Normálně jsou o tom, kdo má mít na starosti vývoz popelnic, místo toho hlavním tématem byla válka v Gaze. I tak by se daly popsat právě proběhlé anglické komunální volby. Ty byly letos obzvláště ostře sledované. Parlamentní volby musí proběhnout nejpozději v lednu příštího roku, ale je možné, že nastanou i dříve. Jedná se tak možná o poslední příležitost, jak otestovat náladu obyvatelstva před vrcholem volebního cyklu.
Možná není fér dělat si legraci z náhodných uživatelů internetu, ale občas si člověk nemůže pomoci. Jeden z uživatelů X (Twitteru) v reakci na dění na amerických univerzitách napsal: „Dobrým pravidlem dějin je, že pokud se někdy ocitnete v opozici vůči studentskému hnutí a zároveň na straně vládnoucí třídy, mýlíte se. Pokaždé. V každé době. Bez ohledu na konkrétní problematiku.“ Za tento zjevný nesmysl se dočkal oprávněného výsměchu. Příklady hnutí podporovaných studenty, která rozhodně nestála na správné straně, jsou třeba bolševismus, nacismus, maoismus nebo Tálibán.
Může hluboce věřící křesťanka vést vládu? To je momentálně otázka, kterou řeší ve Skotsku. První ministr, jak se říká předsedovi skotské autonomní vlády, Humza Yousaf v pondělí rezignoval, když naprosto nezvládl náhlou vládní krizi. Jeho Skotská národní strana (SNP) nyní musí vybrat jeho nástupce. Teoretickou favoritkou byla bývalá ministryně financí Kate Forbesová. Mladá, je jí 34, sympatická a podle všeho velmi schopná politička byla ideální kandidátkou.
Jsou současné protesty na amerických univerzitách antisemitské? Jejich zastánci tvrdí, že ne. Protesty jsou prý pouhou kritikou izraelské politiky v Gaze. Kritizovat Izrael není a priori antisemitské. Stejně tak antisionismus není automaticky antisemitismus. Někteří židovští studenti se dokonce protestů účastní. Onálepkovat protesty jako antisemitské je prý pouze snahou o nespravedlivou diskreditaci ideových protivníků. Jenže nemusíme pátrat nijak hluboko a je jasné, že na obvinění z antisemitismu něco bude.
Mají Spojené státy vůbec nějakou zahraniční politiku? To je momentálně naprosto legitimní otázka. Pokud totiž začneme zkoumat zahraniční kroky Joea Bidena pod drobnohledem, přestanou dávat smysl. Vyplyne z toho zmatečná a protichůdná politika, bez jasného plánu, jak řešit mnohé světové krize. Jediné pojítko je snaha zabránit, aby bylo ohroženo Bidenovo znovuzvolení v listopadu. Jenže kvůli neschopnosti jeho administrativy je dost možné, že jeho šance se jenom zhoršují.
O víkendu americká Sněmovna reprezentantů po mnoha měsících dohadování a zdržování konečně schválila tři balíčky vojenské pomoci pro Ukrajinu, pro Izrael a pro Tchaj-wan. V noci z úterka na středu balíčky prošly i Senátem. A pak je podepsal Joe Biden. Největší a pro náš region nejdůležitější je ten pro Ukrajinu. Přes 60 miliard dolarů pomoci nyní půjde na vyztužení ukrajinské obrany. Američané potvrdili, že první dodávky dorazily.
Izrael nadělil íránskému vůdci Alímu Chameneímu pěkný dárek k narozeninám: bombardoval leteckou základnu u města Isfahán. Jednalo se o odplatu za íránský raketový útok, který proběhl minulý víkend. Detaily celé operace jsou nejasné. Izrael se oficiálně k útoku nepřihlásil a Írán se tváří, že se vlastně nic moc nestalo. Toto kolo izraelsko-íránské konfrontace je tak ukončeno.
