Již tři týdny operují ukrajinské síly v Kurské oblasti. Jde o první invazi na ruské území od druhé světové války. O tom, co to znamená pro vývoj války na Ukrajině, debatují slovenský generál ve výslužbě Pavel Macko, bezpečnostní analytik z Univerzity obrany Richard Stojar a Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Celý svět s překvapením sledoval výbuch hněvu v Británii. Rozzuřené rabující davy, hlavně bílých Britů, zapalovaly hotely pro migranty, knihovny i policejní stanice. Vláda odpověděla represemi, urychleným soudním řízením, tvrdými tresty a avizuje větší kontrolu sociálních sítí. Z druhé strany rostou stížnosti na údajný nerovný policejní přístup, vysokou imigraci a ignorování násilností ze strany menšin. Spojili jsme se tedy po dvou letech znovu s konzervativním historikem a publicistou Edem Westem, abychom s ním probrali důvody současných nepokojů a vůbec stav britské společnosti. V době, kdy rozhovor probíhal, britské úřady hlásily přes 740 zatčených v souvislosti s nepokoji a víc než 130 zraněných policistů.
Praha představila novou osvětovou kampaň proti sexuálnímu obtěžování ve veřejné dopravě a vypadá to, že v hlavním městě vypukne občanská válka. Největší pozdvižení vzbudil plakát hlásající „Zírání je obtěžování“. Kritici mu vyčítali, že problematizuje nevinné chování, jako jsou letmé pohledy mezi lidmi, kteří se navzájem přitahují. Obhájci se naopak vytasili s řadou historek z MHD dokazujících rozšířenost nevhodného chování, od ryze nepříjemného až po kriminální. Následně celá diskuse zapadla do bahna sociálních sítí, kdy jedna strana označuje v podstatě všechny muže za potenciální násilníky
Včera v Chicagu začal sjezd americké Demokratické strany, který má oficiálně nominovat Kamalu Harrisovou jako kandidátku na prezidenta Spojených států. Ta se tak stane první uchazečkou o Bílý dům od roku 1968, která nevzešla z primárek. Tehdejší chaotický sjezd demokratů, paradoxně také v Chicagu, vedl k reformě výběru kandidátů na prezidenta a normou se staly primárky. Jejich výhodou bylo, že kandidáti museli projít několikaměsíčním mediálním grilováním a zkoumáním, takže na konci procesu bylo celkem jasné, jaká je jejich politická orientace.
Je to již více než týden, co ukrajinská armáda neočekávaně zaútočila přes hranice a vnikla do Ruska, kde obsadila více než 1000 km2 Kurské oblasti. Naprosto zaskočení Rusové se zatím nezmohli na nějakou koherentní odpověď. Překvapeni jsou ale i západní pozorovatelé, podle nichž celá operace nemá jasný vojenský cíl. Jak ovšem prohlásil vojenský teoretik Carl von Clausewitz: „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ V případě ukrajinského kurského dobrodružství jde především o politické cíle. Vojenské by se také našly, hlavně snaha odlákat ruské jednotky z jiné části fronty; ale politické převažují.
„Divoká a zuřivá vzpoura opustila lesy a ve jménu reformy se proháněla po našich ulicích,“ stěžoval si v roce 1780 Edmund Burke, považovaný za zakladatele moderního konzervativismu, na vlnu bouří známou jako Gordonovy nepokoje. Ty vyvolalo plánované omezení diskriminace britských katolíků. Šéf Protestanské asociace lord Gordon tvrdil, že nový zákon umožní katolíkům sloužit v armádě a tím ohrozí bezpečnost Spojeného království, jelikož budou moci lehce plánovat zradu. Nejdřív pokojné protesty se zvrhly v orgie násilí, dav plenil a raboval, ničil budovy spojené nějak s katolíky, třeba zahraniční velvyslanectví, či se státní autoritou.
Francouzi mohou být spokojení. Právě skončená olympiáda v Paříži byla nakonec velmi povedená akce. Pravda, nezačala nejlépe, když se zahajovací ceremoniál stal nejnovějším bojištěm kulturních válek. Mimo sportovní svět také pronikl spor o boxerky s nejasným pohlavím. Kdyby toto ale byly jediné problémy, se kterými se olympijské hry musí potýkat, nejspíš by Mezinárodní olympijských výbor děkoval bohyni vítězství Niké, že nad nimi drží ochrannou ruku.
