Je mnoho věcí, na které jsme si zvykli tak, že už o nich ani neuvažujeme, a přesto za sebou mívají pozoruhodnou staletou historii. Je to třeba čiré sklo, asfalt, hliník či úplně obyčejný led. Na něm v době před vynálezem ledničky záviseli řezníci, pivovarníci a vlastně všichni lidé, kteří celý rok chtěli jíst maso.
Už starověké státy vybíraly poplatky a daně. Bez příjmů se neobejde žádný režim, ať už je to absolutní monarchie se Synem Slunce sedícím na zlatém trůně, nebo oligarchie benátských kupců. Podstatnou otázkou vždy bylo, co zdanit a jakým způsobem.
Na jaře roku 1990 jsem se ocitl v bavorském klášteře Rohr na setkání mládeže, které tam léta organizoval opat Opasek, do roku 1989 z pochopitelných důvodů jen pro mládež exilovou. Bylo to první setkání po Listopadu, mládež už tam nebyla tedy jenom exilová, zato dosti undergroundová, takže jsme se tam za klášterní peníze po večerech opíjeli, proto jsem se raději po dvou dnech ráno vytratil a jel s pár markami v kapse obhlížet krajinu.
Minulý rok američtí středoškolští matematici slavili nesporný úspěch. Tým USA vyhrál mezinárodní matematickou olympiádu potřetí za čtyři roky. Narušili tak dlouhodobou dominanci Číny, jejíž tým mezi lety 1989 a 2014 získal 19 titulů. Čtyři roky od té doby jsou pro Čínu nejdelším obdobím bez výhry právě od roku 1989. (V roce 2017 zvítězila Jižní Korea.)
Už za čtyři měsíce bude vyřazena z provozu Evropská unie. Nezničí ji vnější nepřítel, rozpadne se zevnitř v důsledku květnových voleb do Evropského parlamentu. Takový je smysl varování třiceti evropských spisovatelů a filozofů z minulých dní. Eurovolby před pěti lety vyhrál ve Velké Británii odpůrce jednotné Evropy Nigel Farage a výsledkem byl brexit. Teď v řadě dalších zemí zvítězí Farageovi nástupci a záhy se brexitová epidemie rozšíří po celém kontinentu. Co se začalo stavět po válce, skončí v troskách.
Měli rozjeté kariéry, často ve vysokých státních pozicích, jenže poté nastal zlom. Přišlo stíhání kvůli obvinění ze závažných korupčních kauz, v jednom případě se objevilo nařčení z pedofilie. Až po mnoha letech zazněly osvobozující rozsudky. Oběti však musely prožít řadu let pod tlakem vyšetřování policie, části médií a především celé veřejnosti. Dodnes se tito lidé vyrovnávají s kariérními, zdravotními i sociálními následky, které je budou často provázet až do konce života.
Na počátku byla dioda, elektrotechnická součástka se dvěma elektrodami, katodou a anodou. Zapojíme-li ji do obvodu jedním směrem, proud hladce prochází, kdežto v opačném směru je téměř nevodivá.
Dva muži velice rozdílného věku se chvíli koukali jeden druhému do očí a miliony lidí nejen v Americe kvůli tomu dostaly kolektivní hysterák, pro některé z nich to mělo i vážné praktické důsledky. Příběh údajné konfrontace studentů katolické školy v Covingtonu s indiánským aktivistou Nathanem Phillipsem je typická story časů, v nichž se publikum i tvůrci veřejného mínění dostávají do cyklu permanentního pobouření, reflexivních útoků a obrany na sociálních sítích.
Nedávné zavedení nové emisní normy WLTP a neutuchající masivní tlak na další snižování emisí nutí automobilky do výroby vozů, po kterých zákazníci zrovna netouží. Budou elektromobily spasiteli, nebo hrobníky automobilového průmyslu?
Je to dostatečně děsivé, aby z toho měl člověk hrozný pocit i teď, když je ta možnost nejspíš zcela vyloučená. Probudit se v hrobě, ve vlastní rakvi! Otevřít oči do tmy a uvědomit si strašnou skutečnost. Ach, běda! Pravděpodobně by člověk v takové situaci vyřkl něco horšího: Pohřbili mě zaživa! Zemru děsivou smrtí znovu, nyní již doopravdy, a nikdo se o tom nedozví! Snad až po letech vykopou můj hrob, naleznou podivně zkroucenou mrtvolu se stopami hrozného zápasu. Možná si toho všimnou, ale mně už to nebude nic platné. Ach, může být něco strašlivějšího?
V moderním polarizovaném světě, kdy se z televize a internetu valí neustálý příliv názorů a informací, se člověku až uleví, když ho přeruší vlezlá reklama, jejímž úkolem je něco mu vnutit. Jenže politika začíná čím dál víc pronikat i do světa marketingu. Posledním příkladem je ani ne dvouminutový spot od firmy Gillette, o kterém od jeho uveřejnění 13. ledna bylo napsáno mnoho slov, natočeno několik hodiny videí a stal se novou frontou v neustálých kulturních válkách.
