Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) nedávno rozšířila svůj seznam přírodního a kulturního dědictví o stavby architekta Le Corbusiera. Mezi známými realizacemi je i jeho malinká chata, kterou pro sebe a svou ženu postavil v roce 1951 nedaleko Monte Carla. 

Architekt miloval moře a zvláště pak divokou část Azurového pobřeží, rozeklané útesy mezi Monakem a Mentonem, kam nejprve jezdil k přátelům, architektce Eileen Gray a jejímu partnerovi. Vlastní chatu si nakonec postavil jen pár kroků od jejich slavné (a nedávno z ruiny zrekonstruované) vily E.1027. Na příkrém svahu mezi borovicemi a citronovníky dodnes stojí dřevěná chata na čtvercovém půdorysu o délce strany 366 cm a výšce stropu 226 cm. Rozměry jsou dány modulorem neboli Le Corbusierovou proporční jednotkou vycházející z lidské postavy – výška tedy odpovídá mužské postavě se vztyčenou rukou. Chata byla narozeninovým dárkem pro architektovu manželku, monackou modelku a módní návrhářku, Yvonne. Le Corbusier ji prý navrhl za hodinu a za šest měsíců byla hotova. Původně měla být v rámci dobového okouzlení novými materiály postavena z hliníku, nakonec ale zvolil dřevo. Chata byla důležitým příspěvkem k jeho studiu minimálního bytu. Na vedlejším pozemku bylo později podle architektova návrhu vystavěno ještě tzv. L‘Unité de Camping neboli sestava malých rekreačních buněk s venkovní kuchyní. Pro nedostatek peněz však bylo realizováno jen torzo projektu. Pětice kempových buněk stále stojí. Architekt jimi navázal na své L’Unité d’habitation neboli obytné jednotky, které svým obyvatelům nabízely skromné, leč velmi příjemné byty a bohaté komunální vybavení. Jeho úvahy o minimálních obytných buňkách vycházely jak z okouzlení zaoceánskými parníky tak z francouzského utopisty Charlese Fouriera. Chata je obklopena nejrůznějšími venkovními terasami a pergolami, které vnitřní prostor rozšiřují. Interiér je rozdělený na obytnou, spací a mycí zónu. Vše potřebné architekt vtěsnal na necelých 14 metrů čtverečních. Kuchyň uvnitř vůbec není, neboť její funkci převzala nedaleká restaurace... Dvakrát za den sestupoval architekt po příkrém svahu k moři, do něhož se vrhal jako do rituální lázně. V srpnu roku 1967 zde ve vlnách podlehl srdečnímu infarktu. V romantických kulisách, poblíž vlastní stavby připomínající kanadský srub, se tak završil životní příběh radikálního architekta, který se proslavil stavbami ze železobetonu a urbanismem založeným na jasnosti a přísném řádu.