Ve Francii v sobotu ráno zemřela Věra Kunderová, vdova po spisovateli Milanu Kunderovi. O jejím úmrtí informovala Moravská zemská knihovna, která v Brně provozuje Knihovnu Milana Kundery a uchovává část jeho osobní bibliotéky a archivu. Po smrti Kunderové se do Brna přesune další část dokumentů či knih ze spisovatelovy pozůstalosti.
Totožnost, po Pomalosti druhý román, který napsal Milan Kundera francouzsky (pod názvem L’identité vyšel roku 1998, teď, rok po spisovatelově smrti, v překladu Anny Kareninové česky), je asi nejsmutnější autorovo dílo. Smutkem je v něm prostoupena celá atmosféra rozsahem nevelké prózy, smutek je přítomen v ději, v postavách, v úvahách, kterými se prostřednictvím vypravěče projevují. Ty úvahy se týkají mizení přátelství, které už není tím, co bývalo; týkají se zachvacující nudy a lhostejnosti, která se stala „jedinou velkou kolektivní vášní naší doby“ ; týkají se ochoty mužů, aby se proměnili v „taťky“.
Západ se připravuje na boj s nepřáteli „našich nejvyšších hodnot“, to vyžaduje další nukleární zbrojení – čtu v novinách: USA a Velká Británie se zavázaly poskytnout NATO své jaderné odstrašující prostředky, zatímco ostatní evropští spojenci nesou břemeno odpovědnosti tím, že investují do systémů k jejich odpálení ze svého území. USA mají vždy nasazených zhruba 1700 z 3700 jaderných zbraní, zatímco Britové 40 z 225. Po konci komunismu měl nastat „postdějinný“ čas už jen mírových updatů liberálně-demokratického řádu, tvrdil americký filozof Francis Fukuyama. Jenže i dějiny jsou divadlo.
K prvnímu výročí smrti Milana Kundery (11. července) agentura STEN/MARK vyzkoušela Čechy, co jim to jméno říká, a zda dokonce něco od něj četli. Víceméně se potvrdilo, co člověk asi tak očekával. Ano, jméno Milan Kudera zná devět z deseti Čechů, což nám připadá jako až nepravděpodobně vysoké číslo, které se ale dá vysvětlit tím, že zároveň čtvrtina moc neví, o koho jde: i u těch sice převládá nejasné tušení, že by mohlo jít o spisovatele, ale nejsou si jistí, část si ho prý plete se zesnulým senátorem Jaroslavem Kuberou.
Sněmovna navrhla státní vyznamenání pro spisovatele Milana Kunderu, herečku a bývalou první dámu Dagmar Havlovou Veškrnovou, velvyslankyni v Sýrii Evu Filipi, pražského arcibiskupa Jana Graubnera a písničkáře Karla Kryla. Expremiér a poslanec Andrej Babiš (ANO) si nominaci Milana Kundery přivlastnil a prohlásil, že z toho má obrovskou radost. "Konečně prošel sněmovnou můj návrh, aby Řád Bílého lva, in memoriam, dostal spisovatel Milan Kundera," uvedl. Babišova slova vzápětí vyvolala vlnu kritiky napříč společenským i politickým spektrem.
V knize Román a dějiny, kterou se v Týdeníku Echo zabývala Tereza Matějčková (viz č. 31/2022 – pozn. red.), věnoval Pavel Barša Milanu Kunderovi rozsáhlou pozornost. Zaměřil se mimo jiné na jeho vztah k politice a konstatoval, že na své počáteční společenské angažmá rezignoval. Barša je přitom toho názoru, že naší situaci sedmdesátých a osmdesátých let minulého století politicky odpovídá postoj disidentů. Kundera se pro něj nerozhodl. Je to autorské omezení a ochuzení?
Milan Kundera, který minulé úterý ve věku 94 let zemřel v Paříži, měl ve středu ve francouzské metropoli kremaci. Manželka zesnulého Věra Kunderová to řekla českému velvyslanci Michalu Fleischmannovi, který se s ní setkal. Fleischmann informoval ČTK, že urnu s literátovým popelem si Kunderová chce ponechat ve svém pařížském bytě až do své smrti; teprve poté ji bude moci převzít Kunderovo rodné město Brno, kde si spisovatel přál být pohřben.
Úmrtí Milana Kundery jistěže přineslo mnoho ohlasů, rychlých, spontánních, ale už i propracovanějších, které se vztáhly k jeho životu a dílu a nějak ho přiblížily, vyložily, shrnuly. Nic neobvyklého, dělá se to tak vždy, když zemře někdo významný, je to slušnost i nutnost. Zároveň ale souhrn těchto příspěvků vždy vyjeví něco o jejich pisatelích a skrze ně o společnosti. Bylo poutavé sledovat tento obraz u Kundery, totiž postavy problematické a spisovatele, který i přes svou půlstoletou fyzickou nepřítomnost v českém veřejném prostoru v něm snad jako jediný slovesný tvůrce dokázal v posledku pravidelně probouzet velké.
Když před pětadvaceti lety zemřel Bohumil Hrabal, Milan Kundera řekl, nebo spíš z Paříže vzkázal: „Jednou bude zapomenuta ruská intervence roku 68 a bude zapomenut normalizační režim, ale bude se připomínat, že v těch letech napsal český spisovatel Bohumil Hrabal Něžného barbara. Byla to samozřejmě nekrologová nadsázka a vlídné gesto vůči autorovi, který byl do jisté míry Kunderovým protikladem, ale ne konkurentem. Oba psali úplně jinak a oba vycházeli z úplně jiného prostředí, jinak i vnímali a popisovali svět, povahou, stylem života i každou větou byli vlastně úplně odlišní a jiní.
