KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Pandemie coby druh války

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Pandemie coby druh války

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Druhá vlna nám sotva začala klesat, dost možná se budeme moci těšit i na třetí. Nemoc covid-19 už si ve světě vyžádala přes milion mrtvých, a zdaleka ne všichni to měli „za pár“. Počet zkrachovalých firem a vyhladovělých živnostníků začíná nebezpečně růst. Stejně jako zadlužení států, které už teď byly zadlužené dost. Je vůbec na celé věci něco kladného?

Ano, i když to na první pohled není patrné. Pandemie je druhem války, jenom ten nepřítel nemá pro jednou ruce a nohy. Jinak je ale situace v mnohém podobná. V podstatě všechny problémy vyjmenované v předešlém odstavci znaly státy, které se ocitly ve víru ozbrojeného konfliktu. Včetně nejistoty, kdy to všechno skončí, šíření nepodložených zpráv a čekání na zázračnou zbraň; v tomto případě tedy na vakcínu, která by nám nevypočitatelného nepřítele mohla konečně sundat z krku.

V případě války je přirozené, vnímáme-li hlavně škody a destrukci, kterou nám přinesla. Ale ona přináší i něco jiného – mimořádný vědecko-technický i organizační pokrok. Firmy, které o práci na dálku dříve nechtěly ani slyšet, se najednou naučily fungovat s devadesáti procenty zaměstnanců doma. Obchodníci, kteří ještě v roce 2019 ignorovali volání internetu, dnes mají funkční e-shopy. Rozvoz potravin až domů se z luxusu stal standardem a pokrytí republiky firmami jako Rohlík a Košík stoupá, což ocení každý, koho nemoc, handicap, hlídání dětí nebo porucha auta upoutaly doma, daleko od hypermarketů. Úřady se – aspoň dočasně, ale každá trocha dobrá – naučily, co má prioritu a co nikoliv.

Největší pokrok ale zaznamenala biologie a medicína. Ve vědě dnes pracuje více mozků než kdy dříve; a statisíce mozků po celém světě se rok intenzivně namáhaly snahou o poznání toho, jak se nový virus přenáší, jak napadá tkáně a způsobuje onemocnění. Velká část jejich úsilí zaběhla do slepých uliček, ale některé objevy byly podstatné a zásadním způsobem posunou péči o lidské zdraví dopředu. Zatím nejsme přesně schopni určit které, ale tlak vnějších okolností slisoval léta běžného, pomalého vědeckého vývoje do pouhých deseti měsíců.

Jednou z nejnadějnějších novinek jsou RNA vakcíny, zcela nové pojetí toho, jak „trénovat“ imunitní systém. Uplynulo pět set let od chvíle, kdy si středověcí Číňané všimli, že lidé vystavení mírné formě pravých neštovic mohou onemocnět také lehce, ale získají přitom doživotní odolnost proti těžkým formám této naštěstí již vyhubené nemoci. Od té doby fungovalo očkování na jednom principu – vystavit organismus oslabené či usmrcené formě patogenů. RNA vakcíny jsou ale postaveny na zcela jiné logice, přimějí tělní buňky pacienta, aby se vycvičily „samy“, jen na základě pokynů syntetické RNA dodané zvenčí.

Hlavním slibem RNA vakcín je to, že při dostatečně chytrém použití by mohly léčit rakovinu, nemoc, na kterou umírá i v běžných letech třeba pětkrát více lidí než na covid-19. „Úspěšná“ rakovina, ta, jíž se podaří ujmout a rozšířit se pomocí metastáz do vzdálených končin těla, se umí „schovávat“ před imunitním systémem, který by ji jinak nemilosrdně zabil. Ale RNA vakcína, zkonstruovaná každému pacientovi na míru, dokáže v některých případech rakovinu opět „zviditelnit“, načež se do ní imunitní systém pustí a zničí ji. První pokusy na lidech ukázaly, že se to týká i některých těžkých a nebezpečných nádorů, třeba melanomů v posledním stadiu, jež byly až dosud prakticky stoprocentní jízdenkou na hřbitov. A ještě navíc se taková léčba obejde bez nepříjemných vedlejších efektů na rozdíl od chemoterapie či ozařování. Ne každý nemocný s rakovinou může doufat v to, že ho RNA vakcína zachrání, ale už teď chodí po světě lidé, kteří vlastně měli být dávno mrtví.

Hrozba covidu-19 pomohla urychlit zavádění RNA vakcín do lékařské praxe. Jak moc? Snad o dva roky, snad o pět. Těžko říci, kolik životů bude tímhle urychlením zachráněno, ale může se stát i to, že jejich celkový počet během pár let převýší počet lidí, kteří kvůli covidu o život přišli.

Každá mince má zkrátka dvě strany, i ta koronavirová.

1. prosince 2020