Před týdnem vyvolal světovou pozornost článek zasloužilého novináře Seymoura Hershe. Ten na svém Substacku publikoval zjištění, že za zničením plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 stojí Spojené státy. O Hershových tvrzeních informovala světová média, i když často skeptickým tónem.
Jak plně zestátnit elektrárenskou společnost ČEZ, aby to daňové poplatníky vyšlo co nejlevněji a zároveň se minimalizovalo riziko žalob současných soukromých akcionářů kvůli poškození vlastnických práv? Touto soutěskou musí projít kabinet Petra Fialy dřív, než ČEZ podepíše smlouvu na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech, na něž je aktuálně rozjetý tendr. Tři uchazeči o stamiliardovou zakázku – kanadsko-americký Westinghouse, francouzský Électricité de France a jihokorejská KHNP – už loni v listopadu podali první indikativní nabídky.
Zemětřesení v jižním Turecku a severní Sýrii má už třiatřicet tisíc obětí a čísla ještě porostou. Zřítila se celá města, ze kterých zbyly hromady trosek. Zasažené turecké oblasti se teď asi podobají těm zónám na syrské straně, které ničila před pár lety občanská válka. Zvykli jsme si cítit zodpovědnost za přírodní katastrofy a škody, jako jsou povodně, tornáda, sucha, tání ledovců, požáry a tak dále. Ale zemětřesení, to je něco jiného. To nemá viníka, tam bychom svůj vliv přeceňovali, tam by ani Greta se svými obviněními neuspěla.
ČT vysílá třetí a prý poslední řadu seriálu Modrá krev, nové medailony českých a moravských šlechtických rodů v doprovodu Františka Kinského. Je to bulvár v nejlepším slova smyslu, ve smyslu služby dobré věci: relace nabízí příležitost seznámit se s osudy mnoha perzekvovaných spoluobčanů, přináležejících k jedné, dosti výlučné společenské vrstvě. Jsou to příběhy bohaté, neopakovatelné, výjimečné, protože v nich jde nejen o obrovský majetek, nejprve ukradený státem, poté jím zpravidla v mnohem horším stavu navrácený, ale též o silné intelektuální a emocionální pouto s touto zemí.
Téměř ve všech zemích Evropské unie i ve Spojených státech konečně po roce s historicky nejvyšší inflací, která nenastala po desítky let, začal v lednu růst cen zmírňovat. Průměrné zdražování v Unii se v lednu snížilo na 10,4 procenta z prosincových 11,1 procenta. Ve Spojených státech inflace mezi prosincem a lednem klesla ze 7,1 na 6,5 procenta. Pár příkladů z Evropy: v Nizozemsku zpomalilo zdražování z 10,35 na 8,05 procenta.
V Echu jsme sice o davovém šílenství, jemuž propadla americká média ohledně „spiknutí“ Donalda Trumpa s Ruskem, informovali dostatečně, ale dnes nemůžeme pominout text, jenž v této příšerné epizodě představuje významný milník. Americký časopis Columbia Journalism Review je jakýmsi průběžným pomníkem vlastní důležitosti, jejž si americká novinářská profese buduje. S velkou vážností probírá pravidla a problémy žurnalistické profese. Můžete si ho představit jako jakési Otázky Václava Moravce věnované americkým médiím. Tento orgán nyní přinesl dlouhý rozbor zpravodajství o tzv. Russiagate.
Jedním z motivů, které bylo možné v prezidentské kampani slýchat, bylo, že by se úřad měl zcivilnit. Mluvil o tom zvolený prezident. A když to říkal, měl možná zjištěné, že to lidé chtějí slyšet. Ale je to zřejmě jedna z těch frází, které lidé opakují, protože zní všude, a přitom není jisté, jestli vědí, co tím přesně myslí. Jisté pozůstatky aury výsostnosti a nedotknutelnosti, jež u nás úřad má patrně díky dědictví Rakouska-Uherska a prezidenta Masaryka, jsou zásadním aktivem této funkce a měli bychom se jich zbavovat opatrně.
Spojené státy mají s balony špatnou zkušenost. Od listopadu 1944 až do dubna 1945 japonská armáda vypustila 9300 zápalných balonů, které měly přeletět Pacifik a vyvolat rozsáhlé požáry. Ty sice popadaly po celém západních pobřeží Severní Ameriky, od Kanady až po Mexiko, větší škody však nenapáchaly. Nyní Američany fascinoval jiný asijský balon, tentokrát čínský. Ten vletěl do amerického vzdušného prostoru na Aljašce, přeplul Kanadu, znovu vstoupil na americké nebe nad Idahem a pokračoval ve své cestě přes většinu USA, až ho nad Atlantikem sestřelilo americké letectvo.