Rok 1978 je možná tím nejpřelomovějším v nedávné historii Blízkého východu. Íránská revoluce svrhla prozápadního, proamerického a proizraelského šáha a vynesla k moci islamistický protizápadní režim označující USA za velkého Satana a Izrael za malého Satana. Šáh rozhodně nebyl bez chyby, autoritářský vůdce disponující mocnou tajnou policií, nicméně byl zároveň modernizátor rozhodnutý dotáhnout svou zemi do 20. století. Nástup ajatolláha Chomejního nebyl žádným zlepšením. Autoritářský režim byl ještě horší, zavedl v zemi islámské právo a učinil zničení
Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better.
O víkendu došlo ke zlomu v konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Írán odpálil asi 300 raket s cílem bombardovat Izrael. K těžkým škodám nedošlo díky izraelské protivzdušné obraně, která patří mezi nejlepší na světě, a spolupráci spojenců. Sestřelování projektilů se kromě izraelského letectva účastnili i Američané, Britové, Francouzi, Jordánci, a snad dokonce Saúdi. Jedinou obětí je těžce zraněná sedmiletá beduínská dívka. Íránské bombardování bylo odpovědí na izraelský útok v Damašku, který zabil vysoce postavené íránské představitele, včetně generála Zahedího.
Medicínský přístup k transgender dětem je naprosto špatný. Tak by se daly shrnout závěry zprávy britské doktorky Hilary Cassové ohledně současné praxe, jak postupovat ve snaze pomoci mladistvým trpící pohlavní dysforií, jak se odborně nazývá pocit, že člověk se narodil se špatným pohlavím. Jde o přelom v debatě, jak přistupovat k transgender dětem. A také je to vyvrcholení skandálu okolo Tavistocké kliniky.
Válka v Gaze vstoupila do šestého měsíce. Tlak na Izrael, aby zastavil svou ofenzivu proti Hamásu v Gaze, roste. V Česku to vyvrcholilo protestem umělců na předávání hudebních cen Anděl, kde rozvinuli transparent Artists for Ceasefire, tedy Umělci pro příměří. Souběžně zveřejnili petici vyzývající prezidenta, vládu i společnost ke změně politiky vůči Izraeli.
V sobotu Praze došlo k souboji dvou manifestací. Prvním byl konzervativní Pochod pro život, který pokojně prošel hlavním městem, pomodlil se za nenarozené děti a zase se rozpustil. O hlavní zábavu se však postarala skupina progresivistů, antify a dalších krajních levičáků, kteří se rozhodli zablokovat pochod „klerofašistů“. Při té příležitosti sehráli komedii hodnou Louise de Funèse a následně se prohlásili za hlavní oběť celé akce.
Ze skotského zákona pro potlačování nenávisti se stala globální zpráva. Představuje totiž formu cenzury ve svobodném světě dosud nevídanou. Postihovány měly být veškeré formy nenávistného projevu. Co je nenávistný projev, mělo být čistě na interpretaci „poškozeného“. Policie má následně vyhodnotit, zda došlo k porušení zákona. Ale i pokud nedošlo, může věc označit jako „nekriminální nenávistný incident“. Ten sice není postihován, ale je zaznamenán v trestním rejstříku, do něhož na vyžádání mohou nahlížet třeba zaměstnavatelé.
Polský prezident Andrzej Duda a předseda vlády Donald Tusk zavítali 12. března do Bílého domu. Byla to neobvyklá prezentace polské jednoty. Premiér a prezident totiž pocházejí z opačných táborů. Tusk je lídrem liberální Občanské platformy, Duda vzešel z konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Prezident je také poslední nadějí konzervativců na zastavení liberální hegemonie. Může totiž blokovat vládní zákony, na přehlasování prezidentského veta je potřeba tří pětin poslanců, takové množství však vláda nemá.
Čeští umělci napodobili své americké kolegy a na předávání hudebních cen Anděl rozbalili transparent „Artist for Ceasefire“, čímž vyzvali k příměří v Gaze. Souběžně zveřejnili petici, ve které vyzývají prezidenta, českou vládu a veřejnost ke změně politiky vůči Izraeli. Zdůvodnění petice je plné manipulací a polopravd. Vezměme si třeba věty: „Od 7. října bylo na Gazu svrženo více než 65 000 tun výbušnin – to je více než dvojnásobek účinnosti obou atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki. Jedná se o nejsmrtelnější ‚vojenskou kampaň‘ v moderní historii.“ Zaprvé text mlčí o důvodech, proč od 7. října Izrael bombarduje Gazu.