Když vojáci Rudé armády přišli 27. ledna 1945 (Mezinárodní den obětí holocaustu) do vyklizeného tábora Birkenau-Auschwitz, byl Bełżec už zase zapomenutá díra v hlubinách „krvavé země“ na hranici sovětského záboru východního Polska, ze kterého se stala sovětská západní Ukrajina. Trvalo pak několik desetiletí, než se jméno Bełżec dostalo do povědomí jako jedno z těch hrozných míst.
Na tom, že Donald Trump za první dva roky v Bílém domě proměnil Ameriku a svět tak jako žádný z jeho předchůdců od časů Ronalda Reagana, se shodnou zarytí trumpofilové s obdobně vyhraněnými trumpofoby. I s většinou Američanů, která ani jednu z těchto extrémních pozic nezastává, přestože by se z referování o činech a slovech amerického prezidenta mohlo zdát, že není občan Spojených států bez opravdu radikálního názoru na něj.
Zářící Jaroslav Faltýnek běží z jednacího sálu sněmovny, drží se telefonu a kamarádsky mává na známé v předsálí. Právě se mu podařilo vyhrát bitvu o insolvenční zákon a prokázat, kdo je v českém parlamentu skutečným lídrem. Euforie předsedy klubu ANO, který prokázal své schopnosti, však je v pochmurné atmosféře výjimkou. Protaženými tvářemi a cynickými vtipy dávají nespokojenost najevo poslanci poražených stran, ovšem sám premiér Andrej Babiš se jenom prosmykne okolo zdi, aby ho náhodou někdo neoslovil.
Prezident České republiky Miloš Zeman se chce sejít se šéfem čínské firmy Huawei, před níž jako bezpečnostním rizikem špionáže varují rozvědky západních zemí včetně českého Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Oznámil to ve své pravidelné talk show Týden s prezidentem v televizi Barrandov. Hlava státu si prý chce osobně vyjasnit, co se v poslední době kolem Huawei a další čínské technologické firmy ZTE odehrává. Varování před ní je podle něho součástí obchodní války „počítačových firem“.
V roce 1995 vydalo nakladatelství MIT Press dost zvláštní knihu. Jejím autorem byl jistý Phil Zimmermann a obsahovala pouze zdrojový kód v programovacím jazyce C. Massachusetts Institute of Technology, podstatně prestižnější a proslulejší bratříček našeho ČVUT, vydává technické literatury spoustu. Pro laiky bývá obvykle nesrozumitelná, specialisté si v ní ovšem čtou. Zimmermannova kniha byla výjimkou: nebyla totiž určena primárně lidem, ale počítačům.
Češi patří mezi ty malé národy, které si v dějinách musely projít mnohými útrapami a zklamáními. Zřejmě proto mají často potřebu hledat pozitivní momenty své historie, které potvrzují, že i přes nevelkou početnost dokázal nenápadný středoevropský národ častokrát zanechat ve světě výraznou stopu. V preferovaných dějinách je proto například populární příběh českých legionářů za první světové války, naopak se ale přehlížejí čeští hrdinové v rakouských uniformách, kteří jaksi nepasují do národního mýtu.
O Vánocích roku 1492 najela loď Santa María na mělčinu a musela být opuštěna. Bylo to nepříjemné, protože na zbylé koráby se všichni Španělé nevešli. Kolumbus se tedy dohodl s místním náčelníkem, kasikem (něco jako kmenový kníže) Guacanagarim, že 39 mužů nechá na místě. Zřídili si zde provizorní pevnůstku jménem Navidad, Vánoce. Při svém návratu o rok později už ji zde nenašel; sousední kasik Caonabo totiž Španěly přepadl a vyvraždil. Byla to být první prolitá krev v dlouhé řadě válek.
Dvě emotivní debaty předcházející dvěma klíčovým hlasováním, o brexitové dohodě a o důvěře vládě, ukázaly britský parlamentarismus v celé jeho šílené kráse. Výkřiky, nadávky, skvělé proslovy, hádky s předsedajícím, létající listy papíru, to vše dohromady utváří neuvěřitelné divadlo, kterým je zasedání Dolní sněmovny. Po staletí utvářená pravidla zapříčinila, že „matka parlamentů“ je asi nejzábavnějším místem pro sledování praktické politiky.
