Francouzi mohou být spokojení. Právě skončená olympiáda v Paříži byla nakonec velmi povedená akce. Pravda, nezačala nejlépe, když se zahajovací ceremoniál stal nejnovějším bojištěm kulturních válek. Mimo sportovní svět také pronikl spor o boxerky s nejasným pohlavím. Kdyby toto ale byly jediné problémy, se kterými se olympijské hry musí potýkat, nejspíš by Mezinárodní olympijských výbor děkoval bohyni vítězství Niké, že nad nimi drží ochrannou ruku.

Pár příkladů kontroverznějších nebo méně povedených olympiád, než byla letošní pařížská. Hitlerova berlínská olympiáda v roce 1936, olympiáda v Mnichove v roce 1972, kdy palestinští teroristé zmasakrovali izraelské sportovce, Moskva 1980, bojkotovaná Američany, Los Angeles 1984, bojkotované sovětským blokem, jsou ty nejvíce do očí bijící. Ale třeba hry v Montrealu v roce 1976, které skončily finanční katastrofou a zadlužily město, hry v autoritářském Pekingu 2008 a 2022 nebo v Putinově Soči v roce 2014 také nelze považovat za bezproblémové.

Trapné bylo taktéž mlžení ohledně nejkontroverznější části zahajovacího ceremoniálu, kdy skupina podivných bytostí pohoršila křesťany něčím, co se zdálo jako podivná parodie da Vinciho Poslední večeře. Organizátoři pak nedokázali sladit noty, kdy režisér ceremoniálu tvrdil, že se nikdy nejednalo o snahu parodovat Leonardovo dílo, zatímco producentský tým se za tuto parodii omluvil.

Podobně trapné bylo mlžení okolo boxerek Alžířanky Imán Chalífové a Tchajwanky Lin Yu-ting, které ve svých váhových kategoriích vyhrály zlato. Existuje dostatek náznaků, že se narodily jako intersex, tedy nevyvinutými pohlavními orgány, bylo jim přiděleno ženské pohlaví, ale ve skutečnosti jsou biologičtí muži, což by jim dodalo v ringu velkou výhodu. Nicméně pohlavní testy provedené Mezinárodní boxerskou asociací jsou zpochybňované a vůbec se jedná o údajně ruskou dezinformaci. MOV místo toho, aby kontroverzi jednou provždy vyřešil, se tvářil, že žádná neexistuje. Výsledkem je, že obě strany si trvají na svém.

Tyto kauzy by ale neměly zastiňovat to hlavní, o co na olympiádě jde, tedy o sport. Atmosféra prý byla skvělá, stadiony narvané a výkony obdivuhodné. Mohli jsme sledovat velký comeback gymnastky Simone Bilesové, která vyhrála tři zlaté a jednu stříbrnou, Leona Marchana s jeho čtyřmi zlatými a jednou bronzovou v plavání i třeba slavit se Julien Alfredovou, která pro Svatou Lucii vyhrála první medaili v historii – a rovnou zlatou ve sprintu na 100 metrů. Češi zaostali za očekáváními, ale konečný výsledek tří zlatých a dvou bronzových také není tragédie. Indie s miliardou a půl obyvatele má jen o medaili více, jednu stříbrnou a pět bronzových.

Fakt, že Spojené státy v medailové tabulce porazily komunistickou Čínu, je náznakem, že Západ ještě není zcela ztracen a důraz na individuální výkon zatím stále předčí čínskou industriální výrobu sportovců.

Olympiáda rovněž dodala zásobu kvalitních memíček, tedy internetových vtipů. Neočekávaným hitem sítí se tak stal třeba turecký stříbrný medailista ve střelbě Yusuf Dikeç, který vypadal, že se na olympiádu připletl z ulice. Nebo australská breakdancerka pobavila svou choreografií, nad kterou mnozí pozdvihovali obočí, a ne v dobrém.

Francouzi dokázali, že jsou švihlí, divní a dekadentní. Zároveň ale umějí uspořádat spektákl a velkou show. Možná to nebyla nejlepší olympiáda v dějinách, ale po Tokiu zasaženém covidem a několika autoritářských hrách se jednalo o návrat do formy.