Máme ji vrytou hluboko v sobě, aniž bychom se o to snažili. Vidíme ji, když zavřeme oči. Českou krajinu. Je poskládaná z běžných věcí, které jsou na první pohled stejné jako u sousedů. Zvonice, kostel, rybník, hřbitov, škola nebo nádraží. Přesto podvědomě cítíme, že tohle je náš kraj.
Primátor Brna Petr Vokřál, jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD) a ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) v sobotu v Brně podepsali memorandum, které má do budoucna zajistit výstavbu koncertního sálu pro Brno za více než 1,2 miliardy korun. Vokřál (ANO) ČTK řekl, že podpis je dalším krokem k výstavbě Janáčkova kulturního centra, není ale ještě definitivní garancí financování.
Brněnská architektonická kancelář Kuba & Pilař architekti dnes patří mezi nejoceňovanější. V jejich práci je cítit jak úcta k brněnské předválečné architektuře, tak obdiv k současným architektonickým špičkám. Dobrým příkladem této syntézy je rodinný dům vystavěný na úzkém svažitém pozemku Masarykovy čtvrti v Brně.
Přestavba stodoly z roku 1947 na velkorysý rodinný dům získala cenu v kategorii Rekonstrukce v rámci Grand Prix architektů 2014. Nyní se tato mimořádná realizace nedaleko Semil uchází o Českou cenu za architekturu. Původní stavbu si místní velkostatkář nechal těsně po druhé světové válce navrhnout od architekta Josefa Schejbala.
Česká komora architektů (ČKA) kritizuje soutěž na vzhled krytého bazénu v areálu koupaliště na Petynce v Praze 6. Vadí jí například, že se soutěže mohou zúčastnit jen studenti stavební fakulty ČVUT a že v porotě není dost nezávislých odborníků.
Představení návrhu nových stanic plánované trasy metra D vzbudilo nebývalé vášně. Ony vizualizace Metroprojektu, fakticky monopolního architekta metra, lze bez přehnaných emocí hodnotit jako nudné. Zvláště pak třeba v porovnání s aktuálními výsledky architektonických soutěží na dostavbu metra v Paříži či Moskvě
Roubenku v Krkonoších nebo chatu u Sázavy? Stále více lidí dnes hledá úplně nové formy rekreačních objektů. Velkou zahradu, několik pokojů pro hosty? A má to sklep? Někdy to všechno není potřeba. A někdy úplně malinká stavba může být mimořádnou architekturou.
Studenti z univerzity v japonské Hirošimě chtějí darovat fragmenty „Atomového dómu“ potomkům českého architekta Jana Letzela. Úlomky z domu, který se stal symbolem ničivosti jaderných zbraní, studenti našli v přilehlé řece.
V zahradě klatovského muzea Karla Hostaše byl v roce 1959 v rámci akce „Z“ postaven pavilon ve tvaru písmene „U“. Sloužil pro výstavy karafiátů. Později byl místem amatérských uměleckých výstav a od 80. let depozitářem.
Projekt šedesátimetrového ruského kola, které chce Praha 5 nechat vybudovat u smíchovské náplavky, se s největší pravděpodobností neuskuteční. Památkáři jej nechtějí povolit, vadí jim právě jeho výška a kolo by teoreticky povolili jen v případě, že by mělo pouze 12 metrů. Diskuze nad výškou kola je ale podle radnice vyloučena, smlouva je totiž uzavřena na konkrétní výšku.
Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) nedávno rozšířila svůj seznam přírodního a kulturního dědictví o stavby architekta Le Corbusiera.
Architekt Alfred Neumann (1900–1968) by se možná už dávno stal nejproslulejším českým tvůrcem a teoretikem moderní architektury, kdyby nebylo složitosti doby, v níž žil a tvořil a která tak často a překotně měnila jeho osud. Jeho teorie, vize a profesní úspěchy překryly nánosy zapomnění.
Je zřejmé, že pověstné české chatařství a chalupářství vstoupilo do nové éry. Důkazem nechť je skutečnost, že loni hlavní cenu za architekturu Grand Prix získala chata u Máchova jezera od architektů Pavla Nasadila a Jana Horkého. Zvláštní disciplínu představují realizace, při kterých dochází k citlivé rekonstrukci historického objektu a zároveň prosazení slušné dávky soudobého architektonického jazyka i moderního komfortu pro uživatele. Skloubit vše dohromady není jednoduché.