Když půjdete Dobrovského ulicí na Letné a před domem č. 15 se podíváte na chodník, uvidíte tři malé měděné kostky zasazené do dlažby. V Německu se jim říká Stolpersteine, „kameny, o které se zakopává“, česky se to překládá jako „kameny zmizelých“…
V jedné zemi žil oligarcha, který jako všichni ostatní oligarchové vydělával na dotacích. Měl to však těžké, protože ho vláda státu, kde žil, nechtěla podporovat tolik, jak potřeboval. Proto využil dotace k tomu, aby založil stranu, vyhrál volby a stal se premiérem. Najednou bylo dotací mnohem víc, stát šel jeho firmě na ruku, nastaly však potíže s Evropskou unií.
Finální dějství britské národní ságy zvané brexit začalo v úterý 15. ledna opravdu velkolepě, největší porážkou vlády v moderních dějinách. Pro dohodu o odchodu z EU z dílny premiérky Theresy Mayové hlasovalo 202 poslanců, proti 432. Za normálních okolností by po takové porážce předseda vlády okamžitě rezignoval. Jenže v Británii nyní nevládnou normální okolnosti.
Z mnoha částí mírného pásma severní polokoule včetně USA slýcháme nářky nad tím, že les je oslabený a šíří se v něm dosud neznámé nebo málo rozšířené choroby. V Čechách jsme zatím v mediální době kůrovce, protože žije na Šumavě (cokoli se totiž odehraje na Šumavě, působí závažně až mysticky) a dokáže zlikvidovat stoletý smrk za týden.
Problémy s hledáním partnera jsou nejspíš staré jako lidstvo samo. Ve snaze najít toho pravého, minimalizovat trapnost a maximalizovat své šance se hledači lásky nikdy neostýchali využívat nové technologie. První doložená žádost o seznámení v tisku se objevila v roce 1695 v londýnském periodiku, ve kterém stálo: „Asi třicetiletý gentleman s dobrým vkusem hledá mladou dobrou ženu se jměním okolo tří tisíc liber.“ Osobní inzeráty se časem staly běžnou součástí novin. S nástupem internetu se randění rychle digitalizovalo.
Americká armáda posiluje přítomnost v Evropě, zatímco v Pacifiku má americké námořnictvo úkol čelit rostoucí moci Číny. Vedle toho se USA a Peking dostaly do nefalšované „obchodní války“ a padají mezi nimi nebývale ostrá slova. V Evropě se naopak množí varování, že by se mohlo opět vystupňovat napětí mezi Západem a Ruskem. Toto „přetlačování“ velmocí trochu připomíná situaci, jež existovala na počátku 20. století, a tudíž rostou obavy, že (podobně jako tehdy) může propuknout další ozbrojený konflikt.
V čase kulturní války je legrace vnímaná jako zbraň a debatuje se o ní s odpovídající vážností a zhusta i hysterií. Veřejný život zdaleka ne jenom v Česku přitom nabírá dimenze čím dál většího „bizáru“, který jako kdyby si o zparodování říkal. V nějaké míře se to i děje, z „dělání legrace“ se ale stává v něčem riskantní byznys, obdoba přecházení minového pole. Stačí špatně došlápnout a následky mohou být fatální.
Když historika Zdeňka Kalistu pustili v roce 1960 na prezidentskou amnestii po osmi letech z kriminálu, mohl se zčásti vrátit ke své práci. A tak připravoval mimo jiné knihu historických esejů Cesta po českých hradech a zámcích, která potom stejně vyšla až v roce 1993, jedenáct let po Kalistově smrti. Nejvíc hradních portrétů napsal ze svého milovaného Pojizeří a pak z jižních Čech, ale jsou tam i odskoky jinam, třeba do Lokte, „hradu na pomezí země“, jak loketskou kapitolu nazval.
Od hloupého a stále nepochopitelného zničení dřevěného kostela v Třinci-Gutech uplynul už rok a půl. Hned druhý den po činu se na policii přihlásil jeden z mladíků, který pomohl k objasnění celého případu svou výpovědí. Krajský soud v Ostravě pak za necelý rok od požáru udělil tvrdé tresty. Dva mladíci si odsedí devět a osm let, jejich spolupachatel, v té době nezletilý, tři a půl roku.
Cesta, po které jsme dosud šli a stali jsme se díky ní nejbohatší a nejvyspělejší zemí postkomunistické střední a východní Evropy, už nemá pokračování, které by vedlo k dalšímu rychlému vzestupu životní a civilizační úrovně. Pokud se co nejrychleji nepustíme do druhé vlny transformace, čeká nás stagnace nebo úpadek. Svůj úspěch jsme v posledních třiceti letech postavili na atraktivním poměru cena/výkon.
Netrpěli nadarmo. Kdyby řidiči nemuseli před vánočními svátky čekat až dvanáct hodin v kolonách na D1, veřejnost by nezažila argumentační smršť premiéra Andreje Babiše v televizním pořadu Václava Moravce. Když vysvětloval, že jeho ministři stavějí nejvíc dálnic v historii, nebylo pochyb, že se premiérovo vystoupení zapíše od dějin marketingu.
