Na italském knižním trhu se objevila kniha Fellini a Kundera / Umění nepotkat se. Autorem je Stefano Godano, manžel vnučky Federica Felliniho, muž, jenž se zná osobně s Milanem a Věrou Kunderovými. Ve své práci se snaží dokázat, že Fellini a Kundera mají bezpočet podobností, společných lásek a nelásek.

Tak třeba ani jeden neměl rád magnáta a politika Berlusconiho. Godano to má od Kundery z první ruky. Kundera se ho jednou zeptal, jak je možné, že Itálie akceptovala Berlusconiho (v roce 2001) a proč se nevzbouřil kulturní svět. Godano neodpovídá, zato připomene, že ani Fellini nebyl vyznavač Berlusconiho. Kdysi prý odmítl magnátovu finanční podporu své filmové produkci – a to si mohl na šek napsat jakoukoli cifru! Jenže shodou okolností kniha Fellini a Kundera vyšla právě v podniku populisty Berlusconiho. To jsou paradoxy!

Každá z 19 kapitolek začíná kresbou střídavě od Felliniho a od Kundery, oba velikáni totiž také rádi kreslili! Nebyl to nikdo jiný než Fellini, kdo svedl dohromady manželské páry Kunderových a Godanových. I když až sedm let po své smrti. K setkání došlo roku 2001. Kundera měl zrovna narozeniny. Od té doby se všichni jednou do roka vídají, v knize nechybí seznam navštívených restaurací.

O vzájemné úctě a obdivu, které poutaly Felliniho a Kunderu, ví Godano dost. Slyšel vše na vlastní uši. Fellini prý považoval Kunderu za posledního velkého umělce konce 20. století. Snad i proto koupil vnučce a jejímu manželovi, tedy Godanovi, Nesnesitelnou lehkost bytí. A přitom pronesl: Závidím vám, protože máte před sebou knihu, která mně přinesla velký zážitek.

Prameny k lásce Felliniho ke Kunderovi jsou bohužel skoupé, protože Kundera, sděluje Godano, zničil veškerou korespondenci, jak je jeho zvykem, i tu s Fellinim. Kdo komu napsal jako první, už Kundera neví.

Fellini a Kundera se ctili, milovali a vzájemně poznávali v dílech toho druhého, ujišťuje nás autor. Ti dva prý si byli dokonce fyzicky podobni! Obočí měli stejné, také pohyby očí, nikdy klidné. Byli plaší a byli si vědomi své geniality. Oba přitom chtěli žít jako obyčejní lidé. Oba milovali Stravinského, Picassa, Buñuela, Dalího, Kafku… Oba měli sklony k astrologii. Ani Fellini prý nebyl ve své poslední životní etapě ve své rodné zemi milován, ví Stefano Godano.

S Čechy mám, myslím, problém, cituje pisatel Kunderův výrok pronesený při soukromém rozhovoru. Italským čtenářům, kteří českou historii neznají, musí Godano pochopitelně nějak přiblížit českou situaci. A je také nucen řešit i jednu nepříjemnou věc, snad aby si nikdo nemyslil kvůli všem těm neuvěřitelným podobnostem, že také Fellini působil jako policejní konfident. Nepříjemnou aféru kolem Kunderova udání agenta Dvořáčka uchopil Godano po svém a razantně. Rozpoutal ji prý ambivalentní (sic) časopis Respekt, když v září 2008 otiskl pomluvu, že Kundera udal Dvořáčka, ten pak kvůli tomu strávil léta ve vězení. Respekt je prý spojen s tajnými službami (podrobnostmi nás Godano neunavuje), našel podporu v jistých kruzích, jež měly na Kunderu spadeno, protože se nevrátil do vlasti a francouzštině dal přednost před češtinou. Text udání byl podvržen, ujišťuje čtenáře kunderofil. Má na to Kunderovo slovo, slyšel ho na vlastní uši. Důkazem Kunderovy neviny má být i to, že se za něj postavili mnozí věhlasní literáti, i laureáti Nobelovy ceny. A propos Nobel: Godano je přesvědčen, že celá zostouzející kampaň proti jeho příteli připravila Kunderu o stockholmský ceremoniál, který by si jistě zasloužil.

Zatímco Fellini a Kundera byli skoro jako dvojčata, Havel a Kundera byli rozdílní. Kundera je podle Godana plachý, přísný, ironický a Havel byl excentrický, extrovertní a ambiciózní. Jak k tomu dospěl, nepoví. Zato klade řečnickou otázku: Záviděl Havel spisovateli Kunderovi světovou popularitu?

Je možné, že autor nedal objektu svého zájmu jeho portrét přečíst? A že by zdatný stylista, jakým Kundera je, příteli Godanovi neporadil? Nechce se tomu věřit.

Stefano Godano: Kundera e Fellini. L’arte di non incontrarsi. Rizzoli Libri, Milán, 200 str.