Náhlé úmrtí slavného spisovatele a esejisty Milana Kundery hýbe celým světem: francouzská média o autorovi románu Nesnesitelná lehkost bytí nebo dramatu Ptákovina píší jako o "spisovatelském velikánovi a romanopisci existence", zatímco premiér Petr Fiala (ODS) vyzdvihuje jeho spojení s Brnem a významné esejistické dílo. "Milan Kundera byl spisovatel, který svým dílem dokázal oslovit celé generace čtenářů napříč všemi kontinenty a dosáhl světové proslulosti," prohlásil Fiala.
Život jednoho z nejznámějších spisovatelů českého původu Milana Kundery byl plný změn. Z budovatelského lyrika se stal cizelérem románu, ze světel ramp se stáhl do ústraní, od rodné češtiny se uchýlil k francouzštině. A také z Brna přes Prahu do Paříže, kde žil od poloviny 70. let minulého století. Kundera se v posledních dekádách stáhl do ústraní a mluvit chtěl jen prostřednictvím svých děl. Se starou vlastí ale zůstal v kontaktu - v roce 2019 dostal zpátky občanství, o rok později daroval sbírku svých knih a archiv Moravské zemské knihovně.
Zemřel spisovatel a esejista Milan Kundera, bylo mu 94 let. Rozhodl se z Československa emigrovat a od roku 1975 žil ve Francii. Proslavil ho například román Žert či kniha Nesnesitelná lehkost bytí, která byla i zfilmována. Jeho úmrtí potvrdil šéf Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček. Nedávno v této instituci vznikla Knihovna Milana Kundery. Kundera psal nejdříve česky a poté francouzsky. Do literárního světa vstoupil jako básník a dramatik, ale celosvětově se proslavil jako prozaik a esejista.
Na podzim roku 1983 si i docela mladý Čech mohl klidně představovat, že zbytek života stráví ve státě, který bude podřízen Sovětskému svazu, tedy Rusku. Pokud samozřejmě neemigruje na Západ... Měl smůlu, že se narodil trochu východněji, než začínal Západ, tedy svobodný svět. Brežněv byl sice dva roky po smrti, ale na nějaké změny to moc nevypadalo. Většina lidí si myslela, že tak už to bude pořád a že to vlastně ani nevadí. Mysleli si to i intelektuálové na Západě, které to navíc až na úplné výjimky moc nezajímalo.
V sobotu na apríla v den devadesátých čtvrtých narozenin spisovatele Milana Kundery byla v Brně v tamní Moravské zemské knihovně jako jedna z jejích nových stálých sbírek otevřena Knihovna Milana Kundery, shromažďující autorův archiv a knížky, které nasbíral pro svou domácí knihovnu, či knížky a články, které byly napsány o něm. O zřízení tohoto podniku se zasloužil ředitel MZK Tomáš Kubíček a spisovatelova manželka a archivářka Věra Kunderová.
Dva roky po vydání kritického životopisu Milana Kundery vydal jeho autor, česko-americký spisovatel Jan Novák, knihu, která by, aniž je to zajisté tak myšleno, mohla být chápána jako manifest antikunderismu, bezděčný protiklad románů Život je jinde, Nesnesitelná lehkost bytí, vlastně i Žertu, Novákův Kontrakundera.
Babišova ranní cesta do Paříže vzbudila mimořádný ohlas. Každý si našel své důvody k ocenění, nás nejvíc zaujalo, že přivezl Kunderovým sušenky. Jak známo, sotva byl v Praze prohlášen za nevinného, odletěl Babiš druhý den ještě za tmy soukromým tryskáčem do toho velkého města, které ještě ani nestačilo procitnout. A on již kráčel po Champs-Élysées, aby navštívil své chérs amis. Měl to domluvené u nejbohatšího muže světa, u nejkrásnějšího prezidenta světa a pak ještě musí zazvonit u jedněch manželů, o kterých mu kdysi poradci řekli, že bydlí v Paříži, jsou prý docela slavní a mají rádi sušenky.
Na italském knižním trhu se objevila kniha Fellini a Kundera / Umění nepotkat se. Autorem je Stefano Godano, manžel vnučky Federica Felliniho, muž, jenž se zná osobně s Milanem a Věrou Kunderovými. Ve své práci se snaží dokázat, že Fellini a Kundera mají bezpočet podobností, společných lásek a nelásek. Tak třeba ani jeden neměl rád magnáta a politika Berlusconiho. Godano to má od Kundery z první ruky. Kundera se ho jednou zeptal, jak je možné, že Itálie akceptovala Berlusconiho (v roce 2001) a proč se nevzbouřil kulturní svět.
Na začátku Kunderova románu Nevědění je otázka Francouzky Sylvie, kterou položí své přítelkyni, české emigrantce Ireně. Zní: „Co tady ještě děláš?“ Irena odpoví otázkou: „A kde bych měla být?“ a Sylvie: „Doma!“ Irena: „Chceš říct, že tady už nejsem doma?“ Žije přece už dlouho ve Francii, stejně jako autor tohoto dialogu. Co po ní ta Sylvie chce? Má se vrátit tam, kde se mezitím toho tolik změnilo?
