Marian Kechlibar - Autor je publicista

/

Články autora

Čipová pokladnice

V lednu oznámila velká americká společnost Intel, že během několika týdnů změní šéfa. A tak se i stalo. Stávající ředitel Bob Swan odešel a jeho místo zaujal v polovině února Pat Gelsinger, inženýr, který se dříve staral o technologickou stránku podnikání firmy. Mezi počítačovými nadšenci vzbudila tato zpráva rozrušení, jaké obvykle nastává jen při uvedení nových produktů na trh. Znamenalo to totiž ze strany Intelu přiznání, že ztratil konkurenceschopnost ve vybičovaném souboji posledních zbylých špičkových výrobců čipů na planetě a že se s tím pokusí něco dělat.

Bonbonový test národa

Na žádný slib shora se nedá spolehnout. Příkazy a zákazy se mění obratem ruky, podle toho, jaký se kde strhne křik. Systém PES, který měl teoreticky fungovat až do konce epidemie, byl po několika týdnech obětován způsobem, za který by se ani aztéčtí kněží nestyděli.

Přenechejte to Zásilkovně!

Nebo Alze. Nebo PPL. Nebo Mallu. Možností je dost. Pokud jde o logistiku a maximální dostupnost služeb pro široké masy, tyhle firmy mají z každého předvánočního období bohaté zkušenosti, co to znamená náhlé vytížení systému.

Sputnik V hledá svoji oběžnou dráhu

Příběh vakcíny z Gamalejova institutu v Moskvě zapadá do „očkovacího nacionalismu“, který se nevyhnul ani bohatším a vlivnějším státům. Ve světě sociálních sítí, kde je odborníků na virologii a imunologii plno, mají mnozí o (ne)kvalitách Sputniku V jasno předem. Ve skutečnosti bude posouzení jeho kvality a případné schválení v EU velmi nesamozřejmou záležitostí.

O vládě algoritmů

Naši činnost začínají v čím dál větší míře ovlivňovat a řídit softwarové mechanismy. Je to vláda pochybná, protože ty algoritmy, konfrontované se složitostí reálného světa, se mnohdy chovají jako naprostý blbec.

Sputnik ano! Sputnik nikdy! Aneb očkování Twitterem

Podobně jako „trial by Twitter“ čili „soudní proces Twitterem“ funguje i „vaccination by Twitter“, „očkování Twitterem“. A případ ruské vakcíny Sputnik, o jejímž užití se nyní v Evropské unii vedou debaty, do vzorce dokonale zapadá. Zastánci i odpůrci mohou hlasitě deklarovat svůj rozhodný postoj, někdy až teatrálním způsobem, aniž by jej příliš zdůvodňovali. Tam, kde by vědec musel zasednout k dokumentaci a pár týdnů ji studovat, má běžný Twittřan vesměs jasno.

Buňky, které mládnou

Celé složité lidské tělo má počátek v jedné buňce. Svaly, šlachy, srdce, plíce i mozek s jeho miliardami spojů, to všechno se v matčině děloze vyvíjí z oplozeného vajíčka. První fáze našeho vývoje, embryo, je plné buněk, které se mohou vyvinout v libovolnou lidskou tkáň. Kvůli této schopnosti se jim říká „pluripotentní“. Kolem studia a případného použití embryonálních buněk existuje etická kontroverze, protože k jejich zisku je potřeba vytvořit a následně zničit vyvíjející se lidské embryo.

Banány v ohrožení

Prakticky všechny banány dovážené do zemí mírného pásma patří k odrůdě Cavendish. V posledním desetiletí se po plantážích šíří houbová infekce, která je zabíjí. Není jisté, zda banány z našich obchodů nezmizí – dost možná bude potřeba genetická modifikace. Při pohledu na osmimetrový banánovník kymácející se ve větru se tomu nechce věřit, ale jeho kmen není ze dřeva.

Všichni jsou už v Texasu

Podnikatelské prostředí v Texasu je daleko přátelštější než v Kalifornii, stavební předpisy v Austinu a Houstonu daleko volnější než v okolí Silicon Valley – a to znamená, že lidé ušetří na nájmech.

Ryby sváru

Hlavní zájem na přístupu do britských vod mají Francouzi, kteří chtějí zachovat kvótu ve výši 80 % výlovku z časů EU. Tuto jejich linii tvrdě prosazuje hlavní vyjednavač EU ve věcech brexitu Michel Barnier.

Tabletka Makropulos

Příběh rapamycinu začíná podobně jako příběh penicilinu, totiž náhodou. V roce 1964 se skupina kanadských vědců vypravila studovat život obyvatel Velikonočního ostrova, jednoho z nejizolovanějších kousků suché země na naší planetě. Valná většina výsledků jejich práce dnes odpočívá v archivech a sbírá prach. Až na jeden, ten nejzásadnější.

Genetické nůžky

Objev, za který dostaly dvě vědkyně letošní Nobelovu cenu, mění svět. Bude to vždycky změna k dobrému? Zkušenost říká, že ne, ale kladné efekty snad převáží. Boj zvaný infekce začal na této planetě dávno předtím, než první pračlověk dostal rýmičku a kašel a musel se z nich vypotit pod šakalími kůžemi. Vzájemné napadání je běžné i mezi organismy, které nejsou pouhým okem vidět. Bakterie, které už jsou na světě miliardy let, si za tu dobu stihly nasbírat početnou množinu nepřátel – virů, které se na jejich napadání specializují. Říká se jim bakteriofágy.

Červené oko Marsu

Uprostřed všech starostí, které nám připravují jiní lidé, se snad občas přece jen vyplatí vzhlédnout od špiček vlastních bot a zadívat se na podzimní nebe – aspoň v těch vzácných chvílích, kdy se mraky roztrhají a je vidět hvězdy. Září mezi nimi červená skvrnka jménem Mars, toho času nápadně blízko k Zemi. Pouhých šedesát milionů kilometrů.

Novější články Starší články