Nejhorší americké období po druhé světové válce byl zřejmě přelom šedesátých a sedmdesátých let. Země rozdělená válkou ve Vietnamu, protesty a násilí součástí politiky, atentáty běžnou součástí zpravodajství. Nepodařeným atentátem na Donalda Trumpa se Spojené státy tomuto kritickému bodu významně přiblížily.

Kdyby to nebylo vysílané živě, člověk by si myslel, že je to scéna z filmu. Kulka minula Trumpa velmi těsně, škrtla o jeho ucho. Exprezident zřejmě přežil jen díky náhlému otočení hlavy. Znalci thrillerů ihned vytane na mysli scéna z knihy Fredericka Forsytha Den pro šakala, ve které atentátník mine de Gaulla, protože ten se neočekávaně začne po francouzsku líbat na tvář s veteránem.

Na druhé straně Trump má až zvířecí instinkt pro působivá politická gesta. Projevilo se to i vzápětí po pokusu o atentát, kdy vztyčil pěst a zakřičel „bojujte“. Fotografie zakrváceného Trumpa se vztyčenou pěstí, nad nímž vlaje prapor USA, se stane součástí americké ikonografie. Neochvějný Trump jen zvýrazní rozdíl mezi ním a Joem Bidenem, který má pomalu problémy vylézt na pódium.

Další vlna komentářů se samozřejmě zaobírá otázkou, co střelba na Trumpa znamená pro Ameriku. Nejspíše nic dobrého. Republikáni již začali obviňovat média a demokraty, že jsou za atentát morálně zodpovědní svou nenávistnou kampaní. Dalo se to čekat. Demokraté by se zachovali stejně. Když v roce 2011 byla postřelena kongresmanka Gabby Giffordsová, demokraté tvrdili, že za atentát může kampaň republikánů.

Je ale pravda, že se střelba neodehrála v politickém vzduchoprázdnu. Napětí v Americe již několik let stoupá. V roce šílení střelec zahájil palbu na baseballový trénink republikánských kongresmanů. Těžce zranil Stevena Scalise, člena republikánského vedení v Kongresu. Jen pár ulic od domu soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha byl zadržen muž, jenž ho chtěl zavraždit. Před domy soudců, ale třeba i ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, táboří aktivisté. V roce 2022 útočník vnikl do domu demokratické předsedkyně Kongresu Nancy Pelosiové a zaútočil tam na jejího manžela.

FBI identifikovala střelce jako dvacetiletého Thomase Matthewa Crookse. O jeho politické orientaci jsou zatím známy dvě věci. Zaprvé byl registrovaný republikán. To ale nemusí nic znamenat. Není neobvyklé, že lidé se registrují jako členové strany, kterou nepodporují, například aby mohli hlasovat v jejich primárkách a škodit jim. Zadruhé: v 17 letech daroval 15 dolarů organizaci podporující demokraty. Bylo by velmi americké, kdyby se nakonec ukázalo, že Crooks neměl politický motiv. Když John Hinckley v roce 1981 postřelil Ronalda Reagana, tvrdil, že to udělal, jelikož chtěl zapůsobit na herečku Jodie Foster.

Ať jsou důvody jakékoli, můžeme očekávat nárůst polarizace, vzájemné obviňování a přehršel konspiračních teorií. Ty se již začínají vynořovat na sociálních sítích. Od tvrzení, že to Trump zinscenoval, přes obviňování, že střelbu nařídil Biden, až po spekulace, že za vším stojí Židé. Je ale nepochybné, že Trumpova ochranka významně selhala.

Náznak, do jakých problémů se Amerika šine, může dát historie. Pokud 1967 byl rokem „léta lásky“, ten následující rokem, který „roztříštil Ameriku“. Nepopulární prezident Lyndon Johnson ohlásil, že nebude znovu kandidovat. Zastřelen byl lídr hnutí za práva černochů Martin Luther King i senátor a favorit na získání demokratické nominace na prezidenta Robert Kennedy, bratr prezidenta Johna Kennedyho. Chaos vyvrcholil v srpnu na stranickém sjezdu Demokratické strany v Chicagu. V ulicích vypukly nepokoje a rozsáhlé bitky mezi policií a protestujícími proti vietnamské válce. Na samotném sjezdu vypukla plnohodnotná občanská válka, kdy demokraté nakonec zvolili za svého kandidáta Huberta Humphreyho, přestože nevyhrál jediné primárky. Tehdy ještě hlavní slovo měli straničtí bossové. Eugene McCarthy, miláček protiválečných aktivistů požadující stažení z Vietnamu, pohořel.

Historie se nyní opakuje. Prezidentský kandidát jen těsně přežil pokus o atentát. Demokratický nominační sjezd bude v Chicagu. Chystají se tam tisíce aktivistů protestovat proti politice prezidenta Bidena, hlavně podpoře Izraele ve válce v Gaze. A Demokratická strana je uprostřed občanské války, jejímž cílem je vystrnadit nepopulárního a chřadnoucího Bidena.

Chaos se protáhl až do konce sedmdesátých let. Teprve v roce 1984 mohl Reagan vyhlásit optimistické „ráno v Americe“. Doufejme, že nyní nebudeme muset tak dlouho čekat. Trump ale není Reagan. Ten si do deníku zapsal, že svému atentátníkovi odpouští a modlí se za něj. Trump bude chtít vyždímat ze střelby všechny politické body. Půjde po krku demokratům, ti půjdou po krku jemu. Polarizace se jen prohloubí. Spíše Ameriku čeká dlouhá noc.