nad pochybnost absurdní a represivní zákon o elektronických pokladnách EET. Od samého jejich nástupu k moci se schvaluje, přepisuje, ruší, zase schvaluje a truchlivá hra dosud nemá konec. Zatím poslední dějství se odehrálo na počátku zářijové schůze sněmovny, když zákonodárci se sebezapřením nastoupili do svých lavic, aby přehlasovali senátní veto poslední verze.
„Co se divíš? Státní zástupce vždycky podrží silnějšího. To jsi nevěděl? Kde žiješ?“ Těmito slovy by Tonda Blaník komentoval zprávu, že městský státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše v kauze dotačního podvodu Čapí hnízdo. Nejen pražský návladní Martin Erazím, ale špičky celého státního zastupitelství teď budou mít práci, aby moudrost slavného lobbisty z televizní série vyvrátili a tím zachránili svou pověst.
Není přesné říkat Babišovo impérium. Přesnější je síť Babišova vlivu, která obepíná důležité instituce České republiky. V těchto dnech prochází síť zátěžovou zkouškou, protože se premiér Andrej Babiš musí bránit na čtyřech frontách najednou, od hrozící žaloby za Čapí hnízdo přes kritické audity o tom, jak jeho Agrofert čerpá zemědělské a podnikatelské dotace, až po obvinění ze střetu zájmů.
Vzestup mladého Klause musí zneklidňovat konkurenty už z toho důvodu, že zatím nejde říct, odkud se jeho voliči berou. Nikomu totiž nechybí s výjimkou komunistů, jejichž příznivci však očividně míří jinam.
V pátek prvního června 2012 zasahovala v centru Ústí protimafiánská jednotka ÚOOZ. Na dotačním úřadě ROP Severozápad pobrala pytle plné papírů a elektronických nosičů a tím zahájila hlavní dějství slavného případu zneužití eurodotací. Šéf zásahu Robert Šlachta vysvětloval, že byl k akci vlastně donucen, ve skutečnosti si chtěl dát ještě načas. Nemohl však jinak, protože jeden ze zaměstnanců dotačního úřadu, Leo Steiner, den předtím oznámil, že celý ROP Severozápad ovládla korupce. Elitní policista musel zabránit tomu, aby úředníci dokumenty skartovali.
Profesor Ferdinand Dudenhöffer z Univerzity v Duisburgu má jasno. „Rok 2019 se stane východiskem nové krize,“ řekl bez zaváhání v pořadu německé televize n-tv. Předpovídat další krizi se stalo během léta ve finančních kruzích módou, málokterý z věštců ovšem mluví jednoznačně. Znamená to strašit, že se vrátí kataklyzma roku 2008, kdy banky ze dne na den ztratily schopnost půjčovat, státy se kvůli jejich záchraně dramaticky zadlužily a průmyslová výroba se z měsíce na měsíc propadla o třetinu.
Ve veřejně dostupných dokumentech je do značných detailů zachyceno, jak to celé proběhlo.
Společné zasedání kabinetů Andreje Babiše a Mateusze Morawieckého skončilo pro Českou republiku ostudou. Samotný výsledek však není tím hlavním. Debata ministrů dvou národů z uplynulého týdne může posloužit jako ilustrace, že nacionalismus nabízí v této části Evropy nesporné výhody a že pokusy založit společnost na občanském principu nefungují.
Těžko uvěřit, že to šlo tak snadno. Vůdce italské pravice, bezkonkurenční populista Matteo Salvini, byl odstaven z vlády a obratem se za něho našla náhrada. Nová hvězda evropské politiky musela někde udělat chybu. Přinejmenším Salvini špatně odhadl, kdo je jeho skutečný soupeř. Poučení z Itálie může posloužit politikům celé Evropy včetně Česka.
Letní bouře spojená se jmény Antonín Staněk a Michal Šmarda dávno skončila. Přesto vládní koráb pluje k temnému obzoru, který osvětlují blesky z dalších bouřkových mraků. Je možné se sázet, jestli dříve udeří v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, případně s premiérovým střetem zájmů, který kromě středočeského krajského úřadu prověřuje Evropská komise.
Vlak, který se nevelkou rychlostí, přesto nezadržitelně sune kupředu, i když koleje končí na hraně propasti. Takový obraz vyvolá ve čtenářích aktuální verze státního rozpočtu na rok 2020.
Nepřekvapuje, že mladí nechtějí pracovat. Proto také není divu, že z osmnáctiletých nastupuje v Česku do zaměstnání jen necelá pětina. Zbytek míří na vysokou školu, kterou z nich však nedokončí ani polovina. Logika je jasná. Proč si neužít volného času – a vysoké školy k tomu nabízejí nejlepší prostor. Jenom není jasné, jestli s tím jsou srozuměni věční kverulanti, tedy lidé, kteří to všechno platí ze svých daní.
Sociální demokraté i sám Babiš bojují hlavně o politické přežití a mocný outsider z Hradu potřebuje sparing partnery, se kterými může hrát a posilovat svou moc.
Předem je jisté, že se osobností podzimu stane britský premiér Boris Johnson, který je připraven dokončit brexit bez dohody s Evropskou unií. Stejnou pozornost ještě vzbuzuje šéf italské strany Liga Matteo Salvini, který chce prosadit předčasné volby, stát se premiérem a zbavit svou zemi krunýře sterilních úspor, který jí ordinuje Brusel.