Z pětihodinového rozhovoru s bývalým premiérem Izraele Naftalim Bennettem, který zájemce může s titulky v angličtině zhlédnout na YouTube, se do našich médií zatím dostal jeden pozoruhodný střípek. Týká se rusko-ukrajinské války, února a března loňského roku. Prezident Volodymyr Zelenskyj Bennetta vzápětí po ruské invazi požádal o zprostředkování dialogu s Vladimirem Putinem. Bennett teď vypráví o tajné návštěvě v Kremlu (letěli tam přes Kazachstán, nad Černým mořem by je někdo zaregistroval), která se konala zhruba deset dní po vypuknutí bojů.
V neděli vstoupilo v platnost embargo EU na námořní dovoz ruských ropných produktů, včetně dieselových paliv, a současně s tím také začíná platit zastropování jejich cen na úrovni 100 dolarů za barel. Na této částce se v pátek shodla EU se zeměmi skupiny G7. Takže tankery, které budou chtít mít přístup k západním službám, například k pojištění, budou muset do třetích zemí vyvážet ruské ropné produkty za cenu nižší, než je právě 100 dolarů za barel. Více než 95 procent tankerů zajišťujících mezinárodní námořní přepravu se pojišťuje skrze Londýn.
V pátek třetího února uběhlo právě osmdesát let ode dne, kdy byl v koncentračním táboře Dachau zavražděn ve svých osmadvaceti letech lužickosrbský římskokatolický kněz Alojs Andricki. Zatčen byl v lednu o dva roky dříve za to, že v kostele kázal proti nacismu – oficiální vysvětlení znělo „za zákeřné útoky na stát a stranu“. Jeho osud připomíná, jak se nacistický režim choval ke své slovanské menšině, ergo k nejmenšímu slovanskému národu.
Zvolený prezident Petr Pavel má za sebou velmi akční první týden ve funkci. Schůzky s ústavními činiteli, ředitelem BIS, telefony se zahraničními státníky. Hodně rozhovorů pro média, v nichž nastiňuje představu svého prezidentství. Je z toho všeho zřejmé, že chce udělat skutečně tlustou čáru za érou současného prezidenta Miloše Zemana. Pavlovský Hrad má být vlídný, otevřený, civilní. Bez hradních zahrad za policejními kontrolami a nedůvěryhodné skvadry nejbližších spolupracovníků, vůči nimž se Petr Pavel ostře vymezuje.
Minulý týden měla v Divadle na Vinohradech premiéru dramatizace jednoho z nejvýznamnějších románů české literatury minulého století, Škvoreckého Příběhu inženýra lidských duší. Jde samozřejmě o dílo úplně jiného žánru než divadelního, ale jako může být na jevišti třeba Švejk nebo třeba Vojna a mír (vždy redukovaná), lze se o něco takového pokusit s Inženýrem, pochopitelně za cenu, že jde jen o digest, ošklivým slovem řečeno výcuc, který nicméně může mít svou kvalitu a přitažlivost.
Po zdrcující kritice, které ministerstvo vnitra vystavil Nejvyšší správní soud za způsob sčítání podpisů na peticích prezidentských kandidátů, se na ministerstvu zamysleli a přicházejí s kroky k nápravě. Ne, to byl sarkasmus, na ministerstvu kritiku hodili za hlavu. A místo aby řešili problém, který mají, raději se jali řešit jiný, neexistující problém. Chtějí zkrátit volby. Server Novinky to prezentuje jako hotovou věc. „Revoluce ve volbách: Budou jen jeden den,“ oznámily, a to přesto, že se zatím jedná jen o vládní návrh.
Pamatujete, jak se v kritických týdnech před prvním kolem zasekla kampaň Danuše Nerudové? Na paškál se znovu či konečně dostaly problémy na její bývalé univerzitě a ona na to nebyla schopna pořádně reagovat. Nejdřív se zapírala před novináři a pak v její komunikaci hodně zněl motiv, že to byla nespravedlnost, která ji postihla, protože je žena. Někomu vadí, že bychom měli první prezidentku, k muži by se ve veřejném prostoru takto nikdo nechoval – tak to působilo.
