Milan Kundera navěky uzavřen ve své knihovně
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
V sobotu na apríla v den devadesátých čtvrtých narozenin spisovatele Milana Kundery byla v Brně v tamní Moravské zemské knihovně jako jedna z jejích nových stálých sbírek otevřena Knihovna Milana Kundery, shromažďující autorův archiv a knížky, které nasbíral pro svou domácí knihovnu, či knížky a články, které byly napsány o něm. O zřízení tohoto podniku se zasloužil ředitel MZK Tomáš Kubíček a spisovatelova manželka a archivářka Věra Kunderová, jíž nápad na zoficiálnění původně privátního knihovnického a archivního majetku prý vnukl za jedné bezesné noci odněkud z éteru již zesnulý americký spisovatel Phillip Roth.
Inu, budiž. Je jistě dobře, že taková sbírka se dostala z Francie na naše území, protože Milan Kundera je estét, intelektuál a má umění a knihy rád. Ničím jiným vlastně nikdy pořádně nežil, takže nelze očekávat, že je jakost zpřístupněného celku nízká. Zrovna tak je dobře, že bude k dispozici sekundární literatura, jež byla spisovateli věnována, nebo že se dočkáme nějaké jeho korespondence (například s Louisem Aragonem) či jeho archiválií (třebaže předpokládáme, že kdeco už sám dříve zničil). Záměr pořadatelů nové sbírky jeví se bohulibě: údajně jde o prostor pro studenty a badatele, kteří se v něm mohou dovědět mnoho nového o jednom z významných zdejších slovesných tvůrců.
Samozřejmě že má, ale hlásí-li pak jeho žena v rozhovorech do světa, že díky nové knihovně bude Milan Kundera žít dál i po své smrti, a tvrdí-li táž dáma, že nevyhodila z archivu ani „ty škaredé články z Čech“, protože není udavačka a protože naopak chce sloužit historickému aktu díla svého muže… přece jen se to vylučuje s tím, co vždy hlásal (alespoň veřejně) on. Ostatně na Kunderově postoji bývalo sympatické především to, že nevylučoval možnost zapomnění. Že to byla příležitost k úsporám – nechť žije to, co přežije, co promlouvá, co si další existenci zasluhuje svou kvalitou, nikoli podpůrnými prostředky, a nechť to žije pouze tak dlouho, dokud je to živé a srozumitelné.
Knihovna Milana Kundery jeví se však jako pravý opak tohoto postoje, jako úsilí o mohylu pomocné síle své ženy, jako pomník mnohého z toho, co zřejmě s dílem souvisí okrajově, jelikož to není samotné dílo, nýbrž jsou to jeho přívažky, jejichž životnost by standardně byla ještě kratší než původního díla. Vždyť už jenom tento sloupek: měl by se ocitnout v Knihovně Milana Kundery, jelikož se spisovatelem zabývá, ale spíš v oné instituci vznešeného poslání nemá co pohledávat, neboť se nijak nevyjadřuje k žádnému z autorových (románových) textů. Jenže jak rovněž byla navýsost přesvědčivě pravila paní Věra, „všechno zlo, co už se stalo a udělalo Milanovi, přichází z Prahy. Žádné zlo nikdy nepřišlo z Brna, nikdy.“ A protože jsem z Prahy, dál budu raději mlčet.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.