Týmy, které budou usilovat o nejvyšší americký úřad, jsou od tohoto týdne jasné. Po rošádě, kterou si vynutilo rychle upadající zdraví prezidenta Joea Bidena, kdy ho na pozici demokratického kandidáta nahradila jeho viceprezidentka Kamala Harrisová, si ona musela zvolit svého volebního parťáka. Americký viceprezident má minimum pravomocí. Jeho hlavním úkolem je být připraven nastěhovat se do Bílého domu, kdyby se prezidentovi něco stalo. Viceprezidenti jsou tak vybíráni hlavně podle jejich schopností přilákat voliče z jiné části společnosti než prezident.
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, možná už probíhá regionální válka na Blízkém východě. Americká vláda o víkendu varovala, že konflikt může vypuknout každým okamžikem. Írán těžce nese izraelský atentát na politického šéfa teroristického hnutí Hamás Ismáíla Haníju. Ten vyletěl do povětří, když byl na návštěvě Teheránu při příležitosti inaugurace nového íránského prezidenta. Pro režim je obzvláště trapné, že zahynul v ostře hlídaném komplexu Islámských revolučních gard.
Atmosféra na Blízkém východě v posledních týdnech znovu notně zhoustla. Spouštěčem posledního kola eskalačních kroků, které hrozí přerůst v regionální válku, byl výbuch rakety, jež zabila dvanáct mladých izraelských drúzů. Izrael z útoku viní šíitské islamistické hnutí Hizballáh, napojené na Írán. Libanon, na jehož území Hizballáh působí, tomu jen bezradně přihlíží. O tom, jak se z bývalé výkladní skříně Blízkého východu stal padlý stát a jakou roli v tom hraje Hizballáh, hovoří pro Týdeník Echo Eric Bordenkircher, expert na Libanon z Centra pro rozvoj Blízkého východu při Kalifornské univerzitě v Los Angeles.
Británie hoří. Posledních několik dnů jsme svědky demonstrací, rabování, násilností, pokusů o vraždu a napadání policistů v mnoha britských městech. Nepokoje zachvátily třeba Hull, Belfast, Southport, Blackpool a mnoho dalších.
Funkce amerického viceprezidenta nepatří mezi ty nejdůležitější na světě. Jeho oficiální pravomoci a povinnosti jsou téměř nulové. Jeho hlavním úkolem je být zálohou, kdyby se prezidentovi něco stalo. Neoficiálně slouží především jako kladeč věnců a žolík ve volebních kampaních. Prezidentští kandidáti si vybírají své partnery, aby signalizovali ochotu naklonit si voliče, jež nemusí oslovovat oni osobně. Donald Trump si v prvních volbách vybral za kolegu Mikea Pence, aby uklidnil zbožné evangelíky, jež znepokojoval jeho prostopášný život. Kamala Harrisová se stala viceprezidentkou Joea Bidena, jelikož progresivní křídlo demokratů požadovalo na kandidátce ženu černošku.
Boj o transgender sportovce zuří již pěknou řádku let. Na jedné straně stojí bojovníci za práva transgender osob. Tvrdí, že transgender ženy jsou ženy, mají tedy plné právo účastnit se všech aktivit, které jsou normálně vyhrazené biologickým ženám. Tedy včetně sportovních klání. Kritici upozorňují na prostý fakt: muži jsou větší, rychlejší a silnější než ženy. Je to důsledek mužské puberty, kdy chlapci nabývají na síle.
„Dnes jsem vyřídil všechny rodinné záležitosti,“ říká Michael Corleone svému švagru Carlovi Rizzimu ve filmu Kmotr. Následně vyjmenuje všechny nepřátele, které nechal odpravit. Poté, co se mu Rizzi přizná ke zradě, nechá zabít i jeho. Zdá se, že všechny rodinné záležitosti se rozhodl vyřídit i Izrael.
Kdo může za střelbu na Donalda Trumpa? Nenávistná rétorika ze strany demokratů? Ani náhodou, tvrdí demokraté.
Francie má za sebou parlamentní volby. Očekávané vítězství Národního sdružení Marine Le Penové se tak úplně nedostavilo. Díky dohodě centristických macronovců, kandidujících v koalici Ensemble (Spolu), a levicové Nové lidové fronty o odstoupení kandidátů v 2. kole první na pásce skončila Nová lidová fronta s 180 poslanci z 577. Druzí macronovci mají 159 a Národní sdružení 142. Tradiční pravici, Republikánům, voliči přisoudili 39 mandátů. Nicméně na procenta skončilo první Národní sdružení s 37 %, Nová lidová fronta dostala 25,8 % a macronovci 24,5 %. O tom, co to pro zemi galského kohouta znamená a jakým problémům Francie čelí, debatují Michel Perottino a Andrea Sedláčková.
„Všichni jsme se smířili s druhým Trumpovým prezidentstvím,“ řekl zpravodajskému webu Axios nejmenovaný „vysoce postavený“ demokrat. Zatímco komentátoři v médiích tiší spekulace, že po sobotním neúspěšném atentátu na Trumpa jsou volby již rozhodnuty, v Demokratické straně už přešli z první fáze smutku (popírání) rovnou k páté (smíření). Do voleb stále zbývají čtyři měsíce a tento rok dokazuje, že se může stát celkem cokoli. Nicméně Trump je nyní zřejmým favoritem. Kdyby tento atentát zfilmoval Hollywood, kritici ho ztrhají, že jde o neuvěřitelný americký kýč. Trump přežil jen díky tomu, že na poslední chvíli otočil hlavu.
Nejhorší americké období po druhé světové válce byl zřejmě přelom šedesátých a sedmdesátých let. Země rozdělená válkou ve Vietnamu, protesty a násilí součástí politiky, atentáty běžnou součástí zpravodajství. Nepodařeným atentátem na Donalda Trumpa se Spojené státy tomuto kritickému bodu významně přiblížily. Kdyby to nebylo vysílané živě, člověk by si myslel, že je to scéna z filmu. Kulka minula Trumpa velmi těsně, škrtla o jeho ucho. Exprezident zřejmě přežil jen díky náhlému otočení hlavy. Znalci thrillerů ihned vytane na mysli scéna z knihy Fredericka Forsytha Den pro šakala.
Projednou hlavním tématem summitu NATO nebyla Ukrajina. Tedy, oficiálně samozřejmě byla a mezi nejdůležitější závěry setkání patří příslib pokračující dlouhodobé pomoci Kyjevu od Severoatlantické aliance. Média ale nejvíce zajímal zdravotní stav amerického prezidenta Joea Bidena. Od katastrofální debaty, kdy celý svět mohl v přímém přenosu sledovat jeho mentální úpadek, se jednalo o první příležitost pro Bidena projevit se v prostředí, které nemá zcela pod kontrolou. Cílem jeho týmu bylo ukázat, že jeho selhání v debatě bylo jen jednorázovým výpadkem. Výsledek je přinejlepším rozpačitý. Svět obletěla dvě významná přeřeknutí.
Že britští konzervativci, známí taktéž jako toryové, směřují po 14 letech k drtivé porážce, bylo jasné již dlouho dopředu. Proto jsme se sešli s britským politologem Matthew Goodwinem ještě před volbami, konkrétně 24. června, abychom důvody konzervativní katastrofy podrobně probrali. Konečné výsledky (labouristé 411 křesel, konzervativci 121 a Reform UK 5 křesel) potvrzují Goodwinovy teze.
Maďarsko se ujalo předsednictví Evropské unie a Viktor Orbán ihned zahájil diplomatickou ofenzivu. Navštívil Kyjev, Moskvu a Peking. Zvláště jeho návštěva Moskvy vyvolala pozdvižení. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg dal jasně najevo, že Orbán nemluví za Alianci. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell se zachoval podobně. Orbánovo jednání v Moskvě se týká pouze bilaterálních vztahů, nikoli pozice celé EU. Mluvčí Evropské komise Eric Mamer to označil za appeasement. Najdou se ale i obhájci Orbánovy návštěvy.
Británie a Francie, dva státy spojené společnou historií, táhnoucí se celá staletí. Věční rivalové, častí spojenci, neustále mezi sebou se poměřující. Vypadalo to, že i nyní se dohodli na pokusu, kdo víc překope svůj politický systém. Britský premiér Rishi Sunak náhle vyhlásil předčasné volby na 4. července. Chvíli nato ho následoval francouzský prezident Emmanuel Macron, když rovněž zavelel k urnám, a to 7. července. V obou zemích posílila levice, ale i populistická pravice. Nejdřív se podívejme do Spojeného království. Z 650 křesel v Dolní sněmovně získala Labouristická strana 411, jde o její druhé největší vítězství v dějinách.