Když vystoupíte z letadla na letišti Bena Guriona v Tel Avivu, tak první, co vás přivítá, je obří nápis „Bring them home“ tedy „Přiveďte je domů“. Cestu k pasové kontrole lemují podobizny Izraelců zavlečených do Gazy. Každému cestujícímu musí být hned jasné, že tato válka neskončí, dokud se Izrael nebude cítit bezpečný. A bezpečný se bude cítit teprve tehdy, až teroristické hnutí Hamás přestane existovat.
Po několika dnech je jisté, že za útokem na ruský koncertní sál Crocus City Hall stojí Islámský stát. Přesto Vladimir Putin trvá na ukrajinské lince, pokud teroristický čin Ukrajinci přímo nespáchali, tak tak prý minimálně byli s islamisty nějak spřaženi. Svědčí to především o jednom, ruskému samovládci problémy začínají přerůstat přes hlavu.
Americká Sněmovna reprezentantů minulou středu odhlasovala konec čínského TikToku ve Spojených státech. Nařídila mateřské firmě ByteDance prodat TikTok do šesti měsíců, nebo ho USA zakážou. Nejde o finální krok. Prezident Joe Biden sice avizoval, že zákon podepíše, ale musí nejdřív projít Senátem, kde zdaleka nemá tak jasnou podporu. Přesto je to zatím nejzávažnější ohrožení pozice TikToku v USA. Firma si to plně uvědomuje a zmobilizovala své uživatele. Poslala jim v aplikaci zprávu upozorňující na možný zákaz TikToku a vyzvala je, aby kontaktovali svého kongresmana.
Ve středu se vlády ve Walesu ujal labouristický politik Vaughan Gething. Na tom by nebylo nic divného, labouristé jsou tradičně ve Walesu dominantní stranou. Gething je ale napůl původem ze Zambie. Poprvé v historii tak ani jednu ze zemí, které tvoří Spojené království, nezastupuje bílý muž. Ve Skotsku vládne Humza Yousaf, potomek pákistánských imigrantů, v Severním Irsku Michelle O'Neillová a britským premiérem je Rishi Sunak. Pro rasisty je to důkaz již naprostého pádu Británie. Pro progresivisty důvod k oslavě.
Vladimir Putin popáté vyhrál prezidentské volby. Při účasti 74,22 % získal přes 87 % hlasů. Tedy to jsou oficiální výsledky. Málokdo je totiž považuje za svobodné a spravedlivé. Žádnému relevantnímu oponentovi nebylo dovoleno kandidovat. Volby doprovázela přítomnost represivních složek. Na okupovaných územích na Ukrajině probíhaly přímo pod dohledem armády. Miliony státních zaměstnanců a studentů musely volit povinně. A hlavně v Rusku stále platí Stalinova poučka: „Není důležité, jak kdo hlasuje, ale kdo hlasy sčítá.“
Máme nového Jamese Bonda, pokud tedy lze věřit britskému bulváru. Nabídku hrát agenta 007 dostal prý Brit Aaron Taylor-Johnson. Podepsat smlouvu by měl ještě tento týden. Stane se tak sedmým představitelem tohoto věrného služebníka britské koruny. S každým představitelem vstupuje Bond do nové éry, v níž se zrcadlí nálady a hodnoty doby.
Že se Ukrajině na frontové linii nevede zrovna dobře, není žádným tajemstvím. Všeobecně tak sílí výzvy k vyjednávání. Ukrajina by měla uznat porážku a usednout k jednacímu stolu. Bude to tak pro všechny lepší. Kyjev se vyhne převálcování a ještě horšímu osudu. Západ se bude moci vrátit k normálním vztahům s Ruskem. Nejvýznamnější představitel, který veřejně formuloval tuto myšlenku, je papež František. Za neúspěšnou západní politiku na Ukrajině ale také označil bývalý poradce Borise Johnsona Dominic Cummings.
