Architekt Alfred Neumann (1900–1968) by se možná už dávno stal nejproslulejším českým tvůrcem a teoretikem moderní architektury, kdyby nebylo složitosti doby, v níž žil a tvořil a která tak často a překotně měnila jeho osud. Jeho teorie, vize a profesní úspěchy překryly nánosy zapomnění.

Narodil se ve Vídni a v deseti letech se spolu s rodinou přestěhoval do Brna. Po ukončení studií pracoval v Paříži u slavného Augusta Perreta, Alžírsku i v Jihoafrické republice. V roce 1936 se vrátil do Brna a poslední transport jej odvezl do Terezína. Roku 1947 reprezentoval Československo na Congrès International d’Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru. Po únoru 1948 emigroval do Izraele a stal se vlivným učitelem první generace izraelských architektů. Rozvinul svou teorii o architektonických proporcích a vizi buněčných struktur.

Vyučoval na Izraelském technologickém institutu v Haifě, pro který také navrhl budovu. Vedení fakulty však nebylo se stavbou spokojeno a došlo i na soudní spor. Rozlícený Neumann odešel do Kanady, kde založil školu architektury a kde na podzim 1968 po krátké nemoci zemřel. Neumannovým posledním projektem, který započal ještě před konfliktem v Haifě, byla ústřední důstojnická škola v Micpe Ramon, jejíž součástí je také unikátní budova synagogy. Dokončení se dočkala až v roce 1969, tedy rok po Neumannově smrti. Své vize v jiném materiálu uplatnil v zakázce pro společnost Club Méditerranée a její letovisko v Achzivu na severním pobřeží Izraele, kdy navrhl tři sta šestistranných modulů ze dřeva a slámy.

Výstava s názvem Architektura zmocňující se prostoru: Alfred Neumann – život a dílo je vůbec první výstavou o díle tohoto autora. Výstava i doprovodná publikace vznikly vloni z iniciativy Kabinetu architektury podle koncepce Rafi Segala působícího v Massachusettském technologickém institutu, díky podpoře osoby a ateliéru Zviho Heckera z Berlína a Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Momentálně je výstava k vidění až do 21. srpna v OKO (Opavská kulturní organizace v Opavě).