Britští labouristé směřují k drtivému vítězství. Exit poll zveřejněný v jedenáct hodin českého času připisuje labouristům 410 křesel v Dolní sněmovně z 650. Konzervativci mají získat 131, Liberální demokraté 61 a Reform UK Nigela Farage 13. Jsou to sice volební odhady, ale britské exit polly bývají tradičně velmi přesné. I když čísla nebudou zcela souhlasit, je jasné, že Labouristická strana bude mít absolutní většinu, což koneckonců předpovídaly veškeré předvolební průzkumy. Je to nejhorší výsledek Konzervativní strany v dějinách. Horší než historická porážka v roce 1997. Ale pokud se výsledek potvrdí, jde o lepší výsledek, než se předpokládalo
V minulém komentáři jsem napsal, že i když vystoupení amerického prezidenta Joea Bidena bylo naprosto strašlivé, rozhodně neutne spekulace o jeho zdravotním stavu a jeho odpovědi často nedávaly pražádný smysl, není to na okamžitou výměnu. S tímto hodnocením ale evidentně nesouhlasily nejmocnější americké noviny The New York Times. V editorialu vyzvaly Bidena ke vzdání se nominace.
Kdo se rozhodl dívat se na prezidentskou debatu Joe Biden-Donald Trump a očekával fakta, vize a věcné argumenty musel být zklamán. Většina klání se skládala z osobních útoků, nadávek a urážek. Z průzkumů po prezidentských debatách ale vyplývá, že tradičně nemají na názory voličů velký vliv, takže asi ani nikdo nepředpokládal, že dva kandidáti dokáži někoho přesvědčit. Letos však byla debata od začátku o něčem jiném než o koherentních argumentech. Již několik měsíců se řeší zdravotní stav jednaosmdesátiletého Bidena. Tato debata měla ukázat, že Biden je mentálně a psychicky v pořádku.
Americká politika fascinuje celý svět. Zatímco sledování a komentování té vnitřní je jako dívat se na fotbal (je to zábavné, ale naše životy to přímo neovlivní), ohledně zahraniční politiky je to jiné. Spojené státy jsou stále nejmocnější země na světě a kroky amerických vlád rezonují po celé planetě. Platí to obzvlášť o Donaldu Trumpovi, který je považován za izolacionistu a sympatizanta Vladimira Putina. Kromě Trumpových průpovídek na volebních shromážděních ale nějaký konkrétní plán ohledně jeho zahraniční politiky dlouho chyběl.
Když 7. října 2023 teroristické hordy Hamásu vtrhly do Izraele, jeden z nejhorších masakrů se odehrál na hudebním festivalu Nova. Zemřelo 364 lidí a dalších 40 bylo odvlečeno jako rukojmí do Gazy. Jedna z přeživších je dvacetiletá Rafaela Treistmanová.
Předevčírem tomu byl rok, co žoldnéřská Wagnerova skupina pod vedením Jevgenije Prigožina zahájila pochod na Moskvu. Několik hodin se zdálo reálné, že wagnerovci se zmocní hlavního města a Rusko upadne do anarchie. V půli cesty se ale wagnerovci zastavili a vrátili se do kasáren. Jaké byly podmínky dohody mezi Vladimirem Putinem a Prigožinem, se už asi nikdy nedovíme. Prigožin za ně zaplatil svým životem. Dva měsíce poté se za podezřelých okolností s ním zřítilo letadlo. Epizodu připomínáme, jelikož je nejlepším důkazem ruské nestability.
Dvacetiletá Rafaela Treistman, původem z Brazílie, je židovka, která 4 roky žije v Izraeli. Loni 6. října se se svým přítelem Rananim Nidejelski Glazerem (zemřel ve 23 letech) vydali poprvé na rave festival Nova. To, co popisuje jako nejlepší noc v životě, se nad ránem změnilo v noční můru. Tehdy festival přepadli teroristé Hamásu. Její přítel jejich řádění nepřežil. Rafaela nyní poprvé od barbarského útoku vyjela mimo Izrael, aby o tom vyprávěla, protože nechce, aby se na ty, co nepřežili zapomnělo.
V době, kdy vládla v Polsku strana Právo a spravedlnost (PiS), byly v zahraničí podrobně zkoumány veškeré její personální kroky. Každá výměna ve veřejnoprávní televizi, změny mezi soudci, vše bylo považováno za nezpochybnitelný důkaz utužování údajného autoritářského režimu. Tyto analýzy ale často začínaly jaksi v polovině. Polsko má tradici studené občanské války, kdy po změně vlády probíhají hluboké čistky napříč státní správou – a ano, i ve veřejnoprávní televizi, která je tam silně zpolitizována. Po nástupu vlády vedené Občanskou platformou došlo k další důkladné čistce, v některých ohledech brutálnější než té za PiS.