V šestnáctém století bylo Japonsko beznadějně rozděleno na nespočet de facto nezávislých panství, kterým vládli daimjóvé, což doslova znamená „velké jméno“. Tito velmoži a hlavy klanů mezi sebou vedli neustálé války o moc, jejichž konečným cílem bylo uchvátit titul šóguna a tím se stát pánem nad celým Japonskem. Pro tuto éru japonské historie se vžil název sengoku džidai neboli období válčících států. O konečné fázi tohoto zápasu vypráví nový seriál Šógun, dostupný na Disney+.
Tak je to oficiální, o Bílý dům se střetne současný prezident Joe Biden a jeho předchůdce v úřadě Donald Trump. Minulý týden proběhlo takzvané superúterý, den, kdy probíhaly primárky ve čtrnácti státech a v jednom teritoriu najednou. Trump v nich přesvědčivě zvítězil a jeho poslední vyzývatelka v souboji o republikánskou nominaci Nikki Haleyová z voleb odstoupila. Navzdory úspěchu primárky vyjevily zásadní Trumpovu slabinu.
Když zemřela Alžběta II., mluvilo se o konci jedné éry. Málokdo ale mohl tušit, že se bude jednat o konec období tiché výkonnosti. Nebo že se královské rodině začne lepit smůla na paty. Jako by se s Alžbětou vytratilo boží požehnání. Jedním z projevů je rakovina krále Karla III. Ten čekal na trůn 73 let, jen aby mu vzápětí byla diagnostikována závažná nemoc. Buckinghamský palác se v tomto případě zachoval profesionálně a otevřeně. Zveřejnil královu diagnózu, i když neupřesnil, o jaký typ rakoviny se jedná. Tím se vyhnul nejrůznějším spekulacím a konspiračním teoriím. To samé se nedá říct o dění kolem Catherine, princezny z Walesu.
Mírové rozdělení Československa bylo něco ve světových dějinách nevídaného. Zatímco na Balkáně se v krvavých orgiích rozpadala Jugoslávie, Češi a Slováci se domluvili na poklidném rozpuštění státu. Odměnou jim byly nějakých třicet let trvající nadstandardní vztahy. Nyní jsou ale obě země na pokraji války, tedy alespoň pokud můžeme soudit z reakcí na ohlášení premiéra Petra Fialy, že přerušuje společné konzultace s kabinetem Roberta Fica. Odůvodnil to rozdílnými názory na klíčová zahraničněpolitická témata, hlavně ohledně konfliktu na Ukrajině.
Již je to víc než rok, kdy společnost OpenAI představila svou umělou inteligenci (AI) ChatGPT a laická veřejnost si poprvé uvědomila možnosti této technologie. Ta se od té doby zlepšuje mílovými kroky. Stále dokonalejší generátory obrázků i videí, napodobování hlasu, ale třeba i strach z ideologické manipulace, to vše je již součástí veřejného diskurzu. O zdánlivě rapidním vývoji AI a dopadech na společnost debatovali Josef Šlerka, Marian Kechlibar, Tomáš Rosa a David Heller.
Donaldu Trumpovi se podařilo překonat jednu z velkých překážek na cestě za prezidentským úřadem. Federální Nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že Trumpovo odstranění z kandidátky ve státě Colorado bylo nezákonné. Je to precedent pro podobná rozhodnutí ve státech Maine a Illinois. Bývalý a možná budoucí prezident tak může kandidovat ve všech padesáti státech a nepůjde do voleb s handicapem. Trumpa diskvalifikoval z voleb coloradský Nejvyšší soud. Při svém rozhodnutí se opíral o sekci 3 čtrnáctého dodatku ústavy.
Mnichovská bezpečnostní konference je nejprestižnější událostí svého druhu. Založil ji v roce 1963 německý aristokrat Ewald-Heinrich von Kleist-Schmenzin, poslední přeživší Stauffenbergova spiknutí proti Hitlerovi. Jeho cílem bylo shromáždit největší bezpečnostní experty, kteří by diskutovali, jak zabránit velkým konfliktům, jako byla druhá světová válka. Prvního ročníku se účastnilo 60 hostů, mezi nimi budoucí německý kancléř Helmut Schmidt a Henry Kissinger, tehdy profesor mezinárodních vztahů na Harvardu. Časem konference nabobtnala a stala se oblíbeným místem pro neformální vyjednávání a zásadní vyjádření.