Nejreprezentativnější přehled toho nejlepšího z tuzemské architektury by měla zajistit nová soutěž Česká cena za architekturu. Jejím zřizovatelem je stavovská organizace Česká komora architektů. Soutěží hodnotících stavby je dnes celá řada, tato má však některá důležitá specifika. Své realizace mohou přihlásit jak sami architekti či ateliéry, a to bez jakéhokoliv poplatku, tak adepty na výhru vybírá a nominuje odborná akademie.
Karlovy Vary netvoří jen Thermal, Pupp a kolonáda. Pod nánosem suvenýrů a karlovarských oplatek město skrývá řadu pozoruhodných míst. Během minulých ročníků festivalu se s některými z nich diváci seznámili díky projektu společnosti Aerofilms. Budova bývalé spořitelny na Divadelním náměstí, Goethova vyhlídka a bývalá stáčírna minerálních vod se staly sídly multifunkčního festivalového prostoru s názvem Aeroport.
Pořád to jméno zní moderně a má švih. Adolf Loos, muž, který vyhlásil válku ornamentu a chtěl naučit Evropany nejen, jak mají vypadat domy, obchody, bary, obývací pokoje a jak je důležitá koupelna, ale také jak mají lidé sedět, jak mají chodit, jak se pohybovat, snídat a večeřet. Do střední Evropy chtěl zavést „západní kulturu“, čímž myslel Anglii a hlavně Ameriku, která ho jako mladíka okouzlila.
Už byl nejvyšší čas, aby kariéra nabrala svižnější tempo. Ateliér fungoval dvacet let, nápadů bylo hodně, ale na spočítání realizovaných staveb stále stačily prsty na jedné ruce. A tak na konci roku 1999 Zaha Hadid pořádně práskla bičem a věci se daly do pohybu.
Pochází z rodiny, kde se mezi ženami předává jiná štafeta než recepty na dobrou a generacemi prověřenou ořechovou bábovku. V téhle rodině se dědí recepty na dobré domy.
Markéta Flekalová je krajinná architektka, která o proměnách krajiny dovede mluvit poutavě, dlouho a zasvěceně.
Uvnitř stínu každé desky se během dne postupně vyrýsují různá písmena a dohromady na několik hodin vyskládají motto „Za pravdu“. Je to instalace architektů Jerryho Kozy, Adama Jirkala a sochaře Martina Papcúna, která vyhrála loňskou soutěž Spolku pro připomínku Mistra Jana Husa.
Způsoby, jimiž pracuje náhoda, bývají obvykle překvapivé, přitažlivé a osudové: média byla v posledních dvou týdnech „plna“ zpráv o zachráněném a znovuotevřeném karlovarském Národním domě, kulturní památce se slavnou historií, jejíž rekonstrukce stála po dvacetiletí chátrání půl miliardy korun. Čili je to (prozatím) příběh se šťastným koncem.
Píše se rok 2022 (optimistická varianta) a pro veřejnost jsou za účasti vrcholných představitelů hlavního města Prahy a státu otevřeny stanice nově vzniklé trasy metra D.
Slova k domu se strohým technickým názvem A1 House naskakují v hlavě sama: „Vem čtvrt kila telecího masa, dej k tomu dvě míchaná vejce, půl ve vodě namočené a vymačkané žemličky, vše dohromady dobře usekej. Pak to dej na mísu, vraz do toho dvě celá vejce, osol to, přidej k tomu trochu tlučeného květu a všecko ještě hodně promíchej a utři.“
Je to profesionál. Svůj černo-žlutý kostým si nese na schůzku zavěšený na ramínku a uložený v ochranném vaku. Je to cenná věc, návrh od designérky, pečlivě propracovaný do nejmenších detailů. Detail totiž rozhoduje, dává tajemné postavě věrohodnost.
Už na konci minulého století se o něm mluvilo jako o jednom z našich nejvlivnějších architektů. Podle jeho projektů se postavilo hodně domů a on za ně dostal hodně cen.
Pro spoustu lidí to jsou jen obyčejné tovární haly, sklady, cukrovary nebo pivovary. Jenže mnohé průmyslové areály jsou skutečnými památkami, byť na to nemají papír od památkářů. Vyrostly třeba v 19. století, ale i dříve, mají architektonickou hodnotu, příběh. Od počátku 90. let, ale vlastně už i dříve, spoustu z nich nenávratně zaniklo a mnohým demolice reálně hrozí. Přicházíme tím o část naší